ECLI:CZ:NS:2023:11.TVO.7.2023.1
sp. zn. 11 Tvo 7/2023-212
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. 4. 2023 stížnost obhájce odsouzeného O. S., P. C. , advokáta se sídlem XY, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 2. 2023, č. j. 3 To 97/2022-172, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 49 T 4/2022, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. b) tr. řádu se stížnost obhájce P. C. zamítá.
Odůvodnění:
1. Usnesením předsedy senátu Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 2. 2023, sp. zn. 3 To 97/2022, bylo podle §66 odst. 1, 3 tr. řádu rozhodnuto o předání obhájce obviněného O. S., P. C., advokáta se sídlem XY, kárné komisi České advokátní komory ke kárnému postihu. Toto své rozhodnutí vrchní soud opřel o závěr, že se jmenovaný obhájce v řízení, v němž byl dán důvod nutné obhajoby ve smyslu §36 odst. 3 tr. řádu, bez dostatečné omluvy opakovaně nedostavil k nařízenému veřejnému zasedání, jehož předmětem bylo projednání podaného odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, přičemž ani nezajistil přítomnost jiného obhájce, který by jej jako substitut zastoupil, čímž se dopustil jednání, které je předpokládáno ustanovením §66 odst. 1 tr. řádu, tedy neuposlechl příkazu nebo nevyhověl výzvě, které mu byly dány podle trestního řádu. Zároveň tím, že vrchní soud lživě informoval o své údajné neschopnosti dostavit se k jednání soudu (nařízenému nejprve na den 27. 1. 2023 a poté na den 17. 2. 2023), jež měla být vyvolána jeho zdravotní indispozicí, byť mu podle zjištění vrchního soudu ve skutečnosti nic nebránilo účastnit se v mezidobí realizovaných procesních úkonů v jiné trestní věci (a to v termínech 26. 1. 2023 v čase od 11:00 hodin do 14:00 hodin v Českých Budějovicích, dále dne 6. 2. 2023 v čase od 11:05 hodin do 11:14 hodin v Český Budějovicích, dne 8. 2. 2023 v čase od 09:25 hodin do 11:00 hodin a od 12:50 hodin do 14:50 hodin v Litoměřicích či dne 14. 2. 2023 v čase od 11:00 hodin do 11:55 hodin v Českých Budějovicích), a to dokonce na různých místech České republiky (vždy však mimo místo jeho sídla), se k soudu choval urážlivě. Jelikož se P. C. tohoto jednání dopustil jako zvolený obhájce obviněného O. S., tedy v rámci výkonu advokacie, bylo předsedou senátu Vrchního soudu v Praze postupováno podle §66 odst. 3 tr. řádu, tzn. že bylo rozhodnuto o jeho předání ke kárnému postihu kárné komisi České advokátní komory.
2. Proti shora uvedenému rozhodnutí Vrchního soudu v Praze podal obhájce P. C. (dále též jen „stěžovatel“) dne 28. 2. 2023 blanketní stížnost, jíž následně písemně odůvodnil svým podáním ze dne 2. 3. 2023. V odůvodnění svého řádného opravného prostředku obhájce obviněného poukázal na skutečnost, že se k veřejnému zasedání o odvolání, nařízenému na den 27. 1. 2023, nedostavil proto, že toho nebyl ze zdravotních důvodů schopen, ježto dne 26. 1. 2023 – a to po svém návratu z výslechu realizovaného na Policii ČR v Českých Budějovicích v jiné trestní věci - utrpěl (v důsledku pádu způsobeného kolapsem a následným bezvědomím) poranění hlavy spojené s otřesem mozku, jakož i poranění krční páteře, jež bylo provázeno nejprve úplným a posléze částečným omezením hybnosti jeho pohybového aparátu. Jmenovaný obhájce současně poukázal na skutečnost, že se nadto ani včas nedozvěděl o reakci vrchního soudu, který jeho žádosti o odročení veřejného zasedání nevyhověl, jelikož působí jako samostatný advokát bez jakéhokoli administrativně personálního zázemí. Pakliže se posléze nedostavil ani k odročenému veřejnému zasedání nařízenému na den 17. 2. 2023, pak to bylo podle jeho tvrzení opět v důsledku jeho přetrvávajícího zhoršení zdravotního stavu, pročež bezprostředně před zahájením veřejného zasedání zaslal vrchnímu soudu svoji opětovnou žádost o odročení tohoto jednání spolu s omluvou své neúčasti. Je-li přitom v rámci podanou stížností napadeného usnesení vrchního soudu poukazováno na skutečnost, že se ve dnech 6. 2. 2023, 8. 2. 2023 a 14. 2. 2023, tedy v době stále trvající pracovní neschopnosti, osobně účastnil úkonů v jiné trestní věci, pak stěžovatel danou skutečnost nikterak nezastírá, ba naopak, když však na svoji obranu dodává, že se s ohledem na svoji tíživou osobní situaci rozhodl – a to pod dojmem částečného zlepšení svého zdravotního stavu, zejména zlepšení hybnosti pohybového aparátu - svévolně porušit léčebnou kázeň v rámci trvající pracovní neschopnosti a daných úkonů se osobně (byť s bolestmi tlumenými permanentně nasazenou analgetickou medikací) zúčastnit. V téže době byl přitom stěžovatel podle svého vyjádření přesvědčen o tom, že se bude stejným způsobem schopen zúčastnit i veřejného zasedání o odvolání v této trestní věci, a to v řádně nařízeném termínu 7. 2. 2023, k čemuž však v důsledku recidivy a zhoršení jeho zdravotního stavu, vyvolaných jeho léčebnou nekázní a nedodržením lékařem stanoveného léčebného režimu, tedy v přímé souvislosti s jeho účastí na výše uvedených úkonech (především na výslechu konaném dne 14. 2. 2023), nedošlo, přičemž se mu na daný termín nepodařilo, a to ani přes veškerou snahu, zajistit řádnou substituci. Byť je dané jednání podle stěžovatele hodno kritiky, a jako takové je také vnímá, nelze v něm spatřovat jakoukoli snahu o záměrné zmaření jednání odvolacího soudu či jej dokonce hodnotit jako projev lživého, popř. urážlivého chování vůči soudu. V návaznosti na výše uvedené proto stěžovatel závěrem svého podání navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Praze bez dalšího zrušil.
3. Nejvyšší soud jako přezkumný orgán v souladu s ustanovením §147 odst. 1 tr. řádu přezkoumal napadené usnesení předsedy senátu Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 2. 2023, sp. zn. 3 To 97/2022, jakož i předložený spisový materiál, načež dospěl k závěru, že stížnost obhájce P. C. byla podána oprávněnou osobou, avšak opožděně.
4. Z předloženého spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 2. 2023, sp. zn. 3 To 97/2022, proti kterému stížnost obhájce obviněného směřuje, bylo obhájci P. C. řádně doručeno ve smyslu §64 odst. 1 písm. b) tr. řádu ve spojení s §63 odst. 1 tr. řádu za užití §46 odst. 1 o. s. ř. a zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů, do jím užívané datované schránky, a to v pátek dne 24. 2. 2023. Za tohoto stavu je tedy zcela mimo jakoukoli pochybnost, že v posuzovaném případě počala v souladu s §143 odst. 1 tr. řádu ve spojení s §137 odst. 1 tr. řádu běžet zákonná třídenní lhůta pro podání stížnosti dnem 25. 2. 2023. Podle ustanovení §60 odst. 1 tr. řádu, upravujícího pravidla pro počítání lhůt v trestním řízení, totiž počal běh této zákonné lhůty dnem následujícím po dni, kdy nastala rozhodná událost určující počátek dané lhůty, tedy dnem následujícím po oznámení předmětného usnesení (jež bylo uskutečněno formou doručení jeho písemného vyhotovení) osobě obhájce. Poslední den této třídenní lhůty tak připadl na den 27. 2. 2023, jímž bylo pondělí, tedy řádný pracovní den, pročež byla automaticky vyloučena případná aplikace ustanovení §60 odst. 3 tr. řádu, podle kterého připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den. Byť byla písemně vyhotovená stížnost obhájcem obviněného P. C. vypracována, resp. opatřena datem 27. 2. 2023, k jejímu faktickému zaslání, jakož i doručení prostřednictvím datové zprávy do datové schránky Vrchního soudu v Praze došlo až dne 28. 2. 2023 v čase 12:54:49 hodin. Z poučení, které je nedílnou součástí písemného vyhotovení usnesení vrchního soudu, je současně zřejmé, že se obhájci při oznámení stížností napadeného usnesení dostalo řádného (správného) poučení o možnostech a zákonných podmínkách podání tohoto řádného opravného prostředku. Za tohoto stavu je tak jednoznačně zřejmé, že stížnost obhájce obviněného byla podána až po uplynutí zákonné třídenní lhůty (s jejímž marným uplynutím trestní řád spojuje prekluzivní účinky), byť o pouhý jeden den.
5. Vzhledem k výše uvedenému tedy Nejvyššímu soudu nezbývá než konstatovat, že pro konání stížnostního řízení v této trestní věci, resp. pro provedení věcného přezkumu správnosti obsahu napadeného usnesení Vrchního soudu v Praze, včetně řízení, které jeho vydání bezprostředně předcházelo, nebyla splněna jedna z formálních podmínek, které zákon vyžaduje, ježto stížnost byla obhájcem P. C. coby oprávněnou osobou podána až po marném uplynutí zákonné třídenní lhůty stanovené v §143 odst. 1 tr. řádu, aniž by nastala některá ze skutečností předpokládaných v ustanovení §60 odst. 4 písm. a), písm. b) nebo písm. e) tr. řádu, eventuálně v ustanovení §148 odst. 2 tr. řádu, která by mohla svědčit o zachování této lhůty. Nejvyšší soud tak za tohoto stavu postupoval podle §148 odst. 1 písm. b) tr. řádu a stížnost obhájce P. C. jako opožděně podanou zamítl. O zamítnutí stížnosti bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §240 ve spojení s §147 a násled. tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 4. 2023
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu