ECLI:CZ:NS:2003:11.TVO.80.2002.1
sp. zn. 11 Tvo 80/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. ledna 2003 stížnost obviněného Ing. J. T., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 10. 2002, sp. zn. 6 To 31/01, a rozhodl takto:
Podle §149 odst. 1 písm. b) tr. řádu se napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 10. 2002 zrušuje a Vrchnímu soudu v Praze se u k l á d á, aby ve věci znovu jednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 1999, sp. zn. 4 T 15/98, byl obviněný Ing. J. T. uznán vinným pomocí k trestnému činu podvodu podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k §250 odst. 1, 4 tr. zák a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Stejným rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněných L. B., Ing. V. L., J. L., M. K. a J. H.
Z podnětu odvolání obviněných Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 12. 1999, sp. zn. 6 To 69/99, rozsudek Městského soudu v Praze podle §258 odst. 2 tr. řádu ohledně obviněných L. B., Ing. J. T., Ing. V. L., J. L. a M. K. v celém rozsahu zrušil a při nezměněném skutkovém zjištění městského soudu uznal obviněného
Ing. J. T. vinným pomocí k trestnému činu úvěrového podvodu podle §10 odst. 1
písm. c) tr. zák. k §250b odst. 1, 5 tr. zák a odsoudil k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon obviněného zařadil do věznice s dozorem. Stejně tak znovu rozhodl o vině a trestu ostatních obviněných.
Ústavní soud nálezem ze dne 22. 1. 2001, sp. zn. IV. ÚS 158/2000, na základě ústavní stížnosti obviněných L. B., Ing. J. T., Ing. V. L., J. L. a M. K. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 1999, sp. zn. 4 T 15/98, a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 12. 1999, sp. zn. 6 To 69/99, rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 12. 1999 pro porušení ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 1 Listiny základních práv a svobod zrušil.
S ohledem na zrušení rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 12. 1999, byl obviněný Ing. J. T. dne 9. 3. 2001 propuštěn z výkonu trestu.
Dne 25. 4. 2002 podal obviněný Ing. J. T. Vrchnímu soudu v Praze návrh na zastavení trestního stíhání, který odůvodnil požadavkem na dodržení čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobodách.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 1. 10. 2002, sp. zn. 6 To 31/01, návrh obviněného Ing. J. T. na zastavení trestního stíhání podle §257 odst. 1 písm. c) tr. řádu aplikací porušení čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobodách, případně podle §188 odst. 2 tr. řádu z důvodu uvedeného v ustanovení §223 odst. 1 tr. řádu a v §172 odst. 2 písm. c) tr. řádu pro skutek právně posouzený jako pomoc k trestnému činu podvodu podle §10 odst. 1 písm. c)
tr. zák. k §250 odst. 1, 4 tr. zák. zamítl.
Proti tomuto usnesení podal obviněný Ing. J. T. stížnost, kterou odůvodnil poukazem na nepřiměřenou délku trestního řízení a znovu v ní zopakoval, že řízení trvá již několik let a trpí značnými průtahy, které nezavinil. Dále namítl podjatost předsedy senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. K. B., neboť má za to, že vzhledem ke způsobu, jak věc projednává, lze mít důvodné pochybnosti o jeho nestrannosti a navrhl, aby bylo napadené usnesení zrušeno a věc byla přikázána jinému senátu.
Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. řádu správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k tomuto závěru.
Vrchní soud v Praze pochybil, když o návrhu obviněného Ing. J. T. na zastavení trestního stíhání vůbec rozhodoval.
Trestní řízení se řídí zásadami vyjádřenými v §2 tr. řádu. V projednávané věci se jeví jako stěžejní zásada oficiality uvedená v odst. 4 tohoto ustanovení, podle níž orgány činné v trestním řízení postupují z úřední povinnosti. Rozhodnutí o případném zastavení trestního stíhání tedy nemůže záviset na tom, jestli je podán některou ze stran trestního řízení návrh na vydání takového rozhodnutí či nikoliv, ale výlučně na tom, jsou-li objektivně dány zákonné důvody k takovému postupu. To, co je chybně nazýváno jako návrh na zastavení trestního stíhání, je ve skutečnosti pouhým podnětem k přezkumu důvodnosti pokračování trestního stíhání a na orgánech činných v trestním řízení, v tomto případě na soudu je, aby na základě takového podnětu rozhodly, pokud jsou k zastavení trestního stíhání zákonné důvody. O nedůvodném podnětu není třeba rozhodovat.
Protože se vrchní soud uvedenými zásadami neřídil a s podáním obviněného Ing. J. T. ze dne 25. 4. 2002 naložil jako s návrhem, o kterém musí rozhodnout, i když mu nehodlá vyhovět, Nejvyššímu soudu nezbylo, než napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze zrušit. Na Vrchním soudu v Praze bude, aby se v dalším řízení v souladu s §30 tr. řádu zabýval pouze námitkami obviněného o podjatosti předsedy senátu
JUDr. K. B., který v jeho trestní věci rozhodoval.
Ze všech těchto důvodů bylo rozhodnuto, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. ledna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Kučera