ECLI:CZ:US:2013:2.US.3935.12.1
sp. zn. II. ÚS 3935/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké v právní věci Cross Point, s. r. o., se sídlem Bělohorská 71/245, Praha 6, právně zastoupené JUDr. Jiřím Matznerem, Ph.D., advokátem se sídlem Anny Letenské 34/7, Praha, proti příkazu soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 5 k prohlídce jiných prostor nebo pozemků sp. zn. 37 Nt 675/2012 ze dne 17. srpna 2012, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byl dne 15. 10. 2012 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, přičemž namítala porušení čl. 2 odst. 2, čl. 12 odst. 1, 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Z odůvodnění napadeného příkazu vyplývá, že dne 17. 8. 2012 podal státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze Obvodnímu soudu pro Prahu 5 návrh na nařízení prohlídky jiných prostor a pozemků na uvedené adrese s tím, že je vedeno řízení ve věci podezření ze spáchání zločinů dle §216 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, porušení povinnosti při správě cizího majetku §220 odst. 1, 3 tr. zákoníku, podvodu dle §209 odst. 1, odst. 4. písm. b), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a trestného činu pletichy při veřejné soutěži a veřejné dražbě dle §128a odst. 1, odst. 3 tr. zákona účinného do 31. 12. 2009, kterých se měly dopustit osoby jednající za spol. Dopravní podnik hl. m. Prahy akciová společnost a za advokátní kancelář Šachta and Partners, v.o.s. (nyní MSB Legal v.o.s.), a další osoby jednající za obchodní partnery spol. Dopravní podnik hl. m. Prahy akciová společnost (dále jen "DPP a. s."). Z návrhu státního zástupce má vyplývat, že na základě zjištění učiněných z doposud provedeného prověřování včetně trestního oznámení vyplývá podezření, že v letech 2007 až 2011 docházelo ve spol. DPP a.s. k organizované hospodářské trestné činnosti, kdy vzájemně personálně či obchodně propojené společnosti dodávaly DPP a.s. předražené či fiktivní služby, za které tento subjekt poskytoval finanční plnění. Z uvedených zjištění je dáno podezření, že tato činnost byla realizována s vědomím osob z orgánů DPP a.s., odpovědných za obchodní vedení této společnosti. Na základě uvedeného trestního oznámení a zejména provedené "Prověrky vybraných transakcí" je zřejmé, že smluvní stranou jedné z prověřovaných obchodních operací je i společnost Cross Point, s.r.o., která na základě "Smlouvy o zajištění prodeje jízdních dokladů" ze dne 29. 2. 2008, uzavřené s DPP a.s., měla získat roční plnění v částce vyšší nejméně o 70 mil. Kč, než je reálná hodnota poskytovaných služeb, které společnosti DPP a.s. poskytovali. Dále má existovat důvodné podezření, že společnost Cross Point s.r.o. vystavovala faktury na služby, které nebyly upraveny smluvním vztahem a které nebyly ve skutečnosti realizovány, avšak ze strany spol. DPP a.s. byly uhrazeny.
Na základě těchto zjištění učiněných v rámci prověřování má tedy být dáno podezření, že v prostorách užívaných společností Cross Point, s.r.o., v budově na adrese P., se nacházejí věci, které mohou dokumentovat nevýhodné smluvní vztahy.
Soudkyně obvodního soudu prohlídku nařídila, a to jako neodkladný a neopakovatelný úkon, neboť provedení prohlídky nesnese odkladu na dobu, až bude zahájeno trestní stíhání, jelikož věci, které mají být při prohlídce nalezeny, by v případě vyčkání zahájení trestního stíhání mohly být odstraněny podezřelým a hrozila by tak ztráta důležitých důkazů. Dne 17. 8. 2012 byla policejním orgánem Policie ČR, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality SKPV, v kancelářských prostorách na adrese P. na základě napadeného příkazu provedena prohlídka, o níž byl sepsán Protokol o provedení prohlídky jiných prostor a pozemků Čj. OKFK-298/TČ-2011.
Podle přesvědčení stěžovatelky příkaz neobsahuje žádné odůvodnění, z jakých skutečností je dovozována neodkladnost či neopakovatelnost nařízené prohlídky, není zřejmé, z jakých skutkových (případně i jiných) okolností tento příkaz vychází, případně čím a v čem pokládá zákonem stanovené podmínky za naplněné. Chybou příkazu je i fakt, že je konstatována jak neodkladnost, tak neopakovatelnost takového úkonu.
V dané věci není dle názoru stěžovatelky ani zřejmé, z čeho dovodila soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 5 svou místní příslušnost k vydání příkazu, když je pouze konstatováno, že k tomuto soudu podal státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze návrh na nařízení prohlídky jiných prostor a pozemků. Soudem příslušným k provádění úkonů přípravného řízení, tedy i nařízení prohlídky jiných prostor a pozemků dle §83a tr. řádu je dle názoru stěžovatelky v daném případě Obvodní soud pro Prahu 4. Stěžovatelka se proto domnívá, že příkaz byl vydán místně nepříslušným soudem.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud v minulosti již mnohokrát zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti orgánů veřejné moci, neboť není vrcholem jejich soustavy. Pokud orgány činné v trestním řízení postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe Ústavní soud atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Na druhé straně je však jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) oprávněn, ale i povinen posoudit, zda bylo řízení jako celek spravedlivé a zda v něm nebyla porušena ústavně zaručená základní práva a svobody stěžovatele.
Jak bylo opakovaně Ústavním soudem vyloženo, je jeho pravomoc vybudována převážně na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, jejichž protiústavnost již nelze zhojit jinými procesními prostředky. Pravomoc přezkoumat jiný zásah orgánu veřejné moci je dána jen za podmínky nemožnosti nápravy jiným způsobem. Nutno poznamenat, že prohlídka jiných prostor a pozemků je pouze jedním z úkonů přípravného řízení, který upravuje trestní řád, a její procesní použitelnost, jakožto i její hodnocení z hlediska důkazního, je především věcí orgánů činných v trestním řízení, resp. obecných soudů.
Ústavní soud se otázkami domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor a pozemků zabýval již mnohokrát. Již v nálezu sp. zn. III. ÚS 287/96 (in: Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 8, s. 123-124) a dále např. v nálezu sp. zn. I. ÚS 201/01 Ústavní soud poukázal na charakter domovní svobody jako ústavně zaručeného práva plynoucího z čl. 12 Listiny, jež významem spadá mezi základní lidská práva a svobody, neboť ,,spolu se svobodou osobní a dalšími ústavně zaručenými základními právy dotváří osobnostní sféru jedince, jeho individuální integritu, jako zcela nezbytnou podmínku důstojné existence jedince a rozvoje lidského života vůbec" (viz nález sp. zn. II. ÚS 326/06). Jestliže proto ústavní pořádek České republiky připouští průlom do ochrany tohoto práva, děje se tak toliko a výlučně v zájmu ochrany demokratické společnosti jako takové, případně v zájmu ústavně zaručených základních práv a svobod jiných; sem spadá především nezbytnost daná obecným zájmem na ochraně společnosti před trestnými činy a dále tím, aby takové činy byly zjištěny a potrestány. Přípustnost domovní prohlídky, resp. prohlídky jiných prostor a pozemků je "třeba chápat jako výjimku, která nadto vyžaduje restriktivní interpretaci zákonem stanovených podmínek její přípustnosti" (III. ÚS 287/96).
Podle §82 tr. řádu lze domovní prohlídku a prohlídku prostor nesloužících k bydlení (jiných prostor) a pozemků vykonat, je-li důvodné podezření, že se zde nachází věc nebo osoba důležitá pro trestní řízení. Za věci důležité pro trestní řízení se považují zejména předměty, které mohou být věcnými důkazy (§112 odst. 1 tr. řádu), listiny, které mohou být listinnými důkazy (§112 odst. 2 tr. řádu) s výjimkou listin, jejichž obsah se týká okolnosti, o které platí zákaz výslechu, ledaže došlo k zproštění povinnosti zachovat věc v tajnosti nebo k zproštění povinnosti mlčenlivosti (§99 tr. řádu), a věci, ohledně nichž může být uložen trest propadnutí věci podle §55 tr. zákona nebo může být vysloveno zabrání věci podle §73 tr. zákona.
Pokud jde o náležitosti odůvodnění příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků (stejně jako domovních prohlídek), Ústavní soud připomíná poměrnou stručnost ust. §83 a násl. tr. řádu. Trestní řád stanoví pro tyto úkony písemnou formu, ovšem co do obsahových náležitostí, vyjma toho, že příkazy musejí být odůvodněny, žádné požadavky nestanoví, lze je však dovodit z povahy věci i ze základních zásad trestního řízení. Ústavnímu požadavku na odůvodnění písemného příkazu, jímž se prohlídka nařizuje, nelze rozumět tak, že postačí pouhý odkaz na příslušná zákonná ustanovení (příp. jejich citace), aniž by bylo současně dostatečně zřejmé, z jakých skutkových (a případně i jiných) okolností tento příkaz jako rozhodnutí orgánu veřejné moci vychází, případně čím a v čem pokládá zákonem stanovené podmínky za naplněny. Zároveň však, zejména dochází-li k prohlídkám v počátcích prověřování trestní věci za hrozícího prodlení jako k neopakovatelným a neodkladným úkonům, nelze mít na obsah a podrobnost odůvodnění uvedených příkazů přemrštěné nároky. Příkazy ve smyslu §83 a násl. tr. řádu jsou především nástrojem kontroly nezávislých soudů, jako garanta zákonnosti v přípravném řízení, nad postupem policie v případech, kdy úkony policie citelně zasahují to základních práv osob.
V projednávané věci Ústavní soud obecně shledal, že napadený příkaz soudu k prohlídce jiných prostor a pozemků je odůvodněn dostatečně, je v něm uveden trestný čin, pro něž se řízení vede a objekt, jež má být prohlídce podroben, je uveden s přesnou adresou, přičemž obecný soud uvádí i vlastnické vztahy k prohledávané nemovitosti. Ve výroku příkazu je uvedeno, který orgán prohlídku provede, je zde uvedeno důvodné podezření, že se v příslušném objektu nebo v prostorách k němu náležejících nacházejí věci k trestné činnosti sloužící či z trestné činnosti pocházející. V odůvodnění pak obecný soud podává srozumitelný nástin trestné činnosti, jež je prověřována a specifikuje kategorie věcí důležitých pro trestní řízení, o nichž je důvodné podezření, že se v místě prohlídky nacházejí. Příkaz obsahuje i řádné poučení (§78 odst. 1 tr. řádu, §79 odst. 1 tr. řádu a §85a tr. řádu).
Pakliže stěžovatelka namítá, že soud v odůvodnění napadeného příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků nevystihl adekvátně obsah ustanovení §160 odst. 4 tr. řádu, přehlíží, že podle jím dovolávaného nálezu sp. zn. IV. ÚS 1780/07 nabývá ústavněprávního rozměru až deficit, kdy "neodkladnost" úkonu z odůvodnění příkazu "není (ani interpretací) jakkoli seznatelná", "byť alespoň v (minimálním) nezbytném rozsahu"; v posuzované věci však důvody pro uvedený procesní postup dostatečně vyplývají, a to přímo, z dotčeného příkazu.
Ustanovení §82 a násl. a §160 odst. 4 tr. řádu poskytují soudu relativně široký prostor pro individuální uvážení; vyložit klíčové pojmy [viz jmenovitě pojem "důvodnost podezření", že v jiných prostorách ... je věc nebo osoba důležitá pro trestní řízení, obsažený v §82 odst. 2 tr. řádu, respektive úkon, který vzhledem k "nebezpečí" jeho zmaření, zničení nebo ztráty důkazu nesnese z hlediska účelu trestního řízení odkladu na dobu, než bude zahájeno trestní stíhání, jak stanoví §160 odst. 4 tr. řádu] nelze zpravidla zcela abstraktně a úplně, resp. objektivně verifikovatelně.
Obecně platí, že posoudit konkrétní okolnosti každého jednotlivého případu se zřetelem na učiněná skutková zjištění náleží obecným soudům, což je výrazem jejich nezávislého soudního rozhodování (čl. 82 Ústavy), a totéž platí ohledně hodnocení těchto zjištění pro potřeby jejich podřazení pod ustanovení §82 a násl. a §160 odst. 4 tr. řádu. Naopak, jak bylo výše naznačeno, Ústavnímu soudu do této působnosti obecných soudů zasahovat zásadně nepřísluší, přičemž jeho možnosti jsou pak v režimu tzv. uvážení (diskrece) specificky zúženy. Důvodem k zásahu Ústavního soudu je tu až stav, kdy příslušnými orgány přijaté právní závěry jsou výrazem zjevného faktického omylu či excesu logického (vnitřního rozporu), a tím vybočují ze zásad spravedlivého procesu; teprve tehdy lze mít za to, že bylo dosaženo ústavněprávní roviny problému, neboť takové závěry ignorují předvídatelné judikatorní standardy a zakládají stav nepřípustné svévole, resp. libovůle.
Ústavní soud v posuzované věci nepochybuje, že podmínky pro provedení prohlídky jiných prostor a pozemků jako úkonu neodkladného podle §160 odst. 4 tr. zákona byly objektivně dány a skutečnost, že tato neodkladnost byla výslovně uvedena jak v příkazu (v němž alespoň v minimální míře lze neodkladnost úkonu dovodit), tak i v protokolu o provedení prohlídky, nesvědčí o porušení stěžovatelkou namítaného práva.
Co se týče namítaného porušení práva na zákonného soudce v souvislosti s rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 5 na návrh státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze, porušení tohoto práva Ústavní soud neshledal.
V ust. §26 je určena příslušnost soudu pro provádění úkonů v přípravném řízení, a to tak, že je příslušný soud, v jehož obvodě je činný státní zástupce, který podal příslušný návrh. Pokud návrh podává vyšší státní zastupitelství, v daném případě Vrchní státní zastupitelství v Praze, praxe i teorie připouští podání návrhu u kteréhokoli okresního soudu (resp. obvodního) v obvodu jeho působnosti, nikoli tedy pouze u obvodního soudu, v jehož obvodu má své sídlo, jak se domnívá stěžovatelka.
Po přezkoumání ústavní stížností napadeného příkazu dospěl Ústavní soud k závěru, že jeho odůvodnění vyhovuje požadavkům na úplnost a přesvědčivost odůvodnění soudního rozhodnutí a nijak nevybočuje z judikatury vyšších soudů ani z judikatury Ústavního soudu. Jelikož Ústavní soud nezjistil žádné pochybení, které by bylo možno obecnému soudu z hlediska ústavněprávního vytknout, nepříslušelo mu jeho rozhodnutí jakkoliv přehodnocovat.
Za těchto okolností Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. února 2013
Jiří Nykodým
předseda senátu