ECLI:CZ:NS:2012:11.TDO.422.2012.1
sp. zn. 11 Tdo 422/2012-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 26. 6. 2012 dovolání obviněné P. T. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 9 To 4/2010 ze dne 27. 10. 2010 jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze, sp. zn. 10 T 10/2009 ze dne 10. 12. 2009 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněné P. T. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2009, sp. zn. 10 T 10/2009, byla obviněná P. T. uznána vinnou trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. ve formě spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., za který byla odsouzena podle §250 odst. 4 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce 6 (šesti) let. Podle §39a odst. 3 tr. zák. byla pro výkon tohoto trestu zařazena do věznice s dozorem. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byly P. T. a spoluobviněná Mgr. M. Š. zavázány k náhradě škody ve výši 21.799.200,- Kč rukou společnou a nerozdílnou poškozenému České dráhy, a. s., Praha 1, Nábř. Ludvíka Svobody 1222/12.
Podle skutkových zjištění Městského soudu v Praze se obviněná trestné činnosti dopustila tím, že s další obviněnou Mgr. M. Š. v době od 25. 1. 2006 do 8. 9. 2008 v Praze, po předchozí společné dohodě, v úmyslu získat neoprávněně majetkový prospěch, vystavovaly faktury s fiktivním předmětem plnění souvisejícím s prezentací Českých drah, a. s., se sídlem Praha 1, Nábř. Ludvíka Svobody 1222/12, a marketingovými službami v částkách ve výši od 36.000,- Kč do 680.000,- Kč bez DPH, kdy takto vystavily a u Českých drah, a. s., uplatnily k proplacení celkem 48 faktur, přičemž plnění dle uvedených faktur ve prospěch Českých drah, a. s., neproběhla, na odboru komunikace Českých drah, a. s., který měl uvedené faktury schválit, nebyly v evidenci zjištěny za období let 2006 – 2008 žádné případy objednávky služeb od dodavatele P. T., výše uvedené faktury nebyly evidovány v knize došlé pošty a došlých faktur. Spoluobviněná Mgr. M. Š., v době od 25. 1. 2006 do 2. 1. 2008, kdy pracovala u Českých drah, a. s., na odboru komunikace jako systémový pracovník a od 2. 1. do 8. 9. 2008 po odchodu na mateřskou dovolenou, opatřovala shora uvedené faktury veškerými náležitostmi, aby vypadaly jako faktury schválené odborem komunikace a aby byly způsobilé k proplacení odborem finančním, a to otiskem razítka s logem „ČD generální ředitelství komunikace“ s číselným označením 01, které měla v držení, a které neodevzdala po svém odchodu na mateřskou dovolenou, dále převážnou část faktur opatřila zápisem ve znění …, psaným vlastní rukou, a to i na fakturách vystavených a proplacených v době, kdy již byla na mateřské dovolené, a dále je opatřila naskenovaným podpisem ředitele odboru komunikace Českých drah, a. s., Ing. Z. H., který byl ve většině případů obtažený kuličkovým perem. Tak předmětné faktury, takto opatřené všemi náležitostmi, pak obě obviněné doručily na finanční odbor Českých drah, a. s., k proplacení a tyto byly následně proplaceny do 30. 4. 2007 převodem na účet č. … a od 31. 5. 2007 do 3. 9. 2008 převodem na účet … majitele a jediného disponenta P. T., která je následně vybírala a s Mgr. M. Š. se o ně dělila, čímž na základě výše specifikovaných faktur byly na účty P. T. neoprávněně vyplaceny finanční prostředky v celkové výši 21.799.200,- Kč, které obě obviněné užily pro svou potřebu a tímto jednáním způsobily poškozené společnosti České dráhy, a. s. škodu v této výši.
Tento rozsudek napadla obviněná P. T. odvoláním. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 3. 3. 2010, sp. zn. 9 To 4/2010, předmětné odvolání podle §256 tr. řádu zamítl jako neodůvodněné. Následně obviněná podala dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, a ten napadené usnesení Vrchního soudu v Praze zrušil a přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Poté Vrchní soud v Praze rozsudkem z 27. 10. 2010, sp. zn. 9 To 4/2010, obv. P. T. odsoudil za spáchání zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku (tj. zákona č. 40/2009 Sb.) k trestu odnětí svobody v délce pěti let a šesti měsíců (pro výkon tohoto trestu ji zařadil do věznice s dozorem) a k uhrazení škody poškozenému ve výši 21.799.200,- Kč, a to společně a nerozdílně spolu s odsouzenou Mgr. M. Š..
Proti tomuto rozhodnutí obviněná podala prostřednictvím svého advokáta JUDr. Jiřího Kratochvíla (u Městského soudu v Praze dne 20. 12. 2010) k Nejvyššímu soudu ČR nové dovolání, a to proti výrokům o vině i o trestu, s odkazem na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť dle jejího mínění napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze z 27. 10. 2010 spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Ve svém novém dovolání obviněná uvedla, že napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze je v pořadí již druhé, neboť věc byla tomuto soudu vrácena Nejvyšším soudem ČR. Vrchní soud sice právní názor Nejvyššího soudu respektoval a předmětnou trestnou činnost v souladu s ustanoveními nového trestního zákoníku překvalifikoval na zločin podvodu, nicméně uvádí, že nová právní kvalifikace umožňuje snížení trestu pod spodní hranici i u kvalifikované skutkové podstaty. A podle jejího názoru byly v jejím případě s odkazem na ust. 58 tr. zákoníku tyto předpoklady naplněny, a proto je přesvědčena, že Vrchní soud měl v jejím případě výši trestu snížit pod spodní hranici trestní sazby. Jako důvod dovolatelka uvádí „své poměry“, neboť při projednávání jejího případu bylo podle jejího náhledu prokázáno, že trpí patologickým hráčstvím, čehož spolupachatelka Mgr. Š. využila k jejich protiprávnímu obohacování. Proto je dovolatelka přesvědčena o tom, že nově vymezený trest, uložený v rámci zákonné trestní sazby podle §209 odst. 1, 5 tr. zákoníku, je nepřiměřeně přísný. Současně vyjadřuje své přesvědčení o tom, že její nápravy lze dosáhnout i trestem kratšího trvání, a proto žádá, aby Nejvyšší soud ČR rozsudek Vrchního soudu v Praze z 27. 10. 2010, sp. zn. 9 To 4/2010 zrušil, a aby ji uznal vinnou zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 5 tr. zákoníku a snížil jí trest odnětí svobody v souladu s ust. §58 tr. zákoníku pod spodní hranici trestní sazby.
Nejvyšší státní zastupitelství, kterému bylo dovolání obviněné T. doručeno dne 6. 1. 2011, ve svém vyjádření ze dne 7. 3. 2011 uvedlo, že se k němu nebude věcně vyjadřovat, a pouze vyslovilo souhlas s tím, aby Nejvyšší soud ve věci rozhodl za podmínek uvedených v ust. §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu, tedy v neveřejnému zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále Nejvyšší soud) jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda toto dovolání odpovídá všem procesním zákonným požadavkům. Po této kontrole konstatoval, že všechny podmínky pro přípustnost, které jsou stanoveny trestním řádem jsou splněny, a proto vyhodnotil dovolání jako přípustné .
Dovolatelka vznesla své námitky s odkazem na dovolací důvod podle ust. §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. dubna 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03).
Obecně je nutné uvést, že podstatou právního posouzení skutku je aplikace hmotného trestního práva na skutkový stav, který zjistily soudy I. a II. stupně. Proto předmětem právního posouzení je skutek, tak jak byl zjištěn soudy nižších instancí, a nikoli jak se jeho zjištění domáhají dovolatelé. V dovolání je podle tohoto dovolacího důvodu možné namítat, že zjištěný skutkový stav nenaplňuje znaky trestného činu, neboli je možné s odkazem na tento dovolací důvod vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem I. stupně, popř. korigované soudem II. stupně. Mimo rámec tohoto dovolacího důvodu tak stojí námitky na porušení procesních předpisů, dále námitky skutkové povahy, ale také námitky, které poukazují na to, že obviněnému byl uložen druh trestu , který zákon nepřipouští, nebo že tento trest byl stanoven mimo výměru zákonné trestní sazby, kterou uvádí trestní zákoník.
V obecné rovině je také nutné zdůraznit, že Nejvyšší soud není oprávněn přezkoumávat námitky, které nejsou podřaditelné pod některý z taxativně vyjmenovaných dovolacích důvodů ust. §265b odst. 1, 2 tr. řádu. Pokud tedy dovolatel učiní takovou výhradu předmětem svého dovolání, Nejvyšší soud je povinen ji odmítnout v souladu s odkazem na některý důvod taxativně stanovený v ust. §265i odst. 1 tr. řádu. V opačném případě by vystupoval jako soud III. instance, což však jednoznačně není záměrem zákonodárce, který v ust. §265b odst. 1, 2 tr. řádu vymezil katalog dovolacích důvodů, a v rámci něho seznam otázek, které umožňuje dovolacímu soudu přezkoumat . Proto už samo chápání dovolání coby mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Podstatou dovolání obviněné T. je snaha o opětovné zrušení rozhodnutí Vrchního soudu v Praze z 27. 10. 2010 s poukazem na to, že tento soud nepřihlédl ke specifickým poměrům obviněné, které spočívají v jejím neuspokojivém duševním stavu, zapříčiněným patologickým hráčstvím (gamblerstvím). Obviněná ve svém podání naznačuje, že tato nemoc měla zcela jistě přímý vliv i na páchání prokázané trestné činnosti. Z tohoto pohledu hodnotí trest odnětí svobody, který jí uložil Vrchní soud v Praze dne 27. 10. 2010 jako nepřiměřeně přísný a žádá, aby jí byl mimořádně snížen, v souladu s ust. §58 tr. zákoníku.
Jak vyplývá z výše uvedeného, takto vymezená námitka však není podřaditelná pod dovolací důvod podle ust. §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť nesměřuje do právního posouzení prokázaného skutku, ale do výměry (neboli přísnosti) uloženého trestu. Pokud jde o vady výroku o trestu, judikatura umožňuje pod nesprávné právní posouzení skutku podřadit např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu. Nicméně obecně platí, že pro námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu je výhradně určen dovolací důvod ust. §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu – a to pouze za situace, pokud byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoníku. To znamená, že jiná domnělá pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu a v důsledku toho v uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu nelze v dovolání namítat prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale ani jiného dovolacího důvodu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované ve Sbírce rozh. tr., sešit č. 4/2003, pod č. 22). Z výše uvedeného vyplývá, že námitka dovolatelky spočívající v tom, že uložený trest subjektivně pociťuje jako příliš přísný, a to přesto, že byl vyměřen v rámci trestní sazby, není možné subsumovat pod dovolací důvod podle ust. §265b odst. 1 písm. g), ale ani pod žádný jiný dovolací důvod.
Ust. §58 tr. zákoníku, na které předmětné dovolání odkazuje, umožňuje zmírnění trestu odnětí svobody pouze tehdy, pokud se soudu projednávajícímu daný případ jeví dolní hranice trestní sazby jako nepřiměřeně přísná. Toto ustanovení však v pěti odstavcích obsahuje celou řadu důvodů pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody, dokonce s různými dopady na spodní hranici modifikované trestní sazby. Obhájce obviněné se však ani neobtěžoval v dovolání konkretizovat, která z alternativ uvedených v §58 tr. zákoníku měla být podle jeho názoru ve věci jeho mandantky aplikována. Tato konkretizace je však důležitá, zejména proto, že v některých případech může být v důsledku nesprávného výkladu hmotného práva v souvislosti s úvahami o aplikaci tohoto ustanovení naplněn dovolací důvod podle ust. §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Vzhledem k charakteru námitky Nejvyšší soud dovodil, že s největší pravděpodobností měla obhajoba na mysli odst. 1 ust. §58 tr. řádu. Toto ustanovení (kterému odpovídá ust. §40 odst. 1 tr. zákona, platného do 31. 12. 2009) je dostatečně vyloženo konstantní judikaturou (viz. právní názor vyslovený rozhodnutími sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikovaného ve Sb. rozh. tr., sešit č. 4/2003, pod č. 22, dále rozhodnutím sp. zn. 7 Tdo 356/2002, apod.) Z toho vyplývá, že v projednávaném případě aplikace ustanovení o mimořádném snížení trestu nepřichází v úvahu.
Navíc ze spisového materiálu vyplývá, že otázka vztahu patologického hráčství a dlouhodobě páchané trestné činnosti obv. T. byla předmětem zkoumání soudu I. stupně. Ze soudně znaleckého posudku o duševním stavu obviněné (viz. sv. II, č. l. 326 – 346) i následného výslechu soudního znalce MUDr. Nedomy (sv. 11, č. l. 2582 – 2584) jednoznačně vyplynulo, že dovolatelka sice trpí patologickým hráčstvím, ale tento defekt je poruchou impulsivního typu, která snižuje ovládací a rozpoznávací schopnosti obviněné pouze krátkodobě, a navíc výhradně ve vztahu ke hře, tj. před hrou a v jejím průběhu. Z dlouhodobého hlediska však tato vada nemá žádnou souvislost s tím, jak obviněná myslí, mluví, plánuje, reaguje, vydělává peníze apod., a proto v žádném případě neměla vliv na způsob výkonu zaměstnání, v rámci kterého byly její ovládací a rozpoznávací schopnosti zcela zachovány.
Vzhledem k výše uvedeným argumentům Nejvyšší soud námitku obviněné T., a tudíž celé její dovolání z 16. 12. 2010 odmítl, a to v souladu s ust. §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Za podmínek uvedených v ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. řádu).
V Brně dne 26. 6. 2012
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman