ECLI:CZ:NSS:2015:14.KSE.3.2015:53
sp. zn. 14 Kse 3/2015 - 53
ROZHODNUTÍ
Nejvyšší správní soud jako soud kárný rozhodl v senátu složeném z předsedy
JUDr. Zdeňka Kühna a členů JUDr. Miroslavy Jirmanové, JUDr. Petry Janouškové,
Mgr. Stanislava Moláka, JUDr. Ireny Schejbalové a JUDr. Hany Šajnerové, o návrhu
předsedy Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 27. 4. 2015 na zahájení kárného řízení
proti JUDr. O. S., soudnímu exekutorovi, Exekutorský úřad Hradec Králové se sídlem
Krunertova 425, Hradec Králové, při ústním jednání konaném dne 15. 9. 2015,
takto:
JUDr. O. S.,
soudní exekutor,
Exekutorský úřad Hradec Králové se sídlem Krunertova 425, Hradec Králové
I. se zp ro š ť u j e,
podle §19 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních
exekutorů, návrhu, jímž mu bylo kladeno za vinu, že jako soudní exekutor v rámci exekuce
vedené pod sp. zn. 086 ExS 280/03 vymohl přes 80.000 Kč, aniž by výtěžek nebo jeho část vydal,
neboť tohoto skutku se kárně obviněný nedopustil;
II. je v i ne n, že
a) jako soudní exekutor, který byl v rámci dohledové činnosti vyzván Exekutorskou komorou
České republiky dne 25. 11. 2013 k vyjádření k obsahu podnětu P. Z. v souvislosti se spisem
sp.zn. 086 ExS 655/06, žádné vyjádření dohledovému orgánu nikdy neposkytl, ani jinak
nereagoval, a to přesto, že byl k témuž vyzván opakovaně dne 17. 1. 2014, se lhůtou do 25. 1.
2014,
t e dy
závažně porušil povinnosti exekutora stanovené §7 odst. 4 písm. b) zákona č. 120/2001 Sb.,
o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve spojení s §7 odst. 5 exekučního
řádu,
t í m s p ách al
závažný kárný delikt exekutora podle §116 odst. 3 písm. a) exekučního řádu;
b) jako soudní exekutor, který byl v rámci dohledové činnosti vyzván dne 23. 2. 2015 a 4. 3. 2015
předsedou Okresního soudu v Hradci Králové o předložení spisu sp.zn. 086 ExS 655/06,
tento spis předsedovi Okresního soudu v Hradci Králové nikdy nepředložil, ani na výzvu ze dn e
4. 3. 2015 jinak nereagoval,
t e dy
závažně porušil povinnosti exekutora stanovené §7 odst. 4 písm. a) zákona č. 120/2001 Sb.,
o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění do 31. 8. 2015, ve spojení
s §7 odst. 6 věta druhá exekučního řádu
t í m s p ách al
závažný kárný delikt exekutora podle §116 odst. 3 písm. a) exekučního řádu;
c) jako soudní exekutor se dopustil průtahů s předáním svého spisu sp.zn. 086 ExS 280/03 nově
pověřené soudní exekutorce JUDr. M. D., tento spis předal dne 13. 9. 2013, jakkoliv tak byl
povinen učinit bezodkladně na základě pravomocného usnesení Okresního soudu v Hradci
Králové ze dne 3. 2. 2012, č.j. 0 Nc 8844/2003-82, které nabylo právní moci dne 22. 3. 2012,
t e dy
porušil povinnosti exekutora dle §44b odst. 2 ve spojení s §46 odst. 1 exekučního řádu,
t í m s p ách al
závažný kárný delikt exekutora podle §116 odst. 3 písm. a) exekučního řádu.
III. Za uvedené delikty uložil kárný senát podle §116 odst. 6 a 9 exekučního řádu
od v ol á n í z e x e ku t or s k é h o ú ř a d u .
IV. Kárné řízení pro skutky spočívající ve formálních pochybeních kárně obviněného ve spisech
sp.zn. 086 ExS 1845/13, 209/13, 161/02, 421/04, 481/05, 375/05, 459/05, 574/05, 262/06,
480/06, 484/06, 638/06, nepředložení potvrzení o sjednání pojištění a pracovních smluv
zaměstnanců během kontroly úřadu exekutora dne 3. 4. 2014 ze strany Exekutorské komory
České republiky, čímž měl spáchat závažný kárný delikt podle §116 odst. 3 písm. a) exekučního
řádu,
se podle §172 odst. 2 písm. a) trestního řádu per analogiam,
z a s t a v u je ,
neboť kárné opatření, ke kterému může kárné stíhání vést, je zcela bez významu vedle kárného
opatření, které bylo kárně obviněnému za kárná provinění uloženo.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
I.A. Kárná žaloba
[1] Dne 29. 4. 2015 došla Nejvyššímu správnímu soudu kárná žaloba podaná kárným
žalobcem, předsedou Okresního soudu v Hradci Králové. Kárný žalobce podal žalobu proti
soudnímu exekutorovi JUDr. O. S. (dále též jen „kárně obviněný“ nebo „soudní exekutor“), a to
pro několik skutků, majících dílem povahu nedostatku součinnosti kárně obviněného
s dohledovými orgány (nepředložení spisu, nepodání vyjádření přes výzvu dohledového orgánu),
dílem průtahů s předáním spisu novému exekutorovi, dílem formálních pochybení při činnosti
kárně obviněného. Kárný žalobce upozorňuje, že kárně obviněný byl v posledních pěti letech již
třikrát shledán vinným závažným kárným deliktem. Pro „ilustraci“ uvádí, že kárně obviněný,
přestože sám je soudním exekutorem, sám vystupuje v pozici povinného ve věcech výkonu
rozhodnutí.
[2] Kárný žalobce navrhuje posoudit jednání kárně obviněného jako závažný kárný delikt.
Kárný žalobce shrnuje, že kárně obviněný trvale maří výkon státního dohledu nad svou činností,
protože s kontrolními orgány nespolupracuje. Ukládání pokut se jeví jako nedostatečné, popsaná
pochybení a nečinnost vážně zpochybňují důvěryhodnost dalšího setrvání kárně obviněného
v exekutorském povolání.
I.B. Vyjádření kárně obviněného
[3] Kárně obviněný ve svém vyjádření zdůrazňuje, že byl k vydání spisu vyzván bez usnesení,
přestože se domnívá, že soud, pokud něco požaduje, používá usnesení. Kritizuje,
že místopředsedkyně Okresního soudu v Hradci Králové, která sama soudila v nalézacím řízení,
působila i jako dohledový orgán v řízení exekučním. K tomu navrhuje důkaz spisem
sp. zn. 9C 145/2006. Kárně obviněný neví, kde je uložena povinnost vyjádřit se ke stížnosti,
je to jeho právo, ne povinnost.
II. Splnění předpokladů pro věcné projednání
[4] Kárný senát nejprve zkoumal, zda kárná žaloba splňuje předpoklady pro její věcné
projednání. Dospěl k závěru, že kárná žaloba byla podána osobou k tomu oprávněnou, obsahuje
stanovené náležitosti a byla podána ve lhůtě stanovené v §117 odst. 3 exekučního řádu.
[5] Kárná žaloba tedy splňuje předpoklady pro její věcné projednání.
[6] Kárný senát se ovšem dále zabýval otázkou, zda obstojí popis skutku tak, jak byl kárným
žalobcem uveden v žalobě. Dospěl k závěru, že v části neobstojí. Kárný žalobce zvolil poměrně
košatý a nepříliš přehledný popis toho, co považuje za kárný delikt. Kárně obviněného vinil nejen
z porušení zákona v žalobě přesně uvedených situacích (viz dále), ale používal rovněž různé vágní
a neurčité formulace. Skutkem je nicméně jen konkrétní jednání identifikované tak, aby nebylo
zaměnitelné s jiným (blíže srov. pojednání o identifikaci skutku v rozhodnutí kárného senátu
ze dne 30. 10. 2012, č. j. 14 Kse 7/2012 - 70). Je tak vyloučeno, aby předmětem kárné žaloby
byl skutek vymezený obecně či neurčitě.
[7] Úprava skutku popsaného v kárné žalobě, samozřejmě nevykročí-li z mezí žaloby, je však
standardně kárnými senáty činěna; kárné senáty ve skutkových větách mechanicky nepřebírají
slovo od slova návrhy podávané kárnými žalobci. Proto ve výrocích tohoto rozhodnutí kárný
senát převzal z kárné žaloby pouze části konkrétně specifikující jednání kárně obviněného,
aniž by se jakkoliv zabýval zcela nekonkrétními výtkami ohledně údajných nedostatků spisů
sp. zn. 086 ExS 405/02, 90/06, 511/12, 585/04 a 139/12 a ohledně údajné absence řádného
označení a zabezpečení úřadu kárně obviněného exekutora (srov. obdobný postup v rozhodnutí
ze dne 16. 4. 2013, č. j. 14 Kse 9/2012 – 143).
III. Ústní jednání a posouzení věci kárným soudem
[8] Kárně obviněný se den před nařízeným jednáním z tohoto jednání omluvil. Ve svém
podání uvedl bez dalších podrobností, že je nemocen. Podle §17 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb.,
o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, se ústní jednání koná zásadně
v přítomnosti navrhovatele a kárně obviněného. V nepřítomnosti kárně obviněného lze věc projednat
pouze tehdy, odmítne-li se před senát dostavit nebo se bez důvodné omluvy nedostaví. Právě o posledně
uvedený případ se v nynější věci jedná. Omluva kárně obviněného nemůže být důvodná
již jen proto, že je naprosto obecná, není z ní patrné, jakou nemocí kárně obviněný trpí
a zda mu skutečně brání v účasti na jednání. Aby kárný senát považoval omluvu argumentující
zdravotním stavem za důvodnou, muselo by z ní být jasně patrné, že byl s ohledem na jeho
konkrétní a jasně specifikovaný závažný zdravotní stav kárně obviněnému nařízen klid na lůžku
bez možnosti vycházek, popřípadě mu konkrétní zdravotní stav jinak brání účastnit se jednání
(srov. k tomu přiměřeně např. rozsudek NSS ze dne 14. 6. 2012, č. j. 1 As 55/2012 – 32, bod 26,
resp. rozhodnutí kárného senátu NSS ze dne 24. 3. 2015, č. j. 14 Kse 7/2014 – 54, bod 8).
Po obdržení omluvy soud kárně obviněného obratem informoval (přípis byl odeslán do jeho
datové schránky v 15.48 hod), že jeho omluvu bere na vědomí, nicméně kárnou žalobu i v jeho
nepřítomnosti projedná. Kárně obviněný měl v každém případě právo, aby jeho zájmy během
jednání zastupoval alespoň jím zvolený zástupce. Kárně obviněný ovšem ani této možnosti
nevyužil. Kárný senát proto projednal věc v nepřítomnosti kárně obviněného.
[9] Při ústním jednání dne 15. 9. 2015 kárný žalobce setrval na svém návrhu.
[10] Kárný senát posoudil jednotlivé skutky, které jsou kárně obviněnému kladeny za vinu
(srov. k tomu body [6] a [7] shora), vycházel přitom z listinných důkazů, které byly v řízení
předloženy, a dalších skutečností zjištěných při ústním jednání, jakož i z relevantní právní úpravy
a své konstantní judikatury. Hodnocení jednotlivých provedených důkazů je uvedeno dále.
III.A. Zproštění viny v části návrhu, podle něhož kárně obviněný jako soudní exekutor v rámci exekuce vymohl
přes 80.000 Kč, aniž by výtěžek nebo jeho část vydal
[11] Kárný žalobce tvrdí, že kárně obviněný v rámci exekuce vedené
pod sp. zn. 086 ExS 280/03 vymohl přes 80.000 Kč, aniž by výtěžek nebo jeho část vydal
(není jasné, zda kárný žalobce myslí vydal oprávněnému nebo nové exekutorce).
[12] K tomu kárný senát z obsahu spisu sp. zn. 086 ExS 280/03 zjistil, že sporné plnění kárně
obviněný obdržel dne 12. 9. 2013, následujícího dne spis předal nové exekutorce, plnění ji předal
dne 8. 10. 2013. Již více než rok přitom nebyl kárně obviněný exekutor oprávněn exekuci vůbec
provádět (k tomu blíže III.D. níže). Proto se kárný senát plně ztotožňuje se závěrem
Exekutorské komory České republiky, obsaženým v její kontrolní zprávě, že byl kárně obviněný
plnění povinen vyplatit nikoliv oprávněnému, ale naopak nové exekutorce. To také v rozumné
době učinil.
[13] Proto kárný senát kárně obviněného zprostil obvinění v této části kárné žaloby.
III.B. Kárně obviněný porušil povinnost vyjádřit se k přípisu Exekutorské komory České republiky v rámci její
dohledové činnosti
[14] Kárný žalobce dále vytýká kárně obviněnému, že se nijak nevyjádřil k opakovaným
žádostem Exekutorské komory České republiky o vyjádření ve věci vedené pod sp. zn. 086 ExS
655/06.
[15] Ve svém písemném vyjádření k tomu kárně obviněný uvedl, že mu není známa žádná
zákonná povinnost v obdobných případech vyjádření poskytnout. Podat vyjádření ke stížnosti
povinného bylo jeho právo, nikoliv povinnost. Stejně tak nikoho nelze nutit podat vyjádření
k žalobě.
[16] Z obsahu tohoto spisu zjistil kárný senát následující.
[17] Kárně obviněný byl jako soudní exekutor v rámci její dohledové činnosti vyzván
Exekutorskou komorou České republiky dne 25. 11. 2013 k vyjádření k obsahu podnětu
povinného P. Z. v souvislosti se spisem sp. zn. 086 ExS 655/06. Exekutorská komora žádala
kárně obviněného o vyjádření k obsahu podnětu povinného, který byl k žádosti Komory
přiložen. V případě, že vyjádření nebude dostatečné, bude soudní exekutor požádán o předložení
spisu, sdělila kárně obviněnému Komora. Kárně obviněný k předložení vyjádření dostal lhůtu
do 9. 12. 2013.
[18] Protože na výzvu Komory kárně obviněný nijak nereagoval, urgovala Komora jeho
vyjádření dne 17. 1. 2014. Text urgence byl v podstatě shodný s předchozí výzvou, na kterou také
Komora odkázala. K vyjádření mu Komora stanovila lhůtu do 25. 1. 2014. Ani na tuto výzvu
kárně obviněný nijak nereagoval.
[19] Podle §7 odst. 3 písm. c) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční
činnosti (exekuční řád), je Ministerstvo spravedlnosti při výkonu státního dohledu oprávněno
požadovat ve lhůtě, kterou stanoví, písemné vyjádření exekutora k věci, která je předmětem
státního dohledu. Podle §7 odst. 4 písm. b) exekučního řádu je exekutor povinen ministerstvu
při výkonu státního dohledu poskytnout požadovanou součinnost tím, že poskytne písemné
vyjádření podle odstavce 3 písm. c).
[20] Exekuční řád dává v §7 odst. 5 exekučního řádu obdobné pravomoci i Komoře.
Podle tohoto ustanovení Komora vykonává dohled nad činností exekutora, nad řízením činnosti
exekutorského úřadu a nad dodržováním povinností stanovených exekutorovi zákonem
o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu.
Pro výkon dohledu platí obdobně odstavce 3 a 4.
[21] Komora byla tedy oprávněna od exekutora požadovat vyjádření, a exekutor byl povinen
jí toto vyjádření poskytnout. Kárně obviněný tuto povinnost nesplnil, k výzvě komory se nikdy
nevyjádřil.
[22] Z jeho vyjádření kárnému senátu lze přitom soudit, že o existenci této povinnosti kárně
obviněný vůbec neví. Kárného senátu se dokonce výslovně tázal, kde je tato povinnost
stanovena. I kdyby snad kárně obviněný o této povinnosti nevěděl, jde o naprosto
neomluvitelnou neznalost práva, a to s ohledem na jeho postavení profesionála, soudního
exekutora, nositele části státní moci. Pokud svou situaci kárně obviněný srovnává s právem
žalovaného (asi v civilním řízení) vyjádřit se k žalobě, jde o naprosto nepřípadnou argumentaci.
Kárně obviněný ve vztahu ke kárnému žalobci není v soukromoprávním postavení,
ale je nositelem části státní moci. Právě proto mu exekuční řád stanoví zcela jasné povinnosti,
které však kárně obviněný soustavně ignoruje.
[23] Naprostá pasivita kárně obviněného ve vztahu ke Komoře a jejím dvěma výzvám
je neomluvitelná. Nelze akceptovat ani výmluvu kárně obviněného, že obě výzvy Komory uvádí,
že nebude-li jeho vyjádření dostatečné, bude vyžádán spis. Výzva rozhodně nestála tak,
jak se snad snaží naznačit kárně obviněný, že buď mohl poslat Komoře vyjádření, anebo si Komora
vyžádá spis. Ten si ostatně ve spolupráci s Komorou následně (byť neúspěšně) vyžadoval kárný
žalobce (viz dále část III.C.).
[24] Nečinnost kárně obviněného přitom není způsobena žádným náhodným a jednorázovým
přehlédnutím (což by bylo sice protiprávní, nicméně pochopitelné), ale je naopak částí
přesvědčení kárně obviněného, že s orgány dohledu vlastně nemusí nijak komunikovat (srov. bod
[22] shora). Právě proto kárný senát hodnotí jednání kárně obviněného jako závažný kárný delikt
exekutora podle §116 odst. 3 písm. a) exekučního řádu.
III.C. Kárně obviněný porušil povinnost předložit spis předsedovi okresního soudu v rámci jeho dohledové činnosti
[25] Dalším skutkem, který kárný žalobce kárně obviněnému vytýká, je nepředložení spisu
sp.zn. 086 ExS 655/06, a to i přes opakovanou výzvu kárného žalobce.
[26] Kárně obviněný upozorňuje, že kárný žalobce jej k předložení spisu vyzval bez usnesení,
přestože soud by měl správně používat usnesení.
[27] Ze spisu sp. zn. 086 ExS 655/06 kárný senát zjistil, že kárně obviněný byl nejprve dne
13. 5. 2014 místopředsedkyní Okresního soudu v Hradci Králové M. Š. vyzván o vyjádření
k několika otázkám týkajícím se tohoto spisu a spisu 212/05. Na to kárný žalobce stručně
reagoval dne 23. 5. 2014; navíc se podivil, že s ním jedná právě soudkyně Š., která vystupovala
rovněž v nalézacím řízení v obou věcech. Následovala dne 23. 2. 2015 výzva kárného žalobce,
aby kárně obviněný ve třídenní lhůtě předložil ke kontrole spis sp. zn. 086 ExS 655/06. O tři dny
reagoval kárně obviněný s tím, že se dotazoval, na základě čeho kárný žalobce požaduje spis.
K tomu mu kárný žalobce dne 4. 3. 2015 sdělil, že spis požaduje na základě §7 exekučního řádu
k výkonu státního dohledu nad činností soudního exekutora. Na to již kárně obviněný nijak
nereagoval a spis ve třídenní lhůtě ani nikdy později kárnému žalobci nezaslal.
[28] Podle §7 odst. 4 písm. a) exekučního řádu, ve znění do 31. 8. 2015, je exekutor povinen
ministerstvu při výkonu státního dohledu poskytnout požadovanou součinnost tím, že zašle
ve lhůtě stanovené ministerstvem kopie požadovaných listin, případně na dobu nezbytně nutnou
spis. Podle §7 odst. 6 věty druhé exekučního řádu pro výkon státního dohledu předsedou
okresního soudu se použijí obdobně odstavce 2 až 4.
[29] Kárný žalobce byl tedy podle §7 odst. 4 písm. a) ve spojení s větou druhou §7 odst. 6
exekučního řádu oprávněn požadovat od kárně obviněného na dobu nezbytně nutnou spis
a kárně obviněný byl povinen mu ten to spis vydat. Kárně obviněný tuto povinnost úmyslně
nesplnil, spis kárnému žalobci nikdy neposkytl.
[30] Závažnost jednání kárně obviněného zvyšuje to, že svou pasivitou a nevydáním spisu
zcela zmařil výkon státního dohledu nad svou činností v této věci. I proto kárný senát tento
skutek hodnotí jako závažný kárný delikt exekutora podle §116 odst. 3 písm. a) exekučního řádu.
[31] Výmluva kárně obviněného na to, že očekával vydání formálního usnesení okresního
soudu, a proto na bezformální výzvu nijak nereagoval, neobstojí. Exekuční řád totiž pro výzvu
dle §7 odst. 4 písm. a) nevyžaduje žádnou formu, postačí tedy i jen neformální přípis předsedy
okresního soudu, jak se tomu stalo i v tomto případě. Výzvu podle §7 odst. 4 písm. a) ostatně
nelze považovat za výkon soudnictví, ale za výkon státní dohledové činnosti předsedy okresního
soudu.
[32] Kárný senát neprovedl důkaz navržený kárně obviněným, totiž soudním spisem
sp. zn. 9 C 145/2006, který měl pravděpodobně prokázat, že soudkyně Š. rozhodovala
v nalézacím řízení v této věci. Tato skutečnost je pro nyní posuzovaný skutek bez významu,
kárný žalobce vytýká nepředložení spisu, nikoliv nevyjádření se k výzvě místopředsedkyně soudu
Š.
III.D. Kárně obviněný se dopustil průtahů s předáním svého spisu nově ustanovené exekutorce
[33] Kárný žalobce dále kárně obviněnému vytýká, že ve věci sp. zn. 086 ExS 280/03
se dopustil průtahů s předáním svého spisu nově pověřené soudní exekutorce JUDr. M. D.
[34] K tomuto se kárně obviněný nijak nevyjádřil.
[35] Kárný senát ze spisu sp. zn. 086 ExS 280/03 zjistil, že Okresní soud v Hradci Králové
rozhodl usnesením ze dne 3. 2. 2012, č. j. 0Nc 8844/2003 - 82, které nabylo právní moci dne
22. 3. 2012, tak, že kárně obviněného zprostil pověření k provedení exekuce ve věci oprávněné
MERKA SPEDITION, s. r. o. proti povinnému Ing. P. (věc vedená u kárně obviněného pod
sp. zn. 086 ExS 280/03). Současně provedením exekuce pověřil soudní exekutorku M. D. Soud
tak rozhodl na návrh oprávněné společnosti, která si stěžovala na nečinnost kárně obviněného,
na to, že s ní nekomunikuje. Z odůvodnění usnesení plyne, že kárně obviněný se k návrhu nijak
nevyjádřil, a přes opakovaně ukládané pokuty nikdy spis nevydal soudu. Usnesení nabylo právní
moci dne 22. 3. 2012. Dne 15. 5. 2012 podal kárně obviněný proti usnesení odvolání, které
Okresní soud v Hradci Králové pro opožděnost odmítl dne 9. 11. 2012 usnesením č.
j. 0Nc 8844/2003 – 97. Soud nevyhověl žádosti soudního exekutora o prominutí lhůty, neboť
prominutí lhůty je ve výkonu rozhodnutí a v exekučním řízení vyloučeno. Teprve dne 13. 9. 2013
kárně obviněný předal spis nově ustanovené soudní exekutorce.
[36] Kárně obviněný se tedy jednoznačně dopustil průtahů s předáním spisu nově ustanovené
soudní exekutorce. Spis totiž předal teprve dne 13. 9. 2013, jakkoliv tak byl povinen učinit
bezodkladně po právní moci usnesení soudu, který jej zprostil pověření k provedení exekuce
a provedením exekuce pověřil novou exekutorku. Toto usnesení nabylo právní moci dne
22. 3. 2012. Celková doba průtahů kárně obviněného tak činí bezmála jeden a půl roku.
[37] Délku průtahů je přitom nutno počítat již od právní moci usnesení, kterým soud zprostil
kárně obviněného pověření k provedení exekuce. Odvolání proti tomuto usnesení bylo kárně
obviněným podáno zjevně opožděně (téměř 2 měsíce po uběhnutí lhůty pro podání odvolání).
Podle §254 odst. 2 o. s. ř. není možné zmeškání lhůty v rámci vykonávacího řízení prominout,
tedy toto odvolání nemohlo mít nikdy odkladný účinek, jaký předpokládá §206 odst. 1 o. s. ř.
u odvolání přípustného a včasně podaného. Průtahy nelze přičítat běžnému administrativnímu
nedopatření na straně exekutora, který na předání spisu „zapomněl“. Jakkoliv se k této otázce
kárně obviněný nevyjádřil, je ze spisu patrné, že usnesení okresního soudu ze dne 3. 2. 2012,
kterým byl zproštěn pověření k provedení exekuce, v žádném případě nepřehlédl. Naopak, byl
si ho dobře vědom, aktivně se proti němu bránil, byť pozdě. Kárný senát tedy vyhodnotil i tento
skutek jako spáchaný úmyslně.
[38] Z §44b exekučního řádu plyne povinnost exekutora, který exekuci dosud vedl, věc
postoupit nově pověřenému exekutorovi; počínaje dnem 1. 1. 2013 je tato povinnost stanovena
v §44b odst. 2 exekučního řádu. Protože jde o procesní normu, ve výroku rozhodnutí kárný
senát uvádí již nové znění exekučního řádu; o povinnosti kárně obviněného věc postoupit přitom
nebylo pochyb ani ve znění §44b do 31. 12. 2012. Jakkoliv zákon výslovně neuvádí, že dosavadní
exekutor tak musí učinit bezodkladně, plyne to z povahy věci a především z výslovného pravidla
§46 odst. 1 exekučního řádu. Podle něj exekutor postupuje v exekuci rychle a účelně; při tom dbá
ochrany práv účastníků řízení i třetích osob dotčených jeho postupem.
[39] Závažnost tohoto porušení zákona zvyšuje zejména to, že příčinou odnětí věci kárně
obviněnému byly právě neakceptovatelné průtahy, kterých se ve věci dopouštěl. Rozumnou
reakcí by tedy bylo promptní předání věci nové exekutorce. Kárně obviněný ovšem reagoval
naprosto opačně. Další, téměř osmnáctiměsíční nečinností, tak zásadně poškodil oprávněného.
Tento případ jen dokresluje nepochopitelnou laxnost a pasivitu kárně obviněného v tomto
i v dalších skutcích. Kárný senát proto i tento skutek hodnotí jako závažný kárný delikt exekutora
podle §116 odst. 3 písm. a) exekučního řádu.
IV. Sankce
[40] Při úvaze o druhu a výši kárného opatření vycházel kárný senát především z toho,
že kárně obviněný soudní exekutor byl v posledních pěti letech již kárným senátem potrestán
celkem čtyřikrát. Podle rozhodnutí kárného senátu ze dne 22. 10. 2013, č. j. 15 Kse 3/2013 – 31,
se kárně obviněný dopustil kárného provinění tím, že jako osoba mající postavení soudního
exekutora nesplnil řádně a včas svůj závazek vůči několika oprávněným, dále se dopustil kárného
deliktu tím, že nevyhověl žádosti ministerstva spravedlnosti o sdělení čísel účtů, která používal
pro vymožená plnění, a konečně tím, že neposkytl písemné vyjádření, ačkoli byl
o to ministerstvem spravedlnosti žádán (pokuta 10.000 Kč). Podle rozhodnutí ze dne 19. 9. 2011,
č. j. 15 Kse 8/2010 – 39, se dopustil kárného provinění tím, že jako soudní exekutor provedl
dražbu a udělil příklep, přestože byl ze strany oprávněného informován o postoupení
vymáhaných pohledávek a o změně v osobě oprávněného, aniž by rozhodl o odvolání proti
dražební vyhlášce podaném povinným (pokuta 50.000 Kč). Podle rozhodnutí ze dne 19. 9. 2011,
č. j. 15 Kse 4/2011 – 62, se dopustil kárného provinění tím, že formálně pochybil při vedení
spisů a byl při vedení exekuce v rámci dvou řízení nedůvodně nečinný (pokuta 30.000 Kč).
Podle rozhodnutí ze dne 10. 11. 2010, č. j. 15 Kse 1/2010 – 54, se dopustil kárného provinění
tím, že jako soudní exekutor nečinil ve věci, v níž byl pověřen provedením exekuce, žádné úkony,
a to i přesto, že byl k tomu exekučním soudem opakovaně vyzván (pokuta 150.000 Kč).
[41] Bohužel v činnosti kárně obviněného přetrvávají takové zásadní nedostatky,
že je evidentní, že není s to plnit povinnosti soudního exekutora, a jak oprávněné, tak povinné
v exekučním řízení opakovaně poškozuje. Svou nečinností vůči kontrolním orgánům přitom
znemožňuje účinný dohled nad svou činností.
[42] Kárný senát vzal dále v úvahu, že všechny tři skutky, pro něž byl kárně obviněný nyní
shledán vinným, jsou s ohledem na kontext věci mimořádně závažné. Ve věci nejde o prosté
a spíše ojedinělé administrativní pochybení. Naopak, souzené skutky vyjadřují celkový postoj
exekutora, který se brání jakémukoliv dohledu nad svou činností a prokazuje zásadní neznalost
elementárních pravidel dohledu nad exekutory. Opakované zjevně úmyslné odepření součinnosti,
tj. nezaslání vyjádření Exekutorské komoře, a zejména nepředání spisu kárnému žalobci je jeden
z nejzávažnějších kárných deliktů exekutora, již jen proto, že v jeho důsledku kárně obviněný
záměrně znemožnil dohled nad zákonností svého postupu v dané kauze. Téměř jeden a půl roční
průtah s předáním spisu nově pověřenému exekutorovi je pak skandální za situace,
v níž důvodem odejmutí věci kárně obviněnému byly právě jeho předchozí průtahy. Jako
přitěžující okolnost vzal kárný senát též v úvahu, že kárně obviněný své pochybení neuznal
a nevyvodil z něj žádné důsledky. Naopak polehčující okolnosti neshledal kárný senát žádné.
[43] Za této situace kárný senát zvažoval, zda by snad přiměřenou sankcí bylo opětovné
uložení pokuty. Přitom si kárný senát nemohl nepovšimnout, že kárně obviněný byl liknavý
již s úhradou dvou pokut ve věcech sp. zn. 15 Kse 3/2013 a 15 Kse 1/2010. Ukládání dalších
pokut již kárný senát neviděl jako účelné, pokuty evidentně neplní účel, který plnit mají. Nelze
nadále připustit, aby kárně obviněný svou (ne)činností a neschopností vést řádně exekutorský
úřad poškozoval oprávněné, povinné i další osoby a narušoval celkovou důvěru v právní řád
České republiky. S ohledem na uvedené je evidentní, že jiná cesta než odvolání kárně obviněného
z exekutorského úřadu není možná.
[44] Ze všech uvedených důvodů proto kárný senát volí tuto nejpřísnější sankci, která
je jedinou přiměřenou reakcí na neschopnost kárně obviněného dostát svým povinnostem. Kárný
senát zdůrazňuje, že si kárně obviněný zjevně ani po mnoha letech v exekutorském úřadu není
svých zákonných povinností vědom. Forma a způsob, jakým kárně obviněný (ne)komunikuje
s dohledovými orgány a vede exekuční řízení, poškozuje nejen účastníky exekučních řízení,
ale též celý exekutorský stav. S ohledem na opakované závažné přešlapy by proto jiná sankce
nemohla splnit účel kárného řízení.
[45] Kárný senát poznamenává, že si je vědom §116 odst. 11 exekučního řádu, dle něhož
se exekutorovi uloží kárné opatření odvolání z exekutorského úřadu, byl-li kárně obviněný
v posledních 5 letech před podáním návrhu na zahájení kárného řízení nejméně třikrát
pravomocně uznán vinným závažným kárným deliktem, jestliže tato skutečnost zpochybňuje
důvěryhodnost jeho dalšího setrvání v exekutorském povolání. Toto ustanovení nabylo účinnosti
dne 1. 1. 2013, a to novelou provedenou zákonem č. 396/2012 Sb. Tuto sankční normu nelze
aplikovat retroaktivně na rozhodnutí učiněná před její účinností, tedy před 1. 1. 2013; takováto
zpětná aplikace by byla v rozporu s ústavní zásadou žádný trest bez předchozího zákona (čl. 39
Listiny základních práv a svobod).
V. Zastavení řízení
[46] Kárný žalobce snesl v části III.B. své kárné žaloby celou řadu dalších skutků, které kárně
obviněnému vytýká (viz jejich výčet ve výroku IV. tohoto rozhodnutí). Některé skutky byly tak
neurčitě vymezené, že se jimi kárný senát zabývat nemohl (viz bod [7] shora). V návaznosti
na výše uvedené skutečnosti kárný senát dospěl k závěru, že jde o jednání v rámci typového
stupně škodlivosti kárných deliktů, a zejména ve srovnání s kárnými delikty, pro něž již byl
soudní exekutor postižen, zcela evidentně výrazně méně závažné. Přitom kárné opatření,
k němuž může kárné stíhání vést, by bylo vzhledem ke kárnému opatření, které již soudnímu
exekutorovi bylo uloženo, zcela bez významu. Další dokazování v těchto věcech by bylo zřejmě
v rozporu s efektivitou kárného řízení.
[47] Kárný senát proto podle §172 odst. 2 písm. a) trestního řádu per analogiam kárné řízení
pro skutky vymezené ve výroku IV. zastavil (k použitelnosti tohoto institutu srov. rozhodnutí
ze dne 24. 11. 2011, č. j. 15 Kse 9/2011 – 16).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. září 2015
JUDr. Zdeněk Kühn
předseda kárného senátu