ECLI:CZ:NS:2011:11.TD.42.2011.1
sp. zn. 11 Td 42/2011-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky v trestní věci obviněného Z. V., projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. srpna 2011 návrh na odnětí a přikázání věci a rozhodl takto:
Podle §25 tr. ř. se návrh na odnětí věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 1 Nt 1/2011 a její přikázání Okresnímu soudu v Jičíně z a m í t á .
Odůvodnění:
Odsouzený Z. V. podal dne 25. srpna 2010 k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 žádost o zahlazení jeho odsouzení z rozsudku tohoto soudu ze dne 20. října 1986, sp. zn. 4 T 162/86.
Obvodní soud pro Prahu 1 věc postoupil Obvodnímu soudu pro Prahu 2, jako soudu místně příslušnému, když zjistil, že poslední bydliště odsouzeného před nástupem výkonu trestu bylo na adrese S., Praha 2. Obvodní soud pro Prahu 2 následně věc postoupil Okresnímu soudu v Šumperku s tím, že faktickým bydlištěm odsouzeného je posledních dvacet let Věznice M. v obvodu tohoto okresního soudu, kde odsouzený vykonává doživotní trest odnětí svobody, proto je k řízení místně příslušným Okresní soud v Šumperku, jenž může pro účely zahlazení odsouzení zjistit nejpřesnější údaje.
Usnesením ze dne 6. dubna 2011, sp. zn. 1 Nt 1/2011, Okresní soud v Šumperku, podle §364 odst. 1 tr. ř. a contrario, rozhodl, že není místně příslušným k rozhodnutí o zahlazení odsouzení odsouzeného Z. V. z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. října 1986, sp. zn. 4 T 162/86.
Usnesením ze dne 25. května 2011, sp. zn. 11 Td 26/2011, Nejvyšší soud podle §24 odst. 1 tr. ř. rozhodl tak, že k rozhodnutí podle §364 odst. 1 tr. ř. o zahlazení odsouzení odsouzeného Z. V. ve věci Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 4 T 162/86, je příslušný Obvodní soud pro Prahu 2. Podle §24 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud současně z důvodů podle §25 tr. ř. věc tomuto soudu odňal a přikázal ji Okresnímu soudu v Šumperku.
Dne 18. července 2011 bylo Nejvyššímu soudu doručeno podání Okresního soudu v Šumperku, kterým je navrhováno, aby ve smyslu §25 tr. ř. byla věc odsouzeného Z. V. tomuto soudu odňata a aby byla přikázána Okresnímu soudu v Jičíně. V odůvodnění svého návrhu okresní soud poukázal na právní názor vyslovený ve výše citovaném usnesení Nejvyššího soudu, podle nějž v rámci rozhodování o zahlazení odsouzení je třeba posoudit, zda odsouzený v době výkonu trestu odnětí svobody vedl po celou zákonem stanovenou dobu řádný život. Nelze tak vyloučit, že za tímto účelem bude třeba objasnit některé okolnosti vztahující se k chování odsouzeného, což lze nejlépe, nejhospodárněji a nejrychleji učinit v součinnosti se samotným odsouzeným. V posuzovaném případě odsouzený Z. V. posledních dvacet let vykonával trest odnětí svobody ve Věznici M., po výše citovaném rozhodnutí Nejvyššího soudu byl ale v rámci rotace doživotně odsouzených vězňů přemístěn do V. V., která se nachází v obvodu Okresního soudu v Jičíně. Okresní soud v Šumperku proto navrhl, aby mu trestní věc odsouzeného byla z těchto důvodů odňata, a aby byla v souladu s výše již uvedeným přikázána Okresnímu soudu v Jičíně, v jehož obvodu momentálně odsouzený Z. V. vykonává trest odnětí svobody.
Nejvyšší soud podle §25 tr. ř. zhodnotil předložený návrh a dospěl k následujícímu závěru.
Podle §25 tr. řádu může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svojí povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. řádu, podle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
Již v usnesení ze dne 25. května 2011, sp. zn. 11 Td 26/2011, Nejvyšší soud za takové důležité důvody pro rozhodnutí o zahlazení odsouzení označil umístění informací o chování odsouzeného po zákonem stanovenou dobu po výkonu uloženého trestu, přičemž zdůraznil důležitost spolupráce se samotným odsouzeným. Proto rozhodl ve smyslu §25 tr. ř. tak, že věc odňal místně příslušnému soudu a přikázal ji Okresnímu soudu v Šumperku, v jehož obvodu se nachází věznice, kde v době rozhodování Nejvyššího soudu odsouzený již více než dvacet let vykonával doživotní trest odnětí svobody.
Nejvyšší soud nemá žádný důvod se od tohoto svého právního názoru odchýlit, návrhu Okresního soudu v Šumperku nicméně přisvědčit nelze. Ač je ve výše citovaném usnesení zdůrazňována právě součinnost se samotným odsouzeným, je zřejmé, že zjištění, která mohou vyplynout z takové součinnosti nemusí být jediným zdrojem informací pro rozhodnutí soudu o zahlazení odsouzení. Aby soud mohl posoudit, zda odsouzený po výkonu uloženého trestu vedl řádný život ve smyslu ustanovení §105 tr. zákoníku, musí si opatřit takové podklady, které mu pomohou vytvořit objektivní obraz o životě odsouzeného v zákonem vymezené době. Podle zjištění Nejvyššího soudu odsouzený Z. V. bezprostředně po vykonání trestu, jehož zahlazení je navrhováno, nastoupil trest odnětí svobody na doživotí uložený mu rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. 1 T 6/88, který vykonává dosud. Posledních dvacet let tohoto trestu je přitom umístěn ve Věznici M. a až dne 16. května 2011 byl v rámci rotace doživotně odsouzených vězňů přeložen do Věznice V. Důležitým zdrojem informací o životě odsouzeného tedy v případě odsouzeného Z. V. mohou být i zprávy a dokumentace Věznice M., z nichž např. bude možno zjistit, jakým způsobem se odsouzený v těchto letech účastnil programu zacházení, zda se účastnil vzdělávacích, výchovných nebo zájmových aktivit a jaké aktivity to byly, jaké povahy byla jeho interakce s ostatními vězni, zda byl v této době kázeňsky odměňován nebo naopak zda nebyl kázeňsky trestán, a případně za jaké kázeňské přestupky tomu tak bylo. Ačkoliv se tedy odsouzený ve Věznici M. v současnosti již nenachází, stále jsou zde dostupné informace, které mohou být podkladem soudu pro rozhodování o zahlazení odsouzení. Pokud se tato zjištění nebudou jevit jako dostatečná a bude třeba je doplnit o výslech odsouzeného Z. V., pak tento lze snadno zajistit dožádáním jeho provedení u Okresního soudu v Jičíně. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že za těchto okolností důvody pro postup podle §25 tr. ř. nejsou v posuzovaném případě dány.
Z těchto důvodů bylo rozhodnuto, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Samozřejmě bude na okresním soudu, aby především uvážil, zda za situace, kdy odsouzený byl po výkonu trestu odnětí svobody z odsouzení, jež je předmětem návrhu na zahlazení, i poté celou dobu nepřetržitě ve výkonu trestu odnětí svobody, lze dovodit splnění podmínky, že po výkonu trestu „…vedl řádný život…“ ve smyslu ustanovení §105 odst. 1 tr. zákoníku.
Na závěr a pro úplnost je pak třeba dodat, že postup podle §25 tr. ř. je postupem zcela výjimečným neboť, jak již bylo výše uvedeno, jde o zákonný průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Opětovné odnětí trestní věci odsouzeného a jeho další přikázání v pořadí již druhému soudu, je tedy obecně třeba považovat za nežádoucí, což v posuzované věci je umocněno i tím, jak dlouhá doba již uběhla od okamžiku, kdy odsouzený návrh na zahlazení odsouzení podal (návrh byl odsouzeným podán již dne 25. srpna 2010).
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 31. srpna 2011
Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík