ECLI:CZ:US:2004:1.US.491.04
sp. zn. I. ÚS 491/04
Usnesení
Ústavní soud rozhodl 23. srpna 2004 soudkyní JUDr. Eliškou Wagnerovou, Ph. D. ve věci stěžovatele A. Z., proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2004, sp. zn. 5 Ads 41/2003, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel se podáním ze dne 5. 8. 2004 domáhá nápravy stavu, který byl založen shora uvedeným rozhodnutím. Jeho podání nesplňuje formální náležitosti kladené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") na ústavní stížnost. Ústavní soud však přesto nepřikročil k odstraňování nedostatků tohoto podání, neboť ústavní stížnost, jak z kopie shora uvedeného přiloženého rozhodnutí, vyplývá, je nepřípustná, neboť stěžovatel před jejím podáním efektivně nevyčerpal prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
Stěžovatel měl k dispozici opravný prostředek proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. 3. 2003, č. j. 33 Ca 240/2002-20, v podobě kasační stížnosti k Nejvyššímu správnímu soudu. Proti tomuto rozsudku sice stěžovatel protestoval písemností adresovanou Krajskému soudu v Brně a žádal nové projednání věci, avšak jeho písemnost nebyla podepsána a nesplňovala i další náležitosti kladené soudním řádem správním na kasační stížnost. Proto byl stěžovatel řádně krajským soudem vyzván, aby chybějící náležitosti kasační stížnosti ve stanovené lhůtě doplnil a byl poučen o tom, že nebude-li doplnění ve stanovené lhůtě učiněno, bude jeho kasační stížnost odmítnuta. Stěžovatel však zůstal zcela nečinný a proto byl posléze shora uvedeným rozhodnutím rozhodnuto o odmítnutí kasační stížnosti.
Ze shora uvedeného vyplývá, že stěžovatel přes výslovné poučení účinně kasační stížnost nepodal a tím se zbavil možnosti projednání své věci i v rámci řízení o ústavní stížnosti, neboť v tomto řízení je možno projednat jen ty věci, v nichž stěžovatelé účinně vyčerpali všechny možnosti k ochraně svých práv (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Ze zákona o Ústavním soudu totiž vyplývá, že procesními prostředky k ochraně práva je nutno rozumět nejen prostředky opravné, ale také (všechny) ty, které jsou způsobilé ochranu práva v příslušných řízeních přivodit. Pokud tedy stěžovatel podal kasační stížnost způsobem, který odporuje zákonu a přes výslovné poučení o následcích ji předepsaným způsobem ve stanovené lhůtě nedoplnil, zapříčinil stav, kdy jeho kasační stížnost musela být odmítnuta. Takové neefektivní vyčerpání opravného prostředku je v důsledku totožné s nepodáním opravného prostředku, který zákon k ochraně práv stěžovatelky poskytuje, a proto Ústavní soud musel takové podání odmítnout.
Za tohoto stavu považoval Ústavní soud za nadbytečné vyzývat stěžovatele k odstranění vad jeho podání, neboť ani opravené podání by nemohlo být Ústavním soudem meritorně projednáno.
Proto soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl, jako návrh nepřípustný [§43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu], aniž by se mohl jakkoli zabývat věcnou stránkou stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. srpna 2004
Eliška Wagnerová, v. r.
soudce zpravodaj