ECLI:CZ:US:1995:1.US.97.94
sp. zn. I. ÚS 97/94
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Milošem Holečkem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele T. H., zast. advokátem JUDr. M. Z., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 2. 1994, sp. zn. 3 Nt 904/93, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 4. 1994, sp. zn. 11 To 83/94, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel podal ústavní stížnost proti shora uvedeným rozhodnutím, kterými byla povolena obnova řízení v jeho neprospěch a současně bylo zrušeno usnesení vyšetřovatele Policie ČR ze dne 28. 12. 1992, sp. zn. VV 1632/92, jímž bylo podle ustanovení §172 odst. 1 písm. c) trestního řádu zastaveno proti němu trestní stíhání.
V řízení o povolení obnovy byla podle názoru stěžovatele porušena ustanovení trestního řádu, zejména ustanovení §2 odst. 5 a odst. 6, §33, §89 odst. 2 a §278 odst. 3 trestního řádu a to tak, že "nebyl stíhán způsobem, který stanoví zákon" ve smyslu článku 8 Listiny základních práv a svobod.
I když rozhodnutí o povolení obnovy trestního řízení je pravomocné, zabýval se Ústavní soud otázkou, zda je stěžovatel oprávněn podat proti němu ústavní stížnost ve smyslu ustanovení §72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Toto ustanovení opravňuje fyzickou nebo právnickou osobu podat ústavní stížnost, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle článku 10 Ústavy. Ustanovení §72 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb. je však nutno vykládat ve vztahu k ustanovení §75 odstavec 1 cit. zákona, podle něhož je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
V daném případě je nutno přihlédnout k ustanovení §288 odst. 1 trestního řádu, které stanoví, že byla-li pravomocně povolena obnova řízení, které skončilo pravomocným usnesením státního zástupce nebo vyšetřovatele o zastavení trestního stíhání, pokračuje se v trestním řízení. Řízení po povolení obnovy tedy navazuje na řízení předcházející, tvoří s ním jeden celek a v tomto řízení má stěžovatel dostatek procesních prostředků k ochraně svých práv.
Z uvedených důvodů Ústavní soud rozhodl odmítnout ústavní stížnost dle ustanovení §43 odst. 1 písm. f) zák. č. 182/1993 Sb. jako návrh, který je nepřípustný dle ust. §75 odst. 1 cit. zákona.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. února 1995
JUDr. Miloš Holeček
soudce zpravodaj