ECLI:CZ:NSS:2020:10.AS.27.2020:11
sp. zn. 10 As 27/2020 - 11
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty,
soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: JUDr. T. M.,
Ph. D., proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 1387/7, Praha 4,
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 6. 2019, čj. 30204-2/2019-900000-317, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 1. 2020, čj. 4 A 67/2019-35,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 1. 2020, čj. 4 A 67/2019-35, se r uš í
a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce podal dne 27. 8. 2019 žalobu proti rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl
pro opožděnost jeho odvolání proti rozhodnutí Celního úřadu pro hlavní město Prahu
ze dne 10. 5. 2019. Tímto rozhodnutím byla žalobci uložena pokuta za jízdu motorovým
vozidlem na zpoplatněném úseku dálnice bez vylepeného kuponu prokazujícího úhradu časového
poplatku. Městský soud vyzval žalobce k úhradě soudního poplatku, žalobce v reakci na výzvu
požádal o osvobození od soudních poplatků. Městský soud však žádost o osvobození
od soudních poplatků zamítl.
[2] Zamítavé usnesení odůvodnil tím, že žalobce dostatečně nedoložil své majetkové poměry;
sdělené informace jsou neúplné a zcela zjevně nepravdivé. Pokud by byly žalobcem sdělené údaje
úplné a pravdivé, neměl by žalobce vůbec z čeho hradit své životní potřeby. Žalobce nemá
dle svých slov žádné příjmy, avšak v prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových
poměrech neuvedl ani žádné výdaje či půjčky.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí proti usnesení městského soudu kasační stížností.
Namítá, že splňuje předpoklady pro přiznání úplného osvobození od soudních poplatků.
Žalobce pečuje o svou matku, která pobírá příspěvek na péči a je osobou v III. stupni závislosti,
sám trpěl vážnými zdravotními problémy. Z těchto důvodů se nemůže plně věnovat
své podnikatelské činnosti a nemá dostatek finančních prostředků.
[4] Kasační stížnost je důvodná.
[5] Z §36 odst. 3 s. ř. s. vyplývá, že účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být
na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi
osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody,
a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný,
takovou žádost zamítne.
[6] Je na účastníku řízení, aby prokázal nedostatek prostředků k úhradě soudních poplatků
(bod 20 usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 24. 8. 2010, čj. 1 As 23/2009- 95, č. 2163/2011
Sb. NSS). Soud není povinen zjišťovat z úřední povinnosti účastníkovy majetkové a výdělkové
poměry (rozsudek NSS ze dne 25. 1. 2005, čj. 7 Azs 343/2004-50, č. 537/2005 Sb. NSS).
[7] NSS se předně vymezuje vůči argumentaci, kterou stěžovatel naznačuje, že městský soud
po něm vyžaduje orientaci na ekonomický prospěch vylučující péči o nejbližší příbuzné.
Nic podobného z usnesení městského soudu nevyplývá. Městský soud stěžovateli nevyčítá,
že v důsledku péče o matku nedosahuje dostatečných příjmů, i když by mohl. Zamítavé usnesení
je postaveno na tom, že stěžovatel neposkytl městskému soudu informace, ze kterých by si soud
mohl učinit ucelený a přesvědčivý obraz o stěžovatelově majetkové situaci.
[8] Stěžovatel městskému soudu poskytl potvrzení úřadu práce ze dne 1. 8. 2018 prokazující
dobu, po kterou stěžovatel poskytoval péči své matce, rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních
věcí ze dne 13. 1. 2015 o změně výše příspěvku na péči přiznaného stěžovatelově matce
a rozhodnutí o stěžovatelově dočasné pracovní neschopnosti od 26. 8. 2019 s poslední uvedenou
kontrolou dne 21. 10. 2019. V prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech
stěžovatel uvedl, že je jedinou osobou v domácnosti, neexistují osoby na stěžovateli finančně
závislé ani osoby, na kterých stěžovatel finančně závisí. Sdělil, že nemá sjednán pracovní poměr,
neboť je osobou samostatně výdělečně činnou (advokát) a pečuje o matku, která pobírá
příspěvek na péči. Stěžovatel není zapsán v obchodním rejstříku. V kolonce výše příjmu
(za poslední zdaňovací období a po odečtení daně) stěžovatel doplnil „daňová ztráta“. Stěžovatel
neuvedl příjmy z hmotného a sociálního zabezpečení ani jiné příjmy. Jako majetek větší hodnoty
stěžovatel označil dva pozemky, dva osobní automobily a motocykl. Dále vyplnil, že nemá
vyživovací povinnosti ani žádné dluhy či půjčky, mezi výdaje zařadil pouze daně ve výši 600 Kč
ročně. Sociální a zdravotní pojištění platí za stěžovatele podle jeho slov stát, stěžovatel neplatí
místní poplatky, hypotéky ani nájemné. Závěrem stěžovatel zopakoval, že pečuje o matku, která
je osobou ZTP-P a byl jí přiznán příspěvek na péči III. stupně, od srpna byl stěžovatel dva
měsíce v pracovní neschopnosti.
[9] Také NSS považuje tyto informace za neúplné. Nelze z nich zjistit, jaké jsou
stěžovatelovy měsíční příjmy. Stěžovatelovo sdělení „daňová ztráta“ je v tomto směru naprosto
nedostatečné. Ostatně i v kasační stížnosti stěžovatel uvádí, že se z důvodu péče o matku
„nemůže plně věnovat své podnikatelské činnosti, a v důsledku toho nemá dostatek finančních prostředků“,
ale netvrdí, že se výkonu podnikatelské činnosti zcela vzdal (pokud by tak učinil, jistě mu to nelze
klást při rozhodování o osvobození k tíži). I ve veřejném seznamu advokátů dostupném
na webových stránkách České advokátní komory (www.cak.cz) má stěžovatel uveden stav
„aktivní“. Stěžovatel v kasační stížnosti v návaznosti na sdělení o nedostatku svých finančních
prostředků uvádí „mimo jiné i z tohoto důvodu bývá postiženým osobám přiznáván příspěvek na péči, aby si
mohli zajistit péči v domácím prostředí“. NSS nezpochybňuje náročnost péče o těžce zdravotně
postiženou blízkou osobu, ovšem nenalézá přímou souvislost mezi příspěvkem na péči
náležejícím stěžovatelově matce a stěžovatelovou finanční situací. Má-li si soud tuto argumentaci
vyložit tak, že mezi stěžovatelovy příjmy patří příspěvek na péči jeho matky, neodpovídá
to údajům v prohlášení. Z informací poskytnutých stěžovatelem ani nevyplývá, jaké jsou
jeho výdaje. Stěžovatel uvedl pouze částku 600 Kč ročně za daně. Není možné, aby stěžovatel
neměl žádné měsíční výdaje minimálně na uspokojování svých základních životních potřeb
(ubytování, jídlo, oblečení, osobní potřeby apod.) a zároveň ani neměl žádné příjmy. Stěžovatel
musí nějaké výdaje mít a musí je z něčeho hradit, ať už z vlastních příjmů, nebo mu s úhradou
pomůže stát v systému sociálního zabezpečení. I Nejvyššímu správnímu soudu se tedy obraz
o stěžovatelově majetkové situaci z informací, které stěžovatel poskytl, jeví jako zjevně neúplný
a nevěrohodný.
[10] Stěžovatel namítá, že je třeba posuzovat jeho schopnost uhradit poplatek
podle jeho skutečných osobních, majetkových a výdělkových poměrů, nikoli na základě
„hypotetických úvah“. K tomu NSS uvádí, že v usnesení městského soudu žádné „hypotetické úvahy“
nenachází, zejména však městský soud stěžovatelovu schopnost uhradit poplatek vůbec
neposuzoval: z informací, které stěžovatel doložil, to totiž nebylo možné.
[11] NSS se dále zabýval tím, zda mohl městský soud na základě neúplných informací
o majetkových poměrech, které stěžovatel uvedl ve formuláři, bez dalšího zamítnout jeho žádost
o osvobození od soudních poplatků.
[12] Rozšířený senát NSS ve svém usnesení č. 2163/2011 Sb. NSS upozornil na to,
že pokud jsou informace o majetkových poměrech zjevně neúplné a není jasné, z čeho účastník
řízení hradí své životní potřeby, měl by soud zvážit možnost vyzvat účastníka k doplnění
potřebných údajů. Ve věci ze dne 24. 9. 2008, čj. 1 As 63/2008-34, NSS dovodil, že pokud
z předložených důkazů nebylo možné dostatečně posoudit účastníkovy majetkové a sociální
poměry a ověřit si jeho tvrzení, má ho soud poučit, jak může svá tvrzení prokázat, aby v řízení
neutrpěl újmu.
[13] NSS má za to, že i v tomto konkrétním případě bylo namístě, aby soud nejprve vyzval
stěžovatele k doplnění údajů. Z informací, které stěžovatel poskytl, se jeví, že se mohl nacházet
v tíživé zdravotní a sociální situaci. Zároveň nelze sdělené informace vyhodnotit jako zjevně lživé,
ale spíše jako neúplné. Městský soud se omezil pouze na posouzení informací, které stěžovatel
tvrdil ve formuláři, a přestože je nepovažoval za dostatečné, nedal stěžovateli prostor k tomu,
aby nejasnosti odstranil. Tím ho zkrátil na jeho procesních právech, protože stěžovatel neměl
možnost vysvětlit nesrovnalosti ohledně svých příjmů a výdajů. Až ve chvíli, kdy by stěžovatel
na konkretizovanou výzvu soudu tyto nesrovnalosti dostatečně nevysvětlil, byl by městský soud
oprávněn stěžovatelovu žádost o osvobození od soudních poplatků zamítnout.
Kvůli tomuto vadnému postupu v řízení nemůže napadené usnesení městského soudu obstát.
[14] NSS proto zrušil napadené usnesení a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu
řízení podle §110 odst. 1 věty první s. ř. s. V něm bude městský soud vázán vysloveným právním
názorem NSS (§110 odst. 4 s. ř. s.). O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne
městský soud v novém rozhodnutí (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. března 2020
Ondřej Mrákota
předseda senátu