ECLI:CZ:US:2008:2.US.3200.07.1
sp. zn. II. ÚS 3200/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Dagmar Lastovecké a Stanislava Balíka a o ústavní stížnosti Ing. J. K. zastoupeného Mgr. Janem Kutějem, advokátem Advokátní kanceláře v Praze, Preslova 1269/17, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 8. 2007 č. j. 26 Co 386/2007-530 a usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 15. 12. 2006 č. j. 12 P 66/2004-382 a návrhu na náhradu nákladů zastoupení advokáta stěžovatele, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 1, 2, 6,10, 32, 36, 37a 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina) a čl. 10, 90, 95 Ústavy ČR, domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení, kterými nebylo vyhověno jeho návrhu na nařízení předběžného opatření, jímž by bylo matce jeho nezletilého syna L. (nar. 14. 2. 1992) uloženo předat jej stěžovateli na období od 10 hodin 25. 12. 2006 do 18 hodin dne 31. 12. 2006. Stěžovatel dále požadoval, aby České republice bylo uloženo zaplatit náklady na jeho zastoupení advokátem.
Stěžovatel v ústavní stížnosti popisuje problémy, které má s matkou nezletilého syna při uskutečňování styku se synem, a to ačkoliv se zavázal poskytovat nadstandardní výživné a na rozdíl od matky, která zneužívá sociální výhody, stěžovatel své povinnosti řádně plní.
Obecné soudy při projednávání návrhu na předběžné opatření nevzaly v úvahu právo dítěte na rovnoprávný a rovnocenný vztah s oběma rodiči a nevzaly v úvahu právo rodiče, který nemá dítě v přímé péči, na co nejširší účast na jeho výchově, právo podílet se na přípravě dítěte na volbu povolání a ovlivňovat tuto volbu v zájmu dítěte. Z napadených rozhodnutí dle stěžovatele rovněž vyplývá, že soudy chtěly a chtějí situaci řešit prostým během času, upřednostňují jen zájem matky na rozvodu manželství a legalizaci jejího mimomanželského vztahu před zajištěním výkonu práv nezletilého a jeho právem na péči obou rodičů. Soudní řízení bylo zatěžováno zbytečnými průtahy a zatím žádné předběžné opatření nebylo soudem formulováno tak, aby bylo vykonatelné a splňovalo potřeby, pro které bylo vydáno.
Z připojeného usnesení krajského soudu Ústavní soud zjistil, že o návrhu stěžovatele na vydání předběžného opatření ze dne 12. 12. 2006, rozhodl soud dne 15. 12. 2006 a jeho rozhodnutí bylo stěžovateli doručeno dne 20. 12. 2006. Stěžovatel proti němu podal odvolání sice včas, ale až po uplynutí doby, které se mělo předběžné opatření týkat. Odvolání stěžovatele proto bylo odmítnuto dle ustanovení §218 o. s. ř. jako bezpředmětné, neboť i kdyby předběžnému opatření bylo vyhověno, nemohlo by být vykonáno. Za dané situace nemělo smysl se zabývat věcnou správností prvoinstančního rozhodnutí.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s napadenými rozhodnutími z hlediska kompetencí daných mu Ústavou ČR, t.j z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny, a dospěl k závěru, že není opodstatněná.
Jak vyplývá z předchozí judikatury Ústavního soudu, posouzení podmínek pro vydání předběžného opatření je věcí obecného soudu, přičemž Ústavní soud je pouze oprávněn ověřit, zda obecný soud při rozhodování o předběžném opatření postupoval ve shodě s čl. 36 odst. 1 Listiny stanoveným postupem, tj. zákonným způsobem.
Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, že soud prvního stupně odpovídajícím způsobem, v souladu s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu a ve stanovené lhůtě posoudil potřebu zatímní úpravy poměrů účastníků, přičemž uvedl, jaké okolnosti jej k zamítavému rozhodnutí vedly.
Odvolací soud opodstatněně za situace, kdy se odvolání stalo bezpředmětným, neboť pozbylo svou účinnost, zvolil postup dle ustanovení §218 o. s. ř., tj. odmítnutí odvolání. Uvedený procesní postup je v soudní praxi využíván (rovnocenným prostředkem je i rozhodnutí o zastavení odvolacího řízení dle §211 a §104 o.s.ř.) a Ústavní soud rozhodnutí odvolacího soudu, které bylo adekvátní nastalé procesní situaci, neshledal jako neústavní. Smyslem předběžného opatření je upravit zatímně, nikoli s konečnou platností, poměry účastníků, přičemž se jedná o opatření mající jen dočasný dosah, jehož účelem je i aktuální řešení situace, která bezprostřední zásah vyžaduje. V daném případě byla bezpředmětnost odvolání zcela evidentní a jeho věcné projednání, s ohledem na požadovaný výrok, kdy časové rozmezí, v němž mělo dojít ke styku nezletilého s otcem uplynulo, ještě před podáním vlastního odvolání, nemohlo mít význam.
Obecné námitky stěžovatele vyjadřující jeho nesouhlas s dosavadním řízením ohledně úpravy poměrů nezletilého a poukaz na obstrukční jednání matky nezletilého je nutno uplatnit v rámci vlastního řízení. Uvedenými námitkami se Ústavní soud při posuzování ústavní stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu o odmítnutí odvolání z důvodu jeho bezpředmětnosti nemohl zabývat.
Ústavnímu soudu tedy nezbývá než uzavřít, že napadená rozhodnutí nevybočují z mezí zákona, byla vydána příslušnými orgány, nevykazují znaky libovůle, jsou z ústavního hlediska akceptovatelná a nemohlo jimi proto dojít k porušení základních práv stěžovatele.
Vzhledem k tomu, že jak Ústavní soud ověřil, soudy rozhodovaly v souladu s principy hlavy páté Listiny, jejich rozhodnutí, která jsou výrazem nezávislého soudního rozhodování, nevybočila z mezí ústavnosti a sama skutečnost, že se stěžovatel neztotožňuje se závěry soudů, nemůže zakládat odůvodněnost ústavní stížnosti, byl návrh dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnut, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Vzhledem k výsledku řízení o ústavní stížnosti nebylo možno vyhovět ani návrhu stěžovatele, jímž požadoval zaplacení nákladů právního zastoupení státem, neboť aplikace ustanovení §83 a §84 zákona o Ústavním soudu je možná jen tehdy, nebyla-li ústavní stížnost odmítnuta, což však v projednávané věci splněno není.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. února 2008
Jiří Nykodým
předseda senátu