ECLI:CZ:NSS:2007:2.AS.76.2006
sp. zn. 2 As 76/2006 - 70
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Miluše Doškové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: T. s. m. M. a. s.,
zastoupeného JUDr. Danielem Volákem, advokátem se sídlem Jiráskova 413, Litvínov, proti
žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 65, Praha 10, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 3. 2006,
č. j. 8 Ca 84/2004 - 34,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 3. 2006, č. j. 8 Ca 84/2004 - 34
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I.
Včas podanou kasační stížností brojil žalobce (dále jen „stěžovatel“) proti výše
uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla
zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného 27. 1. 2004, zn. 530/1603/03-So/CV.
V kasační stížnosti stěžovatel namítá, že během správního řízení došlo k porušení
hned několika ustanovení správního řádu i zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody
a krajiny (dále jen „ZOPK“). Stěžovatel ve své kasační stížnosti připomíná relevantní právní
úpravu [§7 odst. 1, §88 odst. 1 písm. c) ZOPK a §8 odst. 1 vyhlášky č. 395/1992 Sb.,
kterou se provádějí některá ustanovení zákona o ochraně přírody a krajiny
(dále jen „vyhláška“)], která byla podle jeho názoru porušena. Zdůrazňuje, že není
sankciováno poškození jakýchkoliv dřevin rostoucích mimo les, ale pouze jejich poškození
nedovoleným zásahem, který způsobí podstatné a trvalé snížení jejich ekologických
a estetických funkcí nebo bezprostředně či následně způsobí jejich odumření. Poškození
tedy podle stěžovatele musí být podstatné a zároveň trvalé, přičemž tyto podmínky musí
být splněny kumulativně. Stěžovatel dále uvádí, že jeho zásadní námitkou je, že ve správním
řízení ani v řízení před městským soudem nebylo prokazováno a prokázáno, že by v důsledku
ořezání stromů provedeného žalobcem došlo k podstatnému a trvalému snížení ekologických
a estetických funkcí předmětných stromů nebo k jejich bezprostřednímu či následnému
odumření ve smyslu §88 odst. 1 písm. c) ZOPK. Stěžovatel tak namítá, že skutková podstata,
z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech.
Stěžovatel dále uvádí, že žalovaný řádným způsobem nezkoumal, zda jsou splněny
výše uvedené podmínky, tj. zda v důsledku ořezání provedeného stěžovatelem došlo
k podstatnému a zároveň trvalému snížení ekologických a estetických funkcí dřevin
rostoucích mimo les nebo k jejich bezprostřednímu či následnému odumření. Stěžovatel svůj
názor podporuje odkazem na následující pasáže z rozhodnutí žalovaného: „ani tento nezávislý
znalec nezpochybňuje závěr, že k poškození dřevin došlo, zpochybňuje pouze míru tohoto
poškození. . . . vlastní skutečnost poškození dřevin není zpochybňována. Stěžovatel k tomuto
uvádí, že přitom míra poškození dřevin je v dané věci zcela zásadní, neboť v žádném případě
není možné souhlasit se závěrem žalovaného, že „jakýkoliv ořez může být hodnocen
jako podstatné a trvalé snížení ekologických funkcí“. Městský soud se s touto právní
argumentací stěžovatele nijak nevypořádal a napadený rozsudek je třeba považovat
za nepřezkoumatelný.
Stěžovatel dále uvádí, že skutečnost, že k podstatnému a trvalému snížení
ekologických a estetických hodnot předmětných dřevin nedošlo, dokládá stanoviskem
Ing. P.B., CSc., znalce v oboru zemědělství, plně se s ním ztotožňuje a přiložil ho k žalobě
jako její součást a navrhl jej jako důkaz. K prokázání jím tvrzených skutečností k žalobě
přiložil i fotodokumentaci pořízenou dne 11. 9. 2003, ze které je zřejmé, že stromy bohatě
obrůstají a vypadají vitálně.
Stěžovatel dále uvedl, že žalovaný při hodnocení důkazů nijak nezohlednil skutečnost,
že odbor komunálního hospodářství a životního prostředí Magistrátu města Mostu,
který byl v předmětné věci orgánem ochrany přírody, zastával v průběhu celého řízení názor,
že pro uložení pokuty nejsou důvody a prováděl průběžný dohled nad postupem prací. V této
souvislosti stěžovatel odkazuje na vyjádření tohoto odboru ze dne 22. 10. 2003. Žalovaný
tedy nepřihlédl k důkazům svědčícím ve prospěch stěžovatele a porušil §3 odst. 4,
§32 odst. 1 a 2 a §34 odst. 5 zák.č. 71/1967 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“).
Stěžovatel dále konstatuje, že ani městský soud se nevypořádal se stanoviskem Ing. P.
B., CSc., fotodokumentací a stanoviskem orgánu ochrany přírody, když neuvedl, proč k těmto
důkazům nepřihlédl. Z těchto důvodů je podle stěžovatele třeba napadený rozsudek považovat
za nepřezkoumatelný.
Stěžovatel dále uvedl, že žalovaný se ve svém rozhodnutí odvolává na „znalecké
posudky AOPK“. Součástí spisového materiálu není žádný znalecký posudek Agentury
ochrany přírody a krajiny, ale pouze vyjádření této agentury. Tím podle stěžovatele opět došlo
k porušení správního řádu. Navíc, označuje-li žalovaný tato vyjádření Agentury ochrany
přírody a krajiny za znalecké posudky, zvyšuje tím jejich váhu jako důkazu, ovšem v rozporu
se skutečností. Navíc v předmětném vyjádření se uvádí pouze, že „provedeným hlubokým
řezem došlo k trvalému snížení jejich ekologických a estetických funkcí“. Stěžovatel namítá,
že ani z tohoto vyjádření nevyplývá, že by byly splněny obě podmínky uvedené v §88 odst. 1
písm. c) ZOPK. S touto právní argumentací stěžovatele se městský soud také nevypořádal
a napadený rozsudek je proto podle stěžovatele potřeba považovat i z tohoto důvodu
za nepřezkoumatelný.
Stěžovatel dále upozorňuje na skutečnost, že prvoinstanční orgán do ořezávání stromů
nijak nezasáhl, ačkoliv byl informován, že ořezávání stromů probíhá a existuje podezření,
že toto ořezávání není prováděno správně. Správní orgán měl v takovém případě povinnost
a možnost ořezávání zastavit či přerušit (§80 odst. 1 a §66 ZOPK). Podle stěžovatele
ho však nechal ořezávání stromů dokončit a následně své selhání řešil nezákonným uložením
pokuty. Pokud by zasáhl včas, mohlo dojít nejen k úpravě postupu stěžovatele při ořezávání
stromů, ale i k výraznému snížení počtu stromů, které byly (podle názoru obou správních
orgánů i městského soudu) ořezáváním poškozeny. Počet údajně poškozených stromů
byl přitom jedním z rozhodujících kriterií při stanovení výše pokuty. Stěžovateli tedy byla
uložena pokuta v důsledku toho, že správní orgán nepostupoval v souladu se zákonem.
Ani s touto argumentací se městský soud ve svém rozhodnutí nevypořádal.
Z výše uvedených důvodů stěžovatel navrhl napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit
k dalšímu řízení.
II.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti především uvedl, že si není vědom
nezákonného postupu, a to ani při vedeném řízení, ani ve vydaném rozhodnutí. Dále uvedl,
že prvoinstančním orgánem bylo prokázáno, že stěžoval naplnil skutkovou podstatu deliktu
dle §88 odst. 1 písm. c) ZOPK za užití §7 odst. 1 téhož zákona. V této souvislosti odkázal
na opakované odborné posouzení ořezu stromů provedené A. o. p. a k., jehož závěrem je, že
celkem u 47 stromů došlo ořezem k podstatnému a trvalému snížení ekologických a
estetických funkcí dřevin. Absence adjektiva „podstatné“ v závěru posouzení ze dne
7. 7. 2003 nemůže být – vzhledem k celému obsahu tohoto listinného důkazu – vykládána tak,
že podle názoru zpracovatele posudku k poškození dřevin ve smyslu zákona a prováděcí
vyhlášky nedošlo, ale tak, že zpracovatel si nebyl vědom nutnosti přesného vyjádření po
stránce právní. Z těchto důvodů je zřejmé, že prvoinstanční orgán v maximální možné míře
zjistil skutečný stav věci a za tímto účelem shromáždil přesvědčivé důkazní prostředky.
Žalovaný dále uvedl, že v rámci odvolacího řízení nařídil ústní jednání spojené s místním
šetřením, vzal v úvahu vyjádření odboru komunálního hospodářství a životního prostředí
Magistrátu města Most, podle něhož došlo pouze k dočasnému narušení estetické a
ekologické funkce dřevin, a zvážil i přetrvávající rozpor mezi odborným názorem Ing. P. B.,
CSc. a A. o. p. a k. na provedený ořez. Žalovanému je znám aktuální stav dřevin z jeho
služební činnosti a ze skutečnosti, že stromy bohatě obrůstají, nelze konstatovat nepoškození
či dlouhodobě predikovat zdravotní stav dřevin. Žalovaný dále konstatuje, že stěžovatel
neprováděl ořez v potřebné kvalitě a nedbal odborných doporučení. Žalovaný dále označil za
nepravdivou stěžovatelovu námitku, že označením odborných vyjádření za znalecké posudky
zvýšil jejich váhu jako důkazu, neboť z obsahu napadeného rozhodnutí je jednoznačně patrné,
že žalovaný hodnotil odborná vyjádření stejně jako každý jiný důkaz. Žalovaný dále rozporuje
skutečnost, že ČIZP zahájila řízení se stěžovatelem neprodleně po zjištění protiprávního
stavu.
Z těchto důvodů navrhl kasační stížnost zamítnout.
III.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a podle jejího obsahu jsou
v ní namítány důvody odpovídající ustanovení §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s.,
neboť stěžovatel namítá, že správní orgány i městský soud nesprávně aplikovali §88 odst. 1
písm. c) ZOPK a §8 dost. 1 vyhlášky [§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.], namítá, že žalovaný
porušil §3 odst. 4, §32 odst 1 a 2 a §34 odst. 5 správního řádu [§103 odst. 1
písm. b) s. ř. s.], a že rozsudek městského soudu je nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů
[§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].
Rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud podle §109 odst. 2 a 3
s. ř. s. vázán.
IV.
Ze správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné
pro posouzení důvodnosti kasační stížnosti: Česká inspekce životního prostředí vydala dne
29. 8. 2003 pod č. j. 4/OP/6643/03/Dav rozhodnutí, kterým stěžovateli uložila pokutu
210 000 Kč za protiprávní jednání dle §88 dost. 1 písm. c) zákona, kterého se stěžovatel
dopustit tím, že v rozporu s §7 odst. 1 ZOPK poškodil skupinu dřevin rostoucích mimo les
(47 stromů) tvořící alej v ulici Ž., M.. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání.
Žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím výše uvedené rozhodnutí České inspekce
životního prostředí změnil tak, že snížil uloženou pokutu na 100 000 Kč. Toto rozhodnutí
napadl stěžovatel žalobou.
Ve své žalobě (obsahově velmi podobné kasační stížnosti) pak stěžovatel především
namítal, že v řízení nebylo prokazováno, že by v důsledku ořezání stromů provedeného
stěžovatelem došlo k podstatnému a trvalému snížení ekologických a estetických funkcí
předmětných stromů nebo k jejich bezprostřednímu či následnému odumření. Žalovaný podle
stěžovatele nezkoumal míru poškození dřevin, která je v dané věci zcela zásadní, neboť nelze
souhlasit se závěrem žalovaného, že jakýkoliv ořez může být hodnocen jako podstatné
a trvalé snížení ekologických funkcí. Stěžovatel v žalobě odkázal na stanovisko Ing. P. B.,
CSc. a pro podporu svých tvrzení doložil fotodokumentaci pořízenou dne 11. 9. 2003, kterou
navrhl jako důkaz. Připomněl též, že žalovaný nezohlednil skutečnost, že odbor komunálního
hospodářství a životního prostředí Magistrátu města Most zastával v celém řízení názor, že
pro uložení pokuty nejsou důvody. Jako důkaz navrhl vyjádření tohoto odboru ze dne
22. 10. 2003. Dále konstatoval, že tím, že žalovaný nevzal v úvahu výše uvedené důkazní
prostředky svědčící ve prospěch stěžovatele, porušil §3 odst. 4, §32 odst. 1 a 2 a §34 odst. 5
správního řádu. Upozornil také na skutečnost, že součástí spisového materiálu není znalecký
posudek A. o. p. a k., ale pouze její vyjádření. Zároveň konstatoval, že ve vyjádření tohoto
subjektu není uvedené, že by došlo k podstatnému snížení ekologických a estetických funkcí
předmětných stromů. Stěžovatel také namítl, že prvoinstanční správní orgán do ořezávání
stromů nijak nezasáhl, ačkoliv byl informován, že ořezávání stromů probíhá a existuje
podezření, že toto ořezávání není prováděno správně.
Městský soud tuto žalobu zamítl. V odůvodnění pak především uvedl, že v rámci
provedeného správního řízení bylo zjištěno, že k neodbornému ořezu dřevin rostoucích mimo
les došlo, a to v míře která podstatně a trvale snížila jejich ekologické a estetické funkce.
Tuto skutečnost měly správní orgány potvrzenu především z odborných posouzení
zpracovaných A. o. p. a k.. Žalovaný vzal v úvahu i vyjádření odboru komunálního
hospodářství a životního prostředí Magistrátu města Most a zvážil i rozpor mezi odborným
názorem Ing. P. B., CSc., a výše uvedenou agenturou. Fakt, že stromy nebyly seřezány
v souladu s posledními arboristickými názory a názorem pana B., pořízeným před zahájením
zásahu, uvedl i sám tento svědek ve svém stanovisku ze dne 8. 9. 2003. Městský soud dále
uvedl, že správní orgány vyšly ze spolehlivě zjištěného stavu věci, opatřily si potřebné
podklady pro svá rozhodnutí a hodnotily každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy ve
vzájemné souvislosti, přičemž z posouzení nebyl vyloučen žádný důkaz. Z těchto důvodů
považoval městský soud žalobní námitky stěžovatele za nedůvodné. V předmětném rozsudku
je dále řešena výše stanovené pokuty se závěrem, že se nejedná o pokutu zjevně
nepřiměřenou, neboť v dané věci správní orgány řádně a dostatečně odůvodnily výši uložené
pokuty.
V.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu důvodů uplatněných
v kasační stížnosti a dospěl k závěru, že tato je důvodná.
V. a)
Nejvyšší správní soud se nejdříve zabýval námitkou stěžovatele, že rozhodnutí
městského soudu je nepřezkoumatelné, a to z důvodu, že se dostatečně nevypořádal s žalobní
argumentací a důkazními návrhy stěžovatele [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. d.].
Podle konstantní judikatury Ústavního soudu (srov. např. nález Ústavního soudu
ze dne 20. 6. 1996, sp. zn. III. ÚS 84/94, zveřejněný pod. č. 34 ve svazku č. 3 Sbírky nálezů
a usnesení Ústavního soudu, nález Ústavního soudu ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 94/97,
zveřejněný pod č. 85 ve svazku č. 8 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu) je jedním
z principů, představujícím součást práva na řádný proces, jakož i pojmu právního státu,
povinnost soudů své rozsudky odůvodnit. Ve správním soudnictví nachází tato zásada
vyjádření v §54 odst. 2 s. ř. s. Z odůvodnění pak musí vyplývat vztah mezi skutkovými
zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé.
Pokud by tomu tak nebylo, rozhodnutí by bylo nepřezkoumatelným, neboť by nedávalo
dostatečné záruky pro to, že nebylo vydáno v důsledku libovůle a způsobem porušujícím
ústavně zaručené právo na spravedlivý proces. Tyto ústavněprávní principy nalézají odraz
též v judikatuře Nejvyššího správního soudu: Není-li z odůvodnění napadeného rozsudku
městského soudu zřejmé, proč soud nepovažoval za důvodnou právní argumentaci účastníka
řízení v žalobě a proč žalobní námitky účastníka považuje za liché, mylné nebo vyvrácené,
nutno pokládat takové rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů ve smyslu
§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. zejména tehdy, jde-li o právní argumentaci, na níž je postaven
základ žaloby. Soud, který se vypořádává s takovou argumentací, ji nemůže
jen pro nesprávnost odmítnout, ale musí také uvést, v čem konkrétně její nesprávnost spočívá.
(viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005 - 44,
zveřejněný pod č. 589/2005 Sb. NSS; srov. např. též rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003 - 52; oboje též dostupné na www.nssoud.cz). Rozsudek
městského soudu pak výše uvedené nároky nesplňuje a to z následujících důvodů.
Meritem žalobní argumentace stěžovatele je tvrzení, že snížení ekologických
a estetických funkcí dřevin musí být podstatné a zároveň trvalé. Městský soud
se v odůvodnění svého rozhodnutí vůbec nezabýval argumentací stěžovatele (podloženou
odkazy na konkrétní části žalobou napadeného rozhodnutí), že žalovaný neposuzoval míru
poškození předmětných stromů a spokojil se se závěrem, že k poškození předmětných dřevin
došlo. Za dostačující odůvodnění pak v tomto směru nelze považovat tvrzení městského
soudu, že neodbornému ořezu dřevin rostoucích mimo les došlo, a to v míře, která podstatně
a trvale snížila jejich ekologické a estetické funkce, s uvedením, že tuto skutečnost měly
správní orgány potvrzenu především z A. o. p. a k. zpracovaných odborných posouzení.
Za situace, kdy ve své žalobě stěžovatel poukazuje na rozpory mezi stanovisky
zpracovanými A. o. p. a k. (organizační složkou státu) na straně jedné a závěrem nezávislého
znalce a odboru komunálního hospodářství a životního prostředí Magistrátu města Most na
straně druhé, a to ve výše uvedené zásadní otázce (tedy jestli došlo k podstatnému a trvalému
poškození stromů), nelze za dostačující odůvodnění označit tvrzení městského soudu, že
žalovaný vzal v úvahu i stanoviska této druhé strany. Městský soud pominul též stěžovatelovu
žalobní námitku, že ve vyjádření výše uvedené agentury ze dne 7. 7. 2003 se konstatuje pouze
trvalé, ale ne již podstatné poškození ořezávaných stromů.
Městský soud se v odůvodnění předmětného rozsudku vůbec nezabýval ani námitkou
stěžovatele, že v napadeném rozhodnutí se žalovaný odvolává na znalecké posudky A. o. p. a
k., ačkoliv součástí spisového materiálu není žádný znalecký posudek, ale pouze vyjádření
této agentury. Bez povšimnutí městský soud nechal i žalobní námitku, že prvoinstanční
správní orgán do ořezávání stromů nijak nezasáhl, ačkoliv byl informován, že ořezávání
stromů probíhá a existuje podezření, že není prováděno správně.
Za dostatečné zdůvodnění stěžovatelových žalobních námitek ohledně zjištěného
skutkového stavu pak nelze považovat obecné konstatování městského soudu, že správní
orgány vyšly ze spolehlivě zjištěného stavu věci, opatřily si potřebné podklady pro svá
rozhodnutí a hodnotily každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy ve vzájemné souvislosti,
přičemž z posouzení nebyl vyloučen žádný důkaz.
Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94, zveřejněném
pod č. 10 ve svazku č. 3 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, uvedl, že zásadám
spravedlivého procesu nutno rozumět tak, že v řízení před soudem musí být dána účastníkovi
tohoto řízení možnost vyjádřit se nejen k provedeným důkazům a k věci samé,
ale také označit (navrhnout) důkazy, jejichž provedení pro zjištění (prokázání) svých tvrzení
pokládá za potřebné; tomuto procesnímu právu účastníka odpovídá povinnost soudu nejen
o vznesených návrzích (včetně návrhů důkazních) rozhodnout, ale také – pokud jim nevyhoví
– ve svém rozhodnutí vyložit proč, z jakých důvodů (zpravidla ve vztahu k hmotněprávním
předpisům, které aplikoval, a právním závěrům, k nimž na skutkovém základě věci dospěl)
navržené důkazy neprovedl, resp. pro základ svých skutkových zjištění je nepřevzal; jestliže
tak obecný soud neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami, spočívajícími v porušení
obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými
v hlavě páté (především čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2) Listiny základních práv a svobod
a v důsledku toho též i v rozporu s čl. 95 odst. 1 Ústavy (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 29. 6. 2005, č. j. 6 Ads 29/2003 - 105, dostupný na www.nssoud.cz).
Stěžovatel ve své žalobě navrhoval k prokázání skutečnosti, že poškození stromů nebylo
trvalé, jako důkaz fotodokumentaci ze dne 11. 9. 2003. Městský soud se ve svém rozhodnutí
tento důkazní návrh zcela pominul a zatížil tak svoje rozhodnutí další vadou.
VI.
Nejvyššímu správnímu soudu tak nezbylo než rozsudek městského soudu zrušit a věc
mu vrátit k dalšímu řízení, neboť kasační stížnost stěžovatele byla důvodná [§103 odst. 1
písm. d) s. ř. s.].
Samotnou hmotněprávní podstatou věci, tedy ani dalšími námitkami stěžovatele,
opírajícími se o ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s., se Nejvyšší správní soud
nezabýval a ani zabývat nemohl, neboť k tomu by bylo lze přistoupit teprve poté,
co by výsledkem řízení před městským soudem bylo jeho rozhodnutí přezkoumatelné
z hlediska všech mezi účastníky sporných relevantních problémů.
VII.
Zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí městského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu
řízení, je tento vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem
ve zrušovacím rozhodnutí (§110 odst. 3 s. ř. s.). Na městském soudu tedy nyní bude,
aby zejména řádně posoudil skutkovou a právní argumentaci stěžovatele v těch bodech,
v nichž Nejvyšší správní soud shledal odůvodnění jeho rozsudku nepřezkoumatelným,
a vypořádal se odpovídajícím způsobem s jeho důkazními návrhy.
V novém rozhodnutí ve věci městský soud rozhodne i o náhradě nákladů řízení
o kasační stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. května 2007
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu