ECLI:CZ:US:2011:2.US.1730.11.1
sp. zn. II. ÚS 1730/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti společnosti TEMPLUM MERCIS, s. r. o., se sídlem Benešova Hora 53, Stachy, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Afs 51/2010-104 ze dne 23. 2. 2011 a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 10 Ca 48/2009-90 ze dne 18. 5. 2010, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 10. 6. 2011 a doplněna dalšími podáními, se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, jimiž měla být porušena její základní práva a svobody, zaručené Listinou základních práv a svobod a Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod. Současně požádala o ustanovení advokáta pro řízení před Ústavním soudem.
Protože ústavní stížnost nesplňovala náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), Ústavní soud stěžovatelku vyzval k odstranění jejích vad. K tomu jí stanovil lhůtu 20 dnů od doručení výzvy. Současně stěžovatelku poučil o podmínce povinného zastoupení advokátem a o postupu k jejímu splnění, přičemž ji informoval o tom, že Ústavní soud sám není oprávněn jí advokáta ustanovit.
Dne 4. 8. 2011 byla Ústavnímu soudu doručena žádost stěžovatelky o prodloužení lhůty k odstranění vad podání nejméně do 31. 12. 2011 a o ustanovení advokáta. Na základě tohoto podání Ústavní soud lhůtu k odstranění vad podání stěžovatelce prodloužil do 25. 8. 2011 s upozorněním, že jde o lhůtu konečnou, po jejímž marném uplynutí bude nekvalifikovaná ústavní stížnost odmítnuta.
V poslední den stanovené lhůty Ústavní soud obdržel další žádost o prodloužení lhůty a o ustanovení advokáta. K této žádosti stěžovatelka připojila plnou moc, z níž však nevyplývá, že by v ní uvedená advokátka přijala zmocnění pro řízení o ústavní stížnosti.
Ústavní soud neshledal důvod k tomu, aby již jednou prodlouženou lhůtu k odstranění vad podání stěžovatelce prodlužoval. Účelem výzvy k odstranění vad ústavní stížnosti s určením přiměřené lhůty je především poučení účastníka o zákonných podmínkách pro meritorní pojednání věci před Ústavním soudem. Faktické prodlužování zákonné 60ti denní lhůty pro podání ústavní stížnosti určováním dalších lhůt k jejímu doplňování či odstraňování vad by proto mělo být jen výjimečné, neboť v takovém případě je stěžovatel zvýhodňován oproti ostatním stěžovatelům, kteří své zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost ve stanovené lhůtě dostáli. Stěžovatelka však ani v dodatečně prodloužené lhůtě vady podání neodstranila. Předložení advokátem nepodepsané plné moci rozhodně nelze považovat za zhojení vytčených vad.
V řízení o ústavní stížnosti je nezbytné, aby byli stěžovatelé - fyzické i právnické osoby - zastoupeni advokátem (§30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a to včetně sepsání ústavní stížnosti. Z návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti musí být totiž nejen patrno, které věci se týká a co se jím sleduje a text podání musí obsahovat pravdivé vylíčení rozhodných skutečností a označení důkazů, ale je třeba zformulovat též ústavněprávní argumentaci. A právě to je úkolem pro advokáta, jehož odborná pomoc je zákonem o Ústavním soudu u stěžovatelů striktně vyžadována.
Pouze pro úplnost (vzhledem k opakovaným žádostem stěžovatelky) je vhodné uvést, že pro řízení před Ústavním není připuštěno přiměřené použití §30 o.s.ř. (ustanovení advokáta soudem), neboť pro takový postup Ústavní soud neshledal podmínky podle §63 zákona o Ústavním soudu. Jak byla stěžovatelka informována ve výzvě k odstranění vad podání, právní řád připouští určení advokáta pro řízení před Ústavním soudem rozhodnutím České advokátní komory (viz §18 odst. 2, §45 odst. 2 písm. a) zákona o advokacii), čímž je vytvořen procesní nástroj k zajištění kvalifikovaného právního zastoupení, a tedy i přístupu k Ústavnímu soudu.
Shora uvedené informace o povinném zastoupení advokátem, o nemožnosti jeho ustanovení podle zákona o Ústavním soudu a o nepřípustnosti neustálého prodlužování lhůt k odstranění vad ústavní stížnosti byly již v minulosti stěžovatelce opakovaně poskytnuty v souvislosti s jinými ústavními stížnostmi, které musely být nakonec pro absenci právního zastoupení stěžovatelky odmítnuty. Postup Ústavního soudu při vyřizování nekvalifikovaně podaných ústavních stížností i následek neodstranění vytčených vad pro ni tudíž nemůže být překvapivý.
Vzhledem k tomu, že stěžovatelka vady podání v dodatečně stanovené lhůtě (ani do dnešního dne) neodstranila a jí sepsaná ústavní stížnost není způsobilá věcného projednání, Ústavní soud ji podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. září 2011
Stanislav Balík, v. r.
soudce zpravodaj