ECLI:CZ:NS:2009:11.TD.60.2009.1
sp. zn. 11 Td 60/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud v trestní věci obviněného Š. R., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 6 T 142/2009 rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 11. 2009 o příslušnosti soudu takto:
Podle §24 odst. 1 tr. řádu j e k projednání trestní věci obviněného Š. R. p ř í s l u š n ý Okresní soud Praha-západ.
Odůvodnění:
Státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 podal dne 6. 11. 2009 Obvodnímu soudu pro Prahu 4 obžalobu na obviněného Š. R. pro trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zákona, kterého se měl dopustit tím, že jako jednatel společnosti „S. spol. s r. o.“, uzavřel dne 13. 9. 2006 se společností D., a. s., leasingovou smlouvu, na jejímž základě převzal os. auto zn: Mercedes Benz Vito 111, v kupní ceně 696.692,- Kč, z důvodu nehrazení splátek 17.470,- Kč/měs. (poslední dne 21. 1. 2008 pouze 13.000,- Kč) mu byla zaslána výpověď ze dne 25. 3. 2008, kterou nepřevzal, načež pronajímatel pověřil agenturu D. vymožením pohledávek, což se zdařilo pouze částečně, celkem splatil 304.062,16 Kč na hodnotu předmětného vozidla, nová výpověď leasingové smlouvy mu byla doručena dne 31. 10. 2008, Š. R. vozidlo nepředal pronajímateli, jak byl povinen podle článku III., VII., VIII. všeobecných smluvních podmínek do 5 dnů na určené místo, do areálu A. B., s. r. o., nýbrž ho pronajímal různým osobám, protože bylo odňato dne 14. 5. 2009 J. M. v P.-P., ke zjištění výše škody byl přibrán znalec, z jehož znaleckého posudku k určení obvyklé ceny vozidla po přepočtu podle stanoviska NS ČR Tpjn 304/2001 vyplývá, že společnosti D., a. s., způsobil škodu ve výši 99.230,- Kč.
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 10. 11. 2009, sp. zn. 6 T 142/2009, byla podle §314c odst. 1 písm. a) tr. řádu za použití §188 odst. 1 písm. a) tr. řádu trestní věc obviněného Š. R., předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o příslušnosti s tím, že místem spáchání trestného činu zpronevěry podle §248 tr. zákona je místo, kde se obviněný dopustil jednání, jímž si přisvojil cizí věc mu svěřenou, resp. místo, kde nastal, nebo měl nastat následek tohoto trestného činu. Samotným převzetím cizí věci pachatelem s tím, že s ní bude určitým způsobem nakládat, ještě nejsou naplňovány zákonné znaky objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu zpronevěry. Místo, kde pachatel věc převzal, proto není místem spáchání tohoto trestného činu ve smyslu ustanovení §18 odst. 1 tr. řádu, pokud se liší od místa, kde si pachatel věc přisvojil. U trestného činu zpronevěry podle §248 tr. zákona nelze vyloučit, že k jednání pachatele dojde na jiném místě, než na kterém nastal nebo měl nastat účinek trestného činu. O takový případ však nejde, jestliže pachatel, který má v souladu se svěřením věci u sebe, na místě, jež je odlišné od bydliště poškozeného, si jí přisvojí a tím způsobí poškozenému škodu. Z výpovědi obviněného Š. R. vyplývá, že předmětné vozidlo převzal po sepsání leasingové smlouvy v sídle společnosti D., s. r. o., v P. Následně se zpožděním uhradil 20 leasingových splátek a vozidlo používal k přepravě osob z letiště R. do centra P. Na území P. tedy došlo pouze k samotnému převzetí vozidla. Místo, kde pak došlo obviněným ke zmocnění se tohoto vozidla, tj. cizí věci mu svěřené, není možné v daném případě přesně určit. Na území P. nemá sídlo ani poškozený, který má sídlo v B. Místní příslušnost k projednání trestní věci obviněného Š. R. se tedy bude řídit místem, kde vznikl následek tohoto trestného činu, tj. v B., kde sídlí poškozená společnost D., a. s., popř. podle ustanovení §18 odst. 2 tr. řádu bydlištěm obviněného, který t. č. bydlí v L.
Nejvyšší soud zhodnotil důkazy použitelné k rozhodnutí podle §24 tr. řádu a dospěl k závěru, že je nutno přisvědčit důvodům uvedeným v usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4. Podle §18 odst. 1 tr. řádu koná řízení soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Za místo spáchání trestného činu je třeba považovat místo, kde došlo k jednání pachatele, naplňujícímu objektivní stránku trestného činu, i místo, kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu. Místem spáchání trestného činu zpronevěry je místo, kde se obviněný dopustil jednání, jímž si přisvojil cizí věc mu svěřenou. Samotným převzetím cizí věci pachatelem s tím, že s ní bude určitým způsobem nakládat, ještě nejsou naplňovány zákonné znaky objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle §248 tr. zákona. Místo, kde pachatel věc převzal, proto není místem spáchání tohoto trestného činu ve smyslu ustanovení §18 odst. 1 tr. řádu, pokud se liší od místa, kde si pachatel věc přisvojil. Vzhledem k tomu, že v posuzovaném případě nelze místo spáchání trestného činu zpronevěry podle §248 tr. zákona přesně zjistit, je nutno při stanovení místní příslušnosti vyjít z ustanovení odst. 2 §18 tr. řádu, podle něhož je místně příslušný k projednání věci soud, v jehož obvodu obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje, případně v jehož obvodu vyšel čin najevo. Za tohoto stavu má Nejvyšší soud za to, že bude vhodné, aby věc obviněného Š. R. projednal Okresní soud Praha-západ, v jehož obvodu se obviněný v současné době zdržuje.
Z těchto důvodů bylo rozhodnuto, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 26. listopadu 2009
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Kučera