ECLI:CZ:US:2013:2.US.2998.13.1
sp. zn. II. ÚS 2998/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Stanislavem Balíkem ve věci ústavní stížnosti Petra Valkoviče, zastoupeného JUDr. Janou Strachoňovou Drexlerovou, advokátkou se sídlem Pekařská 4, 602 00 Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 18 Co 117/2012-147 ze dne 14. února 2013 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, jímž mělo být porušeno jeho právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod.
Ústavní soud se ústavní stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její přijatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je opožděná. Ústavní soud zjistil, že stěžovatel brojí proti výše uvedenému soudnímu aktu ústavní stížností po uplynutí dvouměsíční lhůty stanovené k projednání takové ústavní stížnosti zákonem o Ústavním soudu (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
Stěžovatel včasnost své ústavní stížnosti dovozuje ze zachování lhůty odvíjející se od doručení usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 1651/2013-171 ze dne 31. 7. 2013, k němuž došlo 21. 8. 2013. Z tohoto usnesení však Ústavní soud zjistil, že dovolání stěžovatele bylo odmítnuto jako ze zákona nepřípustné ve smyslu §243c odst. 1 občanského soudního řádu (dále též "o. s. ř."), neboť stěžovatel v dovolacím řízení napadl toliko výroky o náhradě nákladů řízení, jejichž samostatný přezkum není v dovolání (i po novele občanského soudního řádu provedené zákonem č. 404/2012 Sb.) přípustný, nadto jde o výroky, jimiž bylo rozhodnuto o plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč ve smyslu §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Stěžovatel tedy podal ex lege nepřípustné dovolání, které Nejvyšší soud nemohl než jako takové usnesením odmítnout, přičemž poučení o možnosti podat dovolání jako mimořádný opravný prostředek proti napadenému rozsudku krajského soudu se vztahovalo k rozhodnutí odvolacího soudu jako celku (které přirozeně stěžovatel ani nemohl napadnout, neboť ve věci samé mu bylo zcela vyhověno), a nikoli k nákladovým výrokům. Vadu v poučení tedy Ústavní soud neshledal.
Důsledkem tohoto postupu stěžovatele je však skutečnost, že zmíněná dvouměsíční lhůta k podání ústavní stížnosti počala plynout již ode dne doručení uvedeného rozsudku Krajského soudu v Brně, tj. ode dne 7. 3. 2013, a nikoli až od doručení usnesení dovolacího soudu dne 21. 8. 2013. Z toho je zřejmé, že lhůta k podání ústavní stížnosti je zachována pouze proti posledně uvedenému rozhodnutí Nejvyššímu soudu, které však stěžovatel ústavní stížností vůbec nenapadl, když petit jeho návrhu i obsah ústavní stížnosti směřuje výlučně proti v záhlaví citovanému rozsudku Krajského soudu v Brně. Za těchto okolností tudíž Ústavnímu soudu nezbylo, než aby ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu pro opožděnost odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 8. října 2013
Stanislav Balík, v. r.
soudce zpravodaj