ECLI:CZ:NSS:2011:11.KSS.11.2009:224
sp. zn. 11 Kss 11/2009 - 224
ROZHODNUTÍ
Kárný senát Nejvyššího správního soudu složený z předsedkyně senátu Mgr. Daniely
Zemanové a členů senátu: JUDr. Vladimíra Jurky, Mgr. Věroslava Řezáče, JUDr. Marcely
Kratochvílové, JUDr. Josefa Doubka a JUDr. Dalimily Gadasové projednal v ústním jednání dne
22. 6. 2011 návrh předsedy Okresního soudu v Kutné Hoře, nám. Národního odboje 58,
Kutná Hora, na zahájení kárného řízení ze dne 24. 11. 2009, proti JUDr. L. V., zastoupené
JUDr. Klárou Slámovou, advokátkou se sídlem Urbánkova 3360, Praha 4 - Modřany, a rozhodl
takto:
I. Podle §19 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, s e
JUDr. L. V.,
soudkyně Okresního soudu v Kutné Hoře,
I. u z n á v á v i n n o u , ž e
zaviněným opakovaným porušením svých povinností způsobila neodůvodněné průtahy v řízení
v celkem 7 níže uvedených věcech vedených u Okresního soudu v Kutné Hoře.
Jedná se o následující věci:
1. 4 C 119/98 – od 1. 2. 2008 do 26. 8. 2008;
2. 9 C 49/2006 – od 12. 6. 2009 do 30. 10. 2009;
3. 9 C 220/2006 – od 29. 8. 2008 do 26. 11. 2009;
4. 9 C 241/2008 – od 2. 11. 2008 do 28. 5. 2009; od 25. 6. 2009 do 19. 10. 2009;
5. 9 C 218/2007 – od 13. 8. 2008 do 26. 11. 2009;
6. 9 C 65/2008 – od 11. 2. 2009 do 26. 11. 2009;
7. 9 C 53/2008 – od 5. 5. 2008 do 15. 6. 2009;
t e d y
z a v i n ě n ě p o r u š i l a
povinnosti soudce a ohrozila důvěru ve spravedlivé rozhodování soudů.
T í m s p á c h a l a
kárné provinění podle §87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Za to se j í u k l á d á
podle §88 odst. 1 písm. b) zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kárné opatření
s n í ž e n í p l a t u o 1 0 % na dobu 4 (čtyř) měsíců,
počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Podle §19 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
s e z p r o š ť u j e
kárného obvinění pro skutek spočívající v průtazích v níže uvedených věcech:
1. 9 C 194/2003 – v období od 14. 9. 2007 do 14. 11. 2008, od 5. 5. 2008 do 30. 10. 2009;
2. 4 C 119/98 – v období od 19. 9. 2007 do 20. 11. 2007, od 11. 12. 2007 do 31. 1. 2008,
od 10. 11. 2008 do 28. 1. 2009;
3. 9 C 168/2001 – v období od 12. 2. 2008 do 28. 5. 2009, od 27. 10. 2009 do 15. 12. 2009;
4. 9 C 60/2006 – v období od 13. 8. 2008 do 11. 11. 2008, do 10. 9. 2009 do 30. 10. 2009;
5. 9 C 49/2006 – v období od 27. 5. 2008 do 7. 11. 2008, od 28. 1. 2009 do 11. 3. 2009,
od 22. 4. 2009 do 11. 6. 2009;
6. 9 C 35/2006 – v období od 19. 2. 2008 do 30. 10. 2009;
7. 9 C 117/2007 – v období od 19. 12. 2007 do 22. 2. 2008, od 27. 5. 2009 do 26. 11. 2009;
8. 9 C 103/2007 – v období od 27. 2. 2008 do 10. 9. 2008, od 10. 9. 2008 do 25. 3. 2009,
od 10. 9. 2009 do 20. 10. 2009;
9. 9 C 100/2007 – v období od 18. 12. 2007 do 3. 10. 2008, od 24. 11. 2008 do 6. 1. 2009;
10. 9 C 59/2007 – v období od 15. 7. 2008 do 28. 7. 2009;
11. 9 C 225/2006 – v období od 13. 11. 2007 do 30. 6. 2008; od 7. 7. 2008 do 28. 1. 2009;
12. 9 C 220/2006 – v období od 13. 11. 2007 do 12. 2. 2008;
13. 9 C 118/2006 – v období od 16. 6. 2006 do 5. 8. 2009;
14. 9 C 209/2008 – v období od 19. 11. 2008 do 27. 1. 2009, od 22. 6. 2009 do 14. 9. 2009;
15. 9 C 244/2008 – v období od 29. 9. 2008 do 18. 2. 2009, od 10. 4. 2009 do 18. 8. 2009;
16. 9 C 253/2008 – v období od 17. 12. 2008 do 26. 11. 2009;
17. 4 C 129/2006 – v období od 3. 12. 2008 do 10. 2. 2009;
18. 9 C 218/2007 – v období od 1. 10. 2007 do 12. 8. 2008;
19. 9 C 65/2008 – v období od 5. 5. 2008 do 22. 10. 2008;
20. 9 C 140/2008 – v období od 27. 8. 2009 do 26. 11. 2009;
21. 9 C 141/2008 – v období od 26. 6. 2008 do 25. 5. 2009;
22. 9 C 53/2008 – v období od 3. 3. 2008 do 4. 5. 2008.
Odůvodnění:
I. Obsah návrhu
Navrhovatel podal návrh na zahájení kárného řízení proti v záhlaví jmenované soudkyni,
která působí na civilním úseku Okresního soudu v Kutné Hoře (dále též „okresní soud“).
Dle navrhovatele se kárně obviněná soudkyně dopustila kárného provinění zaviněným
opakovaným porušením svých povinností předsedkyně senátu, a to tak, že celkem
ve 24 níže uvedených věcech vedených u Okresního soudu v Kutné Hoře způsobila průtahy.
V odůvodnění návrhu na zahájení řízení blíže uvedl, že v senátě kárně obviněné soudkyně
byla provedena kontrola pracovníky Krajského soudu v Praze dne 19. 6. 2008, při které byly
shledány závažné nedostatky. Dle zprávy o kontrole byly v prověřovaných spisech zjištěny
nedůvodné průtahy, v některých věcech přesáhla nečinnost soudkyně 6 měsíců. Rovněž nebyl
respektován pokyn Krajského soudu v Praze, že v nedodělcích je třeba pravidelně, nejméně
jednou měsíčně, jednat. Dne 4. 6. 2009 byla v senátě kárně obviněné soudkyně provedena
místopředsedkyní Krajského soudu v Praze, JUDr. I. Š., další kontrola. Při této kontrole bylo
zjištěno, že byť JUDr. L. V. činí ve spise řadu úkonů a poměrně pravidelně, dochází k
nedůvodným průtahům, které pramení především z toho, že je jednáno, aniž byly odstraněny
vady žaloby. Soudkyně je často bezradná a jedná pouze na základě vyjádření účastníků, resp.
jejich právních zástupců. Značné průtahy vznikají neustálým a často bezdůvodným přeposíláním
vyjádření k vyjádření dalším účastníkům řízení a opakováním a urgováním dalších vyjádření. Není
respektováno, že účastník má právo a nikoli povinnost se ve věci vyjádřit. Kárně obviněná
soudkyně pak nadbytečně vyžaduje vyjádření i ohledně procesních rozhodnutí. V mnoha
případech nerozhoduje, ale pouze přeposílá vyjádření v naději, že účastníci vyřeší věc
mimosoudně. V řadě případů jsou průtahy způsobeny nedůvodným poskytováním širokého
prostoru účastníkům k mimosoudnímu vyřešení věci, a to často opakovaně, po dobu mnoha
měsíců. Dále je soudkyni vytýkáno časté odročování jednání, a to i k žádosti účastníků. Průtahy
jsou rovněž způsobovány tím, že mezi jednotlivými úkony existuje značná prodleva. Řízení je
poznamenáno značnou nesoustředěností, často jsou jednotlivé úkony činěny postupně, přestože
je možné je činit najednou. Dochází také k tomu, že soudkyně nezná obsah spisu a činí pokyny
pro kancelář, které následně nejsou vypravovány. V některých případech se čeká na výsledky
jiných řízení, aniž by řízení bylo přerušováno.
Zápis o předmětné kontrole ze strany Krajského soud v Praze byl předsedovi Okresního
soudu v Kutné Hoře doručen dne 8. 7. 2009. Kárně obviněné soudkyni byl zápis o kontrole
předán, zpráva s ní byla projednána. Předseda Okresního soudu v Kutné Hoře provedl v senátě
kárně obviněné soudkyně ve dnech 26. 10. 2009 – 11. 11. 2009 opětovně prověrku věcí starších
jednoho roku, přičemž konstatoval, že zásadní problémy v práci soudkyně, vytknuté
dříve místopředsedkyní Krajského soudu v Praze, neustále přetrvávají, nedošlo k žádnému
zlepšení situace. Dle navrhovatele se u kárně obviněné soudkyně jedná o dlouhodobé problémy,
nikoli pouze o jednorázová pochybení, přičemž nápad věcí do jejího senátu rozhodně nelze
označit za mimořádně vysoký. Soudkyně svým jednáním porušuje práva účastníků na vyřízení
věci v přiměřené době, a svým jednáním tak naplňuje po objektivní i subjektivní stránce všechny
znaky kárného provinění ve smyslu ustanovení §87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudech a soudcích“).
Při podání návrhu na zahájení kárného řízení navrhovatel vycházel jednak ze skutečností,
které se dozvěděl ze zápisu o kontrole ze dne 4. 6. 2009 provedené místopředsedkyní Krajského
soudu v Praze, který mu byl doručen dne 8. 7. 2009, a dále pak z výsledků vlastní kontroly,
která byla prováděna v rámci dohledové činnosti ve dnech 26. 10. 2009 – 11. 11. 2009. S ohledem
na výše uvedené předseda okresního soudu navrhuje, aby podle §88 odst. 1 písm. b) zákona
o soudech a soudcích bylo kárně obviněné soudkyni uloženo kárné opatření, spočívající
ve snížení platu o 30 % na dobu jednoho roku.
II. Vyjádření kárně obviněné soudkyně
Kárně obviněná soudkyně zaslala v rámci svého vyjádření ze dne 9. 2. 2010 ke každému
spisu, v němž jsou vytýkány průtahy, podrobný seznam úkonů, které byly z její strany ve věci
činěny.
Své vyjádření kárně obviněná soudkyně doplnila po využití práva zvolit si obhájce,
a to podáním ze dne 7. 6. 2011. Zde jednak doplňuje svá tvrzení k jednotlivým navrhovatelem
tvrzeným průtahům, a dále uvádí, že jednání vytýkané navrhovatelem, tj. přeposílání vyjádření
účastníků k vyjádření dalším účastníkům, poskytování širokého prostoru k jednání
o mimosoudním vyřešení věci, časté odročování jednání k žádostem účastníků řízení,
nepřerušování řízení za účelem vyčkání jiného rozhodnutí atd., nenaplňují skutkovou podstatu
kárného provinění. Soudce je ve svém postupu v řízení zcela nezávislý, jeho povinností je mimo
jiné usilovat o to, aby spor byl vyřešen smírně, je povinen též poskytnout účastníkům možnost
k plnému uplatnění jejich práv. Je zcela v kompetenci soudce zvážit, kdy řízení přeruší, pokud
se jedná o fakultativní důvody k přerušení, právě tak může nezávisle určit, jaké důkazy budou
provedeny a zda je třeba dát stranám sporu prostor pro jejich vyjádření a návrhy.
Výtky týkající se poskytování širokého prostoru účastníkům řízení se dle názoru kárně
obviněné soudkyně dotýkají nezávislosti soudce a vytýkané jednání nemůže naplnit skutkovou
podstatu kárného provinění. Z přehledu úkonů je zřejmé, že soudkyně konala ve všech věcech
pravidelně úkony, s plným šetřením práv účastníků. I kdyby bylo možno v některých případech
obecně konstatovat, že byl účastníkům poskytnut větší prostor, nežli obvykle bývá, nelze takovou
skutečnost klást k tíži obviněné soudkyně a označovat ji za porušení povinnosti soudce.
Každý soudce je při svém rozhodování nezávislý, sám musí mít možnost určit, jaké podklady
považuje za důležité k vydání rozhodnutí.
V období, v němž měly vzniknout průtahy, řešila obviněná soudkyně mnoho skutkově
obtížných věcí, přesto z její strany nedošlo k nečinnosti. V mnoha případech byly průtahy
způsobeny samotnými účastníky, případně jejich právními zástupci. Dojde-li v řízení k včasným
a řádným omluvám, soudce nemá jinou možnost, než jim vyhovět.
Obhájkyně obviněné soudkyně dále odkazuje na subjektivní lhůtu 6 měsíců ode dne,
kdy se navrhovatel dozvěděl o skutečnostech týkajících se kárného provinění. Dle jejího názoru
je otázkou, zda v některých bodech nebyl návrh podán, neboť kontrola ze strany krajského
soudu byla uskutečněna dne 19. 6. 2008, avšak návrh byl podán až 26. 11. 2009.
III. Ústní jednání
Při ústním jednání navrhovatel odkázal na písemné vyhotovení návrhu na zahájení řízení
a skutečnosti zde uvedené. Kárně obviněná soudkyně při své výpovědi odkázala na podaná
vyjádření, z její výpovědi nebyly zjištěny žádné další podstatné skutečnosti, které by měly vliv
na posouzení věci.
Dále byly provedeny důkazy na návrh navrhovatele. Jednalo se o:
a) Zápis o kontrole nedodělků provedené pracovníky Krajského soudu v Praze dne 19. 6. 2008:
Obsahem zápisu je mimo jiné záznam o zjištění průtahů ve věcech JUDr. V., a to celkem
v 7 věcech. Při provádění důkazu bylo zdůrazněno, že žádná z těchto věcí není předmětem
projednávaného kárného návrhu. Dle přípisu předsedy Okresního soudu v Kutné Hoře ze
dne 5. 8. 2008 byly problémy zjištěné ve výše uvedené zprávě s JUDr. V. projednány, průtahy
jí byly při tomto ústním projednání vytknuty.
b) Zápis o kontrole nedodělků v senátě JUDr. V. provedené místopředsedkyní Krajského soudu
v Praze dne 4. 6. 2009:
Obsahem jsou pochybení ve věcech vedených JUDr. V. Zjištění uvedená ve zprávě o
kontrole jsou shodně obsažena v odůvodnění návrhu na zahájení řízení. Zpráva o kontrole
byla místopředsedkyní Krajského soudu v Praze zaslána vedení Okresního soudu v Kutné
Hoře s žádostí, aby byla se soudkyní projednána a z pochybení byly vyvozeny závěry.
c) Zápis o kontrole nedodělků starších jednoho roku v senátě JUDr. L. V. provedené předsedou
Okresního soudu v Kutné Hoře ve dnech 26. 10. 2009 – 11. 11. 2009 (pod sp. zn. Spr.
1580/2009):
Závěry této kontroly byly podkladem pro podání návrhu na zahájení kárného řízení
a shodují se se skutečnostmi uvedenými v návrhu na zahájení kárného řízení.
d) Pracovní hodnocení kárně obviněné soudkyně vypracované předsedou okresního soudu
na žádost kárného senátu:
V pracovním hodnocení ze dne 6. 1. 2010 předseda soudu uvedl, že kárně obviněná
soudkyně je jmenována do funkce soudkyně od roku 1984, po celou dobu působí
u Okresního soudu v Kutné Hoře. V průběhu činnosti u tohoto soudu byla zařazena
na úseku trestním, opatrovnickém, exekučním a civilním, kde působí v současnosti.
Z jejího osobního spisu vyplývá, že její působení na všech těchto úsecích bylo spojeno
s problémy jak ve výkonnosti, tak i v kvalitě rozhodovací činnosti. Z tohoto důvodu kárně
obviněná soudkyně obdržela řadu výtek. Rozhodnutím kárného senátu Krajského soudu
v Praze ze dne 11. 11. 2002 (pozn. kárného senátu: pravděpodobně se jedná o rozhodnutí kárného senátu
krajského soudu vydané dle zákona č. 412/1991 Sb., v souladu s přechodným ustanovením §31 zákona
č. 7/2002 Sb.), č. j. 454/2002 - pers., byla uznána vinnou ze spáchání kárného provinění
spočívajícího ve způsobení bezdůvodných průtahů v období od ledna do září 2001
a byla jí za to udělena důtka.
V současné době je náplní práce kárně obviněné soudkyně na občanskoprávním úseku
soudu vyřizování agendy sporného řízení, dále nejasných podání, předběžných opatření
a rozhodování o ustanovení opatrovníka dle §37 odst. 3 zákona o rodině. Jak je popsáno
v odůvodnění kárného návrhu, v její činnosti přetrvávají závažné problémy,
které jsou předmětem dohledové činnosti vedení krajského i okresního soudu. Souhrnně
lze konstatovat, že kárně obviněná soudkyně patří po stránce odborné i výkonnostní
mezi podprůměrné soudce, a to v rámci okresního soudu i středočeského soudního kraje.
Přestože v poslední době pod vlivem opakovaných kontrol lze pozorovat určitou snahu
o zlepšení kvality práce, je nutno konstatovat, že i při poslední kontrole byly shledány závažné
nedostatky v její činnosti, které nejsou momentální, ale dlouhodobé.
e) Stížnost právního zástupce JUDr. Z. K., adresovaná ministerstvu spravedlnosti s jeho
návrhem na náhradu škody v souvislosti s průtahy ve věcech vedených
pod sp. zn. 4 C 119/98 a 9 C 49/2006, které jsou předmětem návrhu na zahájení kárného
řízení:
JUDr. Z. K. v žádosti o náhradu škody ze dne 31. 8. 2010, adresované ministerstvu
spravedlnosti, popsal průběh řízení vedeného Okresním soudem v Kutné Hoře pod sp. zn. 4
C 119/98, jehož účastníkem byl jeho klient, V. Š. Konstatoval v podstatě shodné skutečnosti
jako navrhovatel v návrhu na zahájení kárného řízení, tj. poukázal na obstrukční přerušení
řízení, nařízení celkem deseti jednání, předvolávání svědků bez návrhů účastníků, aniž bylo
zřejmé, co mohou k meritu sporu konstatovat, a neřešení podstatných otázek. Řízení nebylo
v době podání žádosti ukončeno ani po 12 letech po podání žaloby. Dále se zabýval
průběhem řízení vedeného pod sp. zn. 9 C 49/2006 též JUDr. V., které je taktéž předmětem
návrhu na zahájení kárného řízení. Dle jeho názoru je řízení vedeno tak, že jsou porušována
práva jeho klienta na spravedlivý proces. Posouzení oprávněnosti žaloby je dle jeho názoru
téměř výlučně dáno posouzením právních otázek, přesto jsou ze strany soudkyně činěny
kroky, které řízení bezdůvodně prodlužují. Klient JUDr. K. je přesvědčen, že soudkyně, která
věc rozhoduje, je pod tlakem žalobce, kterým je Město Kutná Hora, v jehož prospěch spor
prodlužuje.
Ve vztahu k tomuto důkazu navrhovatel ponechal kárnému senátu na zvážení možnost
vyslechnout jmenovaného advokáta jako svědka k postupu JUDr. V. v předmětných věcech,
na provedení svědecké výpovědi však netrval. Kárný senát nepřistoupil k provedení tohoto
důkazu, neboť dospěl k závěru, že osobní sdělení uvedeného zástupce nebylo pro ověření
existence a případného zavinění nečinnosti v dané věci nutné.
f) Kopie přípisu Ministerstva spravedlnosti, odboru odškodňování, ve věci žádosti V. Š. ze dne
28. 3. 2011:
Ministerstvo spravedlnosti v tomto přípisu uvádí, že v rámci předběžného projednání
žádosti o poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu a náhradu škody
podle zákona č. 82/1998 Sb. dospělo k závěru, že ve věci vedené Okresním soudem v Kutné
Hoře pod sp. zn. 9 C 49/2006 nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu; naopak v řízení
vedeném pod sp. zn. 4 C 126/92 a sp. zn. 4 C 119/98 k tomuto nesprávnému úřednímu
postupu došlo. Z tohoto důvodu bylo žadateli přiznáno zadostiučinění ve výši 159 000 Kč.
g) Dále byl proveden důkaz čtením podstatného obsahu spisů, v nichž dle navrhovatele došlo
k průtahům, přičemž zjištěné skutečnosti byly porovnávány s obsahem návrhu na zahájení
řízení a konfrontovány s kárně obviněnou soudkyní. Obsah jednotlivých spisů a výsledek
jeho porovnání s tvrzením účastníků je uveden níže (viz hodnocení důkazů).
V závěrečném návrhu navrhovatel odkázal zejména na obsah spisů, v nichž mělo dojít
k průtahům. Dle jeho názoru jsou důkazem o tom, jakým způsobem kárně obviněná soudkyně
vede řízení. Domnívá se, že obviněná soudkyně svým postupem v uvedených věcech ohrozila
důvěru veřejnosti v nestranné, nezávislé a odborné rozhodování soudu. Proto navrhl, aby byla
uznána vinnou dle návrhu a aby jí bylo uloženo kárné opatření – snížení platu. Konkrétní výši
ponechal na úvaze kárného senátu.
Obhájkyně kárně obviněné soudkyně v závěrečném návrhu zdůraznila, že způsob vedení
řízení každého soudce je ovlivněn jeho osobností. Kárně obviněné soudkyni není vytýkáno,
že byla ve věcech nečinná, ale že nepostupovala efektivně. Posuzování případné (ne)efektivnosti
však mělo být řešeno v řízení o opravných prostředcích, jedná se o velmi subjektivní otázku.
Je právem soudce rozhodnout o rozsahu dokazování, o důvodech pro odročení jednání
atd. Pokud soudce považuje za důležité poskytnout účastníkům větší prostor pro uplatnění
jejich práv a vede je ke smírnému vyřešení sporu, nelze to považovat za neefektivní vedení řízení
ani za zaviněné porušení povinností soudce. Obhájkyně kárně obviněné soudkyně proto navrhla,
aby bylo vydáno zprošťující rozhodnutí. Pokud by pak kárný senát kvalifikoval jednání soudkyně
jako kárné provinění, žádala o pečlivé uvážení při rozhodování o kárném opatření, a to vzhledem
k uplynutí relativně dlouhé doby od podání návrhu, a dále vzhledem k tomu, že kárně obviněná
soudkyně sama pečuje o nezaopatřené dítě. S přihlédnutím k těmto skutečnostem by tak bylo
vhodné upustit od uložení kárného opatření.
IV. Hodnocení důkazů
Kárný senát vyhodnotil důkazy provedené při ústním jednání a pečlivě uvážil všechny
okolnosti případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Důkazy obsahem listin, jejichž provedení navrhl
navrhovatel, potvrdily tvrzení navrhovatele uvedená v návrhu na zahájení řízení týkající
se okolností průběhu kontrol v senátě kárně obviněné soudkyně, jakož i shodný názor vedení
Krajského soudu v Praze na její činnost. Z těchto dokumentů bylo kárným senátem ověřeno
zachování subjektivní i objektivní lhůty k podání návrhu na zahájení řízení. Dle §9 odst. 1 zákona
č. 7/2002 Sb. musí být tento návrh podán nejpozději do 6 měsíců ode dne, kdy se navrhovatel
dozvěděl o skutečnostech týkajících se kárného provinění, které jsou rozhodné pro podání
návrhu (subjektivní lhůta). Vedení Krajského soudu v Praze provedlo v senátě kárně obviněné
soudkyně od roku 2008 dvě kontroly, a to ve dnech 19. 6. 2008 a 4. 6. 2009. Ze zápisu o kontrole
provedené 19. 6. 2008 bylo kárným senátem zjištěno, že v jejím průběhu nebyly kontrolovány
spisy, v nichž je obviněné soudkyni vytýkána nečinnost v tomto kárném řízení. Naopak spisy,
které jsou nyní předmětem kárného návrhu, byly vedením krajského soudu kontrolovány
dne 4. 6. 2009, v důsledku čehož byl podán podnět předsedovi okresního soudu k podrobnému
prověření činnosti senátu JUDr. V. a k vyvození důsledků. Zápis o kontrole provedené krajským
soudem byl předsedovi okresního soudu, který je v daném kárném řízení navrhovatelem, doručen
dne 8. 7. 2009. Předseda okresního soudu na základě pokynu krajského soudu a zjištění uvedené
kontroly provedl ve dnech 26. 10. 2009 – 11. 11. 2009 další podrobnou kontrolu spisů starších
jednoho roku v senátě kárně obviněné soudkyně, přičemž konstatoval stejné nedostatky jako
vedení krajského soudu. Vzhledem k těmto okolnostem tak lze dovodit, že předseda okresního
soudu se skutečnosti týkající se nečinnosti kárně obviněné soudkyně ve spisech prověřených
vedením krajského soudu dozvěděl nejpozději dne 8. 7. 2009 (shodně viz např. rozhodnutí
kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci, sp. zn. 1 Ds 1/2008). Skutečnost, že tato zjištění
dále prověřoval, nemají na běh subjektivní lhůty k podání návrhu na zahájení kárného řízení vliv,
neboť závěry sdělené krajským soudem lze označit za velmi konkrétní, a navrhovatel se z nich
bez dalších úkonů dozvěděl skutečnosti týkající se kárného provinění rozhodné pro podání
kárného návrhu ve smyslu §9 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb. Kárný návrh byl podán dne 26. 11.
2009, tedy před uplynutím lhůty 6 měsíců, která počala běžet dne 8. 7. 2009. Subjektivní lhůta
k podání návrhu na zahájení řízení proto byla zachována.
Kárný senát z návrhu na zahájení řízení ověřil též zachování objektivní lhůty, tj. zda byl
návrh na zahájení kárného řízení podán nejpozději do 3 let ode dne spáchání kárného provinění.
Je-li kárné provinění obviněného soudce spatřováno v průtazích, jedná se o trvající delikt. Dnem
spáchání tohoto deliktu je den ukončení protiprávního stavu, tj. ukončení nečinnosti. Pokračuje-li
nečinnost ve vytýkaných spisech i po zahájení kárného řízení, je den podání kárného návrhu
považován pro skutek projednávaný v zahájeném kárném řízení za den ukončení nečinnosti
(shodně viz např. rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, sp. zn. 1 Ds 17/2007).
V projednávané věci bylo předmětem návrhu na zahájení kárného řízení jednání soudkyně
spadající do časového rámce 3 let přede dnem 26. 11. 2009. Objektivní lhůta je tedy u všech
vytýkaných nečinností též zachována.
Předmětem dokazování a hodnocení ze strany kárného senátu tedy bylo tvrzení
navrhovatele, že při rozhodování v návrhu označených věcí došlo ze strany kárně obviněné
soudkyně k průtahům. Za účelem posouzení důvodnosti tohoto tvrzení byl prověřen obsah
předmětných spisů. V jednotlivých věcech kárný senát dospěl k následujícím závěrům:
1. 4 C 119/98
Dle navrhovatele vznikly průtahy nejméně v době od 19. 9. 2007, kdy bylo vydáno
usnesení o přerušení řízení, až do 20. 11. 2007, kdy bylo usnesení o přerušení řízení vyhotoveno;
a dále pak v době od 11. 12. 2007, kdy bylo podáno odvolání proti usnesení o přerušení řízení,
až do 4. 9. 2008, kdy spis byl až po roce od vydání rozhodnutí předložen k rozhodnutí
o odvolání, přičemž ve věci byla po celou dobu zbytečně vyžadována a urgována vyjádření
k procesnímu rozhodnutí a po celou dobu nebyly prováděny smysluplné úkony směřující
k vyřízení věci. Dále měly vzniknout průtahy v době od 10. 11. 2008, kdy byl spis vrácen
Okresnímu soudu v Kutné Hoře, až do 28. 1. 2009, kdy nebyly ve věci prováděny žádné úkony,
kromě rozeslání rozhodnutí o odvolání. Dne 28. 1. 2009 pak bylo nařízeno jednání na 11. 3. 2009,
které však bylo opětovně odročeno na 22. 4. 2009 s tím, aby účastníci do 5. 4. 2009 navrhli
důkazy. V důsledku nesoustředěného postupu předsedkyně senátu byla jednání ve dnech
22. 4. 2009, 10. 6. 2009, 29. 7. 2009 a 7. 10. 2009 opakovaně odročována.
Dle kárně obviněné soudkyně průtahy v období 19. 9. 2007 – 20. 11. 2007 nemohly
vzniknout jejím zaviněním, neboť s ohledem na nutnost vyhotovení více písemností požádala
řádně o prodloužení lhůty. Písemnosti byly doručeny až 4. 12. 2007, což nelze klást k tíži
soudkyně. V období 11. 12. 2007 – 4. 9. 2008 proběhlo několik úkonů ze strany soudkyně, právní
zástupkyně byla urgována z důvodu pracovní neschopnosti. Spis byl zaslán odvolacímu soudu
již 26. 8. 2008, vrácen byl až po téměř třech měsících. Jednalo se o složitou věc, urgence k učinění
vyjádření byly namístě. V období 10. 11. 2008 – 28. 1. 2009 se nejednalo o průtah, neboť bylo
rozesíláno rozhodnutí odvolacího soudu. V mezidobí byly vánoční svátky, stranám musel být
poskytnut prostor pro seznámení se s rozhodnutím. Ani další navrhovatelem tvrzené průtahy
nelze označit za nedůvodnou nečinnost, soudkyni nelze vytýkat nařízení více jednání,
předvolávání svědků a provádění důkazů, jednalo by se o nepřípustný zásah do nezávislosti
soudu.
Z obsahu spisu bylo ověřeno, že lhůta k vyhotovení a vypravení usnesení o přerušení
řízení skončila dne 19. 10. 2007, tedy nikoliv 19. 9. 2007. Došlo tedy k prodlení s vyhotovením
usnesení v délce jednoho měsíce. V době po 11. 12. 2007 byly soudkyní nejméně do 1. 2. 2008
činěny úkony v souvislosti s podaným odvoláním, jejichž účelnost dle kárného senátu nelze
jednoznačně zpochybnit. Zejména bylo rozhodováno o osvobození žalobkyň od soudních
poplatků a ustanovení jejich zástupkyně (19. 12. 2007) a toto rozhodnutí bylo doručováno.
V dalším období již dle názoru kárného senátu obviněná soudkyně činila nadbytečné úkony,
které efektivně nesměřovaly k rozhodnutí věci. Dle §210 odst. 1 o. s. ř. má předseda senátu
povinnost doručit podané odvolání ostatním účastníkům pouze v případě, že se jedná o odvolání
proti rozsudku nebo proti usnesení ve věci samé. V daném případě se jednalo o odvolání
proti procesnímu usnesení, soudkyně tedy neměla povinnost jej dalším účastníkům doručovat,
naopak byla povinna činit úkony k jeho co nejrychlejšímu předložení odvolacímu soudu. Kárný
senát však nezpochybňuje právo soudce posoudit případné okolnosti projednávané věci
a nehodnotil úkony soudkyně související se zasláním odvolání ostatním účastníkům jako neúčelně
vynaložené. Její aktivita související s vyžadováním vyjádření k takto zaslanému odvolání
je však již v rozporu s výše konstatovanou povinností vést řízení efektivně a hospodárně.
Z tohoto důvodu bylo období od 1. 2. 2008 do 26. 8. 2008 shledáno jako zaviněná nečinnost
ze strany soudkyně, neboť sice činila ve věci úkony, ty však byly v rozporu s její povinností
předložit věc po podání odvolání odvolacímu soudu k rozhodnutí. Tato nečinnost však netrvala
do 4. 9. 2008, jak uvedl navrhovatel, ale pouze do 26. 8. 2008, kdy byla soudkyní vyhotovena
předkládací zpráva a předána kanceláři k vypravení (č. l. 290).
Období 10. 11. 2008 – 28. 1. 2009 nebylo kárným senátem posouzeno jako průtah
v řízení ve smyslu §87 odst. 1 zákona o soudech a soudcích, neboť celou tuto dobu nelze označit
za nedůvodnou nečinnost. Dne 10. 10. 2008 bylo okresnímu soudu doručeno rozhodnutí
odvolacího soudu, lze konstatovat, že soudkyně měla povinnost jej rozeslat účastníkům a činit
úkony s tím spojené. Usnesení odvolacího soudu nabylo právní moci dne 25. 11. 2008, soudkyně
poté až dne 28. 1. 2009 nařídila jednání. Kárný senát však tuto dobu neposoudil jako zaviněné
průtahy v řízení ve smyslu §87 odst. 1 zákona o soudech a soudcích. Dle názoru kárného senátu
musí mít jednání, které by naplnilo skutkovou podstatu kárného provinění, určitou intenzitu.
V případě nečinnosti je jedním z faktorů určujících tuto intenzitu délka případného průtahu.
V dané věci vzhledem k jejím okolnostem kárný senát neposoudil nečinnost o trvání cca 8 týdnů,
v jejichž průběhu byly vánoční svátky, jako bezdůvodnou nečinnost naplňující skutkovou
podstatu kárného provinění. Pouze pro úplnost kárný senát podotýká, že rozhodnutí ministerstva
spravedlnosti o vyplacení náhrady za nesprávný postup v dané věci není pro posouzení kárného
provinění soudce určující. Rozhodnutí je vydáváno na základě úvahy ministerstva, které hodnotí
celou délku řízení, tj. včetně řízení o opravných prostředcích, atd. V některých případech může
mít jeho závěr v kárném řízení pomocný či podpůrný charakter, v daném případě však byla
dle návrhu hodnocena pouze určitá doba řízení a zjišťováno zavinění soudkyně za nečinnost
v této době, což nekorespondovalo s předmětem rozhodování ministerstva spravedlnosti.
2. 9 C 194/2003
Podle navrhovatele kárně obviněná soudkyně zavinila průtahy nejméně v době
od 14. 9. 2007 až do 14. 11. 2008, neboť neprováděla žádné úkony směřující ke skončení věci,
kdy v době od 26. 9. 2007 pouze přeposlala vyjádření žalovaného zástupci žalobce k vyjádření
a 8. 10. 2007 vyjádření žalovaného zaslala k vyjádření žalobci. Dále pak až do 5. 5. 2008 nebyl
proveden žádný úkon. Ve dnech 5. 5. 2008 a 12. 5. 2008 bylo urgováno vyjádření žalobce,
které mu bylo opakovaně doručováno. Dne 14. 11. 2008 bylo doručeno vyjádření žalobce
a od té doby opětovně předsedkyně senátu neprovedla ve věci žádný úkon
až do dne 30. 10. 2009, kdy byla provedena kontrola.
Kárně obviněná soudkyně k tomuto uvedla, že řízení bylo řádně přerušeno do právní
moci rozhodnutí ve věci samé v odlišném řízení.
Kárný senát z obsahu spisu ověřil, že soudkyní bylo dne 31. 5. 2006 vydáno usnesení
o přerušení řízení (č. l. 87a), které nabylo právní moci dne 24. 6. 2006. Lze tedy přisvědčit,
že v době, kdy dle navrhovatele mělo dojít k průtahům, bylo řízení pravomocně přerušeno,
tuto dobu nelze považovat za zaviněnou nečinnost ze strany kárně obviněné soudkyně.
3. 9 C 168/2001
Dle navrhovatele vznikly průtahy nejméně v době od 12. 2. 2008 do 28. 5. 2009,
neboť nebyly konány úkony směřující ke skončení věci. Po celou tuto dobu znalec vypracovával
doplněk znaleckého posudku, předsedkyně senátu se omezila pouze na písemnou komunikaci
se znalcem a se zástupci účastníků, přičemž dodatek znaleckého posudku byl zaslán až dne
28. 5. 2009. Další průtah pak nastal v době od 27. 10. 2009, kdy předsedkyně senátu při ústním
jednání ukončila dokazování a jednání odročila na 15. 12. 2009 za účelem závěrečných řečí
a vyhlášení rozsudku.
Kárně obviněná soudkyně uvedla, že se nejednalo o průtahy zaviněné soudem –
k průtahům došlo na straně znalce a žalobce. Soudkyně opakovaně činila úkony směřující
ke skončení věci. Navrhovatelem namítané odročení za účelem přednesení závěrečných řečí
a vyhlášení rozsudku je zcela obvyklou praxí soudů ve složitých věcech, jednání bylo navíc
odročeno k žádosti právních zástupců.
Kárný senát dospěl k závěru, že vzhledem k okolnostem projednávané věci nelze
jednoznačně určit zavinění soudkyně za dobu, po kterou byl vypracováván znalecký posudek.
Dle obsahu spisu bylo ve věci nutno provést úkony v součinnosti s účastníky řízení,
jejichž přítomnost se znalci nedařilo po delší dobu zajistit. Soudkyně stav řízení pravidelně
ověřovala. Lze uvažovat o možnosti či vhodnosti jejího zásahu do procesu pořizování znaleckého
posudku, v žádném případě však zde neexistuje explicitní právní úprava a jednoznačný nástroj
na straně soudce, který by byl povinen v této situaci využít. Z tohoto důvodu kárný senát,
vzhledem k povinnosti řídit se zásadou „v pochybnostech ve prospěch obviněného“,
nepovažoval období, v němž byl pořizován znalecký posudek, za zaviněnou nečinnost ze strany
soudkyně.
Ani období od 27. 10. 2009 do 15. 12. 2009 nebylo označeno za zaviněný průtah v řízení,
neboť dle kárného senátu není odročení jednání za účelem závěrečných řečí a vyhlášení rozsudku
samo o sobě zcela vyloučeným postupem v občanském soudním řízení. Je možno konstatovat,
že soudkyně při odročení jednání nekonkretizovala jednoznačně důvody pro odročení ve smyslu
§119 odst. 1 o. s. ř., kárný senát však v této věci přihlédl k tomu, že jednání bylo odročeno
na určitý časově velmi blízký termín, a tento postup soudkyně nehodnotil jako zaviněnou
nečinnost dosahující intenzity kárného provinění.
4. 9 C 60/2006
Podle navrhovatele nastal průtah od 13. 8. 2008, kdy bylo jednání odročeno na neurčito
s tím, že zástupci stran předloží návrhy na doplnění dokazování. Strany byly opakovaně urgovány
až do 11. 11. 2008, aniž by ve věci byly činěny jakékoli úkony směřující ke skončení věci;
a dále od 10. 9. 2009 až do dne provedení kontroly dne 30. 10. 2009, kdy je spis poté, kdy byl
zaslán dotaz právnímu zástupci žalobců, zda budou pokračovat v řízení, bez jakéhokoliv úkonu.
Kárně obviněná soudkyně uvedla, že věc byla zkomplikována úmrtím jednoho z žalobců,
z její strany byly průběžně činěny úkony.
Kárný senát z obsahu spisu ověřil, že po odročení ústního jednání dne 13. 8. 2008 kárně
obviněná soudkyně činila ve věci úkony, které nelze jednoznačně označit za nadbytečné,
bezúčelné a nesměřující ke skončení věci. Účastníkům řízení byla při odročení jednání
v souvislosti s jeho výsledky (nepoužitelnost důkazu) uložena povinnost označit další důkazy,
a to do 31. 8. 2008. Splnění této povinnosti soudkyně dne 4. 9. 2008 urgovala, na což zástupce
žalobců reagoval dne 17. 9. 2008. Soudkyně urgovala též zástupce žalovaného (29. 9. 2008,
č. l. 95 verte), ten reagoval přípisem doručeným 22. 10. 2008. Soudkyně nařídila jednání ve věci
dne 11. 11. 2008. Kárný senát připouští, že postup soudkyně, která nad rámec již dříve uložené
povinnosti vyžadovala další vyjádření ohledně označení důkazů, se jeví jako nesoustředěný
a nadbytečný. Většinou hlasů však rozhodl, že soudci nelze upírat prostor pro uvážení
při procesu dokazování. Stejně tak časový úsek, v němž soudkyně zcela nekoncentrovala
své úkony, nebyl natolik dlouhý, aby byl označen za průtahy ve smyslu §87 odst. 1 zákona
o soudech a soudcích. Ze stejného důvodu, tj. z důvodu nedostatečné intenzity, neposoudil kárný
senát jako kárné provinění ani další období nečinnosti, tj. 10. 9. 2009 – 30. 10. 2009.
5. 9 C 49/2006
Dle navrhovatele kárně obviněná soudkyně zavinila průtah nejméně od 27. 5. 2008
do 10. 11. 2008, kdy dne 27. 5. 2008 bylo ústní jednání zřejmě odročeno, i když to z protokolu
o jednání není zřejmé, a usnesením bylo pouze uloženo zástupci žalobce předložit veškeré listinné
důkazy, o kterých hovoří v žalobě, až do 10. 11. 2008, kdy bylo nařízeno jednání na 17. 12. 2008.
Toto jednání pak bylo odročeno na 28. 1. 2009. K jednání bylo předvoláno pět svědků
a dne 28. 1. 2009 bylo vyhlášeno usnesení, že nebude proveden důkaz výslechem pěti svědků,
neboť jejich svědectví není v této věci třeba, přičemž tito svědci byli zcela zbytečně k jednání
předvoláni. Poté bylo jednání odročeno na 11. 3. 2009. Jde rovněž o průtah. Dále od 22. 4. 2009
až do kontroly dne 30. 10. 2009 nejsou činěny úkony směřující ke skončení věci, kdy soudkyně
po celou tuto dobu pouze vyžaduje vyjádření účastníků ohledně přistoupení vedlejšího účastníka.
Kárně obviněná soudkyně k návrhu uvedla, že námitky proti jejímu postupu při vedení
řízení jsou nedůvodné, soudce je při svém rozhodování zcela nezávislý, to platí i pro rozhodování
o rozsahu dokazování.
Kárný senát dobu 27. 5. 2008 – 7. 11. 2008 a 28. 1. 2009 – 11. 3. 2009 neposoudil
jako dobu jednoznačně prokázané zaviněné nečinnosti soudkyně, neboť dle jeho názoru nelze
odmítnout její právo na uvážení ohledně volby a provedení jednotlivých důkazů. Polemika může
být vedena ohledně vhodnosti jí zvoleného postupu, nelze jej však bez pochybností označit
za v rozporu se zákonem. Za průtah nebylo uznáno období od 22. 4. 2009 do 11. 6. 2006,
kdy byly soudkyní zjišťovány skutečnosti ohledně vedlejšího účastenství. Ode dne 12. 6. 2009
do 30. 10. 2009 však již k nedůvodné nečinnosti ze strany soudkyně došlo, neboť ve věci nebyly
činěny úkony směřující k jejímu rozhodnutí.
6. 9 C 35/2006
Podle navrhovatele nastal průtah od 19. 2. 2008 až do 30. 10. 2009, kdy nebyly činěny
žádné úkony směřující ke skončení věci. Dne 19. 2. 2008 bylo ústní jednání odročeno na neurčito
za účelem vyčkání právní moci rozsudku ve věci 7 C 126/2004, přičemž ve věci není učiněn
žádný další úkon, řízení ve věci nebylo přerušeno.
Kárně obviněná soudkyně uvedla, že musela vyčkat na právní moc rozsudku v jiné věci,
bez něhož nebylo možno v řízení pokračovat.
Kárný senát tuto dobu neoznačil za nedůvodnou nečinnost ze strany kárně obviněné
soudkyně. Dle jeho názoru sice je možno souhlasit s navrhovatelem, že v daném případě byl dán
důvod pro přerušení řízení dle §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., přičemž soudkyně
takto nepostupovala. Kárný senát však toto jednání pro účely kárného řízení posoudil
jako procesní nedostatek, kdy soudkyně nevyužila fakultativního nástroje v řízení, který jí zákon
pro danou situaci nabízí. Navrhovatel v uvedeném spatřoval naplnění skutkové podstaty kárného
provinění, čemuž kárný senát nepřisvědčil. Soudkyně vyčkávala na rozhodnutí v jiné věci,
před jehož vydáním by ve věci nebylo účelné pokračovat. Přestože nepoužila odpovídající
procesní nástroj pro tuto situaci, tj. přerušení řízení, nelze bez dalšího (např. nesouhlasu
účastníků s tímto postupem apod.) tuto dobu považovat za nedůvodnou nečinnost.
7. 9 C 117/2007
Dle navrhovatele ve věci nastal průtah nejméně v době od 19. 12. 2007, kdy bylo soudu
doručeno vyjádření žalovaného k žalobě, které pak bylo přeposíláno žalobci k vyjádření.
Vyjádření bylo urgováno až do 2. 2. 2008, kdy bylo nařízeno ústní jednání na 8. 4. 2008.
Toto ústní jednání však bylo bez jednání odročeno na 21. 5. 2008, aby zástupce žalovaného mohl
doplnit plnou moc a zajistit účast žalovaného při jednání. Dále, v důsledku nesoustředěného
postupu soudkyně bylo jednání opakovaně odročováno až do 27. 5. 2009. Od té doby nebyl
proveden žádný úkon s tím, že se k návrhu právního zástupce žalovaného čeká na právní moc
rozsudku Okresního soudu v Kolíně ve věci sp. zn. 1 T 110/2008.
Kárně obviněná soudkyně uvedla, že byla nucena vyčkávat právní moci rozsudku jiného
soudu. Důvodem odročování jednání byly řádné žádosti a omluvy, kterým soud musel vyhovět.
Kárný senát neposoudil dobu 19. 12. 2007 – 22. 2. 2008 jako nedůvodnou nečinnost
soudkyně, neboť v průběhu této doby se snažila doručit vyjádření protistraně. Dle kárného
senátu nelze pokus o doručení vyjádření druhému účastníku bez dalšího považovat za obstrukční
úkony v řízení. Přestože je možno o vhodnosti postupu soudkyně polemizovat,
v tomto konkrétním případě soudkyně nedoručovala vyjádření nepřiměřeně dlouhou dobu
a její jednání svou intenzitou nenaplnilo skutkovou podstatu kárného provinění.
Druhé časové období, které navrhovatel označil za průtahy v řízení (27. 5. – 26. 11. 2009),
kárný senát nepovažoval za bezdůvodnou nečinnost ze stejných důvodů, které jsou uvedeny
u bodu 6.
8. 9 C 103/2007
Dle navrhovatele soudkyně zavinila průtah v době od 27. 2. 2008 až do 10. 9. 2008,
kdy nebyly činěny žádné úkony, následně od 10. 9. 2008 až do 25. 3. 2009, kdy bylo zjišťováno
bydliště žalobkyně a zasílán dotaz, zda trvá na podané žalobě. Dotaz ze dne 25. 3. 2009
je doručován až do současnosti. Následně soudkyně zavinila průtah, pokud od 10. 9. 2009
do 20. 10. 2009 nečinila ve věci žádné úkony. Dne 20. 10. 2009 pouze požádala o lustraci
v Centrální evidenci obyvatelstva (dále jen „CEV“) ohledně žalobkyně a dále zůstala věc
až do současné doby bez úkonů. Lustrace v CEV byla nedůvodně vyžadována písemně,
přestože je možno totéž zjistit telefonicky.
Kárně obviněná soudkyně k této věci uvedla, že nebylo možno činit úkony, neboť nebylo
možné doručit ani jednomu z účastníků. Nejedná se o průtahy zaviněné soudem, práva účastníků
nebyla porušena, neboť průtahy zavinili oni.
Kárný senát po ověření obsahu spisu dospěl k závěru, že nelze konstatovat zaviněnou
nečinnost soudkyně v období od 27. 2. 2008 do 10. 9. 2008. Soudkyně se v průběhu
tohoto období neúspěšně pokoušela opakovaně doručit žalobkyni a zjišťovala příčiny
jejího nezastižení na uváděné adrese. Zjišťování bydliště žalobkyně a následné doručování
v období 10. 9. 2008 – 25. 3. 2009 nelze též považovat za nedůvodnou nečinnost. Přestože nelze
vyloučit i jiný postup v řízení, není možno pátrání po pobytu účastníka řízení, kterému nelze
úspěšně doručovat, označit za nedůvodné a obstrukční úkony. Lze souhlasit s navrhovatelem,
že dne 10. 9. 2009 učinila soudkyně na č. l. 88 verte spisu záznam, aby jí byl spis předložen
až za měsíc, bez uvedení důvodu, jaký úkon má být v průběhu této doby ve věci proveden.
Dne 9. 10. 2009 požádala o lustraci v ústřední evidenci vězňů, přičemž tento pokyn byl předložen
kanceláři až 20. 10. 2009. Tuto dobu nelze dle kárného senátu označit za efektivní vedení věci
k rozhodnutí, vzhledem k relativně krátké době nečinnosti (11 dnů) ji však kárný senát
nepovažoval za kárné provinění. K poznámce navrhovatele, že soudkyně nedůvodně vyžadovala
lustraci z CEV písemně, přičemž ji mohla učinit telefonicky, kárný senát uvádí, že se opět jedná
o posouzení vhodnosti postupu soudkyně, která mohla volit z několika možných variant.
Bez uvedení dalších okolností však nelze volbu písemného dotazu na CEV označit za příčinu
průtahu.
9. 9 C 100/2007
Dle navrhovatele kárně obviněná soudkyně zavinila průtah v době nejméně
od 18. 12. 2007 až do 3. 10. 2008, kdy nebyly činěny žádné úkony směřující ke skončení věci.
Soudkyně pouze opakovaně poskytovala účastníkům lhůty k mimosoudnímu vyřešení sporu
a dotazovala se právních zástupců, zda již došlo k mimosoudnímu vyřešení sporu. Další průtah
vznikl od 24. 11. 2008, kdy byl ustanoven znalec, spis mu však byl zaslán k vyhotovení
znaleckého posudku až dne 6. 1. 2009.
Kárně obviněná soudkyně k návrhu uvedla, že vyhověla žádostem účastníků o poskytnutí
prostoru k mimosoudnímu vyřešení sporu, k čemuž nakonec došlo. Lhůta týkající se zaslání spisu
znalci byla přiměřená s ohledem na vánoční svátky a konec roku.
Kárný senát neposoudil dobu, po kterou soudkyně odročovala jednání za účelem
poskytnutí prostoru účastníkům k mimosoudnímu vyřízení, jako nedůvodnou nečinnost ve věci.
Z obsahu spisu bylo ověřeno, že účastníci o odročení z tohoto důvodu skutečně žádali, soudkyně
jejich žádosti vyhověla. V některých případech se jednání neuskutečnilo z důvodu omluvy
účastníků či jejich zástupců, což rovněž nelze přičítat k tíži soudkyni. Kárný senát dospěl
k závěru, že v dané věci účastníci své žádosti o poskytnutí další lhůty k mimosoudnímu vyřešení
sporu odůvodnili. Přestože jim soudkyně nebyla povinna vyhovět a je možno diskutovat
o přiměřenosti doby, která má být za tímto účelem účastníkům poskytnuta, tato lhůta zákonem
upravena není a v postupu soudkyně nelze bez dalšího shledat kárné provinění spočívající
v zaviněné nečinnosti. Dále kárný senát z obsahu spisu ověřil, že usnesení o ustanovení znalce
bylo soudkyní vyhotoveno dne 24. 11. 2008, téhož dne bylo předloženo kanceláři k doručení.
Právní moci nabylo dne 2. 12. 2008. Je zřejmé, že po tomto datu měl být spis znalci zaslán
neprodleně a nikoliv až 6. 1. 2009. Ani toto mezidobí však dle názoru kárného senátu nelze
označit za průtah ve smyslu kárného provinění, neboť se jedná o relativně krátkou dobu,
do které spadají vánoční a novoroční svátky a s tím související omluvená nepřítomnost soudkyně
na pracovišti.
10. 9 C 59/2007
Dle navrhovatele došlo v řízení k průtahu nejméně od 15. 7. 2008, kdy bylo ústní jednání
odročeno na neurčito s tím, že bude vyčkáno na vydání rozhodnutí Krajského soudu v Praze
ve věci sp. zn. 47 Cn 99/2003, aniž by bylo řízení přerušeno, a to až do 28. 7. 2009, kdy bylo
nařízeno ústní jednání.
Kárně obviněná soudkyně nesouhlasí s tvrzením, že řízení mělo být přerušeno. Účastníci
přerušení nenavrhli, soud neměl obligatorní povinnost řízení přerušit, navíc byl povinen vyčkat
rozhodnutí krajského soudu. Spis z krajského soudu byl i přes urgence doručen až po roce.
Kárný senát nesdílí názor soudkyně, že v dané věci mělo být o přerušení řízení
rozhodováno na návrh účastníků, tato úvaha přísluší soudu i bez návrhu, jedná se o jeho procesní
postup. Dobu, po kterou soudkyně vyčkávala vydání rozhodnutí v jiné věci, však neposoudil
jako nedůvodnou nečinnost, a to ze stejných důvodů, které jsou uvedeny v části odůvodnění
pod bodem 6.
11. 9 C 225/2006
Dle navrhovatele soudkyně zavinila průtah nejméně od 13. 11. 2007 až do 30. 6. 2008,
kdy nebyly činěny žádné smysluplné úkony směřující ke skončení věci. Byli pouze opakovaně
dotazováni právní zástupci, zda již došlo k mimosoudnímu vyřízení věci, a byla přeposílána
vyjádření účastníků. Následně vznikl průtah v období od 7. 7. 2008, kdy bylo rozhodnuto
o procesním nástupnictví, až do 28. 1. 2009, kdy bylo nařízeno ústní jednání. V době
od 16. 9. 2008 do 28. 1. 2009 nebyly činěny žádné úkony.
Kárně obviněná soudkyně považovala úkony činěné ve věci za smysluplné. Bylo
vyhověno návrhům účastníků na mimosoudní vyřešení věci, žaloba byla nakonec vzata zpět.
Ze strany soudkyně nedošlo k žádnému jednání, které by mělo za následek porušení práv
účastníků.
Kárný senát dospěl na základě obsahu spisu k závěru, že přestože k celkové efektivitě
vedení řízení lze mít výhrady, po rozboru jednotlivých úkonů nelze při respektování zásady
„in dubio pro reo“ spolehlivě konstatovat, že jejich provedení bylo zcela nadbytečné. Kárný senát
opět vážil mezi hranicemi nezávislosti soudcovského uvážení a již zcela neefektivně vedeného
řízení, které by bylo možno označit za porušení povinností uložených soudci zákonem,
přičemž dospěl k závěru, že v dané věci tato hranice ze strany soudkyně překročena nebyla.
Důvody a argumentace jsou shodné s odůvodněním pod bodem 9. Dobu označenou
navrhovatelem jako průtah v řízení tedy kárný senát neposoudil jako nedůvodnou nečinnost
naplňující znaky kárného provinění.
12. 9 C 220/2006
Dle navrhovatele vznikl v řízení průtah v době od 13. 11. 2007 do 12. 2. 2008, kdy nebyly
činěny úkony směřující ke skončení věci, byl pouze rozesílán vyhotovený znalecký posudek
a strany dotazovány na možnost mimosoudního vyřešení věci. Dne 12. 2. 2008 bylo nařízeno
ústní jednání na 1. 4. 2008. Tohoto dne však nebylo jednáno, účastníkům byla opět poskytnuta
lhůta do 15. 6. 2008 k tomu, aby se pokusili vyřešit věc mimosoudně, a dále nebyly činěny žádné
úkony směřující ke skončení věci, a to až do 10 . 7. 2008. Tohoto dne bylo nařízeno jednání
na 9. 9. 2008. Dne 29. 8. 2008 byl bez uvedení důvodu dán pokyn k odročení jednání
na 14. 10. 2008. Z protokolu o ústním jednání ze dne 14. 10. 2008 vyplývá, že byl učiněn rozsáhlý
pokus o smír. Jednání bylo odročeno na 18. 11. 2008, kdy ústní jednání nebylo konáno, ale bylo
k žádosti obou stran odročeno na neurčito. Dále nebyl činěn žádný úkon až do 17. 2. 2009,
kdy byl učiněn dotaz na žalovaného, zda již prodal nemovitost. Toto bylo urgováno
dne 26. 2. 2009 a až dne 20. 3. 2009 bylo nařízeno jednání. Dne 8. 4. 2009 byl účastníky
opět učiněn návrh na poskytnutí další lhůty a jednání bylo odročeno na 9. 6. 2009.
Za týmž účelem bylo odročeno jednání ve dnech 9. 6. 2009 a 14. 7. 2009 a 18. 11. 2009,
a to až na 13. 1. 2010. Je tak třeba konstatovat, že z téhož důvodu je jednání opakovaně
odročováno již po dobu dvou let.
Kárně obviněná soudkyně uvedla, že odročováno bylo na základě žádostí obou účastníků
řízení, je tedy nepochopitelné, v čem navrhovatel spatřuje nesprávný postup soudkyně a porušení
jejích povinností.
Kárný senát neposoudil dobu od 13. 11. 2007 do 12. 2. 2008 jako nedůvodnou nečinnost,
neboť úkony činěné v souvislosti s rozesíláním znaleckého posudku účastníkům a zjišťování
jejich stanovisek v dané věci neposoudil jako úkony, které nemohly směřovat k vyřízení věci.
Naopak dobu od 29. 8. 2008 do 26. 11. 2009 posoudil jako průtah, neboť soudkyně poskytla
účastníkům dobu k mimosoudnímu vyřízení sporu několikrát, přičemž po datu 29. 8. 2008
již lze její postup označit za zcela nekoncentrovaný, neboť netrvala na jí udělených pokynech
účastníkům, na uložené povinnosti vůči nim opakovaně rezignovala a tím prodloužila řízení
o nepřiměřenou dobu.
13. 9 C 118/2006
Dle návrhu soudkyně zavinila průtah, neboť od nápadu žaloby dne 16. 6. 2006
až do 5. 8. 2009, tedy po dobu přesahující tři roky, opravovala vady žaloby. V mezidobí
pouze opakovaně rozhodovala o zrušení ustanovení právního zástupce a ustanovení právního
zástupce nového. Pokud nařídila ústní jednání, pak ani to nevedlo k odstranění vad žaloby.
Kárně obviněná soudkyně poukázala na to, že se jednalo o problematického žalobce.
Průtahy byly způsobeny též například dobou rozhodování Krajského soudu v Praze o vznesené
námitce podjatosti. Soudkyně byla nucena opakovaně ustanovovat a zrušovat zástupce žalobce
z důvodů na jeho straně. S ohledem na chování žalobce bylo správné, že nebyl poučován
k odstranění vad návrhu, neboť by to žalobcem bylo využito k námitkám a opravným
prostředkům. Soudkyně ve věci činila několik úkonů měsíčně, výtky navrhovatele
jsou nedůvodné.
Kárný senát po důsledném prověření obsahu spisu dospěl k závěru, že postup soudkyně
v dané věci nelze v navrhovatelem vytýkané době označit za průtah. Lze přisvědčit kárně
obviněné soudkyni, že žalobce se svými návrhy neustále domáhal změny soudem ustanoveného
zástupce. Vzhledem k tomu, že splňoval podmínky pro osvobození od soudních poplatků a měl
tedy právo na ustanovení zástupce soudem, nebylo možno jeho návrhy ignorovat. Kárný senát
konstatuje, že součástí povolání soudce je zvládnutí i těchto velmi náročných situací, soudce musí
být schopen vést řízení i přes obstrukční jednání účastníků. Nelze vyloučit, že v dané věci bylo
možno postupovat i jiným způsobem, který by vedl k rychlejšímu ukončení sporu, avšak jednání
soudkyně, která na podnět žalobce či ustanoveného zástupce shledala, že již nejsou splněny
podmínky pro zastupování a jednala dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu, nelze
označit za zaviněnou a nedůvodnou nečinnost ve věci. Ze stejného důvodu nelze též její úkony
označit za bezúčelné, nesměřující k rozhodnutí věci. Kárný senát již výše konstatoval,
že pokud soudce postupuje v souladu se zákonem, přičemž volí jednu z možných variant
postupu, jen ve velmi výjimečných případech lze jeho postup označit za kárné provinění.
K naplnění skutkové podstaty kárného provinění by musely přistoupit další okolnosti,
z nichž by bylo zřejmé, že soudce jednal zcela v rozporu se svými povinnostmi. V dané věci
kárný senát takové okolnosti neshledal. Ani skutečnost, že v průběhu dlouhého časového úseku
nebyly odstraněny vady žaloby, nelze považovat za kárné provinění, neboť za situace, kdy nebyla
vyjasněna otázka zastoupení žalobce, pravděpodobně nebylo možno ani dosáhnout finálního
odstranění vad žaloby.
14. 9 C 241/2008
Dle navrhovatele soudkyně zavinila průtah v době od 2. 11. 2008 až do 28. 5. 2009,
kdy nebyly činěny žádné úkony směřující ke skončení věci, pouze byla vyžadována vyjádření
účastníků a tato přeposílána procesním stranám s opětovnými žádostmi o vyjádření. Další průtah
v této věci zavinila soudkyně v době od 25. 6. 2009 až do 19. 10. 2009, kdy ve věci pouze
vyžadovala vyjádření účastníků, zda došlo k mimosoudnímu vyřešení sporu, ústní jednání bylo
nařízeno až dne 19. 10. 2009 na 8. 12. 2009.
Kárně obviněná soudkyně uvedla, že nedošlo k průtahům, které by mohly mít za následek
porušení práv účastníků. Byl poskytnut prostor k mimosoudnímu jednání z důvodů žádostí
účastníků řízení.
Kárný senát na základě prověření obsahu spisu dospěl k závěru, že soudkyně v prvním
období uváděném navrhovatelem skutečně nečinila úkony směřující k efektivnímu vedení řízení
a ukončení věci. Účastníci byli opakovaně vyzýváni ke stejnému vyjádření, postup soudkyně
lze označit za nekoncentrovaný s důsledky zaviněné nečinnosti v uvedeném období. K důvodům,
pro které bylo poskytování prostoru pro mimosoudní vyřízení věci v období od 25. 6. –
19. 10. 2009 označeno za průtah, kárný senát odkazuje na druhou část odůvodnění k bodu 12.
Soudkyně i zde nesoustředěně a opakovaně poskytovala čas na dosažení smíru, netrvala
na jí udělených pokynech, rezignovala na účastníkům uložené povinnosti, a tak prodloužila řízení
o nepřiměřenou dobu, ačkoli okolnosti projednávané věci neodůvodňovaly nestandardní postup.
15. 9 C 209/2008
Dle tvrzení navrhovatele soudkyně zavinila průtah v době od 19. 11. 2008 do 27. 1. 2009,
kdy nebylo nařízeno ústní jednání, pouze byla stranám poskytnuta možnost k mimosoudnímu
vyřešení sporu, aniž by ze spisu vyplývalo, že by mezi stranami probíhala jakákoli jednání.
Dále zavinila průtah od 22. 6. 2009, kdy byl ve věci doručen vyžádaný znalecký posudek,
až do 14. 9. 2009, kdy bylo nařízeno ústní jednání. V mezidobí byl pouze rozesílán znalecký
posudek a vyžadováno vyjádření účastníků, aniž by bylo nařízeno ústní jednání.
Kárně obviněná soudkyně uvedla, že nedošlo k průtahům, které by mohly mít za následek
porušení práv účastníků. Byl poskytnut prostor k mimosoudnímu jednání z důvodů žádostí
účastníků řízení.
Na základě obsahu spisu kárný senát dospěl k závěru, že poskytnutí dvouměsíční lhůty
k mimosoudnímu vyřízení věci při jednání dne 19. 11. 2008 nevybočuje z obvyklého procesního
postupu v dané věci. Informace o nedosažení smíru byla soudu doručena 2 dny po uplynutí
této lhůty, prakticky vzápětí bylo soudkyni nařízeno jednání na relativně blízký termín.
V tomto období tedy nebyl kárným senátem shledán průtah.
V období další navrhovatelem tvrzené nečinnosti (22. 6. – 14. 9. 2009) kárný senát
z obsahu spisu zjistil, že kárně obviněná soudkyně učinila dne 25. 6. 2009 pokyn k rozeslání
znaleckého posudku (doručeného dne 22. 6. 2009), tento pokyn byl dle razítka na referátu
předložen kanceláři dne 26. 6. 2009. Kancelář však dle záznamů ve spisu tento pokyn vypravila
až dne 3. 8. 2009. Dne 7. 8. 2009 byl soudu doručen přípis žalovaných, že se vyjádří ve lhůtě
jednoho měsíce. Kárný senát dospěl k závěru, že dle předložených důkazů nelze nečinnost
v období od 26. 6. 2009 do 3. 8. 2009 jednoznačně přičítat k tíži soudkyně, neboť patrně došlo
ke zpoždění vypravení jejího referátu ze strany administrativy. Je zřejmé, že soudce
je zodpovědný za vedení věci v celém průběhu řízení, avšak opomenutí urgování vypravení
referátu po dobu 4 týdnů v době pravidelných dovolených administrativního aparátu a s tím
spojených komplikací kárný senát neposoudil jako kárné provinění. Lze opět polemizovat,
zda soudkyně důvodně vyčkávala doručení vyjádření žalovaných po předchozím avizu
z jejich strany, avšak vzhledem k tomu, že ihned po uplynutí přiměřené doby, ve které k vyjádření
mělo dojít, bylo nařízeno jednání, nebylo možno její postup označit za kárné provinění z důvodu
zaviněné a nedůvodné nečinnosti.
16. 9 C 244/2008
Dle navrhovatele soudkyně zavinila průtah v době od 29. 9. 2008 až do 18. 2. 2009.
Po tuto dobu, tj. téměř pěti měsíců, byly za pomoci justičního čekatele odstraňovány vady
podání, teprve dne 23. 2. 2009 byla podána žádost o ustanovení opatrovníka nezletilé účastnici
a dne 19. 3. 2009 byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku. Další průtah soudkyně
zavinila v době od 10. 4. 2009, kdy byl vyzván žalovaný k vyjádření, až do 18. 8. 2009, kdy bylo
nařízeno ústní jednání na 16. 9. 2009. V tento den pak bylo ústní jednání odročeno na neurčito
za účelem jednání o mimosoudním jednání (tedy po roce od podání žaloby) s tím, že účastníci
mají podat zprávu do 18. 11. 2009.
Kárně obviněná soudkyně uvedla, že nedošlo k průtahům, které by mohly mít za následek
porušení práv účastníků. Byl poskytnut prostor k mimosoudnímu jednání z důvodů žádostí
účastníků řízení.
Kárný senát z obsahu spisu zjistil, že v období od 29. 9. 2008 do 18. 2. 2009 byly ve věci
s přiměřenými intervaly činěny úkony, které lze označit za směřující k rozhodnutí věci,
a to jak ze strany justičního čekatele, tak i kárně obviněné soudkyně. Je možno konstatovat,
že tyto úkony (usnesení k odstranění vad, referát soudkyně k jeho odeslání, vyhotovení
opravného usnesení) nebyly činěny zcela časově bezprostředně, avšak jednalo se vždy o intervaly
v řádu dnů, které nelze bez dalšího označit za porušení povinnosti stanovené §79 odst. 1 zákona
o soudech a soudcích.
Období od 10. 4. 2009 do 18. 8. 2009 kárný senát neposoudil jako průtah v řízení,
neboť soudkyně v tomto období učinila několik úkonů (12. 6., 16. 7. 2009), jejichž nadbytečnost
a rozpor se zásadou hospodárnosti a efektivity řízení nelze bez pochybností konstatovat. Kárný
senát tyto úkony posoudil shodně jako pod bodem 11., na jehož odůvodnění v této části
odkazuje.
17. 9 C 253/2008
Dle navrhovatele soudkyně zavinila průtah od 17. 12. 2008 až do podání návrhu
(26. 11. 2009), neboť v řízení nebyly konány žádné úkony s tím, že se čeká na právní moc
rozsudku ve věci vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 8 C 41/2006,
aniž by řízení bylo přerušeno.
Kárně obviněná soudkyně uvedla, že nedošlo k průtahům, které by mohly mít za následek
porušení práv účastníků, bylo nutno vyčkat na rozhodnutí v jiné věci.
Kárný senát uvedenou dobu neposoudil jako zaviněnou nečinnost, a to ze stejných
důvodů, které jsou uvedeny pod body 6. a 10.
18. 4 C 129/2006
Dle navrhovatele soudkyně zavinila průtahy, a to nejméně v době od 3. 12. 2008
do 10. 2. 2009. Dne 3. 12. 2008 bylo ústní jednání odročeno za účelem závěrečných řečí.
Dne 27. 1. 2009 byly předneseny závěrečné návrhy a ústní jednání bylo odročeno na 10. 2. 2009
za účelem vyhlášení rozhodnutí, přičemž tento postup rozhodně nelze označit za respektování
zásady centralizace řízení.
Kárně obviněná soudkyně uvedla, že doba, která měla uplynout mezi úkony, není
nepřiměřená, jednalo se o složitou věc. Nejednalo se o průtahy, které by mohly naplnit skutkovou
podstatu kárného provinění.
Kárný senát neposoudil výše uvedené období jako zaviněný průtah v řízení.
Jak je již uvedeno v odůvodnění pod bodem 3., odročení jednání za účelem závěrečných řečí
a vyhlášení rozsudku samo o sobě není vyloučeným postupem v občanském soudním řízení.
Je možno konstatovat, že soudkyně při odročení jednání jednoznačně nekonkretizovala důvody
pro odročení ve smyslu §119 odst. 1 o. s. ř., kárný senát však v této věci přihlédl k tomu,
že se jednalo o složitou věc, jednání bylo odročeno na určitý, časově velmi blízký termín
a v případě odročení za účelem vyhlášení rozhodnutí byla respektována zákonem stanovená
lhůta. Proto tento postup soudkyně kárný senát nehodnotil jako zaviněnou nečinnost dosahující
intenzity kárného provinění.
19. 9 C 218/2007
Dle navrhovatele kárně obviněná soudkyně zavinila průtahy v průběhu celého řízení,
od nápadu žaloby dne 1. 10. 2007 až do podání kárného návrhu (26. 11. 2009), neboť po nápadu
žaloby dne 1. 10. 2007 byl právní zástupce žalobce teprve dne 14. 3. 2008 vyzván k úhradě
soudních poplatků a bylo nařízeno ústní jednání na 21. 4. 2008. Ústní jednání pak bylo
opakovaně odročováno, a to na 3. 6. 2008, 2. 7. 2008 a 13. 8. 2008, přičemž z protokolu o jednání
vyplývá, že při ústním jednání dne 13. 8. 2008 byl pouze učiněn pokus o smír, který se nezdařil,
ústní jednání bylo odročeno na neurčito s tím, že do 15. 2. 2009, tedy po více než 6 měsících,
má být předložen smír nebo další návrhy na doplnění dokazování. K žádnému úkonu ve věci
pak nedošlo, a to až do 28. 4. 2009, tedy po dobu přesahující osm měsíců. Dne 28. 4. 2009 byl
učiněn dotaz na právní zástupce obou stran, v jakém stavu se nachází mimosoudní vyřízení věci.
Až do současné doby je odpověď na tento dotaz pouze urgována, ústní jednání dosud nebylo
nařízeno.
Kárně obviněná soudkyně s návrhem nesouhlasila, dle jejího názoru je nedůvodný.
Kárný senát dospěl na základě obsahu spisu k závěru, že v období od 1. 10. 2007
do 12. 8. 2008 k průtahům nedošlo. Obviněná soudkyně po napadení věci vyzvala žalovaného
k vyjádření, následně byla nucena pátrat po jeho pobytu. V souhrnu lze konstatovat,
že do 12. 8. 2008 byly ve věci činěny úkony, u nichž nelze vyloučit, že směřovaly k ukončení
řízení. Je však nutno připustit, že tyto úkony měly být prováděny v bližší časové návaznosti,
některé z nich bylo možno učinit koncentrovaně s jinými a nikoliv jednotlivě, což opět souvisí
s otázkou vhodnosti zvoleného postupu soudce (k tomu viz blíže odůvodnění k bodu 11. a závěr
odůvodnění bodu 14.). Celkově však v tomto období podle názoru kárného senátu nedošlo
k natolik závažnému porušení povinnosti soudkyně, které by svou intenzitou naplňovalo
skutkovou podstatu kárného provinění.
Naopak poskytování prostoru pro mimosoudní vyřízení věci a nesoustředěný postup
v řízení v období od 13. 8. do 26. 11. 2009 kárný senát považoval za průtah. Důvody jsou shodné
jako v odůvodnění druhé části bodu 12. a bodu 14. Stručně shrnuto, soudkyně bez relevantních
důvodů nesoustředěně poskytovala opakovaně dobu na dosažení smíru, netrvala na jí udělených
pokynech, rezignovala na účastníkům uložené povinnosti, a tak prodloužila řízení
o nepřiměřenou dobu, ačkoli okolnosti projednávané věci neodůvodňovaly nestandardní postup.
20. 9 C 65/2008
Dle navrhovatele kárně obviněná soudkyně zavinila průtahy nejméně v době od 5. 5. 2008
do 22. 10. 2008, kdy pouze vyžadovala vyjádření účastníků a tato přeposílala, aniž by bylo
nařízeno ústní jednání. To bylo nařízeno až dne 22. 10. 2008 na termín 10. 12. 2008. Ústní
jednání pak byla opakovaně odročována. Dále zavinila průtah nejméně v době od 11. 2. 2009
až do podání kárného návrhu (26. 11. 2009), kdy soudkyně činila pouze dotazy na účastníky
řízení, zda došlo k mimosoudnímu vyřešení sporu a opakovaně jim k tomu poskytovala lhůtu.
Pokud bylo ústní jednání nařízeno, bylo odročováno za účelem poskytnutí lhůty
k mimosoudnímu vypořádání. Takto bylo ústní jednání odročeno ve dnech 16. 9. 2009
a 4. 11. 2009.
Kárně obviněná soudkyně uvedla, že nedošlo k jí zaviněným průtahům, které by měly
za následek porušení práv účastníků řízení. Byly vznášeny opakované žádosti právních zástupců
účastníků o odročení s tím, že dochází k mimosoudnímu jednání, takže ze strany soudu nedošlo
k průtahům, neboť bylo vyhovováno žádostem obou účastníků.
Kárný senát úkony soudkyně v období od 5. 5. do 22. 10. 2008 neposoudil
jako nedůvodnou a zaviněnou nečinnost, a to ze stejných důvodů, které jsou uvedeny
v předchozím bodě 19. u vyhodnocení prvního z vytýkaných období průtahů. Soudkyně
v tomto období s účastníky komunikovala, její úkony nelze označit za zjevně neúčelné.
Období od 11. 2. 2009 do 26. 11. 2009 bylo posouzeno jako průtah, a to opět
ze zcela shodných důvodů, které jsou uvedeny v odůvodnění k bodu 19. ve vztahu k druhému
období vytýkané nečinnosti.
21. 9 C 140/2008
Dle navrhovatele kárně obviněná soudkyně zavinila průtah nejméně v době
od 27. 8. 2009 až do podání kárného návrhu (26. 11. 2009). Po nápadu žaloby o rozvod
manželství soudkyně čekala na rozhodnutí opatrovnického soudu a až poté, kdy byl doručen
pravomocný rozsudek Okresního soudu Brno - venkov (dne 4. 9. 2009, tedy více než rok
po nápadu žaloby), činila dotazy na žalobkyni ohledně posledního společného bydliště manželů,
čímž zjišťovala místní příslušnost. Žalobkyni byl v tomto smyslu zaslán dotaz dne 4. 9. 2009,
tento dotaz byl urgován dne 15. 10. 2009, dále byla věc bez úkonu.
Kárně obviněná soudkyně uvedla, že nedošlo k průtahům zaviněným ze strany soudkyně,
které by měly za následek porušení práv účastníků řízení. Dále poukázala na skutečnost, že byl
vyžadován spis z jiného soudu, a to opatrovnický spis, který byl soudu doručen prakticky
až za jeden rok, navíc zde byly problémy s doručováním účastníkům. Nelze vyloučit, že jednání
mohlo být efektivnější, ale podle jejího názoru se nejedná o takové zaviněné porušení soudce,
které by mohlo být kvalifikováno jako kárné provinění.
Kárný senát z obsahu spisu ověřil, že v navrhovatelem uvedeném časovém období kárně
obviněná soudkyně v řízení činila úkony, u nichž nelze vyloučit, že směřovaly ke skončení věci.
Shodně jako u bodu 11. a 13. kárný senát konstatuje, že je nutno rozlišovat mezi ne zcela
vhodným postupem soudce a zaviněným porušením zákonem stanovených povinností soudce,
přičemž praktickou hranici mezi těmito pojmy nelze vytyčit, vždy jsou hodnoceny konkrétní
skutečnosti projednávané věci. Kárný senát v tomto případě naplnění skutkové podstaty kárného
provinění neshledal.
22. 9 C 141/2008
Dle navrhovatele kárně obviněná soudkyně zavinila průtah nejméně v době
od 26. 6. 2008, kdy byl uhrazen soudní poplatek, do 25. 5. 2009, kdy bylo nařízeno ústní jednání
na termín 17. 6. 2009. V mezidobí byla pouze opakovaně vyžadována vyjádření, důkazní návrhy
a jejich odůvodnění, aniž by bylo nařízeno ústní jednání.
Kárně obviněná soudkyně k návrhu uvedla, že nedošlo k zaviněným průtahům,
které by měly za následek porušení práv účastníků řízení. Soud musel v projednávané věci
opatřovat důkazy, zjišťovat adresu svědka, kterého bylo nutné předvolat. Nejdelší doba byla
spojena se zasíláním listiny žalované, které bylo doručováno opakovaně, za což ovšem nenese
vinu soudkyně.
Kárný senát z obsahu spisu ověřil, že v uvedené věci byly obviněnou soudkyní prováděny
úkony, které směřovaly ke skončení věci. Po uhrazení soudního poplatku byla žalovaná vyzvána
k vyjádření, to bylo podáno, soudkyně zajišťovala vzájemnou komunikaci účastníků. Ohledně
vhodnosti zasílání jednotlivých písemností a postupu při dokazování kárný senát opět plně
odkazuje na odůvodnění předchozího bodu 21., potažmo bodů 11. a 13.
23. 9 C 53/2008
Dle navrhovatele soudkyně zavinila průtah v době nejméně od 3. 3. 2008 do 15. 6. 2009,
kdy pouze doručovala výzvu k doplnění podání, a toto doplnění urgovala vůči právnímu zástupci
žalobce, který však byl ze seznamu advokátů již s účinností od 1. 2. 2008 vyškrtnut. Žádné další
úkony ve věci v uvedenou dobu prováděny nebyly.
Podle názoru kárně obviněné soudkyně nedošlo k zaviněným průtahům, které by měly
za následek porušení práv účastníků řízení. Ve věci nastal problém na straně právního zástupce,
který se vydával za advokáta, soudce nemá možnost ihned zkontrolovat jeho tvrzení.
Kárný senát z obsahu spisu ověřil, že soudkyně činila v období od 3. 3. 2008 do 5. 5. 2008
úkony, které směřovaly ke skončení věci, tj. zaslala výzvu zástupci žalobce, následně jej urgovala.
Dle názoru kárného senátu však po zjištění, že se právnímu zástupci nedaří doručovat, měla
ověřit jeho sídlo u České advokátní komory, která by jí byla skutečnost o jeho vyškrtnutí
ze seznamu advokátů sdělila. Po datu 5. 5. 2008 tedy kárný senát úkony obviněné soudkyně
považoval za nadbytečné, prováděné v rozporu se zásadou hospodárnosti a efektivity řízení.
Ostatní důkazy, které byly stranami navrženy a při ústním jednání provedeny, se týkaly
prokázání zachování subjektivních a objektivních lhůt (zápisy o prověrkách), a dále hodnocení
osoby soudkyně ze strany navrhovatele. Na posouzení vzniku průtahů či odpovědnosti soudkyně
za ně neměly zde uvedené skutečnosti přímý vliv, byly však kárným senátem zhodnoceny
při rozhodování o volbě a výměře kárného opatření.
V. Závěr
Kárný senát po vyhodnocení průběhu ústního jednání a zde provedených důkazů dospěl
k závěru, že ve věci představovaly zásadní důkazy spisy, resp. obsah těchto spisů, v nichž měly
dle navrhovatele nastat průtahy. Porušení povinností kárně obviněné soudkyně nebylo
navrhovatelem shledáno v její absolutní nečinnosti při vedení předmětných řízení, ale ve většině
případů v nadbytečnosti či nevhodnosti úkonů, které ve věcech činila. Kárný senát byl
tedy povinen posoudit každou z věcí uvedených v návrhu na zahájení kárného řízení jednotlivě,
jeho závěry ke každé z věcí jsou uvedeny v předchozí části týkající se hodnocení důkazů.
Obecně lze konstatovat, že navrhovatel prvotně kárně obviněné soudkyni vytýkal
nesystematický a nesoustředěný postup v řízení, dle jeho názoru nastal vznik průtahů právě
v důsledku takového postupu. Kárný senát při rozhodování o kárném provinění u každé z výše
uvedených věcí uvážil, zda postup zvolený soudkyní bylo možno i přes případné výhrady označit
za postup v mezích zákona či nikoliv. Je zřejmé, že se jedná o subjektivní posouzení,
pro které nelze nalézt explicitní hranice. Kárný senát postupoval v souladu se základními
zásadami trestního procesu, které je nutno aplikovat v každém disciplinárním řízení,
zde i na základě odkazu v §25 zákona č. 7/2002 Sb. Při respektování zásady,
dle které lze obviněného uznat vinným pouze za to jednání, o němž je zcela bez pochybností
prokázáno, že naplnilo skutkovou podstatu vytýkaného deliktu, bylo nutno v případech,
kdy jednání soudkyně sice bylo možno označit za nestandardní, avšak již nebylo možno
jednoznačně konstatovat jeho rozpor se zákonem, vydat zprošťující rozhodnutí. Konkrétní
důvody, na základě kterých bylo rozhodnuto zprošťujícím výrokem, jsou uvedeny v části IV.
Hodnocení důkazů, na kterou zde kárný senát odkazuje. Na tomto místě pouze ve shodě
s výše uvedeným uzavírá, že každý soudce má ve většině případů možnost volby z několika
možných postupů v řízení, které lze zpětně hodnotit jako více či méně vhodné. Shodně
je pak činnost soudce upravena i §79 zákona o soudech a soudcích, dle něhož jsou soudci
povinni vykládat zákon podle svého nejlepšího vědomí i svědomí. Stejné ustanovení v odst. 2
zakazuje narušovat nebo ohrožovat nezávislost soudce. V souladu s citovaným ustanovením
tak lze v případě postupu soudce v řízení označit za kárné provinění pouze jednání
natolik intenzivní, která zcela jednoznačně vybočují z mezí zákona.
V řízení však bylo rovněž prokázáno, že při rozhodování ve věcech a obdobích
uvedených ve výroku I. tohoto rozhodnutí došlo k průtahům, které bylo možno přičíst zavinění
kárně obviněné soudkyně. Důvody, na základě kterých kárný senát dospěl k tomuto závěru,
se u jednotlivých věcí liší a jsou uvedeny výše v části IV. Hodnocení důkazů. Soudkyně byla
v souladu s §6 a §100 odst. 1 o. s. ř. povinna postupovat tak, aby věci byly co nejrychleji
projednány a rozhodnuty, a účastníkům tak byla poskytnuta rychlá a účinná ochrana práv.
Tyto povinnosti kárně obviněná soudkyně v označených věcech porušila, což bylo kárným
senátem vyhodnoceno jako zaviněné porušení povinností soudce a jako jednání, které ohrozilo
důvěru ve spravedlivé rozhodování soudů ve smyslu §87 odst. 1 zákona o soudech a soudcích.
Kárný senát nezpochybňuje pracovní vytížení kárně obviněné soudkyně, konstatuje
však, že obviněná soudkyně nijak v řízení neprokázala, že by vzhledem k podmínkám výkonu
své činnosti nebyla schopna v přidělených věcech provádět plynule úkony směřující k vydání
rozhodnutí.
Na základě uvedených skutečností proto kárný senát dospěl k závěru, že kárně obviněná
soudkyně jednáním uvedeným ve výroku I. rozhodnutí spáchala kárné provinění dle §87 odst. 1
zákona č. 6/2002 Sb.
Kárný senát považoval za odpovídající uložit v daném případě kárné opatření
dle §88 odst. 1 písm. b) zákona č. 6/2002 Sb., tj. snížení platu. Při úvaze o konkrétní výměře
snížení platu a době uložení tohoto opatření kárný senát vycházel především z počtu věcí,
v nichž bylo prokázáno porušení výše uvedených povinností soudce, a z časových úseků,
po které nečinnost trvala. Přitěžující okolností je též skutečnost, že se kárně obviněná soudkyně
jednání dopouštěla, přestože jí byla navrhovatelem za jednání stejné povahy v nedávné minulosti
uložena výtka. Ve prospěch kárně obviněné soudkyně naopak kárný senát přihlédl k tomu,
že od podání návrhu na zahájení kárného řízení uplynula poměrně dlouhá doba, v jejímž průběhu
se i dle tvrzení navrhovatele činnost kárně obviněné soudkyně zlepšila.
Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem tak kárný senát dospěl k závěru,
že prokázanému kárnému provinění odpovídá uložení kárného opatření snížení platu
o 10 % na dobu 4 měsíců, tedy ve spodní polovině možné procentní sazby i časového období
uložení kárného opatření; počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Odvolání proti rozhodnutí v kárném řízení není přípustné.
V Brně dne 22. června 2011
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně kárného senátu