ECLI:CZ:NSS:2014:10.AFS.28.2014:51
sp. zn. 10 Afs 28/2014 - 51
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudců
Petra Mikeše a Miloslava Výborného v právní věci žalobkyně: Global Holding, a. s., se sídlem
Biskupský dvůr 2095/8, Praha 1, zast. Mgr. Jakubem Hajdučíkem, advokátem se sídlem
Sluneční nám. 2588/14, Praha 5, proti žalovanému: Finanční úřad pro hl. m. Prahu, se sídlem
Štěpánská 28, Praha 1, o žalobě na ochranu proti nezákonnému zásahu správního orgánu,
v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
15. 1. 2014, čj. 3 A 58/2013-46,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2014, čj. 3 A 58/2013-46, se r uš í
a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
[1] Výzvou ze dne 16. 8. 2012, čj. 167219/12/178913506811 zahájil původně místně
příslušný Finanční úřad v Děčíně u žalobkyně postup k odstranění pochybností zaměřený
na přezkoumání přiznání k DPH podaného žalobkyní dne 24. 7. 2012 za 2. čtvrtletí 2012.
Jelikož si žalobkyně nárokovala nadměrný odpočet daně ve výši 585 425 Kč, správci daně vznikly
pochybnosti o správnosti, pravdivosti, průkaznosti a úplnosti údajů o přijatých zdanitelných
plněních vykázaných v oddílu C. přiznání k dani. Dne 18. 9. 2012 podala žalobkyně proti postupu
správce daně stížnost podle §261 odst. 1 až 5 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu.
V ní namítala, že výzva k odstranění pochybností nebyla dostatečně konkrétní. Stížnost nebyla
původním správcem daně shledána jako důvodná.
[2] Dne 21. 10. 2012, tedy v průběhu postupu k odstranění pochybností, se stal novým
místně příslušným správcem daně Finanční úřad pro hl. m. Prahu (žalovaný). Žalovaný dožádal
přípisem ze dne 15. 11. 2012 původního správce daně o dokončení tohoto postupu. V průběhu
postupu k odstranění pochybností se žalobkyně domáhala ochrany před nečinností původního
správce daně a žalovaného, ale její podněty byly odloženy. Po provedení nezbytných
úkonů pak dne 14. 3. 2013 původní správce daně odpověděl žalovanému na jeho dožádaní.
Rovněž mu sdělil, že bude vhodnější, pokud postup k odstranění pochybností dokončí
právě žalovaný. Žalovaný pak po provedení dalších výslechů vydal dne 13. 5. 2013 platební výměr
na DPH v té samé výši, jak tvrdila ve svém přiznání žalobkyně.
[3] Žalobkyně podala dne 10. 6. 2013 žalobu na ochranu před nezákonným zásahem,
pokynem nebo donucením správního orgánu. V ní se domáhala, aby soud určil, že postup
k odstranění pochybností ve věci DPH za 2. čtvrtletí u žalobkyně, který byl zahájen výzvou
ze dne 21. 8. 2012 a ukončen dne 25. 4. 2013, byl nezákonným zásahem. Městský soud její žalobu
zamítl, neboť neshledal, že by provedený postup k odstranění pochybností byl nezákonným
zásahem.
II.
Stručné shrnutí argumentů obsažených v kasační stížnosti, vyjádření žalovaného
a replikách stěžovatelky
[4] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti rozsudku městského soudu včasnou
kasační stížnost z důvodů dle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Stěžovatelka se nemohla
proti nezákonnému postupu k odstranění pochybností bránit odvoláním proti rozhodnutí
o vyměření daně, neboť postup byl ukončen bez nálezu a daň stanovena ve shodě s řádným
daňovým přiznáním. Odvolání, které by směrovalo proti takovému platebnímu výměru,
je ze zákona vyloučeno. Žaloba proti rozhodnutí dle §65 a násl. s. ř. s. by podle závěrů
NSS ve věci sp. zn. 5 Afs 57/2012 též nemohla být úspěšná, neboť zrušením správního
rozhodnutí by městský soud nemohl napravit skutečnost, že rozhodnutí bylo vydané na základě
nezákonného postupu.
[5] Závěry městského soudu jsou rovněž v rozporu s judikaturou NSS, a to zejména
s rozsudkem ve věci sp. zn. 1 Ans 10/2012, dle něhož se lze proti účelově prodlužovanému
postupu k odstranění pochybností bránit právě zásahovou žalobou. Městský soud však žalobní
bod ohledně nepřiměřené délky tohoto postupu meritorně neposoudil a stěžovatelku
odkázal na nečinnostní žalobu. Stěžovatelka dále zpochybňuje názor městského soudu
o tom, že délka postupu k odstranění pochybnosti byla dána procesní aktivitou stěžovatele.
Městský soud přitom opomněl, že v případě nezákonně zahájeného postupu jsou všechny úkony
prováděné v jeho rámci nezákonné, protože tam, kde není zákonný počátek, nemůže být zákonný
ani průběh, ani konec tohoto postupu.
[6] Žalovaný zdejšímu soudu připomíná, že žaloba měla být městským soudem v části
odmítnuta pro opožděnost, neboť stěžovatelka nenapadla nedostatečnou konkrétnost výzvy
k odstranění pochybností ve lhůtě dle §84 odst. 1 s. ř. s. K tomu žalovaný odkazuje na rozsudky
Nejvyššího správního soudu ve věcech sp. zn. 2 Aps 8/2013 a sp. zn. 9 Aps 4/2013.
[7] V replice stěžovatelka upozornila, že právní závěry z věci sp. zn. 2 Aps 8/2013 nejsou
na tuto věc bez dalšího použitelné. Nynější případ je prý typově odlišný, neboť na věc
rozhodovanou druhým senátem dopadalo znění soudního řádu správního před novelou
č. 303/2011 Sb. Druhý senát NSS navíc nepředložil věc k posouzení rozšířenému senátu,
ačkoliv tak učinit měl. Proto stěžovatelka napadla rozsudek sp. zn. 2 Aps 8/2013 i ústavní
stížností, kterou zdejšímu soudu rovněž zaslala. Stěžovatelka dále v doplnění kasační stížnosti
poukázala na právní závěry NSS týkající se nepřiměřeně dlouhého postupu k odstranění
pochybností jako nezákonného zásahu (rozsudek sp. zn. 1 Aps 20/2013).
III.
Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[8] Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti, a to v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.); s hledal přitom vady, kterými by byl povinen
se zabývat i bez návrhu.
[9] Kasační stížnost je důvodná.
[10] Podstatou sporu mezi účastníky řízení je, zda byl v daném případě postup k odstranění
pochybností nezákonným zásahem správního orgánu ve smyslu §82 a násl. s. ř. s. Důvody
nezákonnosti stěžovatelka spatřuje jednak v nedostatečně konkrétní výzvě, kterou byl postup zahájen,
jednak v délce tohoto postupu.
[11] Úvodem Nejvyšší správní soud připomíná, že opravným prostředkem, který je třeba
bezúspěšně vyčerpat před podáním zásahové žaloby proti nezákonnostem souvisejícím
s (probíhající) daňovou kontrolou nebo (probíhajícím) postupem k odstranění pochybností,
je nejen stížnost dle §261 odst. 1 až 5 daňového řádu, ale i žádost o prošetření způsobu
vyřízení této stížnosti dle §261 odst. 6 téhož zákona (viz rozsudek ze dne 7. 11. 2013,
čj. 9 Aps 4/2013 – 25, č. 2956/2014 Sb. NSS, věc Easy Working s.r.o.).
[12] Nejvyšší správní soud upozorňuje, že žaloba byla deklaratorní, stěžovatelka
se tedy domáhala zpětného určení, že již ukončený zásah byl nezákonný. Zavedení deklaratorní
zásahové žaloby do soudního řádu správního bylo spojeno s upuštěním od podmínky vyčerpání
prostředků ochrany nebo nápravy uvnitř veřejné správy. Zákon v §85 s. ř. s. totiž vychází
z toho, že tyto prostředky mají smysl jen v případě trvání zásahu, jeho důsledků, případně
hrozí-li opakování zásahu. Naopak domáhá-li se žalobce pouze soudního určení, že v minulosti
proběhlý zásah byl nezákonný, nemělo by trvání na vyčerpání správních prostředků ochrany
či nápravy žádný smysl (srov. takto již rozsudek NSS ze dne 13. 2. 2014, čj. 2 Aps 8/2013 – 46,
týkající se jiné kasační stížnosti téže stěžovatelky). Proto podle §85 nemohla být žaloba
nepřípustná, třebaže stěžovatelka nevyužila všechny prostředky nápravy či ochrany
před nezákonným zásahem (konkrétně žádost o prošetření způsobu vyřízení stížnosti dle §261
odst. 6 daňového řádu).
[13] Jakkoliv tedy v nynější věci nepřicházela v úvahu nepřípustnost žaloby pro nevyčerpání
prostředku ochrany dle §85 s. ř. s., je nutno trvat na včasnosti žaloby ve smyslu §84 odst. 1
s. ř. s. Právě podmínka včasnosti podání zásahové žaloby koriguje poměrně velkoryse nastavenou
možnost napadat v minulosti proběhnuvší nezákonný zásah, aniž by bylo třeba vyčerpat
prostředky ochrany uvnitř veřejné správy.
[14] Zákon v §84 odst. 1 s. ř. s. rozlišuje subjektivní lhůtu pro podání žaloby (dva měsíce
ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o nezákonném zásahu) a lhůtu objektivní (dva roky
od okamžiku, kdy k zásahu došlo).
[15] Rozhodující pro běh lhůty není žalobní tvrzení stěžovatelky, k jakému datu byl zásah
ukončen. Rozhodující pro běh lhůty i pro žalobní posouzení je, jak stěžovatelka v žalobě popíše
nezákonnost zásahu. V závislosti na tvrzení podaná v žalobě se následně určí, k jakému časovému
bodu lze tvrzenou nezákonnost ukotvit. Ve věci nyní řešené proto není pro běh lhůty podstatné,
že stěžovatelka v žalobě konstatovala zahájení i ukončení úkonů, které považovala za nezákonné
zásahy, ale skutečnost, jak vymezila, v čem jejich nezákonnost spatřuje. Spojila-li zásah
s nedostatkem důvodů pro zahájení postupu či kontroly, není rozhodné, zda a kdy byly další
úkony žalovaného ukončeny (shodně již cit. rozsudek čj. 2 Aps 8/2013 – 46 v předchozí kasační
stížnosti téže stěžovatelky).
[16] Nejvyšší správní zdůrazňuje, že stěžovatelka napadá postup žalovaného ze dvou různých
důvodů: jednak z důvodu nezákonného zahájení postupu, jednak z důvodu nezákonných
průtahů. Včasnost žaloby je nutno posuzovat zvlášť ve vztahu k oběma důvodům. Není
totiž dost dobře myslitelné, že žaloba vztahující se k určitému úkonu v rámci řízení, který má být
nezákonným zásahem, se po uplynutí dvouměsíční lhůty stane opožděnou, jen aby se opět stala
včasnou i ve vztahu k těmto starším úkonům jen proto, že posléze se v rámci téhož řízení objeví
nové důvody jeho protizákonnosti (zde stěžovatelkou tvrzené průtahy s ukončením postupu
k odstranění pochybností).
[17] Nejvyšší správní soud proto nejprve posoudil včasnost žaloby v části tvrdící zásah
v podobě nezákonného zahájení postupu (III.A.). Následně posoudil včasnost žaloby v části
tvrdící nepřiměřenou délku postupu k odstranění pochybností; po konstatování včasnosti dospěl
k závěru, že napadený rozsudek je dílem nesprávný, dílem i nepřezkoumatelný (III.B.).
III.A.
Zásah spočívající v tvrzeném nezákonném zahájení postupu
[18] V následující části vycházel zdejší soud ze skutkově zčásti srovnatelného případu
téže stěžovatelky, řešeného již cit. rozsudkem čj. 2 Aps 8/2013-46. Zde Nejvyšší
správní soud konstatoval, že lhůty k podání žaloby proti nezákonnému zásahu spočívajícímu
v nesprávném zahájení postupu k odstranění pochybností plynou ode dne, kdy se daňový subjekt
o zahájení dozvěděl, respektive kdy nabyl vědomost o bezúspěšném vyřízení opravného
prostředku způsobilého zjednat nápravu nezákonného postupu, či stavu. Byla-li tedy stížnost
dle §261 odst. 1 až 5 daňového řádu uplatněna, soud počítá lhůty k podání žaloby proti zásahu
spočívajícímu v nezákonném zahájení postupu k odstranění pochybností právě ode dne doručení
vyřízení stížnosti daňovému subjektu.
[19] Stěžovatelka se o vyřízení její stížnosti dle §261 odst. 1 až 5 daňového řádu dověděla
dne 15. 10. 2012, neboť právě v tento den jí bylo doručeno vyrozumění o výsledku šetření
o její stížnosti ze dne 2. 10. 2012. Ochranu podle §261 odst. 6 nevyužila. Subjektivní lhůta
k podání žaloby proti nezákonnému zásahu spočívajícím v nezákonném zahájení postupu
k odstranění pochybností proto uplynula dne 16. 12. 2012. S ohledem na tyto právní závěry
by proto bylo nutné v části, v níž stěžovatelka brojila proti postupu k odstranění pochybností
z důvodu jeho nezákonného zahájení, žalobu posoudit jako opožděnou.
[20] Stěžovatelka si je této interpretace vědoma. Nicméně s ní nesouhlasí. Tvrdí, že se právní
závěry uvedené v cit. rozsudku čj. 2 Aps 8/2013-46 nepoužijí na nyní posuzovaný případ,
a to pro odlišnost nyní řešené věci a věci řešené druhým senátem, neboť na předchozí věc
stěžovatelky se vztahovalo jiné znění právní úpravy zásahové žaloby v soudním řádu správním.
Tento argument je nicméně v rozporu s obsahem rozsudku čj. 2 Aps 8/2013-46. Tento rozsudek
řešil otázku včasnosti zásahové žaloby podané v roce 2013, tedy žaloby podané více než jeden
rok po účinnosti novely soudního řádu správního provedené zákonem č. 303/2011 Sb.
[21] Stěžovatelka tvrdí, že na odlišnost nyní řešené věci a věci řešené druhým senátem
upozornil i sám druhý senát. Ten v rozsudku čj. 2 Aps 8/2013-46 k argumentu téže stěžovatelky,
podle níž ve věci řešené Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. 2 Aps 8/2013 městský soud
žalobu odmítl pro opožděnost, zatímco v nynější věci týž městský soud žalobu věcně projednal,
uvedl, že zásadní odlišnost spočívá v tom, že v posléze uvedené věci „byl předmětem řízení postup
k odstranění pochybností, a jak plyne z předloženého rozsudku, shodný stěžovatel v žalobě tento postup
označil za nezákonný nejen pro nedostatek relevantních pochybností obsažených ve výzvě [jako ve věci řešené
pod sp. zn. 2 Aps 8/2013], ale také proto, že byl prováděn po dobu delší, než je přípustná.“ Jinými slovy,
nyní posuzovaná věc je odlišná právě v části, která je řešena dále v pasáži III.B. V tvrzeních
ohledně nedostatků výzvy je věc naopak naprosto srovnatelná.
[22] Stěžovatelka dále obsáhle argumentuje, že cit. rozsudek čj. 2 Aps 8/2013-46 je v rozporu
s judikaturou zdejšího soudu. Za tím účelem předložila rovněž kopii ústavní stížnosti,
v níž tyto argumenty stručně sumarizuje. Argumentuje, že pokud druhý senát zdejšího
soudu nepředložil spornou otázku k posouzení rozšířenému senátu, porušil tím ústavní právo
na zákonného soudce ve smyslu čl. 38 odst. 1 Listiny.
[23] Nyní rozhodující senát proto zvážil, zda mu vskutku vznikla povinnost předložit věc
rozšířenému senátu v souladu s §17 s. ř. s.
[24] Ve shodě s druhým senátem nespatřuje desátý senát zdejšího soudu důvody
pro předložení věci rozšířenému senátu, neboť rozpornost rozsudku druhého senátu
s judikaturou zdejšího soudu je pouze domnělá. Jak již vysvětlil druhý senát, rozsudky, kterých
se stěžovatelka dovolává (ze dne 31. 1. 2007, čj. 1 Afs 155/2005 – 70; ze dne 14. 10. 2008,
čj. 9 Afs 110/2007 – 113; ze dne 9. 9. 2009, čj. 2 Afs 58/2009 – 85, věc KENTOYA, a. s., bod 23;
ze dne 30. 9. 2010, čj. 9 Afs 46/2010 – 227; ze dne 23. 2. 2012, čj. 8 Afs 38/2011 – 117, věc TLC
czech s. r. o.; ze dne 4. 4. 2013, čj. 1 Afs 105/2012 – 37, věc Auto Pool, a.s., body 31 - 34)
se bez výjimky týkaly dopadu nezákonně započatého řízení na jeho výsledek, tedy správní
rozhodnutí, aniž by cokoliv říkaly ke lhůtě napadení nezákonného zásahu v souvislosti s vadným
započetím řízení. Kupříkladu rozhodnutí ve věci Auto Pool výslovně spojuje nezákonné zahájení
vytýkacího řízení s nezákonným rozhodnutím o daňové povinnosti (bod 34), aniž by se jakkoliv
vyjadřovalo k souvisejícím možnostem ochrany před nezákonným zásahem. Stejně tak teze
„kde není začátek, nemůže následovat ani zákonný průběh“, o kterou se stěžovatelka tak opírá,
se vztahuje k řízení o žalobě proti rozhodnutí, nikoliv k řízení o zásahové žalobě (cit. rozsudek
čj. 9 Afs 110/2007 – 113 stejně jako cit. věc KENTOYA).
[25] Stěžovatelka argumentuje, že právě citovaná judikatura je navíc vnitřně rozporná. Tvrzené
rozpory v judikatuře se však nijak nevztahují k právní otázce nyní řešené, neboť jde vesměs
o věci týkající se žalob proti rozhodnutí, nikoliv žalob zásahových. Proto existenci (údajných)
rozporů v judikatuře nemohl soud v nynější věci jakkoliv hodnotit, neboť sám je vázán
skutkovým a právním rámcem nyní rozhodované věci.
[26] Stěžovatelka se tedy nedomáhala ochrany či nápravy ve vztahu posouzení zákonnosti
zahájení postupu k odstranění pochybností včasným žalobním bodem. Nejvyšší správní soud
odmítá takový výklad, podle něhož na včasném uplatnění důvodu nezákonnosti zásahu nezáleží,
neboť stál-li tento důvod u počátku řízení, lze jen proto napadat nezákonnost zásahu neomezeně
dlouho v průběhu trvání řízení až do zákonem určené lhůty po jeho skončení. Takovýto výklad
je v jasném rozporu s dikcí §84 odst. 1 s. ř. s.
[27] Je pravdou, že daňová kontrola nebo postup k odstranění pochybností může
představovat nezákonný zásah ve svém celku. To bude ale výjimečné. Typicky to bude dáno
tím, že vůbec nejsou splněny podmínky pro její provádění, prekludovalo se právo vybrat daň,
jedná se o kontrolu bezdůvodně opakovanou apod. V takovém případě dojde k nezákonnému
zásahu zpravidla již samotným zahájením daňové kontroly, která se dotkne svobodné sféry
jednotlivce (srov. již usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 31. 8. 2005, čj. 2 Afs 144/2004-110,
č. 735/2006 Sb. NSS). Pravidlo je nicméně opačné, tedy nezákonný úkon nebo jiný akt správce
daně zpravidla nezakládá nezákonnost řízení jako celku z hlediska ochrany před nezákonnými
zásahy.
[28] Stěžovatelkou cit. rozsudek NSS ze dne 31. 7. 2006, čj. 8 Aps 2/2006 – 95, v žádném
případě neříká, že jakákoliv nezákonně zahájená kontrola tvoří z hlediska žaloby podle §82
násl. s. ř. s. jeden celek. Smyslem a základním poselstvím tohoto judikátu je naopak omezit okruh
úkonů správce daně, které jsou přezkoumatelné v rámci řízení o zásahové žalobě.
[29] Pouze představuje-li daňová kontrola nebo postup k odstranění pochybností jako celek
nezákonný zásah, platí závěr, že lhůta pro podání žaloby na ochranu před zásahem správního
orgánu, a to ani lhůta subjektivní (dvouměsíční), ani lhůta objektivní (dvouletá), nemůže
uplynout, dokud tento zásah trvá (srov. k tomu stěžovatelkou cit. rozsudek ze dne 26. 6. 2013,
čj. 6 Aps 1/2013 – 51, Statutární město Ostrava, bod 22).
[30] Protože je v této části žaloba opožděná, nemohl se Nejvyšší správní soud zabývat
ani výtkou směřující k nesprávnému výkladu přímého zkrácení stěžovatelky na jejích právech
v důsledku nekonkrétnosti výzvy, ani výtkou polemizující s nemožností obrany proti platebnímu
výměru, respektive posléze žalobou proti odvolacímu rozhodnutí. Tyto závěry totiž městský soud
vesměs uplatnil ve vztahu k té části žaloby, kterou zdejší soud shledal opožděnou.
III.B.
Zásah spočívající v tvrzené nepřiměřené délce postupu k odstranění pochybností
[31] Naproti tomu subjektivní lhůta k podání žaloby proti zásahu z důvodu nepřiměřené
délky postupu k odstranění pochybností nemohla z logiky věci uplynout dříve, než byl tento postup
ukončen. Nezákonnost spočívající v nepřiměřené délce postupu je z povahy věci nezákonností
vztahující se k řízení jako celku. Subjektivní lhůta k podání zásahové žaloby v tomto případě
uplyne teprve po dvou měsících ode dne, kdy se o ukončení postupu k odstranění pochybností
daňový subjekt dozvěděl.
[32] V tomto rozsahu je tedy žaloba včasná, což ostatně nerozporuje ani žalovaný.
[33] Stěžovatelka kritizuje, že ji městský soud v rozsahu, v němž napadla délku postupu
k odstranění pochybností, odkázal na nečinnostní žalobu. S touto výtkou Nejvyšší správní soud
souhlasí a zdůrazňuje, že proti účelově prodlužovanému postupu k odstranění pochybností
se nelze bránit žalobou proti nečinnosti dle §79 s. ř. s. Nepřiměřeně dlouhý postup k odstranění
pochybností může být dle okolností nezákonným zásahem (viz rozsudek NSS ve věci MPM
Invest s.r.o. ze dne 10. 10. 2012, čj. 1 Ans 10/2012 – 52, č. 2729/2013 Sb. NSS).
[34] V rovině soudní ochrany veřejných subjektivních práv je důležité poukázat na změnu
předchozího institutu vytýkacího řízení dle zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků,
na stávající postup k odstranění pochybností dle daňového řádu. Zdejší soud již konstatoval,
že na rozdíl od dřívější zákonné úpravy obdobného právního institutu nemusí být postup
k odstranění pochybností vždy ukončen vydáním rozhodnutí o dani (viz shora cit. rozsudek
čj. 1 Ans 10/2012 – 52, bod 22). K (možnému) porušení práv stěžovatelky navíc dochází
následkem trvajícího procesu, včetně zadržování finančních prostředků, jak ostatně správně
upozorňuje stěžovatelka. Městský soud tak konstruoval právní stav, ve kterém by stěžovatelka
byla nucena strpět nezákonný zásah žalovaného po takřka neomezeně dlouhou dobu,
bez možnosti tento zásah za jeho trvání jakýmkoliv způsobem v řízení před soudem ukončit.
I po ukončení zásahu, třebaže snad na jeho konci následuje rozhodnutí, nutno odlišit eventuálně
nezákonný zásah, na straně jedné, a právní dopady správního rozhodnutí, na straně druhé.
Tyto dvě věci nelze směšovat: je dost dobře možné, že s rozhodnutím daňový subjekt souhlasí,
zatímco se domnívá, že zkrácen byl toliko postupem vedoucím k tomuto rozhodnutí
(zde dle stěžovatelky zadržováním finančních prostředků po nepřípustně dlouhou dobu).
[35] Z odůvodnění městského soudu není ostatně ani patrné, zda v tomto rozsahu vůbec
žalobu přezkoumal. Ve stručném odstavci na konci napadeného rozsudku totiž jen uvedl,
že „[p]ro úplnost soud uvádí, že žalobce opřel důvodnost předmětné žaloby rovněž o skutečnost, že postup
k odstranění pochybností trval v daném případě delší dobu než je přípustná. Ani v uvedeném nelze dle soudu
shledat nezákonný zásah. Jednak z průběhu daného řízení je evidentní, že délka tohoto řízení byla ve velké míře
ovlivněna počtem žalobcem navrhovaných a správcem daně prováděných důkazů, jednak objektivně do délky řízení
zasáhla změna správce daně. Pokud přesto žalobce měl za to, že správce daně oddaluje nedůvodně posouzení
jeho nároku, mohl se domáhat ochrany nečinnostní žalobou dle ust. §79 s. ř. s.“
[36] Městský soud tedy nejprve stručně dovodil, že o nezákonný zásah v daném
případě nešlo (a to pro četnost důkazních návrhů samotné stěžovatelky a změnu
správce daně). Následně ovšem vyzval stěžovatelku k podání nečinnostní žaloby, v níž by měla
být její argumentace přezkoumána. Tím je napadené rozhodnutí vnitřně rozporné,
a proto nepřezkoumatelné. Navíc to, že v daném případě nebylo možno postupovat cestou
nečinnostní žaloby, jasně plyne z argumentace podané v bodě [34] shora (blíže pak v bodě [33]
cit. rozsudek čj. 1 Ans 10/2012-52, příp. rozsudek ze dne 25. 6. 2014, čj. 1 Aps 20/2013 – 61).
[37] Námitka je proto důvodná.
IV.
Závěr a náklady řízení
[38] S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost
je důvodná, a proto rozsudek městského soudu zrušil (§110 odst. 1 věta první před středníkem).
[39] Stěžovatelka se žalobou domáhala, aby městský soud určil, že postup k odstranění
pochybností zahájený dne 21. 8. 2012 a ukončený dne 25. 4. 2013 byl nezákonným zásahem.
V žalobě nicméně uvedla dvě samostatná a na sobě nezávislá tvrzení o zásahu, pročež lhůtu bylo
nutno počítat ke každému z nich zvlášť. Městský soud v následujícím rozsudku nejprve uvede,
že žaloba byla v důvodech majících původ v nezákonném zahájení postupu opožděná,
a proto tento okruh námitek dále nebude z důvodu opožděnosti posuzovat (srov. přiměřeně
v bodě [29] cit. věc Statutární město Ostrava, bod 23 in fine). Poté městský soud přezkoumatelným
způsobem posoudí všechny žalobní body vztahující se k nezákonným průtahům v postupu
žalovaného. Přitom je městský soud vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu
vysloveným v tomto rozsudku. V novém rozhodnutí rozhodne též o náhradě nákladů řízení
o této kasační stížnosti (§110 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. srpna 2014
Zdeněk Kühn
předseda senátu