ECLI:CZ:US:2014:2.US.2955.14.1
sp. zn. II. ÚS 2955/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a Radovana Suchánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Michala Štěpána, zastoupeného JUDr. Ing. Tomášem Jiroutem, advokátem se sídlem Západní 255/31, Praha 6, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 7. 2014, č. j. 29 Co 206/2014-53, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností, předanou k poštovní přepravě dne 4. 9. 2014 v zákonem stanovené lhůtě (§72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu") a splňující i ostatní zákonem stanovené podmínky řízení [§75 odst. 1 a contrario; §30 odst. 1, §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu], se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaného usnesení Městského soudu v Praze, neboť má za to, že jím došlo k porušení čl. 90 Ústavy České republiky a čl. 1, čl. 2, čl. 3, čl. 4, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a odst. 2 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Městský soud v Praze k odvolání stěžovatele ústavní stížností napadeným usnesením potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 31. 10. 2013, č. j. 30 C 149/2012-43, kterým obvodní soud odmítl odpory proti platebnímu rozkazu téhož soudu ze dne 2. 4. 2013, č. j. 30 C 149/2012 - 28, podané stěžovatelem dne 2. 9. 2013 a společností MIJAMA, s.r.o., dne 24. 5. 2013. Zatímco prvně uvedený odpor stěžovatele ze dne 2. 9. 2013 obvodní soud posoudil podle ustanovení §174 o. s. ř. jako návrh opožděný, neboť lhůta k podání odporu počala běžet dne 16. 5. 2013 a skončila dne 30. 5. 2013; návrh podaný společností MIJAMA, spol. s r. o., vyhodnotil jako odpor podaný osobou neoprávněnou, když byl sice podepsán (nikoliv však elektronickým podpisem) stěžovatelem, nicméně soudu byl doručen prostřednictvím datové schránky společnosti MIJAMA, spol. s r. o., přičemž dle názoru obvodního soudu ustanovení §3 odst. 2 ve spojení s §5 odst. 1 a odst. 8 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů (dále jen "zákon č. 300/2008 Sb.") vylučují, aby "podání učiněné prostřednictvím datové schránky určité osoby bylo považováno za podání učiněné osobou jinou."
3. Stěžovatel v odvolání proti tomuto usnesení citovaný právní závěr obvodního soudu zpochybnil, když namítal, že není rozhodné, jakou formou bylo podání příslušnému soudu pod konkrétní sp. zn. doručeno, pokud splňuje ostatní náležitosti podání, jako tomu bylo v jeho případě, kdy odpor odeslaný datovou schránkou společnosti MIJAMA, s. r. o., splňoval veškeré formální náležitosti daného právního úkonu, bylo z něj jednoznačně patrno, která osoba jej podává, v jaké věci tak činí a co má být jeho důsledkem.
4. Městský soud se v odůvodnění ústavní stížností napadeného usnesení ztotožnil se způsobem, jakým obvodní soud posoudil spornou otázku účinků právního úkonu učiněného jinou osobou prostřednictvím "cizí" datové schránky, neboť z identifikace datové zprávy č. 25348/2013, dodané do datové schránky Obvodního soudu pro Prahu 1 ke sp. zn. 30 C 149/2012 dne 24. 5. 2013, byl jako její odesílatel zjištěn "MIJAMA, s.r.o., Kladenská 683, Buštěhrad"; obě přílohy datové zprávy nebyly elektronicky podepsané ve smyslu ustanovení §2 písm. a), b) a c) zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, a nešlo ani o konverzí autorizované dokumenty (datové zprávy) v elektronické podobě ve smyslu ustanovení §22 zákona č. 300/2008 Sb. Proto městský soud dospěl k závěru, že "za této situace je třeba na odpor tvořící přílohu datové zprávy pohlížet jako na podání učiněné prostřednictvím veřejné datové sítě bez použití uznávaného elektronického podpisu, které je třeba nejpozději do tří dnů doplnit předložením jeho originálu, případně písemným podáním shodného znění, s důsledky uvedenými v §42 odst. 3 věta druhá o. s. ř. Pokud se tak v dané věci, jak vyplývá ze spisu, nestalo, bylo třeba k tomuto podání, jako podání učiněnému (stěžovatelem), nepřihlížet" (str. 3 usnesení).
5. Stěžovatel v ústavní stížnosti tyto právní závěry městského soudu zpochybňuje, přičemž na podporu tvrzení o porušení celé řady svých základních práv a ústavních principů předkládá téměř shodnou argumentaci, jako v odvolání proti výše uvedenému usnesení obvodního soudu. I nadále tak zastává názor, že předmětný odpor v této věci podal způsobem běžným, nepochybně možným a správným, a proto požaduje, aby byl soudem prvého stupně, případně odvolacím soudem, jako řádně a včas doručený také akceptován. Pokud měl soud prvého stupně pochybnosti o tom, kým bylo podání učiněno, tedy měl za to, že je nesrozumitelné nebo neurčité, měl stěžovatele podle ustanovení §43 o. s. ř. vyzvat k opravě nebo k doplnění podání, určit lhůtu a účastníka poučit, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. Stěžovatel tak měl oprávněně za to, že odpor podal řádně a včas, splňoval veškeré zákonné náležitosti a je tedy bezvadný. Odmítnutí odporu samého doručené zástupci stěžovatele po téměř 7 měsících po jeho podání formou rozhodnutí o jeho odmítnutí je proto třeba považovat za neplatné.
6. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pravomoc Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky] je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí či namítaného zásahu z hlediska ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí jej završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů či jiných orgánů veřejné moci nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Takové zásahy či pochybení městského soudu však Ústavní soud v nyní projednávané věci neshledal.
7. Jak již bylo zdůrazněno výše, Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva; jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky), nikoliv "běžné" zákonnosti. Ústavnímu soudu proto nepřísluší, aby prováděl přezkum rozhodovací činnosti obecných soudů ve stejném rozsahu jako se tomu děje v řízení před obecnými soudy, a aby věc posuzoval z hledisek běžné zákonnosti. Stěžovatel nicméně svou argumentací, obsaženou v ústavní stížnosti, staví Ústavní soud právě do pozice další instance v systému obecného soudnictví, která mu však nepřísluší, neboť jeho námitky, postrádající ústavněprávní dimenzi (za takovou nelze považovat pouhý výčet základních práv a ústavních principů, které měly být porušeny), jsou ve svém obsahu toliko pouze polemikou s právním názorem městského soudu, potažmo obvodního soudu a se způsobem posouzení sporné otázky účinků právního úkonu (odporu) učiněného stěžovatelem prostřednictvím "cizí" datové schránky (zde společnosti MIJAMA, s.r.o.).
8. Po důkladném seznámení se s napadeným rozhodnutím ostatně Ústavní soud konstatuje, že městský soud věc po právní stránce hodnotil přiléhavě, přičemž své rozhodnutí ohledně posouzení splnění zákonných náležitostí pro podání odporu proti platebnímu rozkazu rovněž řádně, přesvědčivě a poměrně podrobně odůvodnil. Při formulaci svého právního názoru městský soud mj. vycházel i z judikatury Nejvyššího soudu, který kupříkladu v usnesení ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. 33 Cdo 2743/2013 (dostupné na www.nsoud.cz) konstatoval, že "podání prostřednictvím datové schránky lze činit pouze jménem jejího držitele. Úkon učiněný jinou osobou prostřednictvím "cizí" datové schránky (např. fyzická osoba učiní podání z datové schránky svého zaměstnavatele) nemá právní účinky, které zákon jinak dokumentu doručenému prostřednictvím datové schránky přiznává. Tyto úkony však nelze považovat automaticky za neúčinné. Bude-li úkon učiněný prostřednictvím datové schránky jiného subjektu podepsán uznávaným elektronickým podpisem subjektu činícího úkon a splní-li další požadavky právními předpisy na tento úkon kladené, pak bude, byť je učiněn prostřednictvím cizí datové schránky, materiálně perfektním. Při absenci uznávaného elektronického podpisu podatele je třeba postupovat shodně jako v případě podání učiněného prostřednictvím veřejné datové sítě bez použití uznávaného elektronického podpisu."
9. Nelze se tak ztotožnit s námitkou stěžovatele, že jím podaný odpor, adresovaný obvodnímu soudu prostřednictvím datové schránky společnosti MIJAMA, s. r. o., a nadto podaný bez elektronického podpisu, byl podán řádně a včas a splňoval veškeré zákonné náležitosti a je tedy bezvadný. Nyní přezkoumávané rozhodování městského soudu proto Ústavní soud nepovažuje za svévolné či nepředvídatelné a napadené usnesení neporušilo základní práva stěžovatele, ani jiné ústavní principy, jak tvrdil v ústavní stížnosti. Ze skutečnosti, že se stěžovatel se závěry městského soudu dosud neztotožňuje, proto nelze bez dalšího dovozovat kupříkladu porušení jeho základního práva na spravedlivý proces, neboť právo na spravedlivý proces není možné interpretovat tak, že by znamenalo právo na příznivé rozhodnutí ve věci.
10. Proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. října 2014
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu