ECLI:CZ:US:2007:2.US.338.06.1
sp. zn. II. ÚS 338/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti L. S., zastoupené JUDr. Josefem Škodou, advokátem Advokátní kanceláře v Praze, U Okrouhlíku 3, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 28. 2. 2005 č.j. 12 Co 340/2004-106, rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 3. 10. 2003 č.j. 13 C 149/2002-78 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2005 č.j. 33 Odo 1085/2005-128, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se, s odvoláním na porušení čl. 4 odst. 2 a 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina), domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku nalézacího a odvolacího soudu, kterými byla zavázána k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 17 545,60 Kč s příslušenstvím. Uvedená částka představovala přeplatek nájemného, které bylo vyšší než maximálně možné nájemné dle tehdy platných předpisů a jež stěžovatelka předepsala žalobkyni jako nájemkyni bytu ve vlastnictví stěžovatelky. Stěžovatelka rovněž požadovala zrušení rozhodnutí Nejvyššího soudu, kterým bylo jako nepřípustné odmítnuto její dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu (§237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.).
Stěžovatelka v ústavní stížnosti obsáhle polemizuje s právními závěry soudů, v jejichž důsledku nedošlo k ochraně práva na bydlení žalobkyně, ale k ochraně práva na bydlení za vlastníkem dotovanou cenu. Je přesvědčena, že obecné soudy konzervují svými rozsudky protiústavní stav regulace nájemného a poukazuje na judikaturu Ústavního soudu.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že si je vědoma podání ústavní stížnosti po lhůtě stanovené v §72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o Ústavním soudu), ale dovolává se aplikace ustanovení §75 odst. 2 písm. a) tohoto zákona, neboť stížnost směřuje proti rozhodnutím, která jsou v rozporu s ústavním pořádkem České republiky a svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky.
Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jejího věcného projednání, stanovené zákonem o Ústavním soudu.
Ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu vymezuje okolnosti, které mají za následek odmítnutí ústavní stížnosti pro její nepřípustnost [§43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu]. Jedná se o situaci, kdy stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ustanovení §75 odst. 2 písm. a) uvedeného zákona pak představuje výjimku z uvedené zásady, která umožňuje, aby Ústavní soud neodmítl přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.
Aplikace ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu přichází tedy v úvahu, pouze pokud se jedná o ústavní stížnost nepřípustnou.
V projednávané věci však stěžovatelka vyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje a zákonná podmínka pro aplikaci zmíněného ustanovení v dané věci tak není splněna. Účelem ustanovení ust. §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu nemůže být zajištění přístupu k Ústavnímu soudu tomu, kdo nevyužil řádné lhůty k podání ústavní stížnosti. Zákonná šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti je stanovena kogentním ustanovením §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, nelze ji tedy prodloužit, ani prominout její nedodržení, a to ani stěžovatelkou zamýšlenou aplikací ust. §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Za situace, kdy dovolání nebylo přípustné, posledním prostředkem k ochraně práva stěžovatelky bylo rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci, od jehož doručení bylo nutné odvíjet ve smyslu ust.§72 odst.2 zákona o Ústavním soudu lhůtu pro podání ústavní stížnosti. S ohledem na uvedené je zřejmé, že ústavní stížnost byla podána zjevně opožděně a Ústavní soud se nemohl jejím projednáním zabývat.
Na základě shora popsaných důvodů nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost odmítnout podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. srpna 2007
Dagmar Lastovecká
předsedkyně senátu