ECLI:CZ:NSS:2005:2.AS.10.2005
sp. zn. 2 As 10/2005 - 46
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Miluše Doškové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: 1. e., s. r. o.,
zastoupený Mgr. Jaroslavem Čapkem, advokátem se sídlem Komenského 241, Hradec
Králové, proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje, se sídlem U Jezu 642/2a,
Liberec 2, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu
v Ústí nad Labem ze dne 23. 11. 2004, sp. zn. 59 Ca 99/2004,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí kasační stížností proti v záhlaví označenému
usnesení krajského soudu, kterým soud zamítl návrh na přiznání odkladného účinku žalobě
napadající rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje („žalovaný“) ze dne 18. 5. 2004,
č. j. KULK/2305/2004/OŽPZ.
Stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje důvod obsažený v ustanovení
§103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), a namítá
tak nesprávné posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Tuto nezákonnost
spatřuje stěžovatel v tom, že krajský soud vycházel z právního názoru, že vynaložení
finančních prostředků na zpracování manipulačního a provozního řádu pro malou vodní
elektrárnu K. nepředstavuje nenahraditelnou újmu, proti čemuž stěžovatel argumentuje tím, že
předmětné dokumenty jsou vždy speciální a tedy nepoužitelné pro jakýkoliv jiný účel.
Takovéto vynaložení finančních prostředků proto vždy představuje nenahraditelnou ztrátu.
Za nenahraditelnou újmu stěžovatel považuje rovněž případné nové povolení k nakládání
s vodami, když tvrdí, že disponuje platným vodoprávním povolením.
Proto stěžovatel navrhuje napadené usnesení krajského soudu zrušit a věc mu vrátit
k dalšímu řízení.
Podle ustanovení §104 odst. 3 písm. c) s. ř. s. je kasační stížnost nepřípustná
proti rozhodnutí, „které je podle své povahy dočasné.“ Jak plyne z konstantní judikatury
Nejvyššího správního soudu (viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
22. 12. 2004, sp. zn. 5 As 52/2004, nebo usnesení ze dne 28. 1. 2004, sp. zn. 1 Ans 2/2003),
rozhodnutí o odkladném účinku žalobě jako procesní institut je zcela nepochybně svou
povahou rozhodnutím dočasným, neboť má pouze omezené trvání; není-li zrušeno soudem,
zaniká z moci zákona.
Dočasnou povahu má proto i rozhodnutí, jímž byl - jako v případě stěžovatele - návrh
na přiznání odkladného účinku žalobě zamítnut. Zamítavé rozhodnutí totiž nijak nepředjímá
postup soudu při rozhodování o věci samé; Krajský soud v Ústí nad Labem bude pokračovat
v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, jak je uvedeno v záhlaví tohoto usnesení,
a Nejvyššímu správnímu soudu nepřísluší hodnotit věcnou správnost jeho rozhodnutí.
Na této skutečnosti nemůže nic změnit ani to, že krajský soud stěžovatele chybně poučil
o možnosti podat proti napadenému usnesení kasační stížnost, neboť samotná skutečnost
chybného poučení nemůže založit právo účastníka řízení podat procesní prostředek k ochraně
svých práv, když zákon tuto možnost výslovně vylučuje.
Proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl pro nepřípustnost [§46 odst. 1 písm. d),
§104 odst. 3 písm. c) a §120 s. ř. s.].
Podle ustanovení §60 odst. 3, §120 s. ř. s. nemá při odmítnutí návrhu žádný z účastníků
právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. března 2005
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu