ECLI:CZ:US:2003:2.US.105.03
sp. zn. II. ÚS 105/03
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 1. dubna 2003 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci stěžovatelky C. T., spol. s r.o., zastoupené JUDr. Z. W., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 11. 2002, č.j. 22 Ca 40/2002-31, proti rozhodnuti Celního ředitelství Ostrava ze dne 10. 12. 2001, č.j. 6488/2001-01-1401, a proti platebnímu výměru Celního úřadu v Českém Těšíně ze dne 2.8. 2001, č.j. 2380/T/2001-01-0411, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla dne 17. 2. 2003 doručena ústavní stížnost, ve které stěžovatelka napadá v záhlaví uvedená rozhodnutí, kterými bylo stěžovatelce vyměřeno clo a daň z přidané hodnoty v celkové výši 330 810,- Kč a zamítnuto jak odvolání proti platebnímu výměru, tak správní žaloba napadající platební výměr, a tvrdí, že napadenými rozhodnutí bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu [čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina")].
Soudce zpravodaj nejprve zkoumal, zda je návrh ústavní stížnosti způsobilý věcného projednání Ústavním soudem [§42 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon")]. Podle ustanovení §72 odst. 2 zákona lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60-ti dnů. Tato lhůta nepochybně počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.
Ústavní stížnost je nepřípustná, protože návrh byl podán po lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání.
Pro počátek šedesátidenní zákonné procesní lhůty k podání ústavní stížnosti [§72 odst. 2 zákona] platí z vůle zákonodárce jiný režim, než je režim uplatňovaný v řízení podle občanského soudního řádu [§57 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění], podle něhož se do běhu lhůty nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty. [Srovnej usnesení ze dne 30. 8. 1995, sp.zn. I. ÚS 182/95 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 4, usnesení č. 20, Praha 1995, s. 347].
V ústavní stížnosti je uvedeno, že rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 11. 2002 (22 Ca 40/2002-32) byl stěžovatelce doručen dne 16. 12. 2002, což potvrzuje i kopie doručenky zaslaná Ústavnímu soudu ČR Krajským soudem v Ostravě. V souladu se zněním věty druhé ust. §72 odst. 2 zákona dnem 16. 12 2002 počala běžet lhůta k podání ústavní stížnosti, která uplynula ve čtvrtek 13. 2. 2003. Jak je zřejmé z údajů o podání ústavní stížnosti k doručení, bylo podání učiněno na poště v pátek 14. 2. 2003, tedy po lhůtě zákonem stanovené.
Z uvedeného důvodu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl, jako návrh podaný po lhůtě stanovené k jeho podání [§43 odst. 1 písm. b) zákona].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné [§43 odst. 3
zákona].
Vojtěch Cepl
soudce zpravodaj
V Brně dne 1. dubna 2003