ECLI:CZ:US:2011:2.US.414.11.1
sp. zn. II. ÚS 414/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti stěžovatelky M. M., zastoupené Mgr. Petrem Miketou, advokátem, se sídlem Jaklovecká 18, 710 00 Ostrava - Slezská Ostrava, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. listopadu 2010, č. j. 16 Co 209/2010-350, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku s tvrzením, že jím došlo k porušení práva na soukromí ve smyslu čl. 7 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a práva na respektování rodinného a soukromého života podle čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i k porušení práva na spravedlivý proces (čl. 36 Listiny).
2. Ústavní stížností napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. listopadu 2010, č. j. 16 Co 209/2010-350, byl změněn rozsudek Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 17. června 2010, č. j. 8 C 170/2006-286, tak, že bylo určeno, že manželství mezi A. M. a žalovanou M. M. (stěžovatelkou) je neplatné, neboť A. M. (původní žalobce) nebyl v důsledku duševní choroby způsobilý k uzavření manželství [§14 odst. 4 ve spojení s §16 odst. 1 a 2 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o rodině")]. Odvolací soud považoval na rozdíl od soudu prvního stupně podání, jímž A. M. požadoval určení neplatnosti manželství za řádný návrh na zahájení řízení.
3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá porušení shora uvedených ústavně zaručených práv. Z pohledu jednoduchého práva došlo dle jejího názoru k nesprávné aplikaci §15 odst. 1 a §16 zákona o rodině. Odvolací soud rovněž porušil zásadu předvídatelnosti soudního rozhodování, neboť rozhodl zcela opačně (a tedy překvapivě) než ve svém předchozím zrušovacím rozhodnutí (třebaže se jednalo i jiný senát téhož soudu). Se zásahem do práva na spravedlivý proces pak koresponduje i zásah do práva na ochranu soukromí a rodinného života.
4. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále též "zákon o Ústavním soudu"). V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl.
5. V dané věci je třeba vyjít z toho, že se jedná o věc statusovou (neplatnost manželství), upravenou v zákoně o rodině. Ústavní soud se k věcem upraveným v zákoně o rodině vyjádřil v usnesení sp. zn. II. ÚS 465/02 (rozhodnutí dostupné http://nalus.usoud.cz). Přestože se toto usnesení týkalo rozvodu manželství, lze vztáhnout závěry v něm obsažené i na situaci stávající (neplatnost manželství). Vzhledem k tomu, že zákon o Ústavním soudu se k podání ústavní stížnosti ve věcech upravených zákonem o rodině, kdy příslušná rozhodnutí zakládají či mění osobní status fyzických osob, resp. ve věcech rozvodu manželství, explicitně nevyjadřuje, posuzoval Ústavní soud v citovaném rozhodnutí otázku, zda ústavní stížnost za dané situace vůbec z ústavněprávních hledisek připustit. V daném případě totiž proti sobě stojí ústavní princip právní jistoty jako atribut právního státu a z druhé strany princip individuální spravedlnosti, tj. otázka ochrany základních práv, která mohla být v řízení, jehož výsledkem bylo vydání příslušných rozhodnutí ve věci rozvodu manželství, resp. neplatnosti manželství, porušena. Princip právní jistoty se v tomto případě projevuje jako požadavek stability pravomocně konstituovaného osobního statusu fyzické osoby. Přitom jak princip právní jistoty, tak ochrana ústavně zaručených základních práv jsou podstatnými prvky ústavnosti, které je nutné pojímat komplementárně, nikoliv kontradiktorně, přičemž tyto principy nejsou ve vztahu jednou provždy dané hierarchie.
6. Po zvážení této otázky dospěl Ústavní soud k závěru, že respektování právní jistoty jako jednoho z atributů právního státu (čl. 1 Ústavy ČR) musí mít v případě posuzování ústavní stížnosti směřující proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí o neplatnosti manželství, prioritu před principem spravedlivého rozhodování, jehož porušení stěžovatelka v ústavní stížnosti také namítla. Případná kasace napadených rozhodnutí o neplatnosti manželství by znamenala zásah do principu právní jistoty, do té míry a s takovými možnými důsledky, že by v podstatě šlo o popření základního atributu právního státu, tj. principu právní jistoty. Z tohoto důvodu nebylo možno zkoumat, zda napadenými rozhodnutími bylo zasaženo do stěžovatelkou namítaných základních práv.
7. Ačkoliv důvod nepřípustnosti ústavní stížnosti v tomto případě nevyplývá ze zvláštních ustanovení zákona o Ústavním soudu (§75), která upravují nepřípustnost ústavní stížnosti toliko z formálního hlediska (zásada subsidiarity), je nutné jej dovodit materiálně z předpisů vyšší právní síly, tj. přímo z ústavního pořádku České republiky.
8. Na základě výše uvedených skutečností nezbylo, než aby soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 1. března 2011
Jiří Nykodým, v. r.
soudce zpravodaj