ECLI:CZ:NSS:2006:2.AZS.196.2005
sp. zn. 2 Azs 196/2005 - 57
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše
Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: R.
A., zastoupeného JUDr. Janem Havlem, advokátem se sídlem Kralupy nad Vltavou,
Přemyslova 457, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3,
pošt. schránka 21/OAM, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Hradci Králové ze dne 18. 3. 2005, č. j. 30 Az 65/2004 - 25,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
III. Odměna advokáta JUDr. Jana Havla se u r č u je částkou 1075 Kč. Tato částka
bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto
rozhodnutí.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení
shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, kterým byla zamítnuta jeho
žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 16. 3. 2004, č.j. OAM-523/VL-10-03-2004.
Tímto rozhodnutím mu nebyl udělen azyl podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu) a bylo vysloveno, že se na něho
nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu. Rozsudek krajského soudu
vycházel ze skutečnosti, že žalobce nenaplnil žádnou ze zákonných podmínek pro udělení
azylu, a že rozhodnutí žalovaného bylo vydáno na základě dostatečně zjištěného skutečného
stavu věci a bylo přesvědčivě odůvodněno.
Stěžovatel proti tomu v kasační stížnosti namítá, že správní orgán nezjistil přesně
a úplně skutkový stav věci, neopatřil si úplné důkazy a jeho rozhodnutí nevyplývá
ze zjištěných podkladů. Dále poukázal na to, že jeho problémy na Ukrajině jsou způsobeny
náboženským vyznáním, neboť stěžovatel je řeckým katolíkem a jeho okolí je čistě
pravoslavné. Poukazuje k tomu rovněž na čl. 43 a 53 Příručky k postupům a kriteriím
pro určování právního postavení uprchlíků, vydané Vysokým komisařem OSN,
které jsou na tíživou situaci na Ukrajině aplikovatelné. Navrhuje proto, aby Nejvyšší správní
soud napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové zrušil a věc mu vrátil k dalšímu
řízení; současně žádá o přiznání odkladného účinku této kasační stížnosti
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že považuje svoje rozhodnutí
i rozhodnutí krajského soudu za vydaná v souladu se zákonem a navrhuje, aby Nejvyšší
správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl, případně odmítl, pokud stěžovatel
nebude zastoupen advokátem.
Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný
účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam, kde je žadatel
chráněn před důsledky rozsudku krajského soudu (Městského soudu v Praze) režimem pobytu
za účelem strpění podle §78b odst. 1, 2 zákona o azylu (cizinec má nárok na udělení víza
za účelem strpění pobytu mj., pokud žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti proti
rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání
odkladného účinku - takové vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu platnosti
víza, která je 365 dnů; na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie platnost víza
prodlouží, a to i opakovaně) – ze zákona platnost uvedeného víza zaniká právní mocí
rozhodnutí o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek
by tedy nemělo z hlediska ochrany stěžovatele žádný význam, negativní by před rozhodnutím
o kasační stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí o kasační stížnosti
pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně může přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby rozhodnutí o této stížnosti.
Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů [§109 odst. 2, 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále též „s. ř. s.“)].
Stěžovatel to v kasační stížnosti sice výslovně neuvádí, avšak námitky tam uplatněné
lze podřadit pod důvod uvedený v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. (tvrzená nezákonnost
spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení), tvrdí
totiž, že je pronásledován z náboženských důvodů a splňuje tak podmínky pro udělení azylu,
což krajský soud nesprávně posoudil. Namítá však také důvod kasační stížnosti uvedený
v §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. (vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata,
z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech
nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních
o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost,
a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí
správního orgánu měl zrušit), domnívá se totiž, že správní orgán nezjistil přesně a úplně
skutkový stav věci a neopatřil si potřebné podklady.
K tomu ze správního a soudního spisu vyplynulo, že dne 11. 2. 2004 stěžovatel podal
žádost o udělení azylu, kde uvedl, že Ukrajinu opustil 5. 4. 2003 z ekonomických důvodů,
neboť tam nemohl získat zaměstnání a uživit rodinu. Odjel proto do České republiky za prací,
tu zde získal a pracuje. Nyní ale obdržel správní vyhoštění a žádá proto o azyl.
Rovněž poukázal na to, že odjel také kvůli svému náboženství, je totiž řeckým katolíkem
a jeho okolí je čistě pravoslavné; svými vrstevníky byl bit. Z protokolu o pohovoru
k důvodům žádosti pak vyplynulo, že stěžovatel při tomto pohovoru svoje ekonomické potíže
na Ukrajině potvrdil; k náboženským problémům uvedl, že to byl důvod odchodu z vesnice
do města a nikoliv ze země. K dotazu žalovaného, jakým způsobem byl utiskován, odpověděl,
že byl nazýván katolíkem a jednou byl svými vrstevníky, kteří byli pod vlivem alkoholu,
také zbit. Jiné problémy na Ukrajině neměl. Žalovaný mu rozhodnutím ze dne 16. 3. 2004
azyl neudělil z důvodu nesplnění podmínek uvedených v §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona
o azylu a rozhodl, že se na něj nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 citovaného
zákona.
Stěžovatel předně namítá, že jím vylíčené skutečnosti – zejména potíže s obyvateli
kvůli jeho náboženskému vyznání - jsou důvodem pro udělení azylu. Zákon o azylu na možné
pronásledování z náboženských důvodů samozřejmě pamatuje. Podle §12 písm. b) tohoto
zákona se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení azylu zjištěno, že cizinec
má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti
k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě,
jehož občanství má. Co se rozumí pronásledováním zákon o azylu stanoví výslovně
(za pronásledování se pro účely tohoto zákona považuje ohrožení života nebo svobody,
jakož i opatření působící psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání, pokud jsou prováděna,
podporována či trpěna úřady ve státě, jehož je cizinec státním občanem, nebo státu
posledního trvalého bydliště v případě osoby bez státního občanství nebo pokud tento stát
není schopen odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před takovým jednáním). Stěžovatel
má tedy zato, že ho jeho potíže kvůli náboženskému vyznání, kvalifikují k udělení azylu.
Nejvyšší správní soud s ním však v daném případě nemůže souhlasit, a to hned ze dvou
důvodů. Jednak jeho potíže nedosahovaly takové intenzity, aby je bylo možno považovat
za pronásledování; jednalo se totiž pouze o slovní nazývání stěžovatele katolíkem
a jeho jednorázové zbití vrstevníky. Navíc se stěžovatel o pomoc k žádným ukrajinským
orgánům neobrátil a nelze toto jednání soukromých osob považovat za jednání státem
podporované či tolerované. V neposlední řadě pak stěžovatel sám uvedl, že tyto potíže vyřešil
přestěhováním z vesnice do města a že z Ukrajiny odešel z ekonomických
důvodů - ty pak azylově relevantní nejsou (k tomu viz ustálenou a bohatou judikaturu
Nejvyššího správního soudu dostupnou na www.nssoud.cz, např. rozsudek ze dne
15. 12. 2003, č. j. 4 Azs 31/2003 - 64, ze dne 28. 11. 2003, č. j. 4 Azs 24/2003 - 68 či ze dne
30. 10. 2003, č. j. 3 Azs 20/2003 - 43).
I kdyby však stěžovatel byl skutečně na Ukrajině pronásledován z důvodu náboženství
ve smyslu §12 písm. b) zákona o azylu, nebylo by možné za daných podmínek o udělení
azylu z tohoto důvodu uvažovat. Jakkoliv totiž není v zákoně o azylu stanovena žádná lhůta,
ve které je cizinec povinen o azyl požádat, Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne
20. 10. 2005, č. j. 2 Azs 423/2004 - 81 (přístupný na www.nssoud.cz), konstatoval, že o azyl
je nutno žádat bezprostředně poté, co má k tomu žadatel příležitost, a to nejen z hlediska
zeměpisného, ale i časového. V opačném případě, tedy při podání žádosti o azyl s výrazným
časovým odstupem po vstupu na území státu, kde mu může být ochrana formou azylu udělena,
lze předpokládat, že důvody podání žádosti se již nemusejí shodovat s důvody odchodu
ze země původu, což může cizince z poskytnutí azylu vyloučit podobně, jako žádost v jiné,
než první bezpečné zemi. Z uvedeného je zřejmé, že k tomu, aby žádost o udělení azylu mohla
být úspěšná, je třeba, aby cizinec o udělení azylu požádal neprodleně po svém příchodu
do země. V daném případě stěžovatel do České republiky přijel již na počátku dubna 2003,
o azyl však požádal až v únoru 2004, navíc až poté, co mu bylo uloženo správní vyhoštění.
Nejvyšší správní soud za této situace plně souhlasí se žalovaným a krajským soudem,
že důvodem, pro který stěžovatel o azyl žádá, je snaha vyhnout se vyhoštění a zlegalizovat
svůj pobyt v České republice. Tento důvod pak není azylově relevantním a azyl mu tak nebyl
udělen zcela po právu. Krajský soud postupoval v souladu se zákonem, když jeho žalobu
zamítl. Naplnění důvodu kasační stížnosti uvedeného v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. nebylo
shledáno.
Stěžovatel rovněž namítá, že žalovaný nezjistil přesně a úplně skutkový stav věci,
neopatřil si úplné důkazy a jeho rozhodnutí nevyplývá ze zjištěných podkladů.
S touto námitkou však nemůže zdejší soud souhlasit. Jednak se jedná o námitku nekonkrétní,
neboť stěžovatel neuvádí, jaké další podklady měl žalovaný opatřit ani co z nich měl zjistit.
Rovněž neuvádí, v čem spatřuje nesoulad rozhodnutí se zjištěnými podklady. Takovým
nekonkrétním důvodem se nemůže Nejvyšší správní soud zabývat; řádně vymezený důvod
kasační stížnosti totiž musí vedle zpravidla právního hodnocení situace obsahovat okolnosti
skutkové, tedy v čem konkrétně stěžovatel namítaná porušení zákona spatřuje. Tak tomu
u dané námitky nebylo. Je vhodné však uvést, že v řízení o udělení azylu je rozhodující
pro posouzení naplnění zákonných podmínek, ale i pro rozsah dokazování, uvedení důvodů
žadatelem v žádosti, při pohovoru, nebo v jiných podáních učiněných do vydání rozhodnutí.
Je to žadatel, který se domáhá udělení azylu, který tvrdí určité skutečnosti, na jejichž základě
by mu mělo být vyhověno. Tato žadatelova aktivita nemůže být nahrazena žádnou činností
správního orgánu. Správní orgán pak zejména ověřuje pravdivost a hodnověrnost
stěžovatelem uvedených skutečností a k tomu zajišťuje důkazy. V daném případě žalovaný
svojí povinnosti zjistit přesně a úplně skutkový stav věci plně dostál a rozhodnutí je vydáno
na podkladě skutečností obsažených ve správním spisu. Zdejší soud má zato, že žádné další
důkazy prováděny být nemusely, neboť všechny podstatné skutečnosti žalovaný zjistil.
Tvrzený důvod kasační stížnosti uvedený v §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. neobstojí.
Vzhledem k tomu, že nebylo zjištěno naplnění žádného z uplatněných důvodů kasační
stížnosti, Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1
s. ř. s.).
Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení a úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl,
že se žalovanému právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává
(§60 odst. 1, §120 s. ř. s.).
Stěžovateli byl pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupcem advokát; v takovém
případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7, §120 s. ř. s.).
Soud proto určil odměnu advokáta částkou 1x 1000 Kč za jeden úkon právní služby – převzetí
a příprava věci a 1x 75 Kč na úhradu hotových výdajů, v souladu s §9 odst. 3 písm. f),
§7, §11 odst. 1 písm. b), §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů,
celkem 1075 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti
dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. června 2006
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu