ECLI:CZ:NS:2020:11.TDO.1040.2020.1
sp. zn. 11 Tdo 1040/2020-654
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. 10. 2020 dovolání nejvyššího státního zástupce podané v neprospěch obviněných L. T., nar. XY ve XY, trvale bytem XY, XY, a J. G. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2020, sp. zn. 7 To 104/2020, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 2 T 99/2018, a rozhodl takto:
I. Podle §265k odst. 1 tr. řádu se zrušuje usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2020, sp. zn. 7 To 104/2020, jakož i jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 3. 10. 2019, sp. zn. 2 T 99/2018.
II. Podle §265k odst. 2 věta druhá tr. řádu se zrušují i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265l odst. 1 tr. řádu se přikazuje Obvodnímu soudu pro Prahu 2, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 3. 10. 2019, č. j. 2 T 99/2018, byli obvinění L. T. podle §226 písm. b) tr. řádu a J. G. podle §226 písm. c) tr. řádu zproštěni obžaloby státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 ze dne 11. 9. 2018, sp. zn. 1 Zt 166/2018 , pro skutek, ve kterém byl spatřován přečin šíření toxikomanie podle §287 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku .
2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 odvolání v neprospěch obou obviněných. Městský soud v Praze svým usnesením ze dne 6. 5. 2020, sp. zn. 7 To 104/2020 , však odvolání státního zástupce podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.
3. Podle obžaloby státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 se oba obvinění měli v daném případě trestné činnosti dopustit tím, že:
L. T. jako jednatel a společník společnosti L. k., IČ: XY, se sídlem XY, a J. G. jako společník, společným jednáním jako osoby k tomu oprávněné a odpovědné, nejméně v období od 21. 3. 2016 do 18. 5. 2018 prostřednictvím veřejně celosvětově přístupných internetových stránek pod adresou https://www.semena-marihuany.cz , nabízeli k prodeji semena rostlin rodu konopí pod různými obchodními názvy, s garancí obsahu látky delta-9-tetrahydrokanabinol vyšší než 0,3 % hmotnostních v rostlinách, přičemž k nabídce uváděli doprovodný text s obsahem informací o chutích jednotlivých odrůd a jejich účincích, poskytovali podporu k pěstování rostlin rodu konopí prostřednictvím veřejně celosvětově přístupných internetových stránek pod adresou https://www.pestik.cz , nabídkou prodeje k tomu určeného sortimentu zboží, radami a jinými texty o vlastnostech konopí, a nabídka byla činěna tak, že byla způsobilá jiného svádět ke zneužívání psychotropní rostliny konopí jako jiné návykové látky než alkoholu nebo ho v tom podporovat a nadto byla činěna prostřednictvím Internetu, tedy jiným obdobně účinným způsobem ve smyslu §287 odst. 2. písm. c) tr. zákoníku, přičemž látka delta-9-tetrahydrokanabinol je uvedena jako psychotropní látka v příloze č. 4 k Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, v souladu s §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, tato látka je charakteristická a jedinečná pro rostlinu konopí, které je uvedeno jako omamná látka v příloze č. 3 k nařízení vlády č. 46312013 Sb., o seznamech návykových látek, v souladu s §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2020, sp. zn. 7 To 104/2020, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 3. 10. 2019, č. j. 2 T 99/2018-581, podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněných L. T. a J. G. dovolání, a to z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu, neboť daná rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
5. V rámci odůvodnění mimořádného opravného prostředku dovolatel nejprve rozebírá průběh trestního řízení a závěry, o které svá rozhodnutí opřely soudy prvního a druhého stupně, přičemž předesílá, že dle jeho názoru stojí zproštění obou obviněných na nesprávném právním posouzení skutku, jelikož závěry soudů jsou ve zřetelném rozporu s dikcí a ustáleným a respektovaným výkladem skutkové podstaty §287 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž k tomuto odkazuje na četnou judikaturu Nejvyššího i Ústavního soudu, mimo jiné např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 8 Tdo 1217/2014.
6. Konkrétně pak dovolatel namítá nerelevantnost závěru nižších soudů, dle kterého bylo cílem obviněných podporovat využití konopí k léčebným účelům, stejně jako argument, že by snad trestnost byla vylučována přístupem obviněných k daňovému systému či jejich angažovaností v lokálních projektech a aktivitách, či účastí v programu státní příspěvkové organizace Czech Invest, jelikož žádná z těchto skutečností nemá žádný vliv na to, zda webové stránky obviněných, resp. jejich prezentace, sortiment a informace zde obsažené mohou svádět a podporovat širokou veřejnost, na niž jsou zaměřeny, k toxikomanickému zneužití konopí, resp. marihuany. Prodej osiva konopí s vysokým obsahem delta-9-tetrahydrokanabinolu (dále jen „THC“) pro léčebné účely přitom dle dovolatele nelze považovat za jakousi prospěšnou činnost, jelikož podle §24a zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o návykových látkách“) , může pěstovat konopí pro léčebné použití jen taková osoba, které byla k této činnosti udělena licence Státním ústavem pro kontrolu léčiv. I při využití konopí k léčebným účelům je totiž vždy nutno provést výrobní proces spočívající v samotném sušení a separaci toxikomanicky vyžitelné hmoty – tzv. marihuany, který se již považuje za trestněprávně relevantní výrobu psychotropní látky.
7. Nejvyšší státní zástupce dále upozorňuje, že přečin šíření toxikomanie podle §287 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku je ohrožovací trestný čin, přičemž pro jeho spáchání se nevyžaduje, aby vlivem jednání pachatele skutečně došlo ke svedení další osoby ke zneužívání návykové látky. Z tohoto hlediska tedy považuje za zcela bez významu poukaz odvolacího soudu, že nebyl proveden jediný důkaz o toxikomanickém zneužití rostlin vypěstovaných zákazníky ze zakoupených semen konopí.
8. Dle nejvyššího státního zástupce je přitom v naprosté většině případů psychotropní konopí pěstováno za účelem jeho toxikomanického zneužití, což muselo být známo i oběma obviněným, kteří pro takový účel uváděli na svých stránkách k prodávaným semenům konopí také údaje o vůni , chuti , zaručeném obsahu psychoaktivních látek ve vypěstovaném konopí, i jejich očekávaných účincích na psychiku , jež společně se způsobem prezentace zcela zjevně míří právě na toxikomanické využití konopí, nikoli na jeho terapeutické využití. Soudy však tuto skutečnost nesprávně nepovažovaly za součást objektivní stránky skutkové podstaty přečinu šíření toxikomanie podle §287 odst. 1 tr. zákoníku ve formě podněcování.
9. Nesprávný je dle dovolatele i závěr nižších soudů o nenaplnění subjektivní stránky trestného činu ve formě minimálně úmyslu nepřímého, pokud soudy uvádění podobných údajů o vlastnostech konopí považovaly jen za pouhou reklamní strategii, když právě ona reklama v sobě obsahuje prvek podněcování k využívání takto propagovaných předmětů. Uvádění toxikomanických účinků ohledně jednotlivých nabízených produktů pak svědčí o minimálně srozumění obviněných, že jimi nabízené produkty směřují k usnadnění produkce konopí právě pro jeho psychoaktivní vlastnosti, nikoli pro vlastnosti výhradně terapeutické. Fakt, že rostlina konopí je po svém zpracování zdrojem drogy známé pod názvem marihuana, je přitom mezi širokou veřejností velmi dobře znám, a o to více si takové skutečnosti musí být vědoma osoba, která se prodejem vysoce šlechtěných a geneticky upravených semen konopí zabývá jako svou obchodní činností. Jakkoli je tedy nepochybné, že oba obvinění jednali primárně s cílem dosáhnout zisku, případně i s cílem popularizovat využití konopí k léčebným účelům, museli být srozuměni i s tím, že jimi nabízená feminizovaná semena konopí a specifické technické vybavení v řadě případů poslouží k tomu, aby si blíže neurčená osoba za účelem toxikomanického zneužití vypěstovala rostliny konopí s vysokým obsahem THC. Z tohoto hlediska je i významné, že se jedná v drtivé většině právě o semena feminizovaná, tj. semena samičích rostlin, k čemuž dovolatel odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 1095/2015. Za tohoto stavu tak lze u obviněných dovodit přinejmenším úmysl nepřímý podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Právě naplněním subjektivní stránky ve formě úmyslu nepřímého se přitom soudy obou stupňů ve svém právním posouzení v podstatě vůbec nezabývaly, když jejich argumentace byla zaměřena výhradně na zpochybnění úmyslu přímého.
10. Znak podpory pak dle nejvyššího státního zástupce naplňovala materiální podpora spočívající v prodeji všeho potřebného k vypěstování rostlin konopí s vysokým obsahem psychoaktivních látek. Nelze přitom považovat za jakkoli vyviňující okolnost, že obvinění vedli e-shop na dvou samostatných, avšak odkazy vzájemně propojených, internetových stránkách, ani že zboží nebylo nabízeno na jednom místě. Dovolatel poukazuje, že tento způsob obhajoby provozovatelů tzv. growshopů, tedy že zboží bylo rozděleno na dvě samostatné internetové stránky, případně část do e-shopu a část do kamenného obchodu, byl již opakovaně překonán judikaturou Nejvyššího soudu, např. usnesením ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1131/2016, v němž Nejvyšší soud rozhodoval ve skutkově obdobné věci.
11. Podle dovolatele se rovněž nelze ztotožnit s tím, že objektivní stránka přečinu šíření toxikomanie podle §287 odst. 1 tr. zákoníku nebyla naplněna, jelikož samotný nabízený sortiment nebyl ucelený ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu, protože internetový obchod nenabízel žádné kuřácké potřeby, tedy předměty široce a snadno dostupné. Dosavadní judikatura dle dovolatele dosud neposkytla žádný minimální výčet předmětů, jejichž prodej sám o sobě postačuje k naplnění znaků objektivní stránky skutkové podstaty tohoto přečinu. V nyní posuzované věci přitom jednání obviněných vytvářelo ucelenou představu snadného a bezproblémového získání a užívání návykové látky, což v dalších osobách podněcovalo ochotu s návykovou látkou experimentovat.
12. Ve vztahu ke zprošťujícímu výroku podle §226 písm. c) tr. řádu ohledně obviněného J. G. nejvyšší státní zástupce uvádí, že jelikož nalézací soud v daném případě ohledně obou obviněných dospěl ke shodnému, pro obviněné příznivějšímu, závěru, že posuzovaný skutek není trestným činem, nemohl zároveň s tím dospět k tomu, že nebylo prokázáno, že skutek spáchal obviněný J. G. Závěr o absenci pachatelství na straně obviněného J. G. pak soudy učinily v podstatě pouze na podkladě právního hodnocení jeho postavení jako společníka v obchodní společnosti L. k., oproti postavení obviněného L. T. jakožto jednatele této společnosti. Žalovaného přečinu šíření toxikomanie podle §287 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku se ovšem může dopustit kdokoli. Ani ze skutkových zjištění nižších soudů a ostatně ani ze stanoviska samotného obviněného J. G. přitom nevyplývá, že by se na žalovaném jednání nikterak nepodílel.
13. Závěrem nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu, za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. řádu, zrušil obě napadená rozhodnutí, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle §265l odst. 1 tr. řádu přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 2 , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
14. K dovolání nejvyššího státního zástupce se prostřednictvím svého obhájce vyjádřil obviněný L. T. , který uvedl, že se ztotožňuje se závěry zprošťujících rozhodnutí. Nejvyšší státní zástupce přitom dle obviněného nenaplnil uplatněný dovolací důvod, jelikož se v souladu s usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 376/2020 nemůže dovolávat extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, přičemž dle obviněného jsou námitky nejvyššího státního zástupce skutkové povahy.
15. Dle obviněného judikatura vážící se k ustanovení §287 tr. zákoníku vyžaduje, aby pachatelé nabízeli ucelený sortiment pěstebních produktů k vypěstování, výrobě i následnému zneužití marihuany, tedy tzv. ucelený řetězec pěstebních potřeb. Prakticky celý sortiment jimi nabízených pěstebních pomůcek lze ovšem pořídit i v jiných obchodech, přičemž se v žádném případě nejednalo o nabízení natolik specializovaných pomůcek, jako jsou výkonné zářiče či osvětlení a kuřácké potřeby. Některé z nabízených produktů sice mohly být doplněny popisem převzatým ze zahraničí, který může evokovat chuť a vůni, nicméně v takovém případě se jedná o obchodní označení zboží, které nebylo možné měnit, pokud s tímto zbožím mělo být obchodováno. Obviněný taktéž zdůraznil, že na vytýkaných popiscích bylo důrazné varování před zneužitím konopí, což v souhrnu s ostatními skutečnostmi zcela vylučuje naplnění šíření toxikomanie tak, jak to má na mysli trestní zákoník a ustálená judikaturní praxe, zejména rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3489/16. Obviněný přitom dle svého tvrzení nikdy nikoho nesváděl ke zneužívání konopí a ani celkové vyznění webových stránek nemohlo nikoho k takové činností svádět, jak ostatně konstatoval i znalec doc. Ing. Pavel Klouček, Ph.D. ve své výpovědi učiněné v rámci hlavního líčení konaného dne 4. 6. 2019 ve vztahu k návodu na pěstování rostlin, který označil za obecný a široce aplikovatelný návod pro pěstování kterýchkoli rostlin.
16. Dle obviněného pak z žádného z provedených důkazů nebylo potvrzeno, že by došlo ke zneužívání konopí. Chemický rozbor zajištěného konopí u zákazníků i výpovědi znalců jasně dokazují, že se jednalo o technické konopí bez THC, které je v České republice prakticky neregulováno, neboť nemá žádné psychotropní účinky. Jelikož ani semena konopí nejsou prekurzorem drogy, je namístě dojít k závěru, že obvinění obchodovali se zcela legálními produkty.
17. Obviněný L. T. ve svém písemném vyjádření dále opakuje, že svým jedním nemohl naplnit ani objektivní, natož subjektivní stránku trestného činu kladeného mu obžalobou za vinu. Nejednal jakkoli skrytě, platí daně, případně sociální a zdravotní pojištění za zaměstnance a plně respektuje i další s podnikáním spojené právní předpisy, přičemž by nevolil cestu páchání trestné činnosti takto zjevným způsobem. Podnikání obviněného bylo opakovaně prověřováno orgány činnými v trestním řízení s výsledkem, že k páchání trestné činnosti nedochází. Obviněný danou problematiku studoval a rovněž komunikoval a spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení, jakož i s dalšími orgány veřejné správy, a to právě za účelem vyloučení jakékoli pochybnosti, že by jeho podnikání nebylo legální či dokonce bylo v rozporu s trestněprávními předpisy.
18. Závěrem obviněný L. T. navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání nejvyššího státního zástupce odmítl jako zjevně neopodstatněné ve smyslu ustanovení §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
19. K dovolání nejvyššího státního zástupce se prostřednictvím svého obhájce písemně vyjádřil rovněž obviněný J. G. , který uvedl, že se ztotožňuje se závěry zprošťujících rozhodnutí. Nejvyšší státní zástupce přitom dle obviněného nenaplnil uplatněný dovolací důvod, jelikož se v souladu s usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 376/2020 nemůže dovolávat extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, přičemž námitky nejvyššího státního zástupce jsou dle jeho mínění skutkové povahy. Obviněný dále zdůrazňuje, že v době, v níž mělo ke spáchání přečinu dojít, nebyl jednatelem žádné společnosti s ručením omezeným, v rámci níž docházelo k obchodování se semeny konopí setého ani za takovouto společnost jakkoli nejednal. V průběhu monitorování obsahu webových stránek společnosti pak nebyl nalezen jediný důkaz o tom, že by došlo ke zneužití semen konopí ze strany zákazníků e-shopu. Naopak, z výslechu svědků vyplynulo, že tito se zajímali výhradně o zdravotní účinky konopí, nikoli o jeho zneužití.
20. Dle obviněného J. G. je přitom nejzásadnější absence prodeje uceleného řetězce zboží sloužícího k pěstování a zneužívání konopí, neboť samotný prodej semen konopí není v České republice ani Evropské unii omezen. Druhým zásadním rozdílem oproti judikatuře je naprosto odlišné zaměření společnosti L. k., která se orientovala na konopí jako terapeutický produkt. Třetím klíčovým rozdílem je absolutní převaha vyvážených a objektivních informací o konopí na webu L. k., včetně těch o negativním působení, nad samotnými originálními produktovými popisy výrobců závaznými pro všechny prodejce tohoto zboží v rámci volného trhu.
21. V jednání obviněného pak dle jeho tvrzení chybí subjektivní stránka trestného činu, kterým je v daném případě úmysl, nebo alespoň úmysl nepřímý. Obviněný J. G. nikdy nikoho nesváděl ke zneužívání konopí a ani celkové vyznění webových stránek jako celku nemohlo nikoho k takové činnosti svádět, jak ostatně potvrdily i provedené důkazy.
22. S nejvyšším státním zástupcem lze dle obviněného J. G. souhlasit v tom, že mu svědčí z hlediska zprošťujícího rozsudku soudu prvního stupně nejen právní důvod obsažený v ustanovení §226 písm. c) tr. řádu, tedy že nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal tento obviněný, ale rovněž důvod uvedený v §226 písm. b) tr. řádu, kterým byl pravomocně zproštěn obžaloby spoluobviněný L. T., tedy že v obžalobě označený skutek není trestným činem. Zrušení předchozích soudních rozhodnutí jen pro tento důvod by ovšem bylo v rozporu s rychlostí a ekonomikou trestního řízení, neboť by obviněný byl vystaven nutnosti opět absolvovat hlavní líčení pro dosažení pouze formální změny zprošťujícího rozhodnutí, což by pro něho jako osobu netrestanou bylo stresující a náročné.
23. Závěrem tak obviněný J. G. navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání nejvyššího státního zástupce odmítl jako zjevně neopodstatněné ve smyslu ustanovení §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
III.
Přípustnost dovolání
24. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda dovolání bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. a) tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
25. Po prostudování dovolání Nejvyšší soud shledal, že nejvyšší státní zástupce všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující relevantním ustanovením trestního řádu, tzn. že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.
IV.
Důvodnost dovolání
26. Jelikož lze dovolání podat jen z důvodů taxativně uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o které se dovolání opírá, naplňují nejvyšším státním zástupcem uplatněný dovolací důvod. Pouze reálná existence tohoto důvodu je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
27. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu přitom v sobě zahrnuje dvě možné alternativy. Podle první z nich je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v §253 tr. řádu bez věcného přezkoumání podle §254 tr. řádu, aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, byl-li v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, dán některý z důvodů dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Jedná se tedy o případy, kdy bylo zamítnuto odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle §256 tr. řádu, tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle §254 tr. řádu s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným.
28. V podaném dovolání nejvyšší státní zástupce své argumenty subsumoval pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, jenž se opírá o existenci dovolacího důvodu podle§265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v rámci řízení, jež napadenému rozhodnutí odvolacího soudu předcházelo.
29. V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze dovolání podat jen tehdy, jestliže napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, kterak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, nýbrž procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, byť se může týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované pod ř. 36/2004 Sb. rozh. tr.). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, avšak je nesprávně vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží.
30. Skutečnosti, které lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jsou přitom již zcela jednoznačně uvedeny mimo jiné i v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Dovolací soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřehodnocuje skutkové závěry, jež byly učiněny soudy v napadeném rozhodnutí.
31. Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud ve shodě s judikaturou Ústavního soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne dne 19. 2. 2019, sp. zn. I. ÚS 2832/18) a usneseními velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2019, sp. zn. 15 Tdo 1443/2018 (uveřejněným pod č. 31/2019 Sb. rozh. tr.), a ze dne 17. 4. 2019, sp. zn. 15 Tdo 1474/2018, konstatuje, že ačkoli běžně interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a Listinou základních práv a svobod (dále jen „Listina“), tak dle závěrů obsažených ve výše uvedených rozhodnutích může nejvyšší státní zástupce námitku extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů a provedenými důkazy v dovolání uplatnit pouze ve prospěch obviněného, a nikoli v jeho neprospěch. Námitka extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a učiněnými skutkovými zjištěními je totiž námitkou, která se dotýká porušení základních práv obviněného ve smyslu čl. 36 a násl. Listiny a čl. 6 Úmluvy. Tato práva ovšem chrání obviněného, jakožto slabší procesní stranu a nejvyšší státní zástupce se jich proto nemůže na úkor slabší strany úspěšně dovolat.
32. Nejvyšší soud ovšem podle obsahu podaného dovolání shledal, že nejvyšší státní zástupce v nyní posuzované věci nerozporuje skutková zjištění nalézacího soudu, nýbrž jeho hmotněprávní posouzení, když převážně namítá, že v popisu skutku tak, jak je uveden ve výrokové části rozhodnutí obvodního soudu a dále rozveden v odůvodnění tohoto rozsudku, jsou uvedeny všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu šíření toxikomanie podle §287 odst. 1, resp. odst. 2, písm. c) tr. zákoníku, tedy jsou v něm vyjádřeny všechny skutečnosti významné užití dané právní kvalifikace žalovaného skutku.
33. Jelikož Nejvyšší soud neshledal důvody pro odmítnutí dovolání, přezkoumal ve smyslu §265i odst. 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, a to v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Po tomto přezkoumání Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání nejvyššího státního zástupce je důvodné.
34. Pro posouzení důvodnosti podaného dovolání je tedy rozhodné, zda jednání obviněných popsané v obžalobě ve vztahu k nabídce prodeje semen konopí s deklarovaným obsahem THC převyšujícím 0,3 % a pěstebních produktů na internetových stránkách propojených vzájemným odkazem, jež obsahovaly mimo jiné i rady a texty o vlastnostech konopí, může představovat podporu či podněcování k zneužívání návykové látky a naplňovat tak znaky objektivní stránky skutkové podstaty přečinu šíření toxikomanie podle §287 odst. 1 tr. zákoníku, a dále zda bylo dáno na straně obviněných zavinění, kterým by byla naplněna subjektivní stránka předmětného úmyslného trestného činu.
35. K uvedené problematice je zapotřebí (alespoň ve stručnosti a toliko v obecné rovině) uvést, že přečinu šíření toxikomanie podle §287 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo svádí jiného ke zneužívání jiné návykové látky než alkoholu nebo ho v tom podporuje anebo kdo zneužívání takové látky jinak podněcuje nebo šíří a takový čin spáchá tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem.
36. Za podněcování obecně se považuje každý projev, který je způsobilý vyvolat u jiných osob určitou náladu nebo rozhodnutí ke konkrétnímu chování. Takovým způsobem projevená vůle může spočívat v různých formách či podobách, např. ve vytváření skutečností, ujišťování nebo navození jistých okolností apod., jež mají za cíl vzbudit v jiném potřebu se zachovat způsobem, který je předpokládán tím, kdo takový projev vůle činí.
37. Podněcováním ke zneužívání návykové látky jiné než alkoholu lze rozumět takový projev, kterým pachatel zamýšlí ovlivnit rozhodnutí jiných osob tak, aby zneužily jiné návykové látky než alkohol. Nezáleží přitom na formě projevu, která může být ústní, písemná, konkludentní aj. Podněcování se může stát přímo, nepřímo i skrytě (např. vychvalováním pozitivních účinků zneužívání drog nebo poskytováním návodů k dosažení vyšší efektivity v této činnosti). U podněcování tento projev vůle pachatele není zaměřen na konkrétní osobu nebo osoby (jako je tomu u svádění), nicméně i zde jeho snaha míří k vyvolání zneužívání návykových látek u těch, jimž je určen.
38. O podporování ve zneužívání návykových látek půjde v případě, kdy pachatel jedná v úmyslu podporovat v oslovené osobě rozhodnutí užívat návykové látky, přičemž není podstatné, zda se jedná o osobu dosud nezneužívající návykové látky nebo začínající s jejich zneužíváním či osobou již dlouhodobě takové látky zneužívající. Podporování takové osoby může mít formu fyzické i psychické podpory. Podoby psychické podpory může mít poskytování rad takové osobě týkajících se zneužívání návykových látek nebo její utvrzování v pokračování v jejich zneužívání. Projevem fyzické podpory může být naopak opatření instrumentu pro aplikaci návykové látky, vyhledání prostoru pro takovou osobu, v němž je možné návykové látky užívat nebo aplikovat, atd.
39. Návykovou látkou se podle §130 tr. zákoníku rozumí alkohol, omamné látky, psychotropní látky a ostatní látky způsobilé nepříznivě ovlivnit psychiku člověka nebo jeho ovládací nebo rozpoznávací schopnosti nebo sociální chování. Konopí je omamnou látkou uvedenou v příloze č. 3 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, zařazenou do Seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, a obsahuje psychotropní látku THC uvedenou v příloze č. 4 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, zařazenou do Seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách. Pro úplnost je rovněž třeba ve vztahu k legálnosti pěstování netechnického konopí s obsahem THC vyšším než 0,3 % ohledně doby, v níž Nejvyšší soud tuto trestní věc projednává, připomenout, že ve smyslu zákona o návykových látkách je legálním pouze pěstování takovéhoto konopí k léčebnému využití, k němuž mají povolení jen právnické nebo podnikající fyzické osoby, kterým byla k této činnosti podle §§24a výše uvedeného zákona udělena licence Státním ústavem pro kontrolu léčiv. Držitel takové licence může pěstování konopí pro léčebné použití zahájit, jen pokud má uděleno povolení k zacházení s návykovými látkami a přípravky.
40. Je nutné zdůraznit, že trestný čin šíření toxikomanie podle §287 tr. zákoníku patří mezi úmyslné ohrožovací trestné činy. Jejich pojmovým znakem je ohrožení a následkem je vyvolání situace, při níž hrozí reálné nebezpečí, a chybí vlastní vznik takové poruchy, k níž vyvolaný stav směřuje. Stran zavinění v tomto případě postačuje, zahrnuje-li možnost poruchy, přičemž není třeba, aby se vztahovala na poruchu samu. Pachatelem tohoto trestného činu pak může být kterákoliv fyzická osoba.
41. Podle §15 odst. 1 tr. zákoníku je přitom trestný čin spáchán úmyslně, jestliže pachatel a) chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, nebo b) věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, s tím byl srozuměn.
42. Podle §15 odst. 2 tr. zákoníku se srozuměním rozumí i smíření pachatele s tím, že způsobem uvedeným v trestním zákoně může porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem.
43. V nyní posuzované věci je základem skutkových zjištění obsažených ve skutkové větě zprošťujícího výroku a následně rozvedených v odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu, že oba obvinění nejméně v období od 21. 3. 2016 do 18. 5. 2018 prostřednictvím veřejně celosvětově přístupných a odkazem propojených internetových stránek https://www.semena-marihuany.cz a https://www.pestik.cz nabízeli k prodeji semena rostlin rodu konopí pod různými obchodními názvy, mezi nimi i semena odrůd s obsahem látky THC vyšším než 0,3 %, přičemž k nabídce uváděli doprovodný text s obsahem informací o chutích jednotlivých odrůd a jejich účincích, radami a jinými texty o vlastnostech konopí.
44. Obviněný J. G. sice k tomuto ve svém vyjádření k podanému dovolání uvedl, že obvinění prodávali pouze technické konopí a u testovaného vzorku semen nebyla překročena hranice 0,3 % látky THC, avšak toto tvrzení neodpovídá skutkovým závěrům nalézacího soudu. Ten, ačkoli v jednání obviněných neshledal naplnění znaků skutkové podstaty žalovaného přečinu, nikterak nedospěl k závěru, že se skutek tak, jak je popsán v obžalobě, nestal a ve skutkovém výroku deklaroval, že obvinění prodávali semena konopí s garancí vyššího obsahu látky THC v konopí z těchto vypěstovaného, přičemž v odůvodnění dále uvedl, že se nepodařilo takto prodané osivo zajistit u žádného konkrétního kupujícího, ani prokázat případ zneužití z něj vypěstovaného konopí. Dle předloženého spisového podkladu byl přitom testování podroben zcela nepatrný zlomek z nabízených semen, jejichž odrůd bylo v nabídce obviněných v době archivace stránek internetového obchodu semena-marihuany.cz celkem 1.153, u nichž obvinění výslovně a jednoznačně sdělovali obsah THC převyšující i 20% a vyzdvihovali jeho psychotropní účinky.
45. Soudy obou stupňů takto zjištěné skutkové okolnosti vyhodnotily ve smyslu znaků skutkové podstaty trestného činu šíření toxikomanie podle §287 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, jež soud prvního stupně nepovažoval za naplněné zejména v souvislosti se svými závěry o záměru obviněných prodávat semena konopí a pěstitelské potřeby pro léčebné využití konopí, na jehož základě vyloučil existenci přímého úmyslu obviněných ke spáchání přečinu šíření toxikomanie. Nalézací soud dále poukázal na skutečnost, že sortiment osiva, věcí a pomůcek, které se při pěstování rostlin používají, neobsahoval potřeby pro konzumaci marihuany kouřením a některé z vysoce specializovaných nadstandardních zařízení, které lze k pěstování konopí využít. Popis osiva obsahoval také informace upozorňující na trestnost zneužívání konopí, resp. marihuany. Přítomnost informací o tom, jaký je způsob jejich pěstování, výnosnost a jaký je jejich psychotropní účinek, jakož i chuť jednotlivých odrůd konopí pak navzdory skutečnosti, že tyto informace sloužily k pozitivnímu popisu osiva určeného k pěstování konopí s obsahem THC i přes 20% v sušině, označil za reklamní sdělení, z něhož nelze vyvodit závěr o svádění k zneužívání marihuany. Nalézací soud taktéž shledal za podstatnou absenci důkazů o reálném zneužití konopí vypěstovaného ze semen pocházajících ze sortimentu nabízeného osobami obviněných.
46. Odvolací soud se následně plně ztotožnil s úvahami nalézacího soudu, na které v zásadě odkázal s tím, že zdůraznil, že tvrzení o nabízení semen konopí pro psychotropní účinky byla vyloučena a o jejich zneužití nesvědčí jediný provedený důkaz. Dle odvolacího soudu je zřejmé, že nabízený sortiment nelze považovat za ucelený ke zneužití konopí v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, jelikož tento nezahrnnoval prostředky pro jejich aplikaci. Inzerovanou vůni a chuť pak považuje za legitimní reklamní strategii obviněných nesouvisející s užitím daného produktu. Dále uvedl, že obviněným svědčí jejich účast na mezinárodním projektu zaměřeným na terapeutické užití konopných produktů, jakož i skutečnost, že pro podporu svého podnikání obdrželi souhlas a podporu státní příspěvkové organizace.
47. Podle Nejvyššího soudu však tato argumentace dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu nemůže obstát. Pro naplnění zákonného znaku podněcování u trestného činu šíření toxikomanie podle §287 tr. zákoníku, jenž je ohrožovacím deliktem, se nevyžaduje, aby pachatelé, pokud nabízejí k prodeji prostředky sloužící ke zneužívání drogy, disponovali přímo těmi látkami, jež předmětné omamné nebo psychotropní látky obsahují, nýbrž postačí, pokud veřejně prezentují komplexní sortiment takových produktů, látek, nástrojů či výrobků apod., které se ke zneužívání omamných a psychotropních látek obvykle používají. Postačí, že omamné nebo psychotropní látky připomínají nebo na ně v různých souvislostech poukazují (v daném případě např. označením stránek semena-marihuany.cz, jež samo o sobě evokuje určení zde prodávaných semen, či přítomností vyobrazení marihuany připravené ke konzumaci kouřením v pravém horním rohu na jedné z části těchto stránek, uvedením údajů vyzdvihujících psychotropní účinky produktů z konopí, nehledě na poskytování receptů pro konzumaci marihuany jakožto alternativního způsobu toxikomanického zneužití). Podněcováním v uvedeném smyslu je taková činnost tehdy, jestliže je ve svém souhrnu způsobilá ovlivnit rozhodnutí jiných osob k tomu, aby návykové látky jiné než alkohol zneužily, nebo v nich takové rozhodnutí vzbudit, aniž by k takovému účinku skutečně došlo.
48. Danou problematikou, tedy skutečnostmi, jež jsou podstatné pro posouzení, zda určité jednání naplňuje znaky skutkové podstaty přečinu šíření toxikomanie podle §287 odst. 1 tr. zákoníku, se ve vztahu k prodeji osiva toxikomanicky zneužitelného konopí a pěstitelského sortimentu opakovaně zabýval v rámci své judikaturní činnosti Nejvyšší soud, a to např. v usneseních ze dne 29. 7. 2015, sp. zn. 11 Tdo 879/2015, ze dne 26. 8. 2015, sp. zn. 11 Tdo 959/2015, ze dne 3. 2. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1095/2015, ze dne 28. 7. 2016, sp. zn. 11 Tdo 403/2016, ze dne 23. 6. 2016, sp. zn. 11 Tdo 778/2016, ze dne 28. 7. 2016, sp. zn. 11 Tdo 888/2016, ze dne 21. 6. 2017, sp. zn. 11 Tdo 1113/2016, ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1131/2016, či ze dne 16. 6. 2017, sp. zn. 11 Tdo 668/2017.
49. Právě v posledně z výše uvedených usnesení Nejvyššího soudu je přitom výslovně zdůrazněno, že znak podněcování lze naplnit tím způsobem, že obviněný vedle předmětů sloužících pro pěstování konopí nabízí k prodeji především feminizovaná semena kultivarů konopí, ze kterých lze vypěstovat konopí s vysokým obsahem THC, a současně nabízí i materiály evidentně určené pro pěstitele, přičemž popsané prostředky nabízí v kontextu, jenž zcela zjevně směřoval k podpoře pěstování a užívání konopí pro jeho psychoaktivní účinky a to za situace, kdy obviněný tento prodej podporuje popisem zahrnujícím podíl THC, účinky konopí, způsob pěstování, produkci omamné látky na jednu rostlinu, u každé nabízené odrůdy konopí na internetových stránkách navíc uvedl fotografii vzrostlých rostlin ve spojení s informacemi o účinku jednotlivých odrůd konopí, včetně způsobu jejich užívání a vychvalování vlivu na lidský organismus.
50. Skutkový stav v trestní věci řešené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 11 Tdo 668/2017 byl tedy velice blízký věci nyní projednávané, v níž byly sice internetové stránky obviněných T. a G. formálně rozděleny na dva celky s nevýlučným zaměřením na konopí pro léčebné účely a prodej širokého sortimentu různorodých pěstitelských potřeb, avšak byly přímým textovým odkazem vzájemně propojeny a obsahovaly rovněž informace relevantní pouze pro potenciální toxikomanické využití nabízených produktů. Dané webové stránky se přitom svým zpracováním, názvem a popisem produktů mohly zcela jistě jevit jako zaměřené též na poskytování produktů a rad za účelem toxikomanického zneužití konopí, např. sdělením, že některá z odrůd „... má povzbuzující účinky, které se dostavují prakticky hned po požití a vyvolává pocity radosti, dobré nálady a smích; způsobuje silnou euforii, dodává energii, podněcuje ke kreativitě a konverzaci, vyvolává výrazné pocity radosti, povznášející náladu a přináší také uvolnění; od svého vzniku je stále jedničkou v coffeeshopech po celém Nizozemsku“ . Právě charakter produktů a informací nabízených a sdělovaných obviněnými na jejich webových stránkách ve spojení s jejich prezentací, případně způsob, jakým se tyto ve svém souhrnu jeví jejich návštěvníkům a zda byly tyto způsobilé vyvolat v nich zájem na zneužití návykových látek a ovlivnit tak jejich rozhodování, je přitom pro posouzení naplnění objektivní stránky skutkové podstaty předmětného přečinu relevantní, na rozdíl od charakteru podnikatelských aktivit obviněných, jejich úspěchů v zahraničních projektech, skladování a jiného fyzického nakládání s produkty, či jejich obchodních závazků k dodavatelům, z nichž dle jejich tvrzení vyvstala nutnost propagování vlastností konopí jako je např. chuť či účinky.
51. Skutečnost, že tyto popisy byly vyžadovány ze stran dodavatelů osiva, je pak pro posouzení jednání obviněných ve vztahu k naplnění skutkové podstaty trestného činu šíření toxikomanie podle §287 tr. zákoníku zcela irelevantní, jelikož zájem na ochraně objektu, kterým je ochrana společnosti a lidí proti možnému ohrožení, které vyplývá ze zneužívání návykových látek jiných než alkoholu, je soukromoprávním vztahům mezi dodavateli a odběrateli nadřazený. Nalézací i odvolací soud tedy chybně posoudily otázku naplnění skutkové podstaty daného přečinu propagací vlastností návykové látky, když tuto označily za legitimní způsob reklamy směřující k zaujetí zákazníků, a s ohledem na dokázané primární zaměření obviněných na léčebné využití konopí přistoupily ke konstatování absence zásadních znaků pro posouzení jednání ve smyslu přečinu šíření toxikomanie. Ani zmírnění propagační stránky produktů prostřednictvím upozornění na možné trestněprávní následky při jejich zneužití pak nemůže automaticky eliminovat trestněprávní význam existence komplexního rozsahu informací oslovujících potencionální adresáty k možnému zneužití návykové látky, jelikož je s ohledem na toto sdělení předně zapotřebí zkoumat účinnost jeho odrazujícího efektu a současně je proporcionálně porovnat se zbylými charakteristikami obchodu a informací prezentovaných webovými stránkami. Mnohem důležitější, než údajný obchodní charakter závadných informací, je přitom skutečnost, kterak se tyto informace jeví průměrnému návštěvníku těchto stránek.
52. Ačkoliv tedy samotnou nabídku semen konopí, u nějž obvinění garantují obsah THC nad 0,3 % (a to v různých kategoriích, tj. od obsahu do 10% až do obsahu převyšujícího 20%), není bez dalšího možné považovat za trestnou, jiná situace nastává, pokud obvinění ve dvou vzájemně propojených internetových obchodech koncentrovali nejen semena, ale i další zboží, které slouží k úspěšnému pěstování takové rostliny, návody a rady, jak takto činit, a takové zneužívání propagovali sdělováním informací, jež mohou pozitivně působit na vědomí jiné osoby a v této vzbudit potřebu či touhu návykovou látku užít. Existence takového souboru zboží koncentrovaného na jednom místě (myšleno na jedněch webových stránkách či na propojeném celku tvořeném vícero webovými stránkami) a jeho nabízení a prodej, za současného pozitivního vyzdvihování psychotropních účinků a poskytování návodů konzumace, které je navíc činěno prostředky oslovujícími jednoduchou cestou blíže neurčitý počet osob (internet), lze jednoznačně chápat jako podněcování k jejímu zneužívání (srov. nález Ústavního soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. III. ÚS 934/13, kde byl obdobný závěr učiněn o tiskovinách, které jsou přitom ze své podstaty, na rozdíl od nyní posuzovaného případu, dostupné pouze omezenému okruhu osob).
53. Také k možnému naplnění znaků trestného činu šíření toxikomanie podle §287 tr. zákoníku „podporou“ je Nejvyšší soud je opět nucen poukázat na ohrožovací povahu dotčeného deliktu, který je dokonán již samotnou činností pachatele ve formě svádění, podněcování, podporování či šíření, bez nutnosti, aby adresát takovéhoto jednání návykovou látku skutečně zneužil. V tomto ohledu již Nejvyšší soud, jakož i Ústavní soud v minulosti opakovaně vyslovily své závěry k otázce povahy nabízených předmětů, které je třeba posuzovat komplexně s cílem zjistit, zda se nejedná právě o takový soubor zboží, z něhož lze dovodit úmysl pachatele podporovat jiné osoby ve zneužívání návykové látky. Přitom není nutné, aby shora uvedený soubor předmětů byl fyzicky a ve stejném časovém období situován do jednoho místa, jak již Nejvyšší soud judikoval např. ve svém usnesení ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1131/2016. To přitom platí o to více vzhledem k povaze kvalifikované skutkové podstaty přečinu podle §287 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, kdy je zboží nabízeno např. prostřednictvím jednoho či více internetových obchodů, které mohou být propojeny v různé intenzitě a fyzicky se zboží může nacházet kdekoli, dokonce i zcela mimo dispozici obviněných, pokud by např. až po samotné objednávce zajišťovali jejich dodávku od třetích osob. Za daného stavu tedy postačuje, dává-li pachatel svojí činností najevo existenci komplexu věcí, kterými vzbuzuje u adresátů své nabídky přesvědčení o možnosti zajistit úspěšné získání a zneužití návykové látky, přičemž zákon ani příslušná judikatura nestanovují taxativní výčet věcí, které musí být součástí takovéhoto komplexu, a jeho povaha je tak vždy věcí individuálního posouzení s ohledem na charakter jednotlivých věcí, které jej tvoří.
54. Nejvyšší soud při promítnutí shora prezentovaných obecných postulátů do roviny nyní projednávaného případu je nucen konstatovat, že vyhodnocení primárního zaměření jednání obviněných na osvětu v oblasti léčebného využití konopí za současného hodnocení povahy sortimentu sloužícího k jednoduchému získání a zneužití návykové látky s ohledem na chybějící kuřácké potřeby a některé velmi specializované technické vybavení, sloužící svým charakterem spíše k vybavení moderních velkokapacitních indoor pěstíren, jako faktorů, v jejichž důsledku jednání obviněných nenaplňuje znaky objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu síření toxikomanie podle §287 tr. zákoníku, je v příkrém rozporu se zjištěním, že oba obvinění prostřenictvím vzájemně propojených obchodů nabízeli veškerý sortiment, jenž je nezbytný pro vypěstování toxikomanicky zneužitelného konopí laickou osobou, pro jehož propagaci pak popisy některých produktů zároveň obsahovaly popis chuti a očekávané psychotropní účinky látek získaných z vypěstovaného konopí, a zároveň byly kupujícím sdělovány také postupy k jeho zneužití ve formě receptů zajišťujících zachování psychotropních účinků konopí jakožto alternativě k jeho zneužití kouřením.
55. Stejně tak je třeba odmítnout jako zjednodušující případné úvahy k otázce dostupnosti produktů nabízených v internetových obchodech s poukazem na skutečnost, že se jedná o běžné technicko-pěstitelské zboží, které lze získat také v jiných, např. zahrádkářských či hobby prodejnách. Nejprve je zapotřebí poukázat na to, že specifičnost sortimentu vychází již z široké nabídky feminizovaných semen s vysokým obsahem THC, mimo jiné i semen s obsahem THC vyšším než 20%. Tato nabídka, jež je doplněna o návody k toxikomanickému využití jiným způsobem než kouřením (v potravinách), ve spojení s přímým propojením na nabídku všeho potřebného pro jednoduché vypěstování konopí a získání omamné látky, může podnítit odhodlání zájemců o pěstování konopí pro jeho toxikomanické zneužití právě s ohledem na jejich dostupnost. Za tímto účelem pak obvinění umožňovali jednoduché získání všeho potřebného (příslušného druhu semen, elektrotechnického zařízení, pěstitelských potřeb a látek, rad a návodů) na jednom místě. Vytvářeli tak ucelenou představu snadného a bezproblémového získání a užívání návykové látky, což bylo způsobilé v dalších osobách podněcovat ochotu s návykovou látkou experimentovat za podpory obviněných, přičemž uvedení všeobecně známé skutečnosti o trestnosti zneužívání marihuany není s to vyvážit pozitivně popisované očekávané psychotropní účinky této drogy a nikterak odradit osoby, v nichž naopak otevřenou propagací těchto vlastností vyvolávali dojem, že je zajištění konopí pro jeho zneužití ve skutečnosti nejenže velice jednoduché a dostupné, ale i tolerované. Z hlediska sdělovaných informací, rad a materiálu je pak zcela nepodstatné, že se v nabízeném sortimentu nenacházely běžně dostupné cenově zanedbatelné položky představující materiál nezbytný pro konzumaci drogy, jako jsou např. cigaretové filtry či papírky, či vysoce specializované vybavení vhodné spíše pro velkokapacitní pěstování konopí, které ovšem není pro výrobu marihuany nezbytné, když obvinění svým jednáním podporovali své zákazníky v rozhodnutí užívat návykové látky, a to jak materiálně zprostředkováním potřebných věcí, tak psychicky vyzdvižením psychotropních účinků a poskytnutím návodů k přípravě pokrmů, u nichž je zachován toxikomanický potenciál.
56. V návaznosti na výše uvedené Nejvyšší soud ve shodě s názorem dovolatele dospěl k závěru, že jednání obviněných v daném případě naplnilo zákonné znaky skutkové podstaty přečinu šíření toxikomanie podle §287 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku , jelikož internetové stránky, jejichž prostřednictvím obvinění prodávali osivo toxikomanicky zneužitelného konopí a pěstební potřeby, stejně jako sdělovali návody a rady pro pěstování a užívání takto vypěstovaného konopí, podněcovali a podporovali toxikomanické zneužívání konopí jakožto jiné návykové látky než alkoholu.
57. Podle Nejvyššího soudu přitom v daném případě nemůže obstát ani argumentace dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu stran nenaplnění subjektivní stránky v důsledku absence přímého úmyslu, neboť se žádný ze soudů nižších stupňů nikterak nevypořádal s možností existence úmyslu nepřímého, jenž nemůže být vyloučen pouhým odkazem na aktivity obviněných na poli užití konopných produktů k léčivým účelům. V napadených rozhodnutích není při posouzení nenaplnění subjektivní stránky trestného činu nikterak reflektováno, že oba obvinění věděli o možném zneužití konopí vypěstovatelného z jimi nabízených semen, což plyne i z popisu produktů, jež zmiňují také chuť a psychotropní účinky něktrerých z odrůd prodávaného konopí, jakož i ze skutečnosti, že dle svých sdělení studovali danou problematiku ve snaze vyhnout se možné trestněprávní odpovědnosti s ohledem na charakter jejich obchodní činnosti. Nad rámec upozornění o možné protiprávnosti zneužívání těchto rostlin však obvinění fakticky neučinili ničeho, aby nabídka osiva konopí s vyšším obsahem THC neoslovovala také osoby bez zájmu o léčbu konopnými produkty (např. neuvedením jakýchkoli údajů relevantních pro toxikomanické zneužití za současného komplexního, opakovaného a důrazného varování před negativními následky spojenými s jeho zneužíváním, či navázáním prodeje semen např. na doložení lékařských zpráv prokazujících potřebu léčby a indikovaný zdravotní problém). Ačkoli by pak ani v souladu s výše uvedeným nešlo hovořit o legálnosti pěstování rostliny konopí s vyšším obsahem THC osobami, jenž sice trpí zdravotními problémy, avšak nemají pro takovéto pěstování uděleno potřebné povolení Státním ústavem pro kontrolu léčiv, mohlo by se, na rozdíl od formálního upozornění na obecně známou možnost trestněprávních následků, jednat o legitimní krok, kterým by obvinění prokázali svoji snahu o zabránění možnosti podněcování či poskytování podpory osobám usilujícím o výrobu omamné látky za účelem jejího zneužití.
58. Ačkoli tak ve vztahu k subjektivní stránce trestného činu oba nižší soudy v jednání obviněných shledaly absenci zavinění ve formě úmyslu přímého podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku v souladu se svými zjištěními, že obvinění v zásadě chtěli své výrobky za účelem dosažení zisku prodávat a rozšiřovat povědomí o jejich léčivých účincích, což může svědčit o tom, že jejich prvotním záměrem nebylo přímo (chtěně) podněcovat či podporovat jiné v toxikomanii, nikterak se naopak nezabývaly otázkou, zda tak obvinění nemohli činit v úmyslu nepřímém, neboť byli srozuměni s tím, že k takovému následku může ze všech výše rozvedených důvodů dojít.
59. Nepřímý, resp. eventuální úmysl ( dolus eventualis ) přitom předpokládá nižší míru volní stránky jednání než je nezbytná pro úmysl přímý. Porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákoníkem není při této formě zavinění chtěným následkem jednání pachatele, nicméně ten ho ve svých představách vnímá jako možný a počítá s eventualitou jeho způsobení. Jinak řečeno, ví, že ho svým jednáním může způsobit, a pro případ, že ho způsobí, je s tím srozuměn. S ohledem na uvedení údajů zajímavých pro osoby toxikomanicky zneužívající marihuanu a samotné užití názvu marihuany při propagaci webových stránek, přitom nelze tvrdit, že by u obviněných bylo možno shledat prostou lhostejnost, jež by zakládala toliko nedbalostní formu zavinění, když naopak vše nasvědčuje tomu, že obvinění byli minimálně smířeni s existencí možnosti zneužití konopí pěstovaného z jimi nabízených semen, za pomoci jimi nabízených pěstebních pomůcek, a to i v důsledku vychvalování psychotropních účinků konopí takto vypěstovatelného a při vyvolání dojmu o jednoduchosti celého procesu.
60. Nejvyšší soud má tedy za to, že v dané věci bylo na základě skutkových zjištění nižších soudů prokázáno naplnění subjektivní stránky přečinu šíření toxikomanie podle §287 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku ve formě nepřímého úmyslu, a to navzdory skutečnosti, že jejich primárním cílem byl finanční zisk, případně i propagace léčivých účinků konopí. K tomu Nejvyšší soud odkazuje na výše uvedené úvahy ve vztahu ke skutečnosti, že na základě zjištěného skutkového stavu by jednání obviněných bylo možno označit za poskytnutí podpory a ovlivňování rozhodování předem neurčeného okruhu osob k tomu, aby zneužívaly návykovou látku, kterou marihuana nepochybně je. Nadto je třeba zdůraznit, že obvinění o možnosti zneužití konopí zcela jistě věděli, což vyplývá již z jejich deklarované snahy, aby se jejich jednání odlišovalo od jednání tzv. grow-shopů. Obvinění se také na obchodování s osivem konopí zaměřují již po řadu let, a to i na území více států, přičemž navzdory svému prokázanému úmyslu podpory užívání konopí jako léčivého produktu neučinili žádných účinných opatření, jimiž by byla dostatečně vyjádřena jejich vážně míněná snaha zabránit toxikomanickému zneužití konopí, zvláště když se za účelem zajištění širokého sortimentu semen smířili se skutečností, že k těmto budou v důsledku požadavku dodavatelů uvádět též údaje propagující toxikomanické účinky konopí. S takovými úvahami se přitom nalézací, jakož i odvolací soud ve svých rozhodnutích nikterak nevypořádaly.
61. Napadá-li tedy nejvyšší státní zástupce ve svém dovolání chybnou aplikaci ustanovení §15, §19 a §287 tr. zákoníku, dospěl Nejvyšší soud po zohlednění všech podstatných okolností daného případu k závěru, že dané námitky jsou opodstatněné a v učiněném podání precizně argumentačně ošetřené.
62. Pokud jde o zaměření dovolání proti zprošťujícímu výroku podle §226 písm. c) tr. řádu ohledně obviněného J. G., Nejvyšší soud konstatuje, že soudy nižších stupňů učinily závěr o absenci pachatelství na straně obviněného J. G. na podkladě právního hodnocení jeho postavení v obchodní společnosti L. k. Z hlediska právního posouzení trestní odpovědnosti obviněného v daném případě je však taková distinkce zcela bez významu, neboť žalovaného přečinu šíření toxikomanie podle §287 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku se může dopustit kdokoli, nikoli pouze konkrétní či speciální subjekt, pročež trestní odpovědnost obviněného J. G. není nikterak odvozována od jeho formálního postavení v této společnosti. Dle skutkových zjištění nižších soudů, jakož i z vyjádření obou obviněných přitom vyplývá, že oba obvinění podnikali společně, přičemž danou formu podnikání zvolili především v důsledku skutečnosti, že obviněný J. G. byl v počátcích jejich spolupráce nezletilým. Obviněný J. G. současně nikterak nepopíral svoji účast na provozování předmětných webových stránek, když se naopak k těmto výslovně přihlásil jako ke svým projektům, jejichž prostřednictvím chtěl umožnit využití konopí pro léčebné účely potřebným osobám (viz body 45. a následující odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu).
63. Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud pouze obiter dictum dodává, že v souladu s dovoláním nejvyššího státního zástupce dospěl k závěru, že v daném případě oba nižší soudy ohledně obou obviněných pochybily, když obviněného J. G. zprostily obžaloby podle §226 písm. c) tr. řádu, ačkoli dospěly k obecnému závěru, že posuzovaný skutek není (tedy i ve vztahu k jeho osobě) trestným činem. Při zjišťování, o který ze zákonných důvodů je třeba zprošťující výrok opřít, by přitom mělo být postupováno od důvodu uvedeného pod písmenem a) po důvod uvedený pod písmenem e) tak, že existence dalšího důvodu je soudem zkoumána teprve tehdy, není-li zjištěno naplnění důvodu předchozího. Důvod vedoucí ke zproštění podané obžaloby podle §226 písm. c) tr. řádu tedy předpokládá, že bylo prokázáno, že se stal žalovaný skutek a že tento skutek naplňuje podle výsledků dokazování provedeného v rámci hlavního líčení všechny znaky určitého trestného činu, nicméně se ani přes úplné a řádně provedené dokazování nepodařilo spolehlivě potvrdit, že pachatelem tohoto trestného činu je právě ten obviněný, který je pro něj stíhán. V této části má ovšem námitka nejvyššího státního zástupce procesní charakter, pročež v souladu s výše uvedenou judikaturou, vztahující se k omezení výkladu dovolacích důvodů ve vztahu k námitkám nejvyššího státního zástupce v neprospěch obviněného, nenaplňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
V.
Závěr
64. Na podkladě výše uvedeného lze tedy uzavřít, že odvolací soud skutek obviněných L. T. a J. G., popsaný v obžalobě Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 ze dne 11. 9. 2018, sp. zn. 1 Zt 166/2018, nesprávně právně posoudil, když zamítl odvolání státního zástupce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2, jímž byli obvinění ve vztahu k jednání, ve kterém byl spatřován přečin šíření toxikomanie podle §287 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, podle §226 písm. b), resp. písm. c) tr. řádu zproštěni podané obžaloby, aniž by dospěl k závěru, že by obvinění svým jednáním naplnili zákonné znaky skutkové podstaty tohoto přečinu. Jelikož s přihlédnutím k výše uvedeným skutečnostem rozsudek soudu prvního stupně spočíval na nesprávném právním posouzení skutku, bylo dané rozhodnutí zatíženo vadou podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Odvolací soud následně zmíněnou vadu sám neodstranil, ačkoli měl k takovému postupu na podkladě státním zástupcem v neprospěch obviněných podaného odvolání náležité procesní předpoklady, pročež tímto svým postupem zatížil své rozhodnutí vadou ve smyslu §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.
65. Na základě shora uvedeného dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání nejvyššího státního zástupce bylo podáno důvodně, a proto podle §265k odst. 1 tr. řádu za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2020, sp. zn. 7 To 104/2020, jakož i jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 3. 10. 2019, sp. zn. 2 T 99/2018. Podle §265k odst. 2 tr. řádu současně zrušil také další rozhodnutí na obě zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. řádu Nejvyšší soud dále Obvodnímu soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
66. Úkolem Obvodního soudu pro Prahu 2, jemuž se předmětná věc vrací k dalšímu řízení, bude, a to při dodržení všech v úvahu přicházejících ustanovení trestního řádu a s ohledem na výše uvedený právní názor Nejvyššího soudu, danou věc znovu projednat v takovém rozsahu, aby mohl učinit zákonu odpovídající rozhodnutí. To znamená, že Obvodní soud pro Prahu 2 při stávajících skutkových zjištěních ve vztahu k jednání obviněných L. T. a J. G. popsanému v obžalobě Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 ze dne 11. 9. 2018, sp. zn. 1 Zt 166/2018, znovu adekvátně posoudí naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty přečinu šíření toxikomanie podle §287 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, zejména znaku objektivní stránky a subjektivní stránky v podobě obou forem úmyslného zavinění. Zároveň je ve smyslu ustanovení §265s odst. 1 tr. řádu nutno připomenout závaznost právního názoru, který v tomto usnesení Nejvyšší soud vyslovil.
67. Nejvyšší soud rozhodl o zrušení napadeného rozhodnutí a přikázání věci podle §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu v neveřejném zasedání, neboť zjištěné vady nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není , s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 27. 10. 2020
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu