ECLI:CZ:US:2015:2.US.2340.15.1
sp. zn. II. ÚS 2340/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti Axcode, s. r. o., se sídlem Mirka Nešpora 6, Prešov, zastoupené JUDr. Mgr. Slavomírem Hrinkem, advokátem, se sídlem Jičínská 2348/10, Praha, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích ze dne 19. 6. 2014, č. j. 23 Co 83/2014-182, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
[1.] Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 2. 8. 2015 se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného soudního rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jejího práva na spravedlivý proces, zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a práva podnikat ve smyslu čl. 26 odst. 1 Listiny.
[2.] Porušení práva na spravedlivý proces stěžovatelka spatřuje (aniž by ovšem tato tvrzení jakkoliv konkrétněji odůvodnila) v několika směrech. Krajský soud prý porušil zásadu koncentrace a neúplné apelace. Dále stěžovatelka uvádí, že tento soud dospěl k odlišnému skutkovému zjištění než soud prvního stupně, aniž sám provedl relevantní důkazy. Stěžovatelka vytýká krajskému soudu rovněž to, že sám provedl odborné posouzení, aniž ustanovil znalce či si vyžádal odborné vyjádření. Konečně stěžovatelka poukazuje na údajnou částečnou nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Porušení práva podnikat údajně spočívá v tom, že soudy neposkytly ochranu jejímu právu účastnit se volné a spravedlivé soutěže o veřejnou zakázku.
[3.] Bližší obsah napadeného rozhodnutí, jakož i průběh řízení, které jeho vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžované rozhodnutí, tak průběh procesu jsou účastníkům řízení známy.
[4.] Formálně bezvadná (byť jen velmi kuse odůvodněná) ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný a jde zároveň o návrh přípustný. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pravomoc Ústavního soudu je totiž v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí je završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatelky a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.
[5.] Část stěžovatelčiných námitek směřuje proti skutkovým závěrům učiněným krajským soudem, resp. proti jejich odůvodnění. V tomto kontextu Ústavní soud konstatuje, že jak provedení důkazů v odvolacím řízení, tak samotné vyvození skutkových závěrů z nich považuje za ústavně konformní. Ústavní soud především zdůrazňuje, že závěr, podle něhož stěžovatelka neprokázala kvalifikaci pro splnění zakázky, není zjevně v extrémním rozporu s provedenými důkazy (tedy nedosahuje standardu vyžadovaného pro zásah Ústavního soudu do procesu zjišťování skutkového stavu). Jedná se přitom o otázku, kterou byl krajský soud oprávněn zodpovědět, aniž by k ní musel ustanovit znalce či si vyžadovat odborné vyjádření.
[6.] Zjevně neopodstatněná je i stěžovatelčina námitka, podle níž je rozhodnutí krajského soudu částečně nepřezkoumatelné. Napadené rozhodnutí je řádně, srozumitelně a logicky odůvodněno. Jinými slovy, odůvodnění napadeného rozhodnutí zcela odpovídá požadavkům plynoucím z práva na spravedlivý proces. Stěžovatelka sama ostatně ani nikterak nekonkretizuje, v čem vlastně tvrzená nepřezkoumatelnost konkrétně spočívá, tedy např., se kterými jejími návrhy či argumenty se soud řádně nevypořádal.
[7.] Za lichou je pak třeba označit i námitku, podle níž bylo stěžovatelčino právo na spravedlivý proces porušeno (údajným) porušením zásad koncentrace a neúplné apelace. Krajský soud i v tomto ohledu postupoval zcela v souladu s požadavky plynoucími z relevantních ustanovení hlavy páté Listiny.
[8.] Stěžovatelce je třeba připomenout, že ústavní stížnost představuje prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který není zaměnitelný s jinými prostředky ochrany práva, ať již řádnými či mimořádnými. Od ústavní stížnosti lze proto očekávat, že bude obsahovat relevantní a přesvědčivou ústavněprávní argumentaci, která se bude snažit o dovození ústavní intenzity pochybení napadených soudních rozhodnutí. Za takovouto relevantní argumentaci však v žádném případě nelze považovat postup stěžovatelky, která v ústavní stížnosti v podstatě toliko blanketně označila dvě základní práva, která měla být údajně porušena, a v dalším již jen odkázala na dovolání, které v této věci podala. Takovéto návrhy již jen z tohoto důvodu nemohou být Ústavním soudem hodnoceny jinak než jako neopodstatněné.
[9.] Ústavní soud tedy uzavírá, že řízení před Krajským soudem v Hradci Králové, pobočkou v Pardubicích (jakož i jeho výsledek - napadené rozhodnutí), lze označit za spravedlivé; v žádném z tvrzených aspektů nedošlo k dotčení či dokonce porušení stěžovatelčina práva na spravedlivý proces ani práva podnikat. Vzhledem k tomu odmítl Ústavní soud podaný návrh jako zjevně neopodstatněný podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. srpna 2015
Radovan Suchánek v. r.
předseda senátu