ECLI:CZ:NSS:2006:2.AFS.91.2005:61
sp. zn. 2 Afs 91/2005 - 61
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše
Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce R. M.,
zastoupeného JUDr. Milanem Novákem, advokátem se sídlem Hradec Králové, Dukelská 15,
proti žalovanému Finančnímu ředitelství Brno, se sídlem Brno, nám. Svobody 4, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 1. 2005,
č. j. 29 Ca 408/2002 - 26,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 12. 1. 2005, č. j. 29 Ca 408/2002 - 26
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení
označeného rozsudku Krajského soudu v Brně, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 10. 2002, č. j.: FŘ-110-6828/2001-0107/PH, jímž bylo
zamítnuto jeho odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru Finančního úřadu Zlín ze dne
28. 6. 2001, č. j. 142682/01/303912/2629 doměřujícímu na dani z příjmů fyzických osob
za zdaňovací období r. 1996 částku 103 280 Kč.
Krajský soud ve věci rozhodl bez jednání a žalobní námitku nesprávného nezahrnutí
faktur od dodavatelů H. v. o. s. a K. spol. s r. o. do výdajů posoudil tak, že žalobce v rozporu
s povinností vyplývající z §31 odst. 9 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků
(dále jen „daňový řád“) neprokázal, že se jednalo o výdaje ve smyslu §24 odst. 1 zákona
č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, neprokázal, že práce spočívající v opravách nákladních
vulkanizačních forem byly provedeny. Formálně vystavené doklady nebyly podloženy
dalšími zjištěními o provedení oprav ani provedenými výslechy svědků. Žalobní námitku
porušení procesních předpisů soud označil za nedostatečně konkrétní a žalobu zamítl.
Stěžovatel v kasační stížnosti namítá, že se krajský soud nedostatečně vypořádal
se žalobní námitkou týkající se provádění prací subdodavateli pro společnosti H. v. o. s.
a K. spol. s r. o.; pro žalobce bylo podstatné jen to, že práce byly provedeny, a podíl
jednotlivých subdodavatelů považuje za nepodstatný. Podle jeho názoru správce daně,
žalovaný i soud překročili zákonné meze a ukládají mu více povinností, než stanoví zákon,
pokud po něm požadovali prokázání konkrétního provedení prací subdodavateli. V žalobě
namítal, že při správném provedení důkazů a provedení dalších jím navržených důkazů by
žalovaný musel dospět k závěru, že firma H. sporné opravy skutečně zajišťovala. Tuto žalobní
námitku nelze považovat za nekonkrétní, neboť se týkala celého důkazního řízení. Dále
poukazuje na pochybení soudu, který odmítl věcně řešit námitky porušení ust. §2 odst. 1, 3 a
§31 odst. 2, 8 daňového řádu pro údajný nedostatek konkretizace v žalobě. Tyto námitky
byly konkretizovány celým obsahem žaloby – jednalo se o poukaz na nesprávné hodnocení
důkazů, ukládání důkazních povinností nad rámec zákona, nezjištění skutečného stavu věci, to
vše ústící v nesprávný závěr o neuznání výdajů. Stěžovatel se domnívá, že krajský soud se
nevypořádal s jeho právní argumentací a svůj právní závěr řádně nezdůvodnil. K tomu
poukazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 103/99, podle něhož povšechné a obecné
odůvodnění rozhodnutí, navíc převzaté od žalovaného, není v souladu s ústavním pořádkem.
Z těchto důvodů stěžovatel navrhuje zrušení napadeného rozsudku krajského soudu a vrácení
věci k dalšímu řízení.
V závěru kasační stížnosti stěžovatel uvedl, že si je vědom nedostatku jedné
z náležitostí, a to uvedení data doručení napadeného rozsudku a požádal o stanovení lhůty
k doplnění tohoto údaje. Krajský soud jednak stěžovatele vyzval k zaplacení soudního
poplatku, jednak usnesením ze dne 5. 4. 2005 jej vyzval k doplnění náležitostí kasační
stížnosti, a to o uvedení dne doručení rozsudku. Ke splnění mu byla stanovena lhůta jednoho
měsíce; výzva byla doručena jeho zástupci dne 21. 4. 2005 (viz doručenka na čl. 41 p.v.
soudního spisu). Dne 24. 5. 2005 bylo osobně podáno u krajského soudu doplnění kasační
stížnosti, v níž jednak stěžovatel doplnil den, kdy mu byl doručen rozsudek, a dále na pěti
stránkách doplnil věcnou argumentací kasační stížnost, včetně vznesení nových kasačních
námitek a rozšíření rozsahu kasační stížnosti.
Podle §106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení
rozhodnutí. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Podle odst. 3 téhož
ustanovení, nemá-li kasační stížnost všechny náležitosti již při jejím podání, musí být tyto
náležitosti doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení, kterým byl stěžovatel
vyzván k doplnění podání. Jen v této lhůtě může stěžovatel rozšířit kasační stížnost na výroky
dosud nenapadené a rozšířit její důvody. Tuto lhůtu může soud na včasnou žádost stěžovatele
z vážných důvodů prodloužit, nejdéle však o další měsíc.
V daném případě konec lhůty stanovené podle §40 odst. 2 s. ř. s. připadl na sobotu
dne 21. 5. 2005; lhůta proto skončila v pondělí dne 23. 5. 2005 (§40 odst. 3 s. ř. s.). K podání
učiněnému po této lhůtě nelze přihlížet. Ze spisu není zřejmé a stěžovatel ani netvrdí,
že by z vážných důvodů požádal o prodloužení lhůty.
Žalovaný v písemném vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že oprávněně vyloučil
z daňově uznatelných výdajů částku 225 600 Kč dle faktury č. 3/96 ze dne 11. 10. 1996
vystavené H. v. o. s. za opravu vulkanizační formy a částku 111 900 Kč dle faktury č. 960193
ze dne 25. 11. 1996 vystavené K. spol. s r. o. za opravu vulkanizačních forem v září, říjnu a
listopadu. K tomu poznamenává, že výdaj za fakturované práce v měsíci září uznán byl.
Daňový subjekt neprokázal své tvrzení o tom, že práce byly provedeny (u společnosti
K. spol. s r. o. zčásti). Dále poukazuje na to, že ve vztahu ke společnosti K. nepadla
v daňovém řízení žádná zmínka o subdodavatelích prací. Požadavek na takové prokázání
prací je zcela v souladu se zákonem, šlo o součást důkazního břemene daňového subjektu.
Krajský soud se v rozsudku podle přesvědčení žalovaného dostatečně vypořádal
s hodnocením zjištěných skutečností. Námitka, že šetření u subdodavatelů firmy H. v. o. s.
probíhala bez účasti stěžovatele, je novým tvrzením ve smyslu §109 odst. 4 s. ř. s. a Nejvyšší
správní soud by k ní neměl přihlížet. Námitka odmítnutí žalobních bodů procesního
charakteru krajským soudem neodpovídá skutečnosti. Soud se jimi v rozsahu žaloby zabýval.
Oproti tomu se zcela důvodně nezabýval námitkou porušení §2 odst. 1, 3 a §31 odst. 8
daňového řádu, protože ta byla v žalobě skutečně položena pouze v obecné podobě. I zde
stěžovatel v kasační stížnosti uplatnil některá nová tvrzení. Žalovaný považuje kasační
stížnost za nedůvodnou a navrhuje její zamítnutí.
Nejvyšší správní soud je podle §109 odst. 2 s. ř. s. vázán rozsahem kasační stížnosti,
podle odst. 3 téhož ustanovení i jejími důvody - výjimkou z této vázanosti však je zatížení
soudního řízení zmatečností nebo jinou vadou, která mohla mít za následek nezákonné
rozhodnutí o věci samé, či nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku nebo nicotnost
správního rozhodnutí. K tomu musí soud přihlédnout z moci úřední, bez ohledu na to,
zda taková vada je kasační stížností namítána, a tedy i za situace, kdy je taková námitka
vznesena opožděně. V daném případě má takový charakter námitka rozhodnutí soudu
bez jednání přes výslovný nesouhlas stěžovatele.
K tomu ze soudního spisu vyplývá, že stěžovatel podal žalobu dne 17. 12. 2002 a dne
2. 9. 2003 soud zaslal účastníkům řízení přípis mj. obsahující výzvu k vyjádření souhlasu
k rozhodnutí věci bez jednání ve smyslu §51 odst. 1 s. ř. s. Na tuto výzvu sdělil žalobce dne
17. 9. 2003 (č. l. 6) a žalovaný dne 22. 9. 2003 (č. l. 7), že nesouhlasí s rozhodnutím věci
bez jednání. Krajský soud pak dne 25. 11. 2004 opětovně vyzval oba účastníky řízení
k vyjádření o souhlasu s rozhodnutím bez jednání, k vyjádření jim stanovil lhůtu 7 dnů s tím,
že nevyjádření v této lhůtě bude soudem považováno za vyslovení souhlasu s takovým
postupem. Žádné vyjádření soudu doručeno nebylo a ten rozhodl dne 12. 1. 2005 bez jednání.
Podle §51 odst. 1 s. ř. s. soud může rozhodnout o věci samé bez jednání, jestliže
to účastníci shodně navrhli nebo s tím souhlasí. Má se za to, že souhlas je udělen také tehdy,
nevyjádří-li účastník do dvou týdnů od doručení výzvy předsedy senátu svůj nesouhlas
s takovým projednáním věci; o tom musí být ve výzvě poučen.
V daném případě žalobce i žalovaný výslovně vyjádřili nesouhlas s rozhodnutím věci
bez jednání a jejich mlčení k pozdější výzvě, navíc obsahující lhůtu k vyjádření kratší než
zákonnou, nelze považovat za vyjádření souhlasu. Pokud v řízení účastník k výzvě soudu
nebo i bez ní (např. v žalobě či ve vyjádření k ní) výslovně vysloví nesouhlas s rozhodnutím
soudu bez jednání, lze takový nesouhlas popřít jedině novým, a to výslovným vyjádřením
souhlasu. Názor, že výslovné vyjádření dříve učiněné nemůže být popřeno pozdějším
mlčením, vyslovil Nejvyšší správní soud již v rozsudku č. j. 1 Azs 76/2005 - 77 ze dne
21. 12. 2005.
Soud podle §49 s. ř. s. ve věci samé rozhoduje při jednání, postup podle §51 s. ř. s.
je výjimkou z této zásady, která má stanoveny své podmínky. Krajský soud v dané věci
rozhodl bez jednání, aniž byly tyto podmínky splněny. Tím současně porušil právo na veřejné
projednání věci zakotvené v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Takový proces
proto nelze považovat za spravedlivý.
Z hlediska ust. §109 odst. 3 s. ř. s. se jedná o vadu řízení, která mohla mít za následek
nezákonné rozhodnutí o věci samé ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Proto Nejvyšší správní soud napadený rozsudek podle §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc
mu současně vrátil k dalšímu řízení, v němž je krajský soud podle odst. 3 téhož ustanovení
jeho právním názorem vázán.
Pokud jde o další stížní námitky uplatněné v zákonné lhůtě, jedná se o námitky
věcného charakteru, jejichž posouzení může být po projednání věci krajským soudem odlišné,
a tudíž jejich hodnocení je v daném stadiu předčasné a nadbytečné.
V novém řízení rozhodne krajský soud i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti
(§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. dubna 2006
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu