ECLI:CZ:NSS:2006:2.AZS.154.2005
sp. zn. 2 Azs 154/2005 - 53
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše
Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyně: M.
I., zastoupena JUDr. Alenou Strnadovou, advokátkou se sídlem Liberec, Tovaryšský vrch
1358/3, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení
o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v
Liberci ze dne 4. 5. 2005, č. j. 59 Az 8/2004 - 30,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně jako stěžovatelka domáhá
zrušení shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci,
kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 2. 12. 2003,
č. j. OAM-4159/VL-14-P21-2001. Tímto rozhodnutím jí nebyl udělen azyl podle §12,
§13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu) a bylo vysloveno,
že se na ni nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu. Rozsudek
krajského soudu vycházel ze skutečnosti, že žalobkyně nenaplnila žádnou ze zákonných
podmínek pro udělení azylu.
Stěžovatelka proti tomu v kasační stížnosti uplatňuje důvod uvedený v §103 odst. 1
písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“). Domnívá se totiž,
že žalovaný postupoval v rozporu se zákonem, když nevycházel ze situace v Moldavsku
v roce 1998 (kdy stěžovatelka zemi opustila). Tím došlo k vadě řízení a nebyl zjištěn úplný
skutkový stav věci. Žalovaný při svém rozhodování vycházel ze zprávy, která zahrnuje
období pozdější s příznivějším vývojem a neodráží skutečnosti odpovídající počátku roku
1998. Vzhledem k uvedenému navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek
krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení; současně žádá o přiznání odkladného
účinku této kasační stížnosti.
Žalovaný ve svém vyjádření k podané kasační stížnosti uvedl, že považuje napadený
rozsudek krajského soudu i svoje rozhodnutí za vydaná v souladu se zákonem a navrhuje,
aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl. K uplatněnému důvodu
kasační stížnosti uvádí, že při rozhodování o žádosti o udělení azylu použil následující
informace: zprávu Ministerstva zahraničních věcí USA o situaci v oblasti dodržování lidských
zpráv v Moldavsku v roce 1998 - 2001, databanku ČTK - Moldavsko, aktuální verze,
Jednotnou teritoriální informaci za rok 1997, č. j. 3722/97 ze dne 1. 12. 1997, informace
OAMP MV ČR z roku 1999 a informace MZV ČR z let 1997 - 2001. Tyto zprávy
jsou podle žalovaného relevantní pro posouzení situace stěžovatelky, neboť rozhodná doba
je ta, kdy stěžovatelka projevila úmysl požádat o azyl. Stěžovatelka se s uvedenými zprávami
mohla seznámit a případně navrhnout jejich doplnění, což však neučinila.
Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný
účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam, kde je žadatel
chráněn před důsledky rozhodnutí krajského soudu režimem pobytu za účelem strpění
podle §78b odst. 1, 2 zákona o azylu (cizinec má nárok na udělení víza za účelem strpění
pobytu mj., pokud žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu
o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného
účinku - takové vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu platnosti víza,
která je 365 dnů; na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie platnost víza
prodlouží, a to i opakovaně) - ze zákona platnost uvedeného víza zaniká právní mocí
rozhodnutí o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek
by tedy nemělo z hlediska ochrany stěžovatelky žádný význam, negativní
by před rozhodnutím o kasační stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí
o kasační stížnosti pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně
může přiznání odkladného účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby rozhodnutí
o této stížnosti.
Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.).
Stěžovatelka uplatňuje důvod kasační stížnosti uvedený v §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
(vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném
rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím
zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým
způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud,
který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit). Namítá,
že krajský soud pochybil, když nezrušil rozhodnutí žalovaného k námitce, že žalovaný
při posuzování žádosti o azyl nevycházel z informací vztahujících se k roku 1998, tedy době,
kdy stěžovatelka odešla z Moldavska.
K tomu ze správního a soudního spisu vyplynulo, že stěžovatelka podala dne
5. 5. 2001 návrh na zahájení řízení o udělení azylu, ve kterém uvedla, že v Moldavsku
nemohla najít práci, protože je Ruska. Stejný problém tam má její syn. Dále poukázala na to,
že v Moldavsku nemá kde bydlet, neboť „po smrti svojí matky by se tam zbláznila“. Přijela
proto do České republiky za prací. Z protokolu o pohovoru k důvodům svého návrhu ze dne
8. 1. 2003 vyplynulo, že stěžovatelka opustila Moldavsko v roce 1998, protože jí shořel byt,
při požáru zahynula i její matka. Stěžovatelka se domnívá, že požár byl založen úmyslně,
neboť již dříve měla potíže kvůli své sexuální orientaci a ruské národnosti. Podle šetření
policie však požár způsobila závada v elektroinstalaci. Žalovaný jí azyl neudělil
pro nesplnění podmínek uvedených v §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona o azylu a vyslovil,
že se na ni nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 citovaného zákona. Proti tomu
podala stěžovatelka žalobu, kde namítala, že žalovaný nesprávně posoudil otázku jejího
odůvodněného strachu ve smyslu §12 písm. b) zákona o azylu a že jí měl azyl
podle tohoto ustanovení udělit, stejně jako překážku vycestování. Při ústním jednání,
konaném dne 4. 5. 2005, stěžovatelka rovněž namítla, že zprávy, z nichž žalovaný vycházel,
se nevztahují k roku 1998, kdy stěžovatelka zemi původu opustila, ale k době pozdější.
Krajský soud její žalobu zamítl, neboť shledal, že důvody stěžovatelkou uvedené nejsou
v souladu s objektivními zprávami ze země původu, neboť podle nich nedochází
k pronásledování osob odlišné sexuální orientace. K námitce uplatněné až při jednání krajský
soud nepřihlížel s odkazem na uplynutí lhůty pro vymezení žalobních bodů podle §71 s. ř. s.
Podmínkou pro to, aby mohl být důvod kasační stížnosti uvedený v §103 odst. 1
písm. b) s. ř. s. naplněn, je mimo jiné ta skutečnost, že vadu správního řízení stěžovatel
namítal v řízení před krajským soudem a tento soud přesto, že námitka byla
důvodná rozhodnutí žalovaného nezrušil [viz formulace §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. ......,
a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí
správního orgánu měl zrušit; ...]. Podle přísné koncentrační zásady, kterou je správní
soudnictví ovládáno, je třeba žalobní důvody uplatnit ve lhůtě pro podání žaloby a jen v této
lhůtě je lze rozšiřovat (§71 odst. 2 s. ř. s.). Lhůta pro podání žaloby je v azylových věcech
stanovena zákonem o azylu a činí 15 dnů ode dne doručení napadeného rozhodnutí
(§72 odst. 2 s. ř. s., §32 odst. 1 zákona o azylu). Krajský soud se pak v rámci řízení o žalobě
zabývá jen těmi důvody, které byly uplatněny v zákonné lhůtě, k ostatním přihlížet nemůže.
V daném případě však námitku, že žalovaný pochybil, když nehodnotil zprávy vztahující
se k roku 1998, tedy roku odchodu stěžovatelky z Moldavska, stěžovatelka poprvé uplatnila
až v ústním jednání před krajským soudem (dne 4. 5. 2005), přičemž rozhodnutí žalovaného
jí bylo doručeno již 14. 1. 2004; lhůta k uplatnění žalobních důvodů tak uplynula
již 29. 1. 2004 a stěžovatelčina námitka byla uplatněna daleko po lhůtě (pozn. soudu:
pokud krajský soud v napadeném rozsudku uvádí, že lhůta uplynula až 15. 3. 2004,
je toto datum nesprávné; krajský soud totiž vycházel z obecné dvouměsíční lhůty k podání
žaloby, která je však v případě azylových věcí stanovena odlišně; uvedené pochybení
je ale v dané věci nerozhodné). Vzhledem k tomu, že stěžovatelka uvedenou námitku v řízení
před krajským soudem neuplatnila, nemůže obstát ani důvod kasační stížnosti uvedený
v §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
Pokud pak jde o věcné posouzení toho, zda žalovaný pochybil, když nehodnotil zprávy
vztahující se k roku 1998, tedy roku odchodu stěžovatelky z Moldavska, tak tím se nemůže
zdejší soud s ohledem na §104 odst. 4 s. ř. s. zabývat, neboť tento důvod, stěžovatelka
neuplatnila v řízení před krajským soudem, ačkoli tak učinit mohla. Vzhledem k charakteru
řízení o kasační stížnosti, jako řízení, jehož předmětem je přezkum rozhodnutí krajského
soudu a teprve jeho prostřednictvím rozhodnutí správního orgánu, je zásadně možné
přezkoumávat jen ty důvody, které stěžovatel uplatnil v předchozím řízení před soudem
v zákonné lhůtě a kterými se tedy soud mohl, resp. měl zabývat.
Nad rámec uvedeného je vhodné poukázat na to, že udělení azylu podle ustanovení
§12 zákona o azylu je vázáno na objektivní přítomnost pronásledování jako skutečnosti
definované v §2 odst. 6 tohoto zákona nebo na odůvodněný strach z této skutečnosti,
a to v době podání žádosti o azyl, tedy zpravidla v době bezprostředně následující po odchodu
ze země původu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 3. 2004,
sp. zn. 2 Azs 12/2004, publikováno pod č. 260/2004 Sb. NSS). V rozsudku ze dne
20. 10. 2005, č. j. 2 Azs 423/2004 - 81, pak zdejší soud konstatoval, že o azyl je nutno žádat
bezprostředně poté, co má k tomu žadatel příležitost, a to nejen z hlediska zeměpisného,
ale i časového. V opačném případě, tedy při podání žádosti o azyl s výrazným časovým
odstupem po vstupu na území státu, kde mu může být ochrana formou azylu udělena,
lze předpokládat, že důvody podání žádosti se již nemusejí shodovat s důvody odchodu
ze země původu, což může cizince z poskytnutí azylu vyloučit podobně, jako žádost v jiné,
než první bezpečné zemi. Z uvedeného je zřejmé, že k tomu, aby žádost o udělení azylu mohla
být úspěšná, je třeba, aby cizinec o udělení azylu požádal neprodleně po svém příchodu
do země. Jeho důvody jsou pak zkoumány ve vztahu k okolnostem, za nichž žadatel o azyl
zemi původu opustil (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 4. 2004,
č. j. 7 Azs 64/2003 - 39, či ze dne 25. 5. 2005, č. j. 3 Azs 272/2004 - 67, dostupné
na webových stránkách Nejvyššího správního soudu). Lze si však představit situaci,
kdy by důvody pro udělení azylu byly posuzovány až k datu podání žádosti
[např. tzv. uprchlík sur place („uprchlík na místě“), tedy osoba, která v okamžiku odchodu
ze země nebyla uprchlíkem, ale stala se jím později v důsledku okolností nastalých v době její
nepřítomnosti]. Stejně tak je v azylovém řízení třeba brát v úvahu současný stav v zemi
původu z hlediska, zda změny v poměrech nenasvědčují odstranění důvodů, které v době
jejího opuštění nárok na azyl mohly zakládat. V daném případě však stěžovatelka
jako důvody pro udělení azylu uvedla svoje potíže v zemi původu kvůli své sexuální orientaci
a ruské národnosti, tedy potíže, které měla v době odchodu ze země a žalovaný
je také ve vztahu k datu odchodu měl hodnotit. Vzhledem ke značné době, která uplynula
mezi odchodem ze země původu a dnem, kdy stěžovatelka o azyl požádala (více než tři roky),
zhodnotil však žalovaný tento její krok jako účelový směřující k legalizaci jejího pobytu
a azyl jí neudělil. Postupoval tak zcela v intencích shora uvedeného rozsudku Nejvyššího
správního soudu č. j. 2 Azs 423/2004 - 81.
Žádný z namítaných důvodů kasační stížnosti tak nebyl shledán a Nejvyšší správní
soud proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Stěžovatelka, která neměla v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení a úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl,
že se žalovanému právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává (§60 odst.1,
§120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. května 2006
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu