ECLI:CZ:US:1994:2.US.124.93
sp. zn. II. ÚS 124/93
Nález
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 23. 2. 1994 v senátě ve věci ústavní stížnosti proti rozhodnutí Okresního soudu v Mostě ze dne 13. 4. 1993 sp. zn. 8 C 2924/91 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 9. 1993 sp. zn. 10 Co 329/93, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem jako účastníka řízení a Městského podniku bytového bytového hospodářství jako vedlejšího účastníka řízení takto:
Návrh se zamítá .
Odůvodnění:
Návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu ust.
§72 odst. 1, písm. a) z. č. 182/93 Sb. podal E. O. proti
rozhodnutí Krajského soudu Ústí nad Labem jako účastníku řízení.
Stěžovatel se návrhem k OS v Mostě, ve smyslu z. č. 87/1991 Sb., o
mimosoudních rehabilitacích, domáhal proti odpůrci, Městskému
podniku bytového hospodářství v Litvínově, vydání těchto
nemovitostí: 1/2 domu, čp. 575 a parcelu č. 331, zapsané na LV č.
1 pro k. ú. H. L., obec L.
Okresní soud v Mostě rozsudkem ze dne 13. 4. 1993 sp. zn. 8 C
2924/91 žalobu na vydání nemovitostí zamítl. Odvolací soud v Ústí
nad Labem rozsudek napadený odvoláním stěžovatele prozkoumal
a v plném rozsahu jej potvrdil svým rozhodnutím ze dne 8. 9. 1993
sp. zn. 10 Co 329/93.
Stěžovatel podal v zákonné 60-ti denní lhůtě dne 4. 11. 1993
k Ústavnímu soudu ČR stížnost podle §72 odst. 1 písm. a) zák.č.
182/93 Sb. a poukazuje na porušení čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny
základních práv a svobod.
Ke stížnosti přiložil plnou moc své právní zástupkyně
a rozsudek KS v Ústí nad Labem sp. zn. 10 Co 329/93.
Stížnost, která směřuje proti rozhodnutí KS v Ústí nad Labem,
jako soudu odvolacího, odůvodnil tím, že se domnívá, že
pravomocným rozhodnutím bylo v řízení, jehož byl účastníkem,
porušeno jeho základní právo ve smyslu čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny
základních práv a svobod a navrhuje zrušení citovaného rozsudku.
Posledními vlastníky shora uvedených nemovitostí byli rodiče
navrhovatele, a to každý z jedné poloviny. Ideální 1/2, náležející
otci navrhovatele, byla v prosinci 1946 konfiskována na základě
dekretu presidenta republiky č. 108/1945 Sb., o konfiskaci
nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy. Ohledně majetku
matky stěžovatele konkrétní konfiskační výměr nebyl vydán. Z této
skutečnosti navrhovatel dovozuje, že přechod vlastnictví z ideální
1/2 nemovitostí na stát, na základě dekretu č. 108/1945 Sb.- tj.
ex lege, nenastal. Jak uvádí, existence konfiskačního výměru je
předpokladem pro možnost použití opravných prostředků, (lze se
odvolat k Zemskému národnímu výboru v Praze), s uvedením
konkretizace rozsahu provedené konfiskace.
Státní orgány v roce 1951 odepřely matce navrhovatele možnost
vykonávat vlastnická práva k 1/2 nemovitostí. Tímto postupem došlo
k převzetí 1/2 nemovitostí státem bez právního důvodu. Stěžovatel
dále namítá, že v případě, že všechny úkony spojené s osobami
státně nespolehlivými učiněné v době nesvobody jsou právně
neplatné, je takováto argumentace v přímém rozporu jak s dekretem
presidenta republiky č. 5/1945 Sb., tak i se zákonem č. 128/1946
Sb.
Nadto pak odvolací soud podle názoru stěžovatele pochybil
v tom, že mu nebylo povoleno dovolání, ačkoli ve věcech
restitučních, podle názoru bývalého Ústavního soudu ČSFR, jde
o takový zásah do práv občana, že by povolení dovolání bylo na
místě.
Stěžovatel se domnívá, že pravomocným rozhodnutím bylo
v řízení, jehož byl účastníkem, porušeno jeho základní právo.
Navrhuje, aby Ústavní soud rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad
Labem, jako soudu odvolacího, zrušil.
Ústavní soud si vyžádal k projednávání spis vedený v předmětné
věci u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 2924/91. Ze spisového
materiálu bylo zjištěno následující:
Obytný dům čp. 575 s parcelou č. 331 k. ú. H. L., získali do
vlastnictví na základě kupní smlouvy dne 10. 4. 1941 rodiče
stěžovatele, a to každý 1/2. Oba rodiče byli německé národnosti,
otec padl jako německý voják v roce 1944.
Konfiskačním výměrem vydaným okresním Národním výborem v Mostě
ze dne 20. 12. 1946 č.j. 33489/46-XII-20- b) o 16 došlo ke
konfiskaci majetku E. O., na základě dekretu presidenta republiky
č. 108/1945. Kromě domu byla konfiskována i obchodní jednotka
v domě, včetně skladiště zboží a peněžitý vklad.
Navrhovatel požádal ve smyslu §6 odst. 2 zák. č. 87/1991 Sb.-
povinnou osobu - Městský podnik bytového hospodářství Litvínov,
o vydání nemovitostí. Žádost Městský podnik bytového hospodářství
odmítl s tím, že nemovitosti vydat nelze s ohledem na důvod
konfiskace (dekret č. 108/45 Sb.). Stěžovatel proto podal k OS
v Mostě návrh na vydání 1/2 čp. 575 s parc. č. 331. k. ú. L.
proti shora uvedenému odpůrci, neboť jak uvádí, jedná se o majetek
po matce, která zemřela 27. 1. 1975. V průběhu řízení navrhovatel
rozšířil svůj návrh ve smyslu ust. §2 odst. 1 z.č. 243/1992 Sb.
i na 1/2 nemovitosti po zemřelém otci.
Sdělením Okresního úřadu v Mostě - finančního referátu - bylo
potvrzeno, že dům čp. 575 s parcelou č. 331 k.ú. H. L. byl
konfiskován, jako majetek otce stěžovatele, výměrem ONV v Mostě ze
dne 20. 12.1946 č.j. 33489/46-XII-20-b/0-16, který se však ve
spise nenachází. Odvolání na zrušení konfiskace podané v roce
1948 matkou stěžovatele bylo Zemským národním výborem v Praze
zamítnuto. Zamítnutí žádosti bylo roce 1951 Krajským národním
výborem v Ústí nad Labem potvrzeno. V roce 1975 opětovně žádala
matka stěžovatele o vrácení id. poloviny majetku. Sdělením SKNV
v Ústí nad Labem č.j. fin. 7968/74/La ze dne 12. 2. 1975 byla
žádost zamítnuta s odůvodněním, že žadatelka je hlášena od roku
1939 až do doby skončení okupace jako osoba německé národnosti,
s řečí německou, a proto došlo ke konfiskaci jejího majetku podle
dekretu presidenta republiky č. 108/1945 Sb. ex lege. Tato
skutečnost je dále potvrzena sdělením Stát. notářství v Mostě, ke
spisu č.j. D 464/46.a č.j.D 156/75 ze dne 15. 6. 1992, které dále
uvádí, že na LV č. 1 obce L., v k.ú. H. L. je důvod přechodu
vlastnictví na stát u obou manželů O. totožný, tj.
konfiskace majetku podle dekretu presidenta republiky č. 108/1945
Sb. O vydání výměru nelze pochybovat, neboť skutečnosti uvedené ve
výměru potvrzuje vyhláška ONV v Mostě č.j. 33489 ze dne 6. 1.
1947, založená v materiálech OÚ v Mostě.
V průběhu řízení před OS v Mostě navrhovatel omezil svůj
doplňující návrh v tom směru, že žádá vydání pouze id. 1/2 nem. po
zemřelé matce.
Rozsudkem OS v Mostě č.j. 8 C 2924/91-30 ze dne 13. 4. 1993
byl návrh navrhovatele v plném rozsahu zamítnut. V odůvodnění soud
uvedl, že ve smyslu §4 odst. 1 z.č. 87/91 Sb. je nepochybně
odpůrce osobou povinnou a navrhovatel dle §5 odst. 2 zák.č.
87/91 Sb. včas vyzval odpůrce k vydání nemovitostí.
Soud vyvozuje z předložených listinných důkazů, že majetek, po
rodičích stěžovatele byl konfiskován celý, neboť oba rodiče
splňovali podmínky konfiskace podle §1 cit. dekretu, i když
u matky navrhovatele nedošlo ke konkrétnímu vydání konfiskačního
výměru. V případě otce stěžovatele se jedná o osobu, která splňuje
podmínky §1 dekretu presidenta republiky č. 33/1945 Sb. Občanství
matce stěžovatele, bylo vráceno v prosinci 1945. V případě nároků
na vrácení nemovitého majetku lze užít pouze zákona č. 87/91 Sb.,
neboť i když část zastavěné parcely č.331 je vedena jako zahrada,
není možná aplikace zákona č. 229/91 Sb. a zákona č. 243/92 Sb.,
protože nejde o zemědělskou půdu využívanou k zemědělské výrobě
(ust. §1 odst.4 uvedeného zákona).
Jako rozhodující otázku si soud vytkl posoudit, zda nabytí
majetku státem na základě konfiskace ( dekretem č. 108/45 Sb.), je
právně významným faktem z hlediska jediného rozhodného zákona,
a to zákona č. 87/91 Sb., tj., zda se tento zákon může dotýkat
i případných následků některých majetkových a jiných křivd (§1)
konfiskačním výměrem založených. Zákon č. 87/91 Sb. uvádí jako
rozhodné období pro posouzení restitučních nároků dobu od 25. 2.
1948 do 1. 1. 1990. Pro oblast občansko-právních vztahů je dále
významné ustanovení §6 odst.1-2 z.č.87/91 Sb. (tj., kdy nastupuje
povinnost věc vydat ve vztahu k důvodu přechodu vlastnictví na
stát). Použití §6 odst. 1 písm. a-h z. č. 87/91 Sb. není možné,
neboť nelze hovořit v dané věci ani o znárodnění ani o vyvlastnění
za náhradu. Další možností je použití §§6 odst.2 zákona ve
vztahu k ustanovení §2 odst.1 písm. c), tj. povinnost věc vydat
a dále případy převzetí majetku státem bez uvedení právního
důvodu. Politickou perzekucí uvedenou v zákoně je nutno vyloučit
společně s postupy porušujícími obecně uznávaná lidská práva
a svobody, neboť právním důvodem odnětí majetku je konfiskace na
základě dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb. Pokud by bylo
možno spojovat konfiskaci nikoli ex lege, ale pouze v souvislosti
se správním rozhodnutím ve smyslu ust. §1 odst.4 dekretu, pak by
se včetně časového posunu v takových majetkových důsledcích mohlo
jednat o majetkové důvody ve smyslu §2 odst. 1 z. č. 87/91 Sb.
Správní akt - konfiskační výměr k polovině nemovitostí vydán
nebyl, ale přesto neodpadl zákonný důvod k převzetí takového
majetku, jak uvádí dekret presidenta republiky č. 108/45 Sb.
Rozhodnutí správního orgánu mohlo pouze identifikovat majetek
podléhající konfiskaci z hlediska evidenčního a poskytnout možnost
vyvinit se osobě německé nebo maďarské národnosti dle §1 - 2
dekretu č. 108/45 Sb. Této možnosti, jak vyplývá z listinných
důkazů, matka stěžovatele využila, ale bez úspěchu. Osvědčení
o nabytí československého občanství získala matka stěžovatele až
13. 12. 1945, tj. po nabytí účinnosti shora uvedeného dekretu
(účinný ke dni vyhlášení, tj. k 30. 10. 1945). Je tedy třeba
dovodit, že vydání případného výměru o konfiskaci majetku by nic
nezměnilo na skutečnosti, že konfiskace celé nemovitosti proběhla
již ze zákona ke dni jeho účinnosti, tj. k 30. 10. 1945, tedy mimo
rozhodné období uvedené v zákoně č. 87/91 Sb. ve znění pozdějších
předpisů. Soud s ohledem na tyto úvahy návrh jako nedůvodný
v celém rozsahu zamítl.
Navrhovatel podal proti citovanému rozsudku odvolání.
V odůvodnění mimo jiné uvedl, že nesouhlasí se závěrem soudu 1.
stupně v tom, že konfiskace majetku nastávala ex lege, aniž by
byla konkretizována tzv. konfiskačním dekretem.
Krajský soud po přezkoumání napadeného rozsudku OS
a předchozího řízení v Mostě tento rozsudek v plném rozsahu
potvrdil.
V odůvodnění se ztotožnil s hodnocením důkazů OS v Mostě
a dále uvedl, že navrhovatel není osobou oprávněnou ve smyslu ust.
§3 z. č. 87/91 Sb., naproti tomu zdůraznil, že podle §1 odst.
1 čl. 2 dekretu presidenta republiky č. 108/1945 se s konečnou
platností a bez náhrady konfiskoval veškerý movitý a nemovitý
majetek, jenž byl ve vlastnictví všech osob německé nebo maďarské
národnosti, bez ohledu na státní příslušnost. Je tedy nutné
dovodit, že konfiskace vyplývala přímo z citovaného právního
předpisu a ve správním řízení byly řešeny pouze připadné výjimky
z konfiskace.
Ústavní soud ČR při hodnocení případu dospěl k závěru, že
obecně platí a existuje rovina dekretů, zákonů a rovina správních
aktů, ale tuto problematiku není důvodu aktualizovat, protože může
nastat situace, že správní akt (tak, jak se s ním počítá v §1
z.č. 87/91 Sb.) bude spadat i do období rozhodného z hlediska
zákona č. 87/91 Sb. k únoru 1948 - až listopadu 1989. Zákonodárce
proto na tyto případy pamatoval a výslovně se jich dotkl v §1
odst. 5 z. č. 87/91 Sb. tím, že stanovil, že zákon č. 87/91 Sb.
nelze použít pro případy, kdy byl majetek získán v době nesvobody
osobami státně nespolehlivými nebo v důsledku rasové persekuce.
Sám zákon tedy problematiku přechodu vlastnictví ze zákona nebo až
v souvislosti se správním aktem řeší a to tím, když upravuje
předmět úpravy v §1 odst. 5 z.č. 87/91 Sb. tak, jak bylo již
konstatováno shora, totiž, že zákon č.87/91 Sb. nelze použít, když
byl majetek získán v době nesvobody. Předmětná nemovitost byla
nabyta osobou státně nespolehlivou a v době nesvobody. Protože
navrhovatel neprokázal, že jeho matka, je osobou spadající pod
výjimku osob dle §1 odst. 2 dekretu č. 108/45 Sb., nelze v daném
případě aplikovat zákon č. 87/91 Sb. Proto není návrh navrhovatele
důvodný a byl zcela správně soudy obou stupňů zamítnut. Nedošlo
rovněž k porušení lidských práv a svobod ve smyslu Listiny
základních práv a svobod.
Poučení: Proti tomuto nálezu se nelze odvolat.
V Brně dne 23. 2. 1994