ECLI:CZ:NSS:2011:2.AS.40.2011:77
sp. zn. 2 As 40/2011 - 77
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: RNDr. M. D.,
zastoupeného JUDr. Jaroslavem Mejzlíkem, advokátem se sídlem Bráfova 24, Třebíč, proti
žalovanému: Krajský úřad kraje Vysočina, se sídlem Žižkova 57, Jihlava, za účasti osoby
zúčastněné na řízení: P. K., zastoupené JUDr. Martinem Buršíkem, advokátem se sídlem
Masarykovo nám. 9, Jihlava, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně
ze dne 19. 1. 2011, č. j. 29 Ca 156/2009 - 41,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
III. Osobě zúčastněné na řízení se p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti ve výši 2820 Kč. Tuto částku je stěžovatel povinen uhradit osobě
zúčastněné na řízení do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Předmět řízení
[1] Žalobce (dále „stěžovatel“) podal kasační stížnost proti shora označenému rozsudku
Krajského soudu v Brně, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Krajského
úřadu kraje Vysočina (dále „žalovaný“) ze dne 8. 6. 2009, č. j. KUJI 43851/2009,
sp. zn. OUP 135/2009 No-2. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání stěžovatele proti
kolaudačnímu rozhodnutí Městského úřadu Třebíč (dále „stavební úřad“) ze dne 1. 12. 2008,
č. j. OVPP 2564/2008-103635/07/Ma, jímž bylo P. K. (dále „osoba zúčastněná na řízení“ či
„stavebník“) povoleno užívání stavby po provedení stavební úpravy domu B. ul. č. p. 74/30 –
úpravy II. NP, půdní vestavby, vodovodní přípojky a kanalizační přípojky na poz. st. parc. č. 221,
poz. parc. č. 625/9 v katastrálním území Podklášteří.
[2] V žalobě se stěžovatel domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného pro nezákonnost a pro
nesprávné posouzení věci v předcházejícím řízení, které spatřoval především v tom, že stavební
úřad v průběhu výstavby neakceptoval jeho připomínky a dovolil, aby osoba zúčastněná na řízení
jakožto stavebník svým jednáním (narušením statiky domu) zasáhla do jeho vlastnických práv.
Krajský soud neshledal v postupu správních orgánů ani v napadených rozhodnutích
nezákonnosti a přiklonil se k závěru, že zhoršení statického stavu budovy nebylo ničím
prokázáno. Neshledal ani namítané ohrožení veřejných zájmů následkem skutečného provedení
stavby nebo jejím užíváním.
II. Obsah kasační stížnosti
[3] Stěžovatel v kasační stížnosti výslovně uplatnil důvod vymezený v ustanovení
§103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“); namítá tedy
nesprávné posouzení právní otázky krajským soudem.
[4] Stěžovatel především poukazuje na svoje připomínky, které stavebnímu úřadu podával
v průběhu stavební činnosti stavebníka. Oprávněnost těchto připomínek, které stavební úřad
nebral v potaz, se projevila dne 17. 3. 2008 při zahájení kolaudačního řízení, kdy byly na stavbě
zjištěny závady. Stavebník zazdil stěžovateli jediný vchod do jeho části půdního prostoru, kam
stěžovatel z tohoto důvodu neměl přibližně půl roku přístup a nemohl provádět údržbu
a potřebné opravy střechy. Stavební úřad rovněž zjistil, že schodiště k bytové jednotce bylo
provedeno v rozporu s projektovou dokumentací, ale především, že svod dešťové vody
ze střechy domu byl provizorně proveden tak, že voda stékala stropem a obvodovou zdí
do prostor ve vlastnictví stěžovatele. Došlo tak k rozmočení stropu a obvodových zdí takovým
způsobem, že se strop v některých částech propadl a obvodové zdi se vlivem vlhka uvolnily tak,
že v některých místech vznikly trhliny ve zdech.
[5] Obavy stěžovatele, že výše uvedenou činností stavebníka došlo k narušení statiky domu,
potvrdil posudek soudního znalce Ing. J. P., v němž se výslovně uvádí, že se jedná o havarijní
stav s nebezpečím ohrožení života lidí vstupujících do poškozené části budovy. O této
skutečnosti byl stavební úřad informován, nicméně i přes to došlo k vydání kolaudačního
rozhodnutí. Stěžovatel má za to, že postupem stavebního úřadu i žalovaného došlo k porušení
ustanovení §81 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební
zákon), v rozhodném znění, neboť stavební úřad nikdy nezkoumal skutečné provedení stavby,
zejména pak skutečnost, zda předmětná stavba neohrožuje veřejný zájem a především ochranu
života a zdraví osob.
[6] Se závěry krajského soudu (viz bod 2) stěžovatel nesouhlasí a rovněž nesouhlasí s jeho
stanoviskem, že za stav nemovitosti v tomto případě odpovídají všichni spoluvlastníci. Pravdivé
rovněž není tvrzení soudu, že stěžovatel nenavrhl v průběhu kolaudačního řízení ani odvolacího
řízení důkaz. Statické zhoršení budovy bylo zcela jasně prokázáno a stavební úřad byl na tuto
skutečnost upozorněn.
[7] Přestože stěžovatel nepopírá závěry krajského soudu o odpovědnosti všech
spoluvlastníků za údržbu společných částí stavby, v tomto případě zapříčinil narušení statiky
domu zcela jasně stavebník a ostatní spoluvlastníci by neměli hradit náhradu škody. Stěžovatel
zdůrazňuje, že bytová jednotka je vystavěná na původních zdech domu ve druhém podlaží,
základny bytu tedy tvoří především prostory stěžovatele, ale i dalších spoluvlastníků. Stavebník
tím, že narušil základy svého bytu, ohrozil nejen spoluvlastníky, ale i sebe, resp. svoji nemovitost.
[8] Dne 4. 4. 2011 zaslal stěžovatel soudu doplnění k odůvodnění kasační stížnosti. Uvedl,
že v průběhu kolaudačního řízení sice stavební úřad stížnosti řešil, avšak nedostatečně. Nenařídil
okamžitý zásah a uvedení stavby do stavu schváleného stavebními plány, resp. odstranění
nedostatků. Tímto postupem došlo k poškození stavby (a ohrožení bezpečnosti osob v domě),
za které nese odpovědnost stavebník. Odpovědnost však nese i stavební úřad, který nejednal tak,
jak si situace vyžadovala, tj. dostatečně rychle.
[9] Na základě uvedených důvodů stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený
rozsudek Krajského soudu v Brně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
III. Vyjádření žalovaného
[10] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti setrval na svých dřívějších vyjádřeních
v této věci a na odůvodnění svého rozhodnutí. Stěžovatelem namítané nedostatky vzniklé
následkem stavební činnosti byly řešeny v průběhu kolaudačního řízení. Po jejich vyřešení nebyl
dán důvod k vydání zamítavého rozhodnutí.
[11] K námitce stěžovatele, že nelze povolit užívání stavby pro její špatný stav
(pozn. soudu - zřejmě pro špatný stav budovy, ve které byla stavba prováděna), žalovaný uvádí, že vlastní-li
budovu více vlastníků, nelze odpovědnost za špatný stav části budovy přenést na jednoho
ze spoluvlastníků z důvodu, že provádí stavební úpravy jiné části budovy. Pokud jiná než
zkolaudovaná část budovy vykazuje špatný stav, je spíše na zvážení, zda je k této části budovy
řádně prováděna údržba. Za tu nese odpovědnost vlastník budovy, v tomto případě všichni
spoluvlastníci, tedy i stěžovatel.
IV. Vyjádření osoby zúčastněné na řízení
[12] Podle osoby zúčastněné na řízení stěžovatel pouze opakuje námitky, které vznášel
v předcházejících řízeních. Stěžovatel opírá svoji kasační stížnost o důvod vymezený v ustanovení
§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., nicméně v kasační stížnosti zjevně napadá pochybení soudu, která
pod uvedený důvod přezkumu nelze podřadit.
[13] Ve vztahu k napadenému rozhodnutí soudu stěžovatel v zásadě pouze namítá, že soud
měl pro vady řízení spočívající v „nezkoumání skutečného provedení stavby“ správními orgány
(z hlediska ohrožení veřejného zájmu a ochrany života a zdraví osob) a pro nezákonný postup
spočívající v nečinnosti toto rozhodnutí zrušit. Pokud stěžovatel zcela nekonkrétně napadá pouze
údajné neplnění obecně označené procesní povinnosti správních orgánů, takový důvod se zcela
vymyká intencím ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Nesouhlas se závěry správního uvážení
(vyhodnocení souladu stavby s kritérii sledovanými stavebním zákonem) nelze ztotožňovat
s nezákonností soudního rozhodnutí, které stěžovateli nevyhovuje. Otázka spoluodpovědnosti
vlastníků budovy nemohla mít na rozhodnutí ve věci samé vliv.
[14] Osoba zúčastněná na řízení dále (bez další konkretizace) podotýká, že tvrzení stěžovatele
jsou nesprávná, nepravdivá a absurdní. V tomto ohledu odkazuje na svá předcházející vyjádření
v této věci.
[15] V závěru vyjádření předkládá výslovný požadavek na přiznání práva na náhradu nákladů
řízení o kasační stížnosti v celkové výši 9600 Kč. K tomu uvádí, že s ohledem na složitost věci
je ve všech procesních stupních zastoupena advokátem, čímž jí vznikají nemalé výdaje. Veškeré
opravné prostředky přitom byly podány vždy jen ze strany stěžovatele.
V. Argumentace Nejvyššího správního soudu
[16] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek Krajského soudu v Brně v souladu
s §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody v kasační stížnosti uvedenými, a dospěl
k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[17] Přestože stěžovatel v kasační stížnosti výslovně odkazuje pouze na důvod vymezený
v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., z jejího obsahu je zřejmé, že namítá především důvody
podřaditelné pod písm. b) tohoto ustanovení, tj. vady řízení před správním orgánem, pro něž měl
krajský soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušit. Stěžovatel totiž konstantně tvrdí,
že ve správním řízení došlo k porušení ustanovení §81 odst. 1 stavebního zákona z roku 1976
1
,
podle něhož stavební úřad mj. zkoumá, „zda skutečné provedení stavby nebo její užívání nebude ohrožovat
veřejné zájmy, především z hlediska ochrany života a zdraví osob, životního prostředí, bezpečnosti práce
a technických zařízení“.
[18] Spor v dané věci se tedy vede o to, zda stavební úřad v souladu s ustanovením §81
odst. 1 stavebního zákona dostatečně zkoumal vliv provedení nebo užívání stavby na veřejné
zájmy ve smyslu jejich ohrožení, a následně, zda zjištěné skutečnosti správně vyhodnotil. Takové
nedostatky stavby, které by ohrožovaly zdraví a bezpečnost osob a ve svém souhrnu by bránily
řádnému a nerušenému užívání stavby k určenému účelu, totiž jinak brání vydání kolaudačního
rozhodnutí (a contrario ust. §82 odst. 2 věta druhá stavebního zákona z roku 1976).
[19] Závěr o tom, zda se o takové nedostatky jedná či nikoliv, je do určité míry výsledkem
správního uvážení stavebního úřadu. Úlohou soudu v tomto ohledu přitom není nahrazovat
správní orgán v jeho odborné dozorové kompetenci ani nahrazovat správní uvážení uvážením
soudním. Jeho úkolem je posoudit, zda se správní orgán v napadeném rozhodnutí dostatečně
vypořádal se zjištěným skutkovým stavem, zda byl skutkový stav zjištěn řádně a úplně, a zda tam,
kde se jeho rozhodnutí opíralo o správní uvážení, nedošlo k vybočení ze zákonných mezí.
Na druhou stranu prostor pro správní uvážení stavebního úřadu zde končí v situaci, kdy zjištěné
skutečnosti nasvědčují tomu, že stavba vykazuje výše vymezené nedostatky. V takovém případě
je povinností stavebního úřadu kolaudační rozhodnutí nevydat, resp. žádost o jeho vydání
s řádným odůvodněním zamítnout.
[20] K posouzení daného případu je pro přehlednost vhodné stručně předestřít informace
podstatné pro rozhodnutí, vyplývající ze spisového materiálu.
• Stěžovatel a stavebník jsou spoluvlastníky budovy, ve které došlo k provedení stavebních
úprav [účastenství stěžovatele v kolaudačním řízení zakládá ustanovení §78 odst. 1
písm. b) stavebního zákona z roku 1976].
• Kolaudační řízení bylo zahájeno dne 19. 12. 2007, kdy byl návrh stavebníka na vydání
kolaudačního rozhodnutí doručen stavebnímu úřadu. Stavební úřad vydal dne 17. 3. 2008
oznámení o zahájení kolaudačního řízení, o němž uvědomil všechny známé účastníky
řízení a dotčené orgány, a na dne 4. 4. 2008 nařídil ústní jednání spojené s místním
šetřením.
• Při místním šetření dne 4. 4. 2008 byly na stavbě zjištěny závady u stavebních úprav
společných prostor. Jednalo se o provedení konstrukce schodiště ve II. nadzemním
podlaží (včetně vstupu na půdu, která je v užívání stěžovatele) v rozporu se schválenou
projektovou dokumentací a nesprávnou instalaci svodu dešťové vody ze střechy tak,
1
Přestože bylo kolaudační řízení zahájeno již za účinnosti zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování
a stavebním řádu (stavební zákon), který ode dne 1. 7. 2006 nahradil stavební zákon z roku 1976, podle
přechodného ustanovení §190 odst. 5 stavebního zákona z roku 2006 se u staveb pravomocně povolených přede
dnem nabytí účinnosti tohoto zákona provede kolaudační řízení ještě podle dosavadních právních předpisů.
že docházelo k jejímu zatékání do částí domu užívaných stěžovatelem. Stavební úřad
uložil stavebníkovi odstranění těchto nedostatků.
• Stěžovatel předal pracovníkovi stavebního úřadu při dalším místním šetření dne
24. 6. 2008 svoje písemné vyjádření, další písemné vyjádření podal stavebnímu úřadu dne
25. 7. 2008. Ve vyjádřeních bylo namítáno podstatné narušení statiky domu z důvodu
provádění stavební činnosti stavebníkem. Co se týká ostatních nedostatků, před vydáním
kolaudačního rozhodnutí došlo ze strany stavebníka k nápravě (půdní prostor byl
stěžovateli řádně zpřístupněn, došlo k zamezení zatékání dešťové vody do nosné zdi
a půdního prostoru stěžovatele).
• Spisový materiál obsahuje materiál vypracovaný Ing. S. „Rekonstrukce RD pana K. v B.
ulici v T.“ z února 2007, předložený stavebníkem. Jedná se o posudek, jehož předmětem
je zhodnocení možných vlivů sousední části budovy na rekonstruovanou část budovy;
obě části budovy jsou totiž konstrukčně spojeny. Tento posudek obsahuje následující
závěr: „Dovolené hodnoty rozhodujících prvků na hranici budov jsou překročeny a dochází k výrazným
posunům, které porušují stabilitu konstrukce a dochází ke zřícení částí budov a hrozí zřícení celé budovy
a nepříznivé ovlivnění sousedních budov. Jedná se o havarijní stav s nebezpečím ohrožení života lidí
vstupujících do poškozené části budovy a poškození majetku a životů v sousedních navazujících
objektech.“
• Ve spisu je rovněž k dispozici „Zápis o předání a převzetí dokončené stavby ze dne
8. 11. 2007“, v němž se mj. upozorňuje na zřícení kleneb v sousedově části domu,
na poškozenou střechu a na provedení statického zajištění po poškození části domu
stěžovatele.
[21] Vydání kolaudačního rozhodnutí v režimu stavebního zákona z roku 1976 představuje
nezbytnou podmínku užívání stavby, resp. části stavby (schopné samostatného užívání),
která vyžadovala stavební povolení. Stavební povolení k předmětné stavbě bylo vydáno dne
26. 7. 2002. Vedle souladu provedené stavby se stavební dokumentací a dodržení podmínek
stanovených v předcházejících povoleních stavební úřad v rámci kolaudačního řízení zjišťuje,
zda provedená stavba a její užívání k určenému účelu nebude ohrožovat veřejné zájmy. Těmito
veřejnými zájmy se rozumí zejména zájem na ochraně života a zdraví osob, životního prostředí,
bezpečnosti práce a technických zařízení.
[22] V průběhu kolaudačního řízení v tomto případě stavební úřad zjistil některé závady
(viz výše), ty však byly stavebníkem odstraněny, o čemž není veden spor. Za účelem odstranění
nedostatků stavební úřad přerušil kolaudační řízení (o tomto procesním kroku nicméně nevydal
písemné rozhodnutí) a jeho pokračování s opětovným pozváním k ústnímu jednání (spojeném
s místním šetřením) oznámil účastníkům řízení. Je zřejmé, že stavební úřad v průběhu
kolaudačního řízení zkoumal dodržení podmínek povolené stavby, přičemž kolaudační
rozhodnutí vydal až po vyřešení zjištěných nedostatků.
[23] Námitku stěžovatele týkající se tvrzeného zhoršení statického stavu budovy stavební úřad
v kolaudačním rozhodnutí zamítl s odůvodněním, že takové zhoršení vzniklé následkem stavební
činnosti nebylo ničím prokázáno a doloženo. A dále v závěru odůvodnění dodal, že „skutečné
provedení stavby a její užívání nebude ohrožovat život a zdraví osob ani životní prostředí“. I přes značnou
stručnost tohoto sdělení je zřejmé, že stavební úřad se v průběhu kolaudačního řízení zabýval
i otázkou ohrožení veřejných zájmů v důsledku provedení či užívání stavby. Ve vztahu
k posuzované části budovy, podrobené stavební úpravě, však takové ohrožení neshledal.
Odůvodnění:
stavebního úřadu lze ještě považovat vzhledem ke skutkovým okolnostem případu
za udržitelné; jinak by tomu bylo v případě, kdy by stavební úřad shledal ohrožení veřejných
zájmů a kolaudační rozhodnutí by z tohoto důvodu nebylo vydáno. To však není tento případ.
[24] Nejvyšší správní soud předesílá, že v rámci kolaudačního rozhodnutí je předmětem řízení
především provedení stavby, k níž bylo vydáno stavební povolení. Úkolem stavebního úřadu
v této fázi řízení v zásadě není zkoumat stav sousedních objektů. K tomuto zkoumání
by nicméně musel stavební úřad přistoupit za situace, kdy by skutečné provedení stavby a její
užívání mohlo ovlivnit veřejné zájmy (tj. zejména ohrožení života a zdraví osob či životního
prostředí) i ve stavbou přímo dotčeném okolí stavby. K takovému zkoumání je stavební úřad
povinen i v případě, kdy je kolaudovaná stavba provedená v souladu se stavebním povolením.
Lze si totiž představit situace, kdy ani bezchybné provedení stavby (např. vlivem různých vnějších
okolností či dříve neznámých skutečností) nezabrání ohrožení vymezených veřejných zájmů.
[25] K závěru o nevydání kolaudačního rozhodnutí z důvodu ohrožení veřejných zájmů
je však stavební úřad povinen v souladu s ustanovením §81 odst. 1 věta druhá přistoupit pouze
za situace, kdy je shledán přímý vztah mezi realizací stavby či jejím užíváním a ohrožením
veřejných zájmů. Tato situace však v daném případě zjevně nenastala, neboť skutkové okolnosti
neukazují na to, že by provedení stavebních úprav a užívání takto zhodnocené části domu mělo
vliv na stav ostatních částí domu, z jejichž neutěšeného stavu odvozuje stěžovatel ohrožení
veřejných zájmů.
[26] K jednotlivým námitkám stěžovatele Nejvyšší správní soud uvádí následující:
[27] Ze spisového materiálu není patrné, že by stěžovatel podal stavebnímu úřadu připomínky
ještě před zahájením kolaudačního řízení, tj. v průběhu stavební činnosti. Výkon stavebního
dohledu (viz §98 a násl. stavebního zákona z roku 1976), pro nějž mohly být tvrzené připomínky
stěžovatele podnětem, nicméně není předmětem přezkumu kolaudačního rozhodnutí
a předcházejícího řízení, není tedy ani předmětem soudního přezkumu. Stejně je tomu v případě
stěžovatelových námitek ohledně nečinnosti stavebního úřad před zahájením kolaudačního řízení.
[28] Pokud se stěžovatel odvolává na posudek soudního znalce Ing. J. P., který měl potvrdit,
že činností stavebníka došlo k narušení statiky domu, ten není součástí spisového materiálu
(nemohly ho tedy zohlednit ani správní orgány, ani krajský soud). Stěžovatel přitom neúplnost
spisového materiálu nenamítal. Soud má k dispozici pouze posudek vypracovaný Ing. S. z roku
2007, který poukazuje na zjevně špatný stav části budovy v užívání stěžovatele, a to ještě před
zahájením stavebních úprav. Součástí soudního spisu je i odborné vyjádření Ing. T. z 15. 7. 2009,
předložené stěžovatelem k žalobě. Krajský soud tento listinný důkaz neprovedl, neboť jej shledal
nadbytečným a stěžovatel jej nenavrhl v průběhu správního řízení, ačkoli tak mohl učinit.
Nejvyšší správní soud nemá vůči tomuto postupu krajského soudu výhrady, neboť pokud toto
odborné vyjádření podle stěžovatele dokládá, že „posuzovaná část budovy (v užívání stěžovatele) je
v havarijním stavu, stropy hrozí destrukcí, pobyt v těchto prostorách je nebezpečný“ nejedná se o skutečnost,
která by přímo souvisela se stavbou kolaudovanou, která s touto částí budovy sousedí.
[29] Vzhledem k tomu, že velmi špatný technický stav části budovy v užívání stěžovatele
dokládá již posudek vypracovaný Ing. S. nebylo možné dospět k závěru, že následkem realizace a
užívání stavby mohlo dojít k ohrožení veřejných zájmů. Nelze nicméně vyloučit – a dostupné
informace tomu nasvědčují – že k ohrožení veřejných zájmů může docházet v částech budovy,
jež na rekonstruovanou část budovy navazují. Tato část budovy, od níž je zjevně stavebníkem
rekonstruovaná část oddělitelná, však nebyla předmětem kolaudačního řízení. Ze spisového
materiálu se tedy jeví jako odpovídající zjištění, že v předmětné budově, pokud zde dochází
k ohrožování veřejných zájmů, se tak děje nikoliv v důsledku její rekonstruované částí, nýbrž
v důsledku té části, v níž ke stavebním úpravám nedošlo.
[30] Přestože v průběhu kolaudačního řízení bylo zjištěno, že po určitou dobu docházelo
z důvodu nevhodného řešení svodu dešťové vody ke znehodnocování části nemovitosti v užívání
stěžovatele, je nutno vzít úvahu, že k tomu zjevně (jak vyplývá především z posudku Ing. S.)
docházelo především z důvodu neřešeného poškození střešní krytiny této části nemovitosti.
Nejvyšší správní soud však ve shodě s krajským soudem uvádí, že otázka namítaného poškození
vlastnických práv stěžovatele v průběhu stavební činnosti a event. stanovení výše náhrady škody
(dle zjištěné odpovědnosti jednotlivých spoluvlastníků za stav budovy) spadá do kompetence
civilního soudnictví, nikoli soudnictví správního.
[31] Námitce stěžovatele, že stavební úřad nikdy nezkoumal skutečné provedení stavby, nelze
přisvědčit. K tomu stačí poukázat na výše popsaný průběh kolaudačního řízení, kdy proběhlo
opakované místní šetření a stavební úřad uložil stavebníkovi odstranění zjištěných nedostatků.
Ostatně i v doplnění kasační stížnosti stěžovatel snahu stavebního úřadu o řešení jeho stížností
uznává.
VI. Shrnutí a náklady řízení
[32] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že Krajský soud v Brně nepochybil, pokud žalobu
stěžovatele zamítl. Nebyly shledány takové vady správního řízení, které by vedly k nezákonnosti
kolaudačního rozhodnutí; namítané ohrožení veřejných zájmů (zejména ohrožení života a zdraví
osob) v důsledku realizace a užívání kolaudované stavby nebylo zjištěno.
[33] Nejvyšší správní soud neshledal naplnění kasačních důvodů vymezených v ustanovení
§103 odst. 1 písm. a) nebo b) s. ř. s., kasační stížnost tedy jako nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1
s. ř. s.).
[34] O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti. Žalovanému nevznikly náklady řízení přesahující jeho běžnou činnost,
a proto mu ani jejich náhrada přiznána nebyla. Osoba zúčastněná na řízení má právo na náhradu
jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Soud
neuložil osobě zúčastněné na řízení žádné povinnosti, z tohoto důvodu jí tedy právo na náhradu
nákladů řízení nepřísluší. Důvody uváděné osobou zúčastněnou na řízení (bezprostřední
dotčenost jejích zájmů, složitost věci a nemalé výdaje spojené s právním zastoupením, opravné
prostředky podávané jen stěžovatelem) nicméně považuje Nejvyšší správní soud v jejich souhrnu
za zvláště zřetele hodné k tomu, aby přiznal této osobě proti neúspěšnému stěžovateli právo
na náhradu dalších nákladů řízení (§60 odst. 5 s. ř. s.), a to v celkové výši 2820 Kč [1 x 2100 Kč
za jeden úkon právní služby podle §9 odst. 3 písm. f), §7, a §11 vyhlášky č. 177/1996 Sb.
(advokátní tarif) a 1 x 300 Kč jako náhradu hotových výdajů podle §13 odst. 3 advokátního
tarifu, včetně 420 Kč jako 20% DPH].
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. dubna 2011
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu