ECLI:CZ:NS:2006:11.TDO.142.2006.1
sp. zn. 11 Tdo 142/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. března 2006 o dovolání, které podal obviněný M. K. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 1. 2005, sp. zn. 8 To 443/2004, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 2 T 477/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Obviněný M. K. byl rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 13. 9. 2004, sp. zn. 2 T 477/2002, uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen podle §250 odst. 2 a §45 odst. 1, 2 a podle §45a odst. 1 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 (třista) hodin.
Současně byl obviněný tímto rozsudkem zavázán nahradit poškozenému A. K škodu ve výši 15.000,- Kč.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená JUDr. D. V. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle skutkových zjištění Okresního soudu Brno-venkov se předmětného trestného činu dopustil tím, že
1. dne 15. 12. 2000 v B., na ul. K., vylákal pod smyšlenou záminkou opatření stavebního materiálu, a to omítkové směsi od poškozeného R. B. finanční částku ve výši 12.000,- Kč s tím, že stavební materiál dodá nejpozději do 30. 4. 2001, přičemž se vydával za fyzickou osobu podnikající ve stavebnictví, když slíbený materiál neobstaral a převzaté peníze použil pro vlastní potřebu a peníze poškozenému vrátil teprve po urgencích dne 19. 10. 2001,
2. ve dnech 22. 3. a 10. 4. 2001 v M., okr. B.-v., vylákal pod smyšlenou záminkou opatření stavebního materiálu na stavbu rodinného domu od poškozené JUDr. D. V. finanční částku v celkové výši 65.000,- Kč, přičemž se vydával za fyzickou osobu podnikající ve stavebnictví, a stavební materiál do dne 17. 4. 2001 neobstaral, jak slíbil, a převzaté peníze použil pro vlastní potřebu a teprve po urgencích vrátil obviněný dne 24. 4. 2001 poškozené JUDr. V. částku ve výši 20.000,- Kč,
3. dne 19. 4. 2001 v M., okres B.-v., vylákal pod smyšlenou záminkou obstarání 7 palet tvárnic Ytong a lepidla od poškozeného A. K. finanční částku ve výši 15.000,- Kč, když stavební materiál ještě týž den neobstaral, jak slíbil a převzaté peníze použil pro vlastní potřebu.
Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 25. 1. 2005, sp. zn. 8 To 443/2004, rozhodl o odvolání obviněného tak, že napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), d) v celém rozsahu zrušil a za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že podle §250 odst. 1 , 2 tr. ř. uznal obviněného vinným trestným činem podvodu, kterého se dopustil jednáním popsaným pod body 2. a 3. napadeného rozsudku.
Tímto rozsudkem byl současně podle §226 písm. b) tr. ř. obviněný zproštěn obžaloby ze skutku, kterého se měl dopustit dne 15. 12. 2000 v B., na ul. K., kdy měl vylákat pod smyšlenou záminkou opatření stavebního materiálu od poškozeného R. B. finanční částku ve výši 12.000,- Kč s tím, že materiál dodá nejpozději do 30. 4. 2001, když slíbený materiál neobstaral a převzaté peníze použil pro vlastní potřebu a peníze poškozenému vrátil až po urgencích dne 19. 10. 2001, ve kterém byl spatřován jeden z útoků pokračujícího trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák.
Za toto jednání byl obviněnému podle §250 odst. 2 tr. zák. a §45 odst. 1, 2, §45a odst. 1 tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 (tři sta) hodin.
Odvolací soud současně rozhodl o náhradě škody poškozeným JUDr. D. V. a A. K. tak, že zavázal obviněného nahradit poškozenému A. K. škodu ve výši 15.000,- Kč a poškozenou JUDr. D. V. odkázal s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Krajského soudu v Brně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, které bylo Nejvyššímu soudu České republiky předloženo dne 23. 6. 2005.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací přípisem ze dne 18. 8. 2005, sp. zn. 11 Tdo 826/2005, vrátil spis obviněného M. K., sp. zn. 2 T 477/2002, Krajskému soudu v Brně s tím, aby provedl opravu v písemném vyhotovení rozsudku ze dne 25. 1. 2005, sp. zn. 8 To 443/2004, tak, aby bylo uvedeno do souladu znění výrokové části vyhotovení rozsudku (č. 1. 197 - 198) se zněním rozhodnutí uvedeným v protokolu o veřejném zasedání a protokolu o hlasování (výrok o vině obsahoval pouze skutkovou a právní větu, chybělo slovní a číselné označení trestného činu, kterého se obviněný dopustil), se žádostí, aby po provedené opravě a doručení byl spis opětovně cestou soudu prvního stupně předložen dovolacímu soudu k rozhodnutí o dovolání.
Předmětné dovolání v dané trestní věci bylo po provedení příslušných oprav Nejvyššímu soudu České republiky opětovně předloženo dne 1. 2. 2006.
Obviněný své dovolání opřel o dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a §265b odst. 1 písm. k) tr. ř.
Dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřuje obviněný v tom, že soudy obou stupňů neprovedly důkazy, které měly být provedeny k ozřejmení subjektivní stránky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. a tudíž jeho jednání nebylo možné právně kvalifikovat jako jednání v podvodném úmyslu. Obviněný dále tvrdí, že mu nebyl prokázán úmysl způsobit poškozeným škodu a své závěry opírá o judikaturu Evropského soudu pro lidská práva.
Podle názoru dovolatele soudy obou instancí danou trestní věc nesprávně právně posoudily, nebot\' svým jednáním nenaplnil skutkovou podstatu trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák.
K dovolacímu důvodu dle §265b odst. 1 písm. k) obviněný uvádí, že v napadeném rozhodnutí chybí právní kvalifikace jeho jednání.
S ohledem na shora uvedené proto obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně a přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že ze základních obecných hledisek lze předmětné dovolání označit za přípustné a stran dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. konstatuje, že jednání obviněného bylo správně kvalifikováno jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., když s ohledem na dostupný spisový materiál je možné usoudit, že skutková zjištění nejsou v extrémním rozporu s právním posouzením jednání obviněného.
K dovolacímu důvodu dle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. uvedla, že v napadeném rozhodnutí skutečně chybí právní označení jednání obviněného, a proto má za to, že v dané trestní věci je uplatněný dovolací důvod naplněn.
Z výše uvedených důvodů proto navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky shledal podané dovolání důvodným a za podmínky uvedené v §265b odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek odvolacího soudu a dále postupoval podle §2651 odst. 1 tr. ř. a předmětnou věc přikázal Krajskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud”) nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda námitky uplatněné v dovolání lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., nebot\' uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení\". Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti, mající význam z hlediska hmotného práva.
Trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. se dopustí ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije cizího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou.
Z pohledu znaků skutkové podstaty uvedeného trestného činu dovolatel namítá, že nebyla naplněna zákonem požadovaná subjektivní stránka tohoto činu a má za to, že skutečnost, že nabídl poškozené JUDr. D. V. zajištění stavebního materiálu a navazující provedení prací nelze posuzovat jako jednání v podvodném úmyslu. V tomto kontextu rovněž argumentuje tím, že soudy obou instancí neprovedly důkazy, které měly a mohly být provedeny k vyjasnění subjektivní stránky trestného činu podvodu dle §250 odst. 1, 2 tr. zák. a samotné nedodání stavebního materiálu v termínu kvalifikovaly jako podvodné jednání, stejně tak jako chybně započítaly plnění (vrácení části zálohy) pro poškozeného K., což mělo podle obviněného zásadní dopad při rozhodování o náhradě škody v adhezním řízení. Z této argumentace pak dovolatel dedukuje, že mu nebyl jednoznačně prokázán úmysl způsobit poškozeným škodu.
Je zřejmé, že v dané trestní věci obviněný založil své dovolání na skutkových námitkách, jimiž se snažil zpochybnit to, jak soudy hodnotily důkazy, resp. „měly provést a neprovedly” důkazy a jaká skutková zjištění z nich vyvodily. Těmito námitkami se snažil dovolatel prosadit svou vlastní verzi skutkového stavu (např. dodatečné ničím nepodložené tvrzení, že od poškozené JUDr. V. obdržel peníze i jako zálohu na provedení prací) založenou na tvrzení, že svým jednáním skutkovou podstatu trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. nenaplnil. Uvedené námitky obviněného nejsou podřaditelné pod zákonný dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný na jedné straně deklaroval zákonný dovolací důvod podle citovaného ustanovení, avšak uplatnil námitky, které ho svým obsahem nenaplňují, nespadají pod něj a nijak mu neodpovídají. Takto pojatým dovoláním se ocitl obviněný mimo meze zákonného dovolacího důvodu. Pokud by se jeho dovolání opíralo pouze o takto vymezený dovolací důvod, musel by jej Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Jen pro úplnost Nejvyšší soud konstatuje, že z provedených důkazů, které jsou dokumentovány v trestním spise, jednoznačně plyne, že skutky, kterými byl obžalovaný napadeným rozsudkem uznán vinným se staly a že skutková zjištění učiněná v dané věci jsou v souladu s právním posouzením jednání obviněného.
Jak vyplývá ze spisové dokumentace, obviněný ve všech případech převzal finanční částky s tím, že jejich použití je vázáno na sjednaný účel - nákup stavebního materiálu. Ten však nedodal a přijatou finanční hotovost nevrátil. V průběhu řízení bylo prokázáno (výpovědí obviněného a výpovědí svědků), že obviněný již v době, kdy předmětné finanční částky přebíral, měl v úmyslu si je ponechat pro vlastní potřebu. Z tohoto pohledu dovolatelovy námitky neobstojí.
K důvodům dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř.
V posuzované věci dovolatel namítl, že v napadeném rozhodnutí chybí právní kvalifikace jeho jednání a že pouze ze skutkové věty a výroku o trestu lze dovodit, že ho soud uznal vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. V této okolnosti spatřoval naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř.
Ve vztahu k tomuto dovolacímu důvodu je třeba uvést, že skutečně ve vyhotovení rozsudku krajského soudu, který dovolání napadá, došlo k několika chybám, kromě jiného i ve výroku o vině tak, jak se uvádí v dovolání. Z podnětu Nejvyššího soudu, který spis vrátil krajskému soudu k opravě, s tím, aby vyhotovení rozsudku bylo uvedeno do souladu se zněním rozhodnutí uvedeným v protokolu o veřejném zasedání a v protokolu o hlasování byly tyto chyby opraveny postupem podle §131 tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je dán tehdy, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Z uvedené formulace zákona plyne, že se musí jednat o vadu samotného rozhodnutí. Musí tedy jít o případy, kdy takový výrok v rozhodnutí učiněn nebyl a tak v napadeném rozhodnutí úplně schází a tím se stává výroková část rozhodnutí neúplná nebo takový výrok v rozhodnutí učiněn byl, ale není úplný.
Je však třeba rozlišovat mezi rozhodnutím (v tomto případě rozsudkem) a jeho vyhotovením. Obsah rozhodnutí, tak jak bylo vyhlášeno, je zachycen v protokolu o jednání soudu (v projednávaném případě o veřejném zasedání, č. 1. 193 - 194) a ve stejném znění v protokolu o hlasování. Pouze z jejich obsahu lze zjistit, zda skutečně v napadeném rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Z obou těchto protokolů je však zřejmé, že v rozhodnutí, tak jak bylo vyhlášeno, žádný výrok nechybí, resp. žádný výrok, ani ten, na který poukazuje dovolání, není neúplný.
K chybě došlo „pouze” při vyhotovování rozsudku a jeho opisů. Vyhotovení rozsudku a jeho opisy však musí být ve shodě s obsahem rozsudku tak, jak byl vyhlášen.
K odstranění takovýchto vad vyhotovení a opisů rozsudku však dovolání jako mimořádný opravný prostředek určeno nepochybně není. Takový způsob nápravy by byl formalistický. Výsledkem by sice byla kasace napadeného rozhodnutí, tak jak to navrhuje státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, jež by však vedla pouze k tomu, že v opakovaném odvolacím řízení by bylo vydáno stejné rozhodnutí, jehož vyhotovení by již vytýkanou vadou netrpělo. Tím by se současně celé řízení bezdůvodně prodlužovalo.
Zákonodárce samozřejmě s možností podobných chyb a omylů počítal, a proto způsob jejich odstraňování upravil v ustanovení §131 tr. ř., který umožňuje předsedovi senátu kdykoliv zvláštním usnesením opravit písařské chyby a jiné zřejmé nesprávnosti, k nimž došlo ve vyhotovení rozsudku a jeho opisech tak, aby vyhotovení bylo v naprosté shodě s obsahem rozsudku, jak byl vyhlášen. Lze tedy konstatovat, že ani v této části dovolání dovolací důvod naplněn nebyl.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §2651 odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející přezkoumal podle §2651 odst. 3, 4 tr. ř.
O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. března 2006
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman