ECLI:CZ:US:2014:2.US.3715.13.1
sp. zn. II. ÚS 3715/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky V. M., zastoupené Jitkou Stanoevovou, advokátkou AK se sídlem Chládkova 3, 616 00 Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. srpna 2013 č. j. 16 Co 363/2013-601, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 9. prosince 2013, se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, a to pro porušení čl. 2 odst. 2, čl. 10 odst. 2, čl. 32, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a dále čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i čl. 3 a čl. 8 Úmluvy o právech dítěte.
Ústavní soud konstatuje, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti, stanovené pro její podání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ústavní soud zjistil, že napadeným usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 26. srpna 2013 č. j. 16 Co 363/2013-601 bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu ve Vyškově ze dne 1. července 2013 č. j. 5 P 95/2011-566, kterým Okresní soud ve Vyškově uložil matce V. M. (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatelka") za maření styku otce s nezletilou dcerou B. v době od 8. března 2013 do 4. června 2013, dle vykonatelného rozsudku téhož soudu ze dne 14. března 2011 č. j. 5 Nc 247/2010-177, pokutu ve výši 15.000 Kč, kterou je povinna zaplatit na účet Okresního soudu ve Vyškově. Soud tak rozhodl při závěru, že matka dlouhodobě nerespektuje soudní rozhodnutí, a to i poté, co byla soudem vyzvána, aby styk s nezletilou nemařila a dostalo se jí poučení o následcích nesplnění této výzvy; činí tak i přes již opakovaně nařízený výkon rozhodnutí uložením pokuty.
II.
V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že krajský soud při svém rozhodování nebral ohled na zájmy a práva dítěte a namísto toho přistoupil pouze k donucovacím prostředkům na návrhy otce. Postup soudu při ukládání sankčních opatření by podle stěžovatelky měl být motivován zájmy dítěte. K tomu by však musel soud činit kroky k zjištění jeho zájmů, což se nestalo. Soud nejen zůstal ve věci zcela nečinný, svou činnost po dobu dvou let omezil pouze na represivní kroky vůči stěžovatelce a nenařídil žádné jednání či zpracování znaleckého posudku, a jeho nezájem o ochranu práv a zájmů dítěte zašel tak daleko, že nezasílal odvolacímu soudu žádná odvolání, a to ani otce, který se odvolal proti ustanovení opatrovníka nezletilé dceři. Před vydáním usnesení Okresního soudu ve Vyškově, kterým byla stěžovatelce uložena pokuta 15.000 Kč, soud neučinil dotaz na stěžovatelku ohledně jejího postoje v této věci a návrhy otce na nařízení výkonu rozhodnutí zaslal matce spolu s usnesením o uložení pokuty 15.000 Kč. Stěžovatelka namítá, že postupem soudu bylo porušeno její právo na spravedlivý proces, na ochranu jejího rodičovství i zájmy dítěte. Vzhledem k jeho velmi nízkému věku a značný časový odstup se snižují možnosti zjištění závěrů znaleckého posudku ohledně chování otce k dceři před dvěma roky. Dosavadní postup soudu podle stěžovatelky nesvědčil o tom, že soud jakkoliv usiloval o zjištění skutečného stavu věci nebo hájil zájmy dítěte. Ukládání pokut stěžovatelce ze strany soudu s ohledem na dosavadní postoj soudu ve věci změny úpravy styku otce s dcerou se jeví jako projev svévole. Ohledně předchozích dvou pokut podala stěžovatelka ústavní stížnosti, které jsou vedeny u Ústavního soud pod sp. zn. I. ÚS 2583/13 a sp. zn. II. ÚS 2584/13.
III.
Ústavní soud není součástí soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.
Ústavní soud tedy přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení jemu předcházející, z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
V souzené věci se Krajský soud v Brně ztotožnil se závěrem Okresního soudu ve Vyškově, že matka styk otce s dcerou maří a soudní rozhodnutí nerespektuje, přestože nic nebrání tomu, aby se nezl. B., stýkala s otcem dle soudního rozsudku. V této souvislosti odvolací soud poukázal na to, že právě chování obou rodičů, jejich vzájemná nevraživost, je tím, co jejich dítě poškozuje.
Ústavní soud ověřil, že napadené rozhodnutí Krajského soudu v Brně je dostatečným a přesvědčivým způsobem odůvodněno. Krajský soud se vypořádal se všemi námitkami stěžovatelky, přičemž se zaměřil i na posouzení uložené pokuty co do její výše. Ústavní soud konstatuje, že krajský soud svým rozhodnutím šetřil oprávněné zájmy nejen dcery, ale také obou rodičů a nedopustil se žádného porušení základních práv a svobod namítaného stěžovatelkou.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti dále namítá nečinnost Okresního soudu ve Vyškově, v petitu ústavní stížnosti se však v tomto směru vydání nějakého konkrétního výroku nedomáhá. Stěžovatelka dále v ústavní stížnosti Ústavnímu soudu ani nijak nedoložila vyčerpání všech procesních prostředků, které jí právní řád za účelem ochrany jejího základního práva poskytuje, zejména stížnost na průtahy v řízení podle ust. §164 a násl. zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů.
Při shrnutí výše uvedeného Ústavní soud neshledal, že by postupem ve věci jednajících soudů došlo k porušení hmotně právních či procesně právních předpisů, které by mělo za následek porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky.
Pro úplnost Ústavní soud uvádí, že obdobnými ústavními stížnostmi téže stěžovatelky se Ústavní soud již dříve zabýval a usneseními ze dne 21. května 2014 sp. zn. I. ÚS 2583/13 a ze dne 27. května 2014 sp. zn. II. ÚS 2584/13 je jako zjevně neopodstatněné odmítl.
Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. srpna 2014
Jiří Zemánek
předseda senátu