ECLI:CZ:NSS:2005:2.AS.2.2005
sp. zn. 2 As 2/2005 - 37
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše
Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: J. H.,
zastoupeného Martinem Benešem, bytem Stavbařů 1783, Roudnice nad Labem,
proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, se sídlem Velká Hradební 3118/48
Ústí nad Labem, v řízení o kasační stížnosti žalobce podané proti rozhodnutí Krajského soudu
v Ústí nad Labem ze dne 11. 10. 2004, č. j. 42 Ca 6/2004 - 28,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou dne 29. 10. 2004 se žalobce jako stěžovatel výslovně
domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 10. 2004, kterým byl
vyzván k zaplacení soudního poplatku za řízení o jeho žalobě proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 3. 5. 2004, č. j. 160/Org/04. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl stěžovatelovo
odvolání a potvrdil rozhodnutí Města Roudnice nad Labem ze dne 10. 2. 2004,
č. j. PŘ/173,174,175,176,188/2003, kterým byl stěžovatel uznán vinným z přestupku proti
občanskému soužití podle §49 odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích a podle
§49 odst. 2 citovaného zákona mu byla uložena pokuta ve výši 500 Kč. Krajský soud
stěžovatelovu žalobu rozsudkem ze dne 28. 6. 2004 zamítl a stěžovateli vyměřil soudní
poplatek ve výši 2000 Kč a uložil mu jej zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto
rozsudku.
Jak vyplynulo ze soudního spisu uvedený rozsudek byl doručován zástupci žalobce
do vlastních rukou podle §46 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění
účinném do 31. 12. 2004 (dále jen „o. s. ř.“), §42 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní (dále jen „s. ř. s.“) dne 31. 8. 2004 na adresu, kterou uvedl v žalobě. Vzhledem
k tomu, že nebyl v době doručování zastižen a nebylo zjištěno, že se na této adrese nezdržuje,
písemnost byla uložena na poště a adresát byl vhodným způsobem vyzván, aby si ji vyzvedl.
Podle §46 odst. 4 o. s. ř., §42 odst. 5 s. ř. s. nevyzvedne-li si adresát zásilku určenou
do vlastních rukou do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den lhůty za den doručení,
i když se adresát o uložení nedozvěděl. Označený rozsudek byl uložen na poště v úterý
31. 8. 2004, poslední den lhůty k vyzvednutí písemnosti připadá na pátek 10. 9. 2004,
který se také považuje za den doručení a podle §54 odst. 5 s. ř. s. je doručený rozsudek
v právní moci. Vzhledem k tomu, že stěžovatel nezaplatil soudní poplatek v soudem
stanovené lhůtě (tedy do tří dnů od právní moci), byl usnesením ze dne 11. 10. 2004 vyzván,
aby tak učinil. Předmětné usnesení bylo doručeno zástupci stěžovatele dne 22. 10. 2004.
Soudní poplatek zaplacen nebyl, ale dne 29. 10. 2004 byla podána kasační stížnost,
ve které stěžovatel brojil proti svému neosvobození od soudních poplatků a výslovně
požadoval, aby Nejvyšší správní soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem
ze dne 11. 10. 2004, které je podle něho protiprávní. Rovněž požadoval, aby bylo vyhověno
jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků. Vzhledem k poněkud nejasnému obsahu
kasační stížnosti vyzval krajský soud stěžovatele usnesením ze dne 19. 11. 2004 k tomu,
aby upřesnil, zda kasační stížností brojí proti rozsudku krajského soudu ze dne 28. 6. 2004,
který obsahuje určení povinnosti zaplatit soudní poplatek, či proti dodatečné výzvě krajského
soudu k zaplacení vydané dne 11. 10. 2004. Stěžovatel však v soudem stanovené lhůtě
nereagoval.
Žalovaný se k podané kasační stížnosti nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud se tak musel nejprve zabývat tím, zda kasační stížnost směřuje
proti rozsudku krajského soudu ze dne 28. 6. 2004, kterým byla zamítnuta žaloba i žádost
o osvobození od soudních poplatků a stěžovateli uložena povinnost zaplatit soudní poplatek
nebo proti usnesení téhož soudu ze dne 11. 10. 2004, kterým byl stěžovatel dodatečně vyzván
k zaplacení soudního poplatku. Stěžovatel v kasační stížnosti výslovně požaduje zrušení
usnesení krajského soudu ze dne 11. 10. 2004, které považuje za nezákonné, a obsah kasační
stížnosti směřuje téměř výhradně proti povinnosti zaplatit soudní poplatek. Vzhledem
k výslovnému označení soudního rozhodnutí, které stěžovatel požaduje zrušit,
a převládajícímu obsahovému zaměření kasační stížnosti, má zdejší soud za situace,
kdy stěžovatel zůstal i přes výzvu soudu nečinný, za to, že kasační stížnost směřuje proti
naposled uvedenému usnesení, jež bylo také zástupci stěžovatele fakticky doručeno, a nikoli
proti rozsudku, který byl doručen fikcí podle §46 odst. 4 o. s. ř., §42 odst. 5 s. ř. s.
Za této situace musel Nejvyšší správní soud vážit, zda je kasační stížnost proti
usnesení, jímž byl stěžovatel vyzván k zaplacení soudního poplatku, vůbec přípustná.
Pouze přípustná kasační stížnost totiž může být soudem projednána věcně. Podle §104 odst. 3
písm. b) s. ř. s. je kasační stížnost nepřípustná směřuje-li proti rozhodnutí, jímž se pouze
upravuje vedení řízení. Rozhodnutí jímž se pouze upravuje vedení řízení jsou v zásadě
usnesení vydaná v průběhu řízení, která nemají vliv na rozhodnutí o věci samé. Jedná
se tak o rozhodnutí, u kterých odnětí možnosti brojit proti nim kasační stížností stěžovatele
v jeho právech účastníka řízení nikterak nezkracuje. Typickými rozhodnutími tohoto typu
jsou např. rozhodnutí o spojení věcí ke společnému řízení nebo vyloučení věci
k samostatnému projednání (§39 s. ř. s.), rozhodnutí o prodloužení lhůty (§40 odst. 5 s. ř. s.),
o prominutí pořádkové pokuty (§44 s. ř. s.), výzva k odstranění vad podání nebo právě výzva
k zaplacení soudního poplatku. V daném případě tak bylo usnesením Krajského soudu
v Ústí nad Labem ze dne 11. 10. 2004 upravováno vedení řízení a kasační stížnost proti němu
je nepřípustná (§104 odst. 3 písm. b/ s. ř. s.). Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost
podle §46 odst. 1 písm. d), §120 s. ř. s. odmítl jako nepřípustnou.
Nad rámec výše uvedeného je vhodné také poznamenat, že pokud by snad kasační
stížnost stěžovatel směřoval proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne
28. 6. 2004, tak by musela být rovněž odmítnuta, a to jako opožděná (podle §46 odst. 1
písm. b/ s. ř. s.), neboť jak již je uvedeno výše, napadený rozsudek byl doručen zástupci
stěžovatele fikcí v souladu s §46 odst. 4 o. s. ř., §42 odst. 5 s. ř. s. v pátek 10. 9. 2004. Lhůta
k podání kasační stížnosti proti tomuto rozsudku pak stěžovateli marně uplynula v pátek
24. 9. 2004, neboť podle §106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů
po doručení rozhodnutí a zmeškání této lhůty nelze prominout. Kasační stížnost předaná
k poštovní přepravě až dne 29. 10. 2004 by tak byla podána opožděně.
Podle §60 odst. 3, §120 s. ř. s. nemá při odmítnutí žádný z účastníků právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. dubna 2005
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu