ECLI:CZ:NSS:2011:2.AS.112.2011:70
sp. zn. 2 As 112/2011 - 70
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobkyně J. S.
zastoupené JUDr. Ondřejem Tošnerem, advokátem se sídlem Praha 2, Slavíkova 23/1568,
proti žalovanému Krajskému úřadu Středočeského kraje, se sídlem Praha 5, Zborovská 11, za
účasti osoby zúčastněné na řízení M. Š., v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2011, č. j. 7 Ca 127/2008 – 48,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 26. 3. 2008, č. j. 44702/2008/KUSK (dále jen „napadené
rozhodnutí“) zamítl žalovaný odvolání žalobkyně a tím potvrdil rozhodnutí Městského úřadu
ve Vlašimi ze dne 2. 1. 2008, č. j. VYST 148/08-634/2006 PeH, kterým bylo žalobkyni podle §88
odst. 1 písm. b) zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění
pozdějších předpisů, nařízeno odstranění části oplocení na pozemku p. č. 4 v k. ú. Světlá
pod Blaníkem, podél budovy na st. p. č. 9, označeném číslem 5 v témže katastrálním území.
Rozhodnutí žalovaného napadla žalobkyně u Městského soudu v Praze žalobou, který
rozsudkem ze dne 30. 6. 2011, č. j. 7 Ca 127/2008 – 48, napadené rozhodnutí i rozhodnutí
Městského úřadu ve Vlašimi zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Proti rozsudku
krajského soudu brojil žalovaný (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností, v níž namítal kasační
důvody podle §103 odst. 1 písm. a), d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
Nejvyšší správní soud nejprve, v rámci posouzení splnění podmínek řízení, konstatuje,
že stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byl účastníkem řízení,
z něhož napadené rozhodnutí městského soudu vzešlo (§102 s. ř. s.). Kasační stížnost však
nepodal včas (§106 odst. 2 s. ř. s.), ačkoliv byl v rozsudku náležitě poučen o délce lhůty k jejímu
podání i o počátku jejího běhu.
Z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud ověřil, že stěžovateli byl napadený
rozsudek městského soudu doručován elektronicky. Datová zpráva obsahující napadený rozsudek
byla doručena do stěžovatelovy datové schránky dne 1. 8. 2011, v 16:41 hod. Stěžovatel následně
podal prostřednictvím datové schránky blanketní kasační stížnost. Datová zpráva obsahující tuto
kasační stížnost byla do datové schránky městského soudu doručena dne 16. 8. 2011, v 6:48 hod;
dodána byla téhož dne v 6:44 hod.
Pro posouzení včasnosti kasační stížnosti stěžovatele v této věci je relevantní právní
úprava doručování obsažená v procesních předpisech. Pro soudní řízení správní je právní úprava
doručování obsažena v §42 s. ř. s. Podle odstavce 1 tohoto ustanovení soud doručuje písemnosti
do datové schránky, a není-li možné písemnosti doručit tímto způsobem, doručuje je soud soudním doručovatelem,
prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence nebo prostřednictvím veřejné datové sítě.
V souvislosti s doručováním do datové schránky soudní řád správní v poznámce pod čarou 8a)
odkazuje na zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi
dokumentů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 300/2008 Sb.“).
Podle §17 odst. 1 zákona č. 308/2008 Sb. platí, že umožňuje-li to povaha dokumentu, orgán
veřejné moci jej doručuje jinému orgánu veřejné moci prostřednictvím datové schránky, pokud se nedoručuje
na místě. Umožňuje-li to povaha dokumentu a má-li fyzická osoba, podnikající fyzická osoba nebo právnická
osoba zpřístupněnu svou datovou schránku, orgán veřejné moci doručuje dokument této osobě prostřednictvím
datové schránky, pokud se nedoručuje veřejnou vyhláškou nebo na místě. Doručuje-li se způsobem podle tohoto
zákona, ustanovení jiných právních předpisů upravující způsob doručení se nepoužijí. Citovaný zákon tak
zakotvuje pro orgány veřejné moci povinnost obligatorního doručování prostřednictvím
datových schránek, je-li takový postup možný. Podle §17 odst. 3 citovaného zákona dále platí, že
dokument, který byl dodán do datové schránky, je doručen okamžikem, kdy se do datové schránky přihlásí osoba,
která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému dokumentu. Nepřihlásí-li se do datové
schránky osoba podle odstavce 3 ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byl dokument dodán do datové schránky, považuje
se tento dokument za doručený posledním dnem této lhůty; to neplatí, vylučuje-li jiný právní předpis náhradní
doručení (odst. 4 téhož ustanovení). Dále §18 tohoto zákona upravuje provádění úkonů různých
skupin osob vůči orgánům veřejné moci prostřednictvím datové schránky. Toto ustanovení však
oproti §17 stejného zákona nestanoví žádná pravidla pro určování okamžiku doručení
dokumentu odesílaného fyzickou či právnickou osobou datovou schránkou orgánu veřejné moci.
Výkladem těchto ustanovení se podrobně zabýval Nejvyšší správní soud již v usnesení ze
dne 15. 7. 2010, č. j. 9 Afs 28/2010 – 79, publikovaném pod č. 2131/2010 Sb. NSS. Došel přitom
k závěru, že „[l]hůta stanovená soudním řádem správním, výzvou nebo rozhodnutím soudu je zachována, bylo-li
podání učiněné vůči soudu prostřednictvím datové schránky nejpozději poslední den této lhůty dodáno ve formě
datové zprávy do datové schránky soudu (§40 odst. 4 s. ř. s.).“ V citovaném usnesení se dále konstatuje,
že „[p]odle právního názoru Nejvyššího správního soudu tak není pro posouzení včasnosti podání účastníka
řízení učiněného vůči soudu, je-li předmětná lhůta stanovena soudním řádem správním, rozhodný ani prvotní
okamžik odeslání datové zprávy, ani okamžik, kdy se do datové schránky soudu přihlásí oprávněná či pověřená
osoba, nýbrž okamžik jejího dodání soudu. Pro úplnost lze konstatovat, že ustanovení §18 zákona
č. 300/2008 Sb. mezi skupiny osob, které činí úkony vůči orgánům veřejné moci prostřednictvím datové
schránky, zahrnuje pouze fyzické osoby, podnikající fyzické osoby a právnické osoby, tedy nikoliv jiné orgány
veřejné moci vystupující v určitém vztahu v jiném postavení, nežli vrchnostenský úřad. Vzájemné doručování mezi
orgány veřejné moci prostřednictvím datové schránky předpokládá §17 zákona č. 300/2008 Sb. Je-li však orgán
veřejné moci jedním z účastníků řízení, musí být v souladu se zásadou rovnosti účastníků soudního řízení
v rovném postavení s ostatními účastníky (§36 odst. 1 s. ř. s.). Je tedy zcela nepřípustné, aby při posuzování
zachování lhůty stanovené soudním řádem správním platila pro účastníky odlišná pravidla.“ V podrobnostech
lze odkázat na celé odůvodnění citovaného usnesení.
S ohledem na shora uvedené závěry lze konstatovat, že datová zpráva obsahující kasační
stížnost stěžovatele – žalovaného (tj. orgánu veřejné moci v postavení účastníka řízení) byla
dodána do datové schránky městského soudu dne 16. 8. 2011; tento den je tedy rozhodný
pro posouzení včasnosti podání kasační stížnosti.
Podle §106 odst. 2 s. ř. s. platí, že kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení
rozhodnutí. Byl-li v projednávané věci rozsudek městského soudu stěžovateli doručen v pondělí
1. 8. 2011, bylo posledním dnem pro včasné podání kasační stížnosti (v souladu s §40 odst. 2
s. ř. s.) pondělí 15. 8. 2011. Kasační stížnost stěžovatele však byla dodána do datové schránky
městského soudu až v úterý 16. 8. 2011 v 6:44 hod., tj. po uplynutí zákonem stanovené
dvoutýdenní lhůty, jejíž zmeškání nelze prominout (§106 odst. 2 s. ř. s. in fine).
Nejvyšší správní soud tedy z uvedených důvodů kasační stížnost odmítl podle §46
odst. 1 písm. b) s. ř. s., za použití §120 s. ř. s., jako opožděně podanou.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost
odmítnuta. Osoba zúčastněná na řízení má podle §60 odst. 5 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s.,
právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou
jí soud uložil; v tomto řízení Nejvyšší správní soud osobě zúčastněné na řízení žádnou povinnost
neuložil. Osoba zúčastněná na řízení pak ani nenavrhovala, aby jí byla přiznána náhradu dalších
nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. října 2011
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu