ECLI:CZ:NS:2002:11.ZP.39.2002.1
sp. zn. 11 Zp 39/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v právní věci navrhovatele Ing. P. V., proti odpůrcům: 1. PhDr. V. Ž. a 2. O. ú. ve Z., o návrhu na neplatnost volby kandidáta v I. kole voleb do třetiny Senátu Parlamentu České republiky konaných ve dnech 25. a 26. října 2002, takto:
Návrh se z a m í t á.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Podáním doručeným Nejvyššímu soudu dne 5. 11. 2002 se navrhovatel domáhal vydání rozhodnutí o neplatnosti volby kandidáta do Senátu PhDr. V. Ž. Návrh odůvodnil zejména tím, že odpůrce č. 1) byl přihlášen k registraci „bezpetičně“ jako kandidát politického hnutí, které ač registrováno u Ministerstva vnitra ČR „není politickým subjektem s členstvem, programem, orgánem,…“. Z toho pak dovozuje, že odpůrce tím obešel zákonnou podmínku registrace nezávislého kandidáta, kterou je petice podepsaná tisícem voličů. Má tedy za to, že odpůrce č. 1) byl neprávem registrován jako kandidát pro volby do Senátu. Poukázal též na to, že Krajský soud v Brně dosud nerozhodl o jeho návrhu na zrušení registrace odpůrce č. 1), a tak registrace dosud nenabyla právní moci. Dále namítal, že odpůrce č. 1) se „podvodně vydával za nezávislého kandidáta“, čímž oklamal voliče.
Nejvyšší soud, jehož příslušnost k řízení je založena ustanovením §88 odst. 2 zák. č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon), dospěl k závěru, že návrh je nutno zamítnout.
Podle čl. 18 odst. 2 Ústavy České republiky má právo volit každý občan České republiky, který dosáhl věku 18 let. Právo občana podílet se na správě veřejných věcí svobodnou volbou svých zástupců vyplývá také z čl. 21 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Ve shodě s čl. 20 Ústavy stanoví další podmínky výkonu volebního práva, organizace voleb a rozsah soudního přezkumu zákon. Tímto zákonem je výše již citovaný zákon č. 247/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Pokud jde o volby do Senátu Parlamentu České republiky, pak podle §87 odst. 2 zákona platí, že podáním návrhu na neplatnost hlasování, neplatnost voleb nebo neplatnost volby kandidáta se může domáhat ochrany u soudu podle zvláštního předpisu (tímto „zvláštním předpisem“ je ustanovení §200n o. s. ř.) mimo jiné každý občan zapsaný do stálého seznamu voličů ve volebním okrsku, kde byl senátor volen. Návrh je třeba podat nejpozději deset dnů po vyhlášení výsledků voleb Státní volební komisí.
Ve smyslu ustanovení §200n odst. 4 o. s. ř. Nejvyšší soud rozhodne o návrhu do dvaceti dnů bez jednání usnesením, proti němuž nejsou přípustné opravné prostředky a jež nabývá právní moci dnem vyvěšení na úřední desce soudu.
Výsledky prvního kola voleb do třetiny Senátu Parlamentu České republiky konaných ve dnech 25. a 26. října 2002 vyhlásila a uveřejnila Státní volební komise dne 29. října 2002, přičemž podle uveřejněných výsledků ve volebním obvodu č. 54 Z. byl zvolen senátorem PhDr. V. Ž.
Ze zprávy O. ú. ve Z. ze dne 8. 11. 2002 bylo zjištěno, že navrhovatel Ing. P. V. není veden ve stálém seznamu voličů v žádné obci volebního obvodu č. 54 pro volby do Senátu PČR konaných ve dnech 25. a 26. října 2002 a 1. a 2. listopadu 2002. Jeho trvalý pobyt ke dni podání zprávy je B. – Ž., G. 1302/8.
Podle sdělení Úřadu městské části města B. B.-Ž. ze dne 11. 11. 2002 je navrhovatel Ing. P. V. trvale hlášen bytem B., G. 8, a je zde veden ve stálém seznamu voličů ve volebním okrsku č. 180. Jmenovaný se také zúčastnil voleb do obecních zastupitelstev konaných ve dnech 1. a 2. listopadu 2002. Volby do Senátu Parlamentu ČR se v dotčeném volebním okrsku nekonaly.
Na základě výše uvedených zpráv Nejvyšší soud zjistil, že navrhovatel není osobou, kterou zákon opravňuje k tomu, aby se mohla domáhat zákonem stanoveným postupem soudního přezkumu dodržování příslušných ustanovení volebního zákona v případě voleb do Senátu Parlamentu České republiky konaných ve dnech 25. a 26. října 2002 (I. kolo) návrhem na vydání rozhodnutí o neplatnosti těchto voleb, resp. návrhem na vydání rozhodnutí o neplatnosti volby kandidáta. Navrhovatel jako občan (§1 odst. 5 zákona), jemuž náleží výkon volebního práva, není totiž zapsán do stálého seznamu voličů ve volebním obvodu, kde byl v těchto volbách volen dotčený senátor, tj. odpůrce č. 1). Navíc je zapsán ve stálém seznamu voličů ve volebním okrsku, v němž se volby do Senátu v roce 2002 (ve dnech 25. a 26. 10. 2002, resp. 1. a 2. 11. 2002) vůbec nekonaly. Není tedy nositelem subjektivního práva, jež by ho opravňovalo domáhat se soudního přezkumu postupem uvedeným v §87 odst. 2 zákona. Volební zákon, jakožto hmotně právní norma, nezakládá takové oprávnění navrhovatele; navrhovatel tedy není nositelem subjektivních práv vyplývajících ze zákona, jež by mu umožňovaly úspěšně se domáhat soudního přezkumu výsledků těchto voleb. Tento stav podle hmotného práva představující na straně navrhovatele nedostatek věcné legitimace se v řízení promítne tak, že navrhovatel je neúspěšný. Proto Nejvyšší soud rozhodl tak, že návrh se zamítá.
Řízení o návrhu na vydání rozhodnutí o neplatnosti voleb je zvláštním druhem řízení i z hlediska rozhodování o jeho nákladech. Nejvyšší soud má zato, že s přihlédnutím k povaze, účelu a předmětu tohoto řízení je nutno rozhodnout o nákladech řízení ve smyslu §146 odst. 1 písm. a) o. s. ř., per. analogiam. Platí tedy pro toto řízení, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí zákon opravné prostředky nepřipouští (§200n odst. 5 o. s. ř.).
V Brně dne 14. listopadu 2002
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík