ECLI:CZ:US:2023:2.US.2946.22.1
sp. zn. II. ÚS 2946/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudců Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V. F., zastoupeného JUDr. Vladimírem Dvořáčkem, advokátem, sídlem Sokolovská 32/22, Praha 8, proti usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 4 To 44/2022 ze dne 15. 9. 2022, a usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 42 T 1/2018 ze dne 25. 7. 2022, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 25. 10. 2022 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů, a to pro jejich rozpor s čl. 32 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Stěžovateli byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2019 sp. zn. 42 T 1/2018 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 10. 2020 sp. zn. 4 To 45/2020 uložen trest odnětí svobody v trvání 10 let a peněžitý trest v celkové výši 2 000 000 Kč, s náhradním trestem odnětí svobody v trvání jednoho roku. Dále bylo stěžovateli uloženo propadnutí finanční hotovosti. V lednu 2022 byl stěžovatel z výkonu trestu odnětí svobody podmíněně propuštěn, přičemž mu byla stanovena zkušební doba 5 let.
V dubnu 2022 požádal stěžovatel o upuštění od peněžitého trestu. O jeho návrhu bylo ústavní stížností napadeným usnesením nalézacího soudu rozhodnuto tak, že se zamítá. Následně podanou stížnost Vrchní soud v Praze ústavní stížností napadeným usnesením zamítl.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítl, že jeho měsíční plat činí cca 20 000 Kč měsíčně a je zatížen celou řadou exekucí. Nevlastní žádný nemovitý majetek či motorové vozidlo. S manželkou vychovává dvě nezletilé děti, což znamená, že jakékoliv plnění nad rámec exekučně postižitelné částky je způsobilé ohrozit výživu a výchovu nezletilých dětí. Stěžovatel považuje za zásadní námitku, že uložený trest je v současné době nedobytný, a to z objektivních důvodů, nikoliv v důsledku jeho zaviněného jednání po vyhlášení odsuzujícího rozsudku. V řízení nebylo přitom prokázáno, že by stěžovatel nějaký majetek zatajil. Účelem peněžitého trestu je odčerpání majetkového prospěchu, který pachatel získal trestným činem, nicméně stěžovatel poukazuje na skutečnost, že odčerpat lze toliko něco, co skutečně reálně existuje. Úvaha soudu o tom, že v letech 2009-2013 získal trestnou činností se svým bratrem částku 20 milionů Kč, nemá podle stěžovatele reálný základ. Dále je stěžovatel toho názoru, že při ukládání trestu nebyla dodržena zákonná hlediska a byl mu tak uložen trest, který je nedobytný. Ve shora uvedeném spatřuje stěžovatel zásah do svých základních práv a svobod.
III.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud připomíná, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), a že vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou svým vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Vzhledem k tomu je nutno vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady přitom jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.
Z ustavení §342a odst. 1 tr. ř., jehož aplikace se stěžovatel dovolává vyplývá, že předseda senátu upustí od výkonu peněžitého trestu nebo jeho zbytku v případě, že odsouzený se v důsledku okolností na jeho vůli nezávislých stal dlouhodobě neschopným peněžitý trest zaplatit, nebo by výkonem trestu byla vážně ohrožena výživa nebo výchova osob o jejichž výživu je povinen ze zákona pečovat.
Z odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že se obecné soudy naplněním shora uvedených podmínek zevrubně zabývaly, přičemž přednesly logické argumenty, pro které nelze mít za to, že by stěžovatel naplnil dispozici byť jen jedné z nich. Poukazuje-li kupříkladu stěžovatel na ohrožení výživy svých nezletilých dětí, upozorňují obecné soudy na skutečnost, že tuto zvládal zajišťovat i v době výkonu trestu odnětí svobody. Nelze tak očekávat, že propuštěním na svobodu by se stran možností zajištění výživy svých nezletilých dětí dostával do horšího postavení, než během výkonu trestu odnětí svobody. Namítá-li stěžovatel, že svůj dluh není schopen dlouhodobě plnit, lze poukázat na přiléhavý závěr obecných soudů, že uložený peněžitý trest představuje toliko jednu desetinu výnosu z trestné činnosti, který se nepodařilo zajistit. Uvádí-li stěžovatel, že v předchozím řízení nebyla naplněna základní kritéria pro ukládání trestu, nutno uvést, že tento typ námitek náleží do řízení ve věci samé. V podrobnostech lze zcela odkázat na odůvodnění napadených rozhodnutí.
Po přezkoumání ústavní stížností napadených rozhodnutí Ústavní soud uzavírá, že v posuzované věci nemá proti závěrům obecných soudů ústavněprávních výhrad. Odůvodnění napadených rozhodnutí vyhovují požadavkům kladeným na úplnost a přesvědčivost odůvodnění soudních rozhodnutí. V daném případě Ústavní soud neshledal žádný exces či jiný nepřípustný odklon od zákonných zásad trestního řízení, stejně jako vybočení z pravidel ústavnosti, jež by teprve odůvodňovaly případný kasační zásah z jeho strany.
Z výše vyložených důvodů dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a proto ji odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. ledna 2023
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu