ECLI:CZ:NSS:2020:10.AZS.327.2020:24
sp. zn. 10 Azs 327/2020 - 24
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudce Ondřeje
Mrákoty a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: M. J. M. M., proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
23. 1. 2020, čj. OAM-395/ZA-ZA11-K09-PD1-2017, v řízení o kasační stížnosti žalovaného
proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 2020, čj. 62 Az 9/2020-30,
takto:
I. Kasační stížnost se o dmít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 23. 1. 2020 žalobci, občanovi Iráku, neprodloužil
doplňkovou ochranu dle §53a odst. 4 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Rozhodnutí žalovaného
však zrušil krajský soud, neboť žalovaný vycházel z nedostatečných, resp. neaktuálních informací.
Žalovaný v době vydání rozhodnutí, tedy v lednu 2020, měl k dispozici převážně podklady
datované rokem 2018, nejaktuálnější byla zpráva OAMP ze dne 18. 3. 2019, ta se však týkala
situace náboženských a etnických menšin a jejím obsahem dle krajského soudu nebylo posouzení
ozbrojených konfliktů na území Iráku. Žalovaný musel v řízení podle §53a odst. 4 zákona
o azylu posoudit otázku, zda se zásadním způsobem změnily okolnosti, které původně vedly
k udělení doplňkové ochrany. Tyto důvody nelze v prodlužovacím řízení zpětně měnit
nebo dokonce doplňkovou ochranu neprodloužit s odůvodněním, že v původním rozhodnutí
neměla být vůbec udělena.
[2] Proti rozsudku krajského soudu podal žalovaný (stěžovatel) kasační stížnost z důvodů
dle §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Stěžovatel tvrdí, že rozsudek krajského soudu je v rozporu
s judikaturou, rozhodnutí bylo dostatečně důkazně podloženo, podklady byly aktuální.
Zpráva ze dne 18. 3. 2019 se věnovala též vývoji ozbrojeného konfliktu v Iráku, v tom je závěr
krajského soudu v rozporu s obsahem tohoto dokumentu.
[3] Ve věcech mezinárodní ochrany se NSS po posouzení přípustnosti kasační stížnosti
zabývá otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy
stěžovatele (§104a s. ř. s.). Není-li tomu tak, soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou
(blíže k tomu usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS).
[4] Kasační stížnost je sice přípustná, je však nepřijatelná.
[5] Stěžovatel se ani nesnaží přesvědčit NSS o přijatelnosti kasační stížnosti. Jedinou
relevantní námitkou ve vztahu k přijatelnosti je argument, že rozsudek krajského soudu
je v rozporu s judikaturou NSS. Tak tomu ovšem není.
[6] Spornou otázkou v nynější věci je aktuálnost podkladů, z nichž vyšel ve svém rozhodnutí
stěžovatel. NSS zastává ustálený názor, že při používání informací o zemích původu je nutné
dodržovat následující pravidla. „Informace o zemi původu musí být v maximální možné míře (1) relevantní,
(2) důvěryhodné a vyvážené, (3) aktuální a ověřené z různých zdrojů, a (4) transparentní a dohledatelné“
(rozsudek ze dne 4. 2. 2009, čj. 1 Azs 105/2008-81, č. 1825/2009 Sb. NSS, bod 16).
Závěr krajského soudu, že podklady stěžovatele byly zastaralé, je v kontextu nynější věci namístě.
Stěžovatel rozhodoval na sklonku ledna 2020 o žádosti o prodloužení udělené doplňkové
ochrany (udělené žalobci v srpnu 2017 na dva roky), ve svém rozhodnutí však vyšel z podkladů
popisujících situaci v Iráku vesměs v roce 2018. Dokonce i stěžovatelem v kasační stížnosti tolik
vyzdvihovaná zpráva z března 2019 (která se vskutku věnuje též vývoji vojenského konfliktu
v Iráku – NSS k tomu uvádí, že jde opravdu o dílčí nepřesnost v argumentaci krajského soudu)
popisuje situaci v Iráku opět jen maximálně do roku 2018.
[7] Závěry stěžovatele o situaci v Iráku na počátku roku 2020 tedy stojí pomyslně „na vodě“,
tedy na podkladech (přinejmenším) více než jeden rok starých. To je o to problematičtější,
vezme-li NSS v úvahu povahu řízení (o prodloužení doplňkové ochrany) stejně jako dynamicky
se proměňující situaci v tak neklidné zemi, jakou je Irák. Již jen proto argumentace rozsudkem
Krajského soudu v Praze ze dne 8. 8. 2017, čj. 45 Az 21/2016-55, č. 3714/2018 Sb. NSS),
kterou uvádí stěžovatel v kasační stížnosti, nemůže stěžovateli nijak prospět. Právě naopak,
potvrzuje teze krajského soudu v nynější věci (viz tato úvaha KS v Praze, zvýraznil
NSS: „Zastaralost zpráv pak nelze posuzovat pouze na základě faktu, že od vypracování, resp. vydání takové
informace uplynul určitý čas; zastaralá je taková zpráva, která obsahuje informace, které v důsledku změny
okolností v období mezi vypracováním zprávy a jejím použitím již nejsou aktuální, neboť situace, již zpráva
popisuje, je již zcela jiná. Pokud se podstatně změní situace, může být zastaralá i zpráva stará pouhý týden,
a pokud je situace stabilní, může být použitelná i zpráva stará několik let.“).
[8] Není ani pravda, že by rozsudek krajského soudu byl v rozporu s judikaturou NSS.
V usnesení ze dne 24. 6. 2020, čj. 5 Azs 421/2019-30 (kde stejné podklady v obdobné procesní
situaci soudy nezpochybnily), řešil NSS zákonnost rozhodnutí stěžovatele ze dne 3. 6. 2019,
tedy rozhodnutí o více než sedm měsíců předcházející rozhodnutí v nynější věci. Nelze
akceptovat výklad, že si stěžovatel rozhodovací činnost „usnadní“ tím, že bude vycházet
z podkladů čím dále tím více zastarávajících.
[9] NSS proto kasační stížnost podle §104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost. Výrok
o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s. NSS jen dodává,
že procesně úspěšnému žalobci žádné náklady v řízení nevznikly, protože se ke kasační stížnosti
nijak nevyjádřil.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. prosince 2020
Zdeněk Kühn
předseda senátu