ECLI:CZ:US:2008:2.US.1787.08.1
sp. zn. II. ÚS 1787/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké ve věci ústavní stížnosti stěžovatele N. D. Ch., právně zastoupeného JUDr. Jaroslavem Savkem, advokátem se sídlem Dlouhá 31/63, Teplice, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 7. 2008 sp. zn. 5 Ca 77/2008, spojené s návrhem na zrušení ustanovení §55 odst. 4 a §104 odst. 3 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností stěžovatel napadl usnesení Městského soudu v Praze, jímž nebyl přiznán odkladný účinek jeho žalobě proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 6. 2. 2008 č. j. MV-3902/VS-2008. Tímto rozhodnutím ministr vnitra zamítl odvolání stěžovatele a potvrdil rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 19. 9. 2007 č. j. OAM-424-9/TP-2007 o zamítnutí jeho žádosti o povolení k trvalému pobytu.
V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že odůvodnění provedené soudem o tom, že stěžovateli nehrozí nenahraditelná újma, je věcně nesprávné. Pokud se soud domnívá, že následný postup orgánů cizinecké policie je takový, že rozhodují o správním vyhoštění cizince a proti rozhodnutí o správním vyhoštění může podat žalobu, která má ze zákona odkladný účinek, pak je tato domněnka soudu nesprávná. Praxe orgánů cizinecké policie je jiná, tyto orgány nerozhodují o správním vyhoštění, ale udělí cizinci výjezdní příkaz a cizinec tak v tomto případě nemá žádný obranný prostředek.
Usnesení Městského soudu v Praze podle názoru stěžovatele neobsahuje řádné odůvodnění, proto nelze zjistit, jakou úvahou se soud řídil, když považuje rozhodnutí o nepřiznání odkladného účinku žalobě za rozhodnutí podle své povahy dočasné. Podle §55 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, nemusí být odůvodněno usnesení, jímž se řízení nekončí a jímž se neukládá nikomu povinnost. Usnesení ze dne 1. 7. 2008 je odůvodněno, ale nikoliv řádně. V jiné věci, ve věci vedené u totožného soudu pod č.j.: 8 Ca 86/2007 a 8 Ca 87/2007, odůvodněno nebylo právě s odkazem na §55 odst. 4 cit. zákona.
Rozhodnutí soudu, kterým soud rozhodne tak, že nepřizná odkladný účinek žalobě (zejména v řízení podle zákona č. 326/1999 Sb. v platném znění), které nemusí být odůvodněno (nebo neobsahuje odůvodnění řádné) a není proti němu přípustný opravný prostředek, porušuje právo stěžovatele na spravedlivý proces.
Stěžovatel považuje ze shora uvedených důvodů ustanovení §55 odst. 4 a §104 odst. 3 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb. ve znění pozdějších předpisů za ustanovení v rozporu s ústavním pořádkem České republiky, zejména čl. 1 odst. 1, čl. 90 Ústavy, čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod, a čl 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práva a základních svobod, proto se domáhá jejich zrušení. Jejich aplikace v řízení vedeném u Městského soudu v Praze porušuje zásadu rovnosti účastníků před soudem a zákonem, a tím i právo žalobce na spravedlivý proces. Stěžovatel navrhuje rovněž přiznání odkladného účinku ústavní stížnosti.
Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.
Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska stěžovatelem v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Posouzení podmínek pro přiznání odkladného účinku žalobě je zásadně věcí obecného soudu, neboť závisí na konkrétních okolnostech toho kterého případu, a proto se Ústavní soud mohl jen přesvědčit, zda v projednávané věci soud nerozhodl svévolně, nýbrž s ohledem na příslušná ustanovení soudního řádu správního. Ústavní soud má za to, že v projednávané věci Městský soud v Praze rozhodl v souladu s příslušnými ustanoveními soudního řádu správního, přičemž přezkoumávání reálné existence zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku žalobě, které je výrazem nezávislého soudního rozhodování, Ústavnímu soudu nepřísluší. Napadené usnesení obsahuje odůvodnění a lze konstatovat, že s ohledem na charakter rozhodnutí, které je pouze procesní povahy, se jedná o odůvodnění řádné.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud v předmětné věci neshledal, že by postupem jednajícího soudu došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Společně s ústavní stížností podal stěžovatel návrh na zrušení ustanovení §55 odst. 4 zákona a ustanovení §104 odst. 3 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb. soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů.
Z ustanovení §74 zákona o Ústavním soudu vyplývá, že návrh na zrušení zákonného ustanovení má akcesorickou povahu, protože jej lze podat pouze spolu s ústavní stížností proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, vydaného na základě aplikace napadeného právního předpisu či jeho části. Protože návrh na zrušení zákonného ustanovení podaný spolu s ústavní stížností má akcesorickou povahu, je-li ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnuta, sdílí tento návrh osud ústavní stížnosti (srov. obdobně usnesení ve věci sp. zn. III. ÚS 101/95, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 4, č. 22).
Jestliže tedy o ústavní stížnosti rozhodl Ústavní soud odmítavým výrokem, musí se tento výrok promítnout i do návrhu vzneseného ve smyslu §74 zákona o Ústavním soudu; je-li totiž samotná ústavní stížnost zjevně neopodstatněná, odpadá tím současně i základní podmínka možného projednání návrhu na zrušení zákona (jeho jednotlivých ustanovení, příp. jiného právního předpisu).
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud dle §43 odst. 2 písm. b) ve spojení s §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, návrh na zrušení shora uvedených ustanovení soudního řádu správního odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. října 2008
Jiří Nykodým
předseda senátu