ECLI:CZ:NS:2002:11.TDO.820.2002.1
sp. zn. 11 Tdo 820/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 15. listopadu 2002 dovolání podané obviněným P. K., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 7. 2002, sp. zn. 11 To 291/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 10 T 32/2002, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 13. 5. 2002, sp. zn. 10 T 32/2002, byl obviněný P. K. uznán vinným trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 150 hodin. Současně mu byla podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost zaplatit na náhradě škody Obci D. n. O. částku 11 107 Kč, s tím, že podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená Obec D. n. O. se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný P. K. odvolání, které Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 15. 7. 2002, sp. zn. 11 To 291/2002, jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl. Opis tohoto usnesení byl doručen obviněnému dne 13. 8. 2002 (v řízení neměl obhájce) a Okresnímu státnímu zastupitelství v Rychnově nad Kněžnou dne 12. 8. 2002.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podal obviněný prostřednictvím nově zvoleného obhájce dne 5. 9. 2002 dovolání, kterým napadl jediný výrok tohoto rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání. Jako dovolací důvod uvedl, že bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání proti rozsudku okresního soudu, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Odkázal přitom na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
V textu tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že ve svém odvolání proti rozsudku prvostupňového soudu podrobně zdůvodnil výtky vůči napadenému rozhodnutí a jemu předcházejícímu řízení. Šlo především o to, že orgány činné v trestním řízení opakovaně ignorovaly jeho důkazní návrhy na daktyloskopickou a biologickou expertizu důkazů, které byly nebo měly být zajištěny. Jejich význam pro řízení přitom považuje za stěžejní. Jejich neprovedení navíc nebylo zachyceno řádnou procesní formou, a to usnesením. Policejní orgán také v protokolu o ohledání místa činu nalezení jakýchkoliv otisků prstů nezmínil, ačkoliv policejní technik při výslechu před soudem uvedl, že tyto byly na místě zjištěny, nikoliv však zajištěny. Další námitka obviněného směřovala vůči pochybením v procesním zajištění důkazního materiálu (kabátu obviněného), kvůli čemuž byly veškeré důkazy od něj odvozené nepoužitelné. Poukazoval také na nesprávnost hodnocení okresního soudu ve vztahu k věrohodnosti a přesnosti výpovědí vyslechnutých policistů. Oba rozhodující soudy přitom konstatovaly uzavřený řetězec nepřímých obviňujících důkazů, aniž by přihlédly k jím uvedeným námitkám. Je podle něj patrné, že řízení předcházející odvolání trpělo tak závažnými procesními pochybeními, že jeho odvolání nemělo být zamítnuto jako nedůvodné. Odvolací soud měl naopak buď rozsudek okresního soudu zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení nebo napadené rozhodnutí změnit tak, že jej zprostí obžaloby.
Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací napadené usnesení podle §265k tr. ř. v celém rozsahu zrušil a podle §265l tr. ř. věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí, případně aby podle §265m tr. ř. při zrušení napadeného usnesení sám rozhodl tak, že jej obžaloby v celém rozsahu zprostí.
Nejvyšší státní zastupitelství se k podanému dovolání do rozhodnutí Nejvyššího soudu nevyjádřilo.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání přípustné je /§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř./, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k části ustanovení §265b tr. ř., a to odstavci prvnímu.
Jako dovolací důvod obviněný uvedl, že bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání proti rozsudku okresního soudu, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. V rámci jeho specifikace (§265f odst. 1 tr. ř.) odkázal na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Je však třeba konstatovat, že citované zákonné ustanovení, resp. jeho první alternativa doslova zní „bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí …“.
Procesní podmínky pro odmítnutí nebo zamítnutí řádného opravného prostředku jsou taxativně vymezeny v příslušných ustanoveních trestního řádu upravujících řízení o stížnosti a odvolání. Podstata tohoto zákonem upraveného dovolacího důvodu je pak v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, na místo toho však opravný prostředek bez věcného přezkoumání odmítl nebo zamítl (např. jako opožděně podaný), aniž přitom byly splněny procesní podmínky pro takový postup. Smyslem dovolání prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu je tedy umožnit oprávněné osobě, aby se domohla přezkoumání věci v řádném opravném řízení, které v rozporu se zákonem nebylo provedeno.
V posuzovaném případě však dovolatel nesplnění konkrétních procesních podmínek pro zamítnutí odvolání (stanovených v §253 tr. ř.) neuvádí. Nesplnění podmínek pro rozhodnutí (nikoli však procesních) spatřuje v podstatě ve ztotožnění se odvolacího soudu se správností a dostatečností řízení provedeného soudem prvního stupně a s jeho skutkovými zjištěními a na ně navazujícím právním hodnocením, neboť podle názoru dovolatele měl odvolací soud po věcném přezkoumání napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušit. Ve skutečnosti tak není prostřednictvím citovaného dovolacího důvodu namítáno nesplnění procesních podmínek pro zamítnutí odvolání ze strany odvolacího soudu, ale nesprávnost jeho závěrů učiněných na základě věcného přezkoumání odvoláním napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení.
Konkrétní argumentace dovolání by tak odpovídala spíše druhé alternativě zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm l) tr. ř., a to, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm a) až g), i když byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Podle tohoto dovolacího důvodu může dovolatel namítat prostřednictvím rozhodnutí soudu druhého stupně určitá pochybení či vady řízení u soudu prvostupňového. Namítat však může pouze vady a pochybení uvedené v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Prostřednictvím žádného zákonného dovolacího důvodu uvedeného ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. však nelze napadat (resp. namítat), že by napadené rozhodnutí či rozhodnutí soudu prvního stupně bylo založeno na nesprávném skutkovém zjištění.
V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.) i obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.).
Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští. Tak je tomu i v tomto případě. Jak vyplývá z vyslovených námitek, podstata dovolání spočívá ve výtkách obviněného vůči nedostatečnosti provedeného dokazování, procesním pochybením při zajišťování důkazního materiálu a provádění důkazů, hodnocení provedených důkazů soudy obou stupňů a z něho vyplývajících závěrů ohledně vymezení skutku (zejména ohledně okolností významných pro posouzení naplnění obligatorních znaků trestného činu). Takové závěry soudů jsou však závěry skutkovými, které teprve tvoří podklad pro hmotně právní posouzení skutku z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty v konkrétním případě v úvahu přicházejícího trestného činu. Přitom skutková zjištění soudů, jak již bylo uvedeno, nelze dovoláním v těchto souvislostech napadat.
S přihlédnutím ke všem těmto skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněného odmítl, aniž z jeho podnětu napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tr. ř.
O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. listopadu 2002
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch