ECLI:CZ:US:2004:1.US.568.03
sp. zn. I. ÚS 568/03
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů R. K. a Ing. Z. K., zastoupených JUDr. J. M., advokátem, proti průtahům v řízení ve věci projednávané Okresním soudem v Příbrami pod sp. zn. 12 C 316/94, a Nejvyšším soudem ČR pod sp. zn. 25 Cdo 1802/2002, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou na poště dne 30. 10. 2003 a došlou Ústavnímu soudu dne 31. 10. 2003, se stěžovatelé domáhali, aby Ústavní soud nálezem vyslovil, že v řízení, vedeném u Okresního soudu v Příbrami pod shora uvedenou spisovou značkou, došlo k porušení ústavně zaručeného základního práva podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") na spravedlivé projednání věci nezávislým a nestranným soudem v přiměřené lhůtě, a aby přikázal Nejvyššímu soudu ČR rozhodnout o dovolání stěžovatelů, podaném dne 9. 8. 2002, bezodkladně, nejdéle do 15 dnů od doručení nálezu. Jedná se o věc, ve které řízení započalo dne 21. 9. 1992.
Z vyjádření Nejvyššího soudu ČR a z jím zaslaného rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že o dovolání stěžovatelů tento soud rozhodl dne 23. 10. 2003, rozsudkem čj. 25 Cdo 1802/2002 - 281. Dovoláním napadený rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2002, čj. 23 Co 6/2002 - 257, zrušil ve výroku, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 3 000,-- Kč a ve výroku o náhradě nákladů řízení a věc vrátil v tomto rozsahu krajskému soudu k dalšímu řízení. Jinak dovolání žalobců zamítl. Z uvedeného vyplývá, že řízení v dané věci, pokud jde o převážnou většinu stěžovateli žalované částky, již skončilo.
Podle vyjádření Okresního soudu v Příbrami je spis od 15. 12. 2003 u Krajského soudu v Praze, který má rozhodnout o zbytku žalované částky ve výši 3 000,-- Kč, ohledně které řízení doposud pravomocně neskončilo. Z uvedeného vyplývá, že Nejvyšší soud ČR rozhodl o dovolání stěžovatelů dříve, než byla podána ústavní stížnost.
Podle článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR a podle §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížností napadnout rozhodnutí, opatření nebo jiný zásah orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Ústavní soud je vázán petitem ústavní stížnosti. Skutečnost, že Nejvyšší soud ČR již o dovolání stěžovatelů rozhodl, činí jejich ústavní stížnost návrhem nepřípustným ve smyslu §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Znamená to, že neexistuje důvod pro to, aby o uvedené ústavní stížnosti Ústavní soud meritorně rozhodoval. Proto ústavní stížnost stěžovatelů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, odmítl, podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. ledna 2004
JUDr. František Duchoň
soudce Ústavního soudu