ECLI:CZ:US:2008:2.US.2311.08.1
sp. zn. II. ÚS 2311/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 24. září 2008 v senátu složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V. B., zastoupeného Mgr. Vlastimilem Loučkem, advokátem se sídlem Pod Nemocnicí 2381, 440 01 Louny, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 5. 2008, sp. zn. 13 Co 109/2008 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 12. 9. 2008, tedy podanou ve lhůtě 60 dnů od doručení napadeného rozhodnutí (§72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"), brojí stěžovatel proti výše citovanému rozhodnutí krajského soudu, neboť má za to, že jím bylo porušeno jeho Listinou základních práv a svobod garantované právo zakotvené v ust. čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina), podle něhož je péče o děti a jejich výchova právem rodičů; děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči.
Stěžovatel se domáhal změny výchovy (viz. rozsudek Okresního soudu v Mostě ze dne 14. 6. 2007, sp. zn. 20 P 95/2004) svého nezletilého syna J. B. (dále jen nezletilý), tedy toho, aby nezletilý byl svěřen do střídavé péče svých rodičů, popřípadě do jeho výlučné péče, argumentoval před Okresním soudem v Mostě tak, že matka není ochotna pomoci otci umožnit styk s nezletilým, není tedy schopna řádně plnit své rodičovské povinnosti, dále se stěžovatel domáhal úpravy styku s nezletilým a snížení, popřípadě zrušení své vyživovací povinnosti vůči nezletilému. Matka navrhovala zamítnutí návrhu na změnu výchovy a souhlasila s úpravou styku stěžovatele s nezletilým. Nezletilému ustanovený kolizní opatrovník navrhl zamítnutí návrhu na změnu výchovy a požadoval co nejširší úpravu styku stěžovatele s nezletilým, pokud je jejich vzájemný vztah pozitivní, ohledně změny výživného navrhl, aby soud rozhodl podle práva. Okresní soud v Mostě zjistil skutkový stav, zejména provedl listinné důkazy (zprávy o hospodářských poměrech rodičů, zprávy kolizního opatrovníka o prošetření rodinných poměrů obou rodičů, znalecký posudek z oboru dětské psychologie a výslech rodičů jako účastníků řízení). Okresní soud došel k závěru, že matka věnuje nezletilému náležitou péči, kontakt s otcem v poslední době probíhá nikoli v takovém rozsahu, v jakém by si to otec přál. Znalecké zkoumání, pedopsychologický posudek nepochybně prokázal, že mezi stěžovatelem a nezletilým je pozitivní citový vztah, který je třeba dále rozvíjet. Okresní soud po rozsáhlém dokazování v řízení o změně výchovy dospěl k závěru, že v péči matky nejsou závady, které by vyžadovaly změnu dosud stanoveného výchovného opatření, kdy byl nezletilý dohodou rodičů svěřen do výchovy matky a tak okresní soud stěžovatelův návrh na změnu výchovy zamítl jako nedůvodný. Okresní soud důsledkem aplikace ust. §99 zákona o rodině ve spojení s ust. §85 a 96 zákona o rodině neshledal důvody k tomu, aby vyživovací povinnost stěžovatele nějak měnil, stěžovatel sice disponuje pravidelným příjmem pod 10 000 Kč měsíčně, avšak v konkurzní podstatě otce, jako fyzické osoby, jsou dostatečné prostředky k tomu, aby z nich bylo nadále placeno dosud stanovené výživné 2000 Kč a současně okresní soud přihlédl k tomu, že od poslední úpravy výživného v roce 2004 uplynuly tři roky a potřeby dítěte se výrazně zvýšily a tak soud návrh stěžovatele na zrušení popřípadě snížení jeho vyživovací povinnosti zamítl.
Proti rozsudku okresního soudu podal stěžovatel odvolání ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, který rozhodl dne 25. 5. 2008, sp. zn. 13 Co 109/2008. Rozsudek napadl stěžovatel ve všech výrocích. Namítá, že okresní soud nezjistil správně a úplně skutkový stav, nesprávně zhodnotil provedené důkazy, poukázal na účelový výslech nezletilého opatrovníkem. Trvá na střídavé péči rodičů o nezletilého, případně na výlučné péči o nezletilého, o čemž se snažil s matkou dohodnout, neboť chybějící péče otce rodiny se již u nezletilého začíná projevovat, stanovený styk je velmi omezený a neodpovídá závěrům znaleckého posudku. Stěžovatel také nesouhlasí s výší stanoveného výživného, které neodpovídá jeho majetkovým poměrům, když jeho příjem je tvořen sociálními dávkami ve výši 1 000 Kč měsíčně a má další vyživovací povinnost k dceři, nar. 29. 12. 2007. Okresní soud dále dle stěžovatele nepřihlédl k výdajům, které má s nákupem odborných časopisů synovi a nevzal v úvahu dobré majetkové poměry matky. V tomto směru navrhl otec změnu napadeného rozsudku.
Také matka podala odvolání, a to do výroku II. napadeného rozsudku jen pokud jde o úpravu styku otce s nezletilým, neboť ten je tak široký, že zasahuje do jeho mimoškolních aktivit, volného času a do školní přípravy. Takto stanovený styk dle matky není v zájmu nezletilého. Matka tak navrhla soudu, aby byl styk stěžovatele s nezletilým upraven.
Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek, skutková zjištění doplnil zprávami opatrovníka, Městského úřadu v Litvínově, Úřadu práce Most, zprávou správkyně konkurzní podstaty a po takto doplněném dokazování odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání otce není důvodné. Odvolací soud změnil výrok II. rozsudku okresního soudu a změnil úpravu styku stěžovatele s nezletilým. Odvolací soud potvrdil rozhodnutí nalézacího soudu ve věci návrhu stěžovatele na změnu výchovy, tj. na stanovení střídavé péče rodičů, popřípadě výlučné péče otce a návrh na zrušení, popřípadě snížení vyživovací povinnosti.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud především konstatuje, že není další instancí v systému obecného soudnictví. Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR), nikoliv "běžné" zákonnosti. Ústavnímu soudu proto nepřísluší, aby prováděl přezkum rozhodovací činnosti obecných soudů ve stejném rozsahu jako obecné soudy v odvolacím, případně dovolacím řízení a aby věc posuzoval z hledisek běžné zákonnosti.
Z velice stručné a ústavněprávní argumentaci postrádající ústavní stížnosti vyplývá, že se stěžovatel argumentačně ve věci samé pohybuje na úrovni podústavního práva (zákona o rodině) a v ústavní stížnosti jen odkázal na ustanovení Listiny bez bližšího uvedení toho, v čem konkrétně spatřuje zásah do jeho ústavně zaručeného základního práva. Ústavní soud se důkladně seznámil s napadeným rozhodnutím a konstatuje, že obecný soud věc po právní stránce hodnotil a právní normy aplikoval při respektu k základním právům stěžovatele a s odvoláním se vypořádal ústavně konformním způsobem. S námitkami stěžovatele se řádně vypořádal a své rozhodnutí důkladně odůvodnil.
Ústavní soud dodává, že úprava styku rodičů a jejich dětí je věcí zákona o rodině a střídavá péče je jen jedním z několika možných institutů, kterými se realizuje právo rodičů a dětí na výchovu. Jinými slovy navrhovatelem navrhovaná změna výchovy na střídavou péči je jen jednou z možností jak rodiče participují na výchově dětí a realizují tak své základní právo, tj. péče o děti a jejich výchovu. Nařízení střídavé péče rodičů o dítě vyžaduje splnění určitých podmínek, které soudy v nalézacím i odvolacím řízení neshledaly a v zájmu dítěte upravily styk se stěžovatelem, což si také obecné soudy řádně odůvodnily. Obecné soudy vzaly v úvahu přání dítěte, viz strana 4 rozsudku odvolacího soudu, tak jak to stanovuje Úmluva o právech dítěte v ust. čl. 12 odst. 1 "Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zabezpečují dítěti, které je schopno formulovat své vlastní názory, právo tyto názory svobodně vyjadřovat ve všech záležitostech, které se jej dotýkají, přičemž se názorům dítěte musí věnovat patřičná pozornost odpovídající jeho věku a úrovni". A odst. 2 "Za tímto účelem se dítěti zejména poskytuje možnost, aby bylo vyslyšeno v každém soudním nebo správním řízení, které se jej dotýká, a to buď přímo, nebo prostřednictvím zástupce anebo příslušného orgánu, přičemž způsob slyšení musí být v souladu s procedurálními pravidly vnitrostátního zákonodárství". Soudy dále ve svém rozhodování plně naplnily právo dítěte na styk s oběma rodiči, tak jak je garantováno v ust. čl. 9 odst. 3. Úmluvy právech dítěte "Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo dítěte odděleného od jednoho nebo obou rodičů udržovat pravidelné osobní kontakty s oběma rodiči, ledaže by to bylo v rozporu se zájmy dítěte".
Vzhledem ke skutečnosti, že stěžovatel nepředložil Ústavnímu soudu žádné ústavněprávní argumenty, které by jeho tvrzení stran porušení základního práva dokládaly a pouze opakuje námitky, které byly použity již v průběhu odvolacího řízení, považuje Ústavní soud za vhodné připomenout, že advokát by k věci a ke klientovi neměl přistupovat liknavě. Ústavní soud po důkladném prostudování spisu a napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícímu rozhodnutí neshledal žádný zásah do žádného základního práva či svobody a tím i tedy neshledal důvod k zásahu.
S ohledem na výše uvedené nelze přisvědčit tvrzení stěžovatele ohledně porušení jeho základních práv, a proto Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. září 2008
Dagmar Lastovecká
předsedkyně senátu