Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 20.05.1998, sp. zn. II. ÚS 264/97 [ nález / PROCHÁZKA / výz-3 ], paralelní citace: N 57/11 SbNU 63 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1998:2.US.264.97

sp. zn. II. ÚS 264/97 Nález Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně a soudců ve věci ústavní stížnosti Š., a. s., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. dubna 1997, č. j. 8 Cmo 58/97-26, takto: Ústavní stížnost se zamítá . Odůvodnění: Řádně a včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. dubna 1997, č. j. 8 Cmo 58/97-26, jako soudu odvolacího, který potvrdil usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 11. 12. 1996, č. j. 17 Cm 150/96-17, ve výroku, kterým bylo rozhodnuto, že se žalobci (stěžovateli) vrací soudní poplatek ve výši 35 072 Kč. Tímto usnesením, jak dále dovozuje stěžovatel, došlo k porušení jeho základního práva, zakotveného v čl. 11 odst.5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatel se žalobou podanou u Krajského obchodního soudu v Praze domáhal úhrady částky 1 766 040 Kč s příslušenstvím, proti společnosti Š. Praha a. s., žalobu zpoplatnil částkou 70 644 Kč dne 16. 2. 1996. Podáním ze dne 25. 3. 1996 omezil stěžovatel návrh na 1 040 Kč a do částky 1 765 000 Kč navrhl zastavení řízení. Pokud se týká částky 1 040 Kč, trval na jejím projednání a na vydání soudního rozhodnutí. Ve věci bylo svoláno ústní jednání dne 11. 12. 1996 a před jednáním ve věci samé bylo usnesením soudu řízení do částky 1 765 000 Kč zastaveno a rozhodnuto o vrácení soudního poplatku ve výši 35 072 Kč. Ve věci samé bylo poté jednáno o částce 1 040 Kč, kdy v průběhu řízení zástupce žalobce za souhlasu zástupce žalovaného vzal tuto žalobu zpět. Usnesením Krajského obchodního soudu ze dne 11. 12. 1996 bylo řízení zastaveno. Proti výroku o vrácení 50% přeplatku ze zaplaceného soudního poplatku podal stěžovatel odvolání. Odvolací soud usnesení soudu prvé stolice potvrdil. Stěžovatel v ústavní stížnosti vytýká Vrchnímu soudu v Praze chybnou aplikaci ustanovení zákona o soudních poplatcích, neboť podle jeho názoru se přiklonil k účelovému výkladu. Poukazuje na to, že při úkonu částečného zpětvzetí žaloby částka 70 144 Kč tvoří přeplatek na soudním poplatku ve smyslu ustanovení §6a odst.3 zákona o soudních poplatcích, neboť z ní odečetl soudní poplatek ve výši 500 Kč, který byl vázán na žalobu, o které bylo jednáno ve věci samé. Oba soudy, jak dovozuje dále stěžovatel, aplikovaly na daný případ ustanovení §10 odst.2 zákona o soudních poplatcích, ačkoli vzhledem k částečnému zpětvzetí žaloby před započetím jednání ve věci samé měla být použita zákonná úprava obsažená v ustanoveních §6a odst. 3 a §10 odst.1 zák. č. 549/1991 Sb., v platném znění. Stěžovatel se rovněž odvolal na publikovaný výklad sporných ustanovení zákona, provedený předkladatelem zákona, t. j. Ministerstvem financí ČR. Podle tohoto výkladu při vrácení přeplatku nelze jej krátit podle ustanovení §10 odst.2 citovaného zákona. Ústavní soud z napadeného usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. dubna 1997, č. j. Cmo 58/97-26, zjistil, že své rozhodnutí o potvrzení usnesení Krajského obchodního soudu v Praze zdůvodnil tím, že jestliže žalobce omezí předmět poplatného úkonu (procesním úkonem částečného zpětvzetí návrhu na zahájení řízení) předtím než soud začal jednat ve věci samé (§6 odst.3 zákona o soudních poplatcích), sníží soud poplatek o odpovídající část. Při vrácení přeplatku postupuje soud podle ustanovení §10 odst.2 zákona. V takovém případě nejde o situaci, že by poplatek zaplatil ten, kdo k tomu nebyl povinen (§10 odst.1 věta první zákona), ani o přeplatek ve smyslu ustanovení §10 odst.1 věta druhá a třetí zákona. Proto lze při vrácení přeplatku soudního poplatku aplikovat pouze ustanovení §10 odst. 2 věta první zákona. Žalobci se proto v takovém případě vrací, se zřetelem k §10 odst.1, poslední věta, §5 zákona a Sazebníku soudních poplatků, 50% přeplatku, jenž odpovídá rozsahu omezení předmětu poplatného úkonu. Ústavní stížnost je tedy soustředěna pouze na otázku zákonné aplikace ustanovení zák. č. 549/1991 Sb., v platném znění, kdy v případě jeho nesprávného použití může dojít k porušení základního práva zaručeného ústavním zákonem, a to jak u osoby fyzické, tak i osoby právnické. Proto Ústavní soud upustil od vyžádání spisu Krajského obchodního soudu v Praze a vyžádal si pouze protokol o zápisu z ústního jednání, konaného dne 11. 12. 1996 před tímto soudem. Z tohoto protokolu zjistil, že stěžovatel podáním ze dne 25. 3. 1996 žalobu o zaplacení částky omezil a ve výši 1 765 000 Kč ji vzal zpět. Usnesením soudu, dříve než začal jednat ve věci samé pod bodem I., bylo řízení o zaplacení částky 1 765 000 Kč zastaveno. Pod bodem II. bylo stanoveno, že se žalobci po právní moci usnesení vrátí soudní poplatek ve výši 35 072 Kč. Pod bodem III. enunciátu bylo stanoveno, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Současně bylo dáno poučení o odvolání. Řízení poté začalo jednáním ve věci samé, když jak žalobce, tak i strana žalovaná prostřednictvím svých právních zástupců jednala o zaplacení částky 1 040 Kč. Zástupce žalobce za souhlasu zástupce žalovaného vzal poté při řízení žalobu o zaplacení částky 1 040 Kč zpět a soud svým dalším usnesením řízení zastavil. Předmět poplatného úkonu byl tedy omezen dříve než soud začal jednat ve věci samé. Podle ustanovení §6a odst.3 zákona o soudních poplatcích, vrátí soud přeplatek poplatníkovi podle §10 citovaného zákona. Protože takto pojatý odkaz na §10 zákona v rozhodování soudů vede vzhledem ke své obecnosti k různým výkladům a byl již předmětem dřívějších dotazů na Ministerstvo financí ČR, zaslalo toto ministerstvo informaci v obdobné věci Krajskému obchodnímu soudu v Ostravě ze dne 19. 5. 1995, č. j. 151/32 853/95, na vědomí Ministerstvu spravedlnosti ČR se žádostí o provedení informace všem soudům. K dotazu Ústavního soudu k projednávané ústavní stížnosti Ministerstvo financí ČR dopisem ze dne 21. dubna 1998, č. j. 151/32 441/98, Ústavnímu soudu sdělilo, že přeplatek na soudním poplatku, který vznikne tím, že soud sníží zaplacený poplatek o odpovídající část v důsledku omezení předmětu poplatného úkonu dříve než začal soud jednat ve věci, se vrací ustanovením §10 odst.1 platné zákonné úpravy soudních poplatků. Podle §10 odst.2 zákonné úpravy soudních poplatků vrací soud zaplacený poplatek v případě zpětvzetí celého návrhu (nejde o jeho omezení) dříve než začal soud jednat ve věci. Ústavní soud po provedeném jednání dospěl k závěru, že jakkoli §6a odst.3 věta 2 zákona č. 549/1991 Sb. v případě částečného zpětvzetí návrhu (omezení) používá pojmu přeplatek, nejde pojmově o přeplatek jak ve smyslu ustanovení §10 odst.1 citovaného zákona, tak i zák. č. 337/1992 Sb., ale naopak o situaci, upravenou v §10 odst.2 zák. č. 549/1991 Sb., v platném znění, neboť dle §4 písm.a) , zák. č. 549/1991 Sb. je poplatek splatný podáním návrhu na soud, což ve svých důsledcích znamená, že zaplacením soudního poplatku nejde o placení bezdůvodné a navíc, jak se předpokládá pro přeplatek. Uvedené jinými slovy znamená, že §10 odst.2 platí jak pro částečné, tak i pro úplné zpětvzetí návrhu. Ústavní soud má dále za to, že naopak připuštění stěžovatelova výkladu či výkladu ministerstva by založilo nerovnost v postavení účastníků řízení při absenci dostatku rozumných důvodů pro rozdílné přístupy v zásadně totožné situaci, t. j. při zpětvzetí návrhu a dokonce v obráceném gardu totiž, že při úplném zpětvzetí by se vracelo 50% zaplaceného soudního poplatku ze zpětvzaté částky, zatímco při částečném zpětvzetí celý zaplacený poplatek ze zpětvzalé částky. Navíc by taková interpretace vytvořila prostor pro obcházení zákona č. 549/1991 Sb., resp. jeho §10 odst.2, účelovým částečným zpětvzetím návrhu. S ohledem na výše uvedené skutečnosti nejde v dané věci o interpretaci aplikovaných ustanovení obecnými soudy, vybočující z mezí ústavnosti, a proto nezbylo než ústavní stížnost zamítnout (§82 odst.1 zák.č. 182/1993 Sb., v platném znění). Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 20. května 1998