ECLI:CZ:US:2007:1.US.819.06
sp. zn. I. ÚS 819/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů ve věci ústavní stížnosti Ing. M. N.,T. P., S. M., RNDr. M. S., V. P., Ing. K. B., a M. S., zastoupenými JUDr. Petrem Zimou, advokátem, sídlem Slezská 13, Praha 2, proti postupu Krajského soudu v Plzni, s návrhem na vydání předběžného opatření, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelé podanou ústavní stížností navrhli, aby Ústavní soud vyslovil, že postupem Krajského soudu v Plzni (dále jen "krajský soud") v řízeních vedených pod sp.zn. 48 Cm 77/2005 a sp.zn. 49 m 76/2005, konkrétně nespojením těchto věcí ke společnému projednání, bylo porušeno jejich ústavně zaručené právo na spravedlivý proces uvedené v čl 37 odst. 2 (pozn. z dalšího obsahu plyne, že mají na mysli čl. 37 odst. 3) a v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle nichž jsou účastníci řízení rovni a každý z nich má právo, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Současně navrhli, aby Ústavní soud předběžným opatřením uložil krajskému soudu nepokračovat v obou řízeních až do rozhodnutí Ústavního soudu ve věci samé. K vlastnímu návrhu uvedli, že ve věci vedené u krajského soudu pod sp.zn. 49 Cm 76/2005 (jde o řízení o jejich návrhu a dalších osob na přezkoumání výše přiměřeného vypořádání podle §220p obch. zákoníku) soud sdělil, že nebude spojovat ke společnému jednání tuto věc s věcí vedenou pod sp.zn. 48 Cm 77/2005. Tento postup odůvodnil tím, že v jedné věci již bylo nařízeno vypracování revizního znaleckého posudku, jeho výsledky budou použity i v dalších zahájených řízeních a jejich účastníci se budou moci k rozsudku ve věci sp.zn. 48 Cm 77/2005 a k dalším prováděným důkazům vyjádřit. Stěžovatelé namítají, že obě věci mají stejný skutkový základ, protože správná výše protiplnění na jednu akcii by měla být v obou řízeních stejná. Přitom odkazují na dikci §220k odst. 5 obch. zákoníku, podle níž je soudní rozhodnutí, kterým se akcionáři přiznává právo na dorovnání, pro nástupnickou společnost co do základu přiznaného práva závazné i vůči ostatním akcionářům. Vzhledem k dosavadnímu postupu krajského soudu předpokládají, že nebude připuštěn jejich vstup jako vedlejších účastníků, což bude znamenat porušení práva na spravedlivý proces. Možnost vyjádřit se až k pravomocnému rozsudku má pro ně nulový význam.
Relevantní znění příslušných článků Listiny, které upravují základní práva, jejichž porušení stěžovatelé namítají, je následující:
Čl. 37 odst. 3 Listiny
Všichni účastníci jsou si v řízení rovni.
Čl. 38 odst. 2 Listiny:
Každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem.
Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83 a čl. 91 Ústavy) a není pravidelnou přezkumnou instancí rozhodnutí obecných soudů. Ústavní stížnost představuje specifický prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, což znamená, že ji lze podat pouze za určitých okolností a při zachování zákonných podmínek. Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Lhůtu pro podání ústavní stížnosti stanoví §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu na 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení (příp. na 60 dnů od doručení rozhodnutí i mimořádném opravném prostředku, který byl orgánem, jenž o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení - srov. §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). V souladu s §75 odst. 1 je však ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (72 odst. 4). Specifičnost ústavní stížnosti se projevuje, kromě jiného, zejména v tom, že k jejímu podání může zásadně dojít až subsidiárně, tedy až po vyčerpání všech jiných prostředků k ochraně práva. Z povahy ústavní stížnosti také plyne, že základní podmínkou její přípustnosti je existence pravomocného rozhodnutí, popř. existence jiného zásahu. To znamená, že zásadě nelze napadnout postup nalézacího soudu, když řízení ještě probíhá; lze napadnout pouze taková rozhodnutí, která tvoří samostatnou uzavřenou součást řízení.
Ústavní soud konstatuje, že v posuzované věci nejsou naplněny podmínky přípustnosti ústavní stížnosti. Stěžovatelé se v řízení před obecným soudem domáhají přezkoumání výše vypořádání poskytovaného akcionářům společnosti Sokolovská uhelná, a.s., v důsledku převodu jmění. Přitom je nutno zmínit, že bylo zahájeno jiné řízení se shodným skutkovým základem na návrh jiného účastníka. Přípisem ze dne 1.12.2006 však krajský soud sdělil, že řízení nebude spojovat ke společnému projednání, aby účastníkům nebyl odňat zákonný soudce. (Věci jsou projednávány u krajského soudu v jiných senátech.) Jde tedy o úkon soudu upravující postup v řízení, je to úkon, jímž nebylo o nároku meritorně rozhodnuto, tudíž tvrzení o zásahu do základních práv, k nimž by mělo dojít teprve v budoucnu, jsou zcela neopodstatněná. K údajnému porušení práva na spravedlivý proces Ústavní soud dodává (v návaznosti na jeho konstantní judikaturu), že k takovému následku dojde teprve tehdy, jestliže by stěžovateli bylo upřeno právo domáhat se svého nároku u nezávislého a nestranného soudu (popř. by tento soud bezdůvodně odmítl jednat a rozhodnout o podaném návrhu, případně by zůstal v řízení delší dobu nečinný), event. by mu bylo upřeno právo obrátit se na soud, aby přezkoumal zákonnost rozhodnutí orgánu veřejné správy. Taková situace však nenastala; postupem krajského soudu nebylo vyloučeno ani omezeno právo stěžovatelů na projednání věci v jejich přítomnosti, nebyla jim odňata možnost vyjádřit se ke všem prováděným důkazům (v této souvislosti Ústavní soud dodává, že i důsledky §220k obch. zákoníku je třeba chápat ve smyslu §159a odst. 1 obč. soudního řádu), proto nedošlo ani k porušení rovnosti účastníků řízení.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, Ústavní soud soudcem zpravodajem ústavní stížnost, včetně návrhu na vydání předběžného opatření, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako návrh nepřípustný podle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. ledna 2007
Ivana Janů, v.r.
soudce zpravodaj