ECLI:CZ:NSS:2015:10.AS.90.2015:35
sp. zn. 10 As 90/2015 - 35
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové
a soudců Zdeňka Kühna a Miloslava Výborného v právní věci žalobce: B. V., zast. JUDr.
Ladislavem Koženým, advokátem se sídlem Sladkovského 13, Kolín, proti žalovanému: Krajský
úřad kraje Vysočina, se sídlem Žižkova 1882/57, Jihlava, ve věci ochrany proti nečinnosti
správního orgánu, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci
Králové ze dne 30. 3. 2015, čj. 30 A 113/2014 – 80,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci žalobce JUDr. Ladislavu Koženému, advokátovi,
se p ř i z n á v á odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 3 400 Kč, která bude
proplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci
tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
I. Předmět řízení
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační stížností napadá v záhlaví označené
rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“), kterým byla odmítnuta
žaloba stěžovatele na ochranu proti nečinnosti žalovaného.
II. Řízení před krajským soudem
[2] Stěžovatel podal dle ustanovení §93 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních
službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění účinném
pro projednávanou věc (dále jen „zákon o zdravotních službách“), dne 20. 6. 2014 stížnost
proti postupu poskytovatele zdravotních služeb – Psychiatrické léčebně Havlíčkův brod
(dále jen „poskytovatel zdravotních služeb“), neboť zjistil, že o jeho osobě vede poskytovatel
zdravotních služeb chorobopis z doby, kdy byl dle svých tvrzení do zařízení dopraven Státní
bezpečností a nezákonně vězněn, omezován na svobodě a mučen. Stěžovatel se domáhal
objasnění toho, proč je o něm chorobopis veden, a požadoval jeho zničení. Vzhledem k tomu,
že nesouhlasil s následným vyřízením stížnosti ze strany poskytovatele zdravotních služeb,
podal stěžovatel dle ustanovení §93 odst. 2 zákona o zdravotních službách další stížnosti
k žalovanému, který tomuto poskytovateli udělil oprávnění k poskytování zdravotních služeb.
Žalovaný na stížnosti reagoval přípisy ze dne 29. 10. 2014, čj. KUJI 66978/2014, ze dne
29. 8. 2014, čj. KUJI 58871/2014 OZ 343/2013 St-124/13, a ze dne 29. 7. 2014,
čj. KUJI 51700/2014 OZ 175/2013 (dále jen „přípisy žalovaného“), jimiž nevyhověl stížnostem
a stěžovateli sdělil, že není oprávněn rozhodovat o zákonnosti tehdejší hospitalizace stěžovatele
ani o zákonnosti vedení zdravotní dokumentace.
[3] Žalobou ze dne 15. 10. 2014 podanou dle části třetí, hlavy II, dílu 2 zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v účinném znění (dále jen „s. ř. s.“), se stěžovatel
ve výše uvedené věci domáhal vydání rozhodnutí žalovaného dle ustanovení §94 a násl. zákona
o zdravotních službách, a to za účelem odstranění zločinů komunismu. Krajský soud
v napadeném usnesení ověřil, zda měl žalovaný povinnost v předmětné věci vydávat rozhodnutí.
Dospěl přitom k závěru, že výsledkem vyřízení stížnosti dle §93 a násl. zákona o zdravotních
službách není vydání rozhodnutí, nýbrž prozkoumání stížnosti stěžovatele a v případě
její důvodnosti přijetí příslušných opatření a vyrozumění stěžovatele o těchto opatřeních.
Výsledkem činnosti správního orgánu v tomto případě tedy není dle krajského soudu vydání
rozhodnutí o věci samé; nebyly proto naplněny podmínky pro využití soudní ochrany
proti nečinnosti správního orgánu.
III. Kasační stížnost
[4] Stěžovatel napadl rozhodnutí krajského soudu včas podanou kasační stížností,
kterou se domáhal zrušení rozhodnutí krajského soudu. V kasační stížnosti uvedl,
že o něm poskytovatel zdravotních služeb nezákonně vede chorobopis. Žalovaný
podle stěžovatele kryje zločiny komunismu spáchané na stěžovateli. Stěžovatel dále zrekapituloval
skutkové okolnosti a postup správních orgánů ve věci. Vyjádřil též přesvědčení, že splnil veškeré
podmínky pro vydání rozhodnutí žalovaného, kterým by byl odstraněn nezákonný stav trvající
u poskytovatele zdravotních služeb.
IV. Posouzení důvodnosti kasační stížnosti
[5] Kasační stížnost je podle ustanovení §102 a násl. s. ř. s. přípustná. Na základě ustanovení
§109 odst. 3 a 4 s. ř. s. je Nejvyšší správní soud při přezkumu rozhodnutí krajských soudů vázán
rozsahem a důvody kasační stížnosti, ledaže by bylo řízení před soudem zmatečné, bylo zatíženou
vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, anebo je-li rozhodnutí
správního orgánu nicotné. K výše uvedeným vadám tedy Nejvyšší správní soud přihlíží z úřední
povinnosti. Zdejší soud přezkoumal napadené usnesení z těchto důvodů a žádné z výše
uvedených pochybení v řízení před krajským soudem neshledal.
[6] Stěžovatel se žalobou u krajského soudu domáhal vydání rozhodnutí žalovaného,
jímž by žalovaný vyslovil, že poskytovatel zdravotních služeb o stěžovateli vede protizákonně
chorobopis. Dále se domáhal rozhodnutí, na jehož základě by uvedený chorobopis musel
být zničen.
[7] Na základě ustanovení §93 odst. 1 zákona o zdravotních službách může pacient podat
proti postupu poskytovatele zdravotních služeb nebo proti činnostem souvisejícím
se zdravotními službami stížnost přímo k tomuto poskytovateli, který je dle odst. 3
téhož ustanovení povinen navrhnout stěžovateli ústní projednání stížnosti, pokud je to s ohledem
na charakter stížnosti vhodné, vyřídit stížnost do 30 dnů ode dne jejího obdržení; tuto lhůtu může odůvodněně
prodloužit o dalších 30 dnů; jde-li o stížnost, k jejímuž vyřízení je nepříslušný, je povinen ji do 5 dnů ode dne
jejího obdržení prokazatelně postoupit věcně příslušnému subjektu; o prodloužení lhůty a postoupení stížnosti
je povinen informovat stěžovatele, vést evidenci o podání stížností a o způsobu jejich vyřízení, umožnit stěžovateli
nahlížet do konkrétního stížnostního spisu a pořizovat z něj kopie, jde-li o šetření stížnosti příslušným správním
orgánem, poskytnout mu na jeho vyžádání včasnou a nutnou součinnost; to platí i pro poskytovatele,
který poskytl související zdravotní služby. Pokud osoba podávající stížnost není s jejím vyřízením
spokojena, může dle §93 odst. 2 zákona o zdravotních službách podat další stížnost,
tentokrát k příslušnému správnímu orgánu, který udělil poskytovateli licenci k poskytování
zdravotních služeb. Správní orgán příslušný k vyřízení stížnosti postupuje dle §96 odst. 1 zákona
o zdravotních službách, na jehož základě zjistí-li při šetření stížnosti porušení práv
nebo povinností při poskytování zdravotních služeb nebo činnostech s tím souvisejících
stanovených tímto zákonem nebo jinými právními předpisy anebo jiná pochybení dotýkající
se práv a zájmů pacientů uloží poskytovateli nápravná opatření s uvedením lhůty
pro jejich splnění, popřípadě podá podnět orgánu příslušnému podle jiných právních předpisů
nebo příslušné komoře, jestliže zjistí takové pochybení zdravotnickým pracovníkem,
který je členem komory, které přísluší šetřit komoře podle zákona upravujícího činnost komor;
obdobně postupuje poskytovatel.
[8] Zákon o zdravotních službách v žádném z ustanovení týkajících vyřizování stížností
(§§93 – 97) nezakládá pravomoc ani povinnost poskytovatele zdravotních služeb nebo správního
orgánu vydávat ve věcech stížností jakékoli rozhodnutí. Tento zákon pouze stanoví lhůty
k vyřízení stížností, postupy a instituty ke zjednání nápravy případných zjištěných pochybení.
Vydávání rozhodnutí však mezi tyto instituty nepatří.
[9] Z ustanovení §79 odst. 1 s. ř. s. vyplývá, že nezbytnou podmínkou pro úspěšné
domáhání se ochrany proti nečinnosti správního orgánu žalobou je existence zákonem stanovené
povinnosti správního orgánu vydat ve věci rozhodnutí, případně osvědčení (obdobně rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 7. 2009, čj. 3 Ans 1/2009 – 58, dostupný
na www.nssoud.cz, stejně jako veškerá dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu).
Krajský soud tedy v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu zkoumá,
zda žalovaný správní orgán měl povinnost vydat v předmětné věci rozhodnutí. Není-li tomu tak,
nelze žalobě vyhovět (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 9. 2010,
čj. 7 Ans 5/2008 – 164). Jak již bylo výše uvedeno, krajský soud v projednávaném případě dospěl
ke správnému závěru, že žalovaný neměl povinnost vydat ve věci stížností stěžovatele
jakékoli rozhodnutí či osvědčení. Žalovaný přitom postupoval dle účinného zákona
o zdravotních službách a stížnosti vyjádřil v zákonem stanovených lhůtách. Stěžovatel v kasační
stížnosti nepřednesl argumentaci způsobilou závěry krajského soudu zpochybnit.
[10] Pro úplnost zdejší soud uvádí, že stěžovatel v kasační stížnosti uplatnil i námitku,
kterou formálně označil za námitku podjatosti. Z obsahu a odůvodnění kasační stížnosti
je však na první pohled zřejmé, že se o námitku podjatosti nejedná, neboť stěžovatel
pouze obecně vyjadřuje nespokojenost a nesouhlas s rozhodovací praxí Nejvyššího správního
soudu.
V. Závěr a náklady řízení
[11] Kasační stížnost uplatněnou stěžovatelem neshledal Nejvyšší správní soud na základě
výše uvedeného důvodnou a ani z přezkumu dle §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., který Nejvyšší správní
soud provádí z úřední povinnosti, nevyplynul důvod pro zrušení napadeného usnesení krajského
soudu. Kasační stížnost stěžovatele proto byla v souladu s ustanovením §110 odst. 1 s. ř. s.
větou poslední zamítnuta.
[12] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud dle ustanovení §60
odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto mu právo
na náhradu nákladů řízení nenáleží. Toto právo by náleželo žalovanému, protože však žalovaný
žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné náklady, jež by mu vznikly
a jež by překročily náklady jeho běžné administrativní činnosti, ze spisu nezjistil, rozhodl tak,
že se žalovanému náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
[13] Stěžovateli byl usnesením krajského soudu ze dne 30. 10. 2014, čj. 3 Na 74/2014 – 15,
ustanoven zástupcem JUDr. Ladislav Kožený, advokát se sídlem Sladkovského 13, Kolín.
Toto ustanovení se dle §35 odst. 8 s. ř. s. vztahuje i na řízení o kasační stížnosti. Nejvyšší správní
soud přiznal ustanovenému zástupci stěžovatele odměnu za jeden úkon právní služby
(písemné podání ve věci) podle §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti
č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif), ve výši 3 100 Kč (srov. §9 odst. 4, §7 bod 5 advokátního tarifu) a náhradu
hotových výdajů za jeden úkon ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 advokátního tarifu), celkem
tedy 3 400 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 60 dnů
od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. srpna 2015
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu