ECLI:CZ:NSS:2019:10.AS.212.2019:32
sp. zn. 10 As 212/2019 - 32
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudce Ondřeje
Mrákoty a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: Z. Š., zast. Mgr. Simonou
Pavlicovou, advokátkou se sídlem 8. pěšího pluku 2380, Frýdek-Místek, proti žalovanému:
Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 2771/117, Ostrava, o ochraně před
nezákonným zásahem správního orgánu, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení
Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 5. 2019, čj. 25 A 79/2019-8,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně se před krajským soudem bránila žalobou na ochranu před nezákonným
zásahem, který měl spočívat v neprovedení přezkumu v žalobě vyjmenovaných souhlasů
stavebního úřadu, veřejnoprávních smluv a územního rozhodnutí. Krajský soud žalobu odmítl.
Soud upozornil, že žalobkyně spatřuje nezákonný zásah v neprovedení přezkumu. To, že tento
přezkum nebude proveden, ji sdělil žalovaný přípisem ze dne 11. 3. 2019. Domáhá-li se však
žalobkyně ochrany před zásahem spočívajícím v tom, že žalovaný nezahájil přezkumná řízení
podle §156, resp. §165 správního řádu, jedná se v obou případech o řízení, která se zahajují
ex offo (z moci úřední). Jak však vyplývá z dlouhodobé a konstantní judikatury správních soudů,
nemá soukromá osoba na zahájení řízení z moci úřední veřejné subjektivní právo. Tudíž,
již z tvrzení žalobkyně vyplývá, že namítaným postupem žalovaného nemohlo dojít k zásahu
do veřejných subjektivních práv žalobkyně. Proto krajský soud žalobu podle §46 odst. 1
písm. a) s. ř. s. odmítl, neboť jednak není dána pravomoc soudu ve správním soudnictví, jednak
není dána aktivní legitimace žalobkyně k řízení podle §82 a násl s. ř. s.
[2] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti usnesení krajského soudu kasační
stížnost, a to z důvodů dle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Stěžovatelka kritizuje, že krajský soud
odmítl její žalobu pro nesplnění podmínky řízení a z nedostatku pravomoci správních soudů.
Odmítá, že by souhlasy a smlouvy nebylo možno přezkoumat z důvodu plynutí času.
[3] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
[4] Kasační stížnost není důvodná.
[5] NSS již ve věcech stěžovatelky rozhodoval mnohokráte. Přestože, jak se zdá, stěžovatelku
doposud nepřesvědčil o nesprávnosti jejích vývodů, nemá smyslu, aby NSS znovu opakoval
již mnohokráte vyslovené. Proto lze jen stručně zopakovat, že stěžovatelka nemá veřejné
subjektivní právo na zahájení přezkumného řízení ve smyslu §94 a násl. správního řádu,
ani na vydání usnesení ve smyslu §156 odst. 2 správního řádu nebo na přezkum veřejnoprávní
smlouvy z moci úřední podle §165 správního řádu. Přezkumné řízení je dozorčím nástrojem
v rukou správních orgánů, uplatňovaným z moci úřední; není mimořádným opravným
prostředkem (z rozsudků ve stěžovatelčiných věcech takto např. již rozsudek ze dne 20. 7. 2017,
čj. 10 As 142/2017-36, bod 8, včetně dalších citací, pro další citace též bod 5 napadeného
rozsudku krajského soudu).
[6] Stěžovatelka dále kritizuje, že krajský soud její žalobu odmítl, byť posouzení jednotlivých
definičních znaků nezákonného zásahu je vždy otázkou věcného (meritorního) přezkumu
(s odkazem na usnesení rozšířeného senátu ze dne 16. 12. 2008, čj. 8 Aps 6/2007-247,
č. 1773/2009 Sb. NSS, věc ArcelorMittal Ostrava). NSS k tomu uvádí, že stěžovatelka má sice
obecně pravdu, přehlíží však nejnovější judikaturu, která od přísného požadavku na meritorní
rozhodování krajského soudu slevila tam, kde již z povahy věci je zjevné, že o nezákonný zásah jít
nemůže. Protože ani stěžovatelkou žalovaný zásah nemůže být pojmově vůbec zásahem
(viz předchozí bod), krajský soud žalobu správně odmítl. Správnost tohoto závěru plyne
z rozsudku rozšířeného senátu ze dne 21. 11. 2017, čj. 7 As 155/2015-160, č. 3687/2018 Sb.
NSS, věc EUROVIA CS, bod 63, podle něhož „[p]okud je zjevné a nepochybné, že jednání popsané
v žalobě nemůže být vzhledem ke své povaze, povaze jeho původce či jiným okolnostem „zásahem“ ve smyslu
legislativní zkratky v §84 s. ř. s., i kdyby byla tvrzení žalobce pravdivá, musí být taková žaloba odmítnuta
podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., jelikož chybí podmínka řízení spočívající v připustitelném (plausibilním)
tvrzení nezákonného zásahu“. NSS dodává, že uvedený rozsudek rozšířeného senátu byl sice zrušen
nálezem ze dne 15. 5. 2018, sp. zn. II. ÚS 635/18, důvody zrušení tohoto rozsudku
pro protiústavnost se však vztahovaly k posuzování včasnosti zásahové žaloby a nijak
se nedotýkají právě analyzovaných otázek. Tyto Ústavním soudem nijak nezpochybněné závěry
rozšířeného senátu ve věci EUROVIA se naopak staly základem navazující judikatury (podobně
např. rozsudek v jiné stěžovatelčině věci ze dne 30. 5. 2019, čj. 7 As 44/2019-21, bod 12).
[7] Na právě uvedeném nic nemění ani dílčí nepřesnost – dle krajského soudu jde
o nedostatek aktivní legitimace stěžovatelky a nedostatek pravomoci správního soudu. Tak tomu
jistě není, v tom má stěžovatelka pravdu, ale na výsledku a správnosti výroku – odmítnutí
s ohledem na chybějící podmínku řízení dle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. – to nic nemění.
[8] S ohledem na výše uvedené NSS zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou
(§110 odst. 1 věta poslední s. ř. s.). O náhradě nákladů řízení rozhodl podle §60 odst. 1
za použití §120 s. ř. s. Stěžovatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti,
neboť ve věci neměla úspěch; žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. srpna 2019
Zdeněk Kühn
předseda senátu