ECLI:CZ:US:2008:2.US.449.08.2
sp. zn. II. ÚS 449/08
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 19. března 2008 v senátu složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Elišky Wagnerové (soudkyně zpravodajka) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti Ing. R. V., zastoupeného Mgr. Luďkem Šikolou, advokátem se sídlem v Brně, Dvořákova 13, směřující proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 12. 2007, č. j. 3 Ao 4/2007-84, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se včasnou (§72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále "zákon o Ústavním soudu") a řádnou ústavní stížností domáhal zrušení výše uvedeného rozhodnutí, jímž nebylo vyhověno jeho návrhu na zrušení opatření obecné povahy, a tvrdil že jeho vydáním bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod, dále "Listina") a porušeny měly být i čl. 2 odst. 1, 2, čl. 11 odst. 1 a 4 a čl. 21 odst. 1 Listiny.
Podstatou ústavní stížnosti byla otázka aktivní legitimace pro podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy. Stěžovatel namítal odkazy na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (srov. rozh. sp. zn. 2 Ao 2/2006 a 2 Ao 2/2007 dostupné z: www.nssoud.cz), že legitimace k podání žaloby je dána i v případě pouhé pravděpodobnosti dotčení práv stěžovatele [takto na str. 6, odst. 3 ústavní stížnosti, avšak na str. 4, odst. 3 stížnost cituje rozhodnutí NSS formulující závěr opačný: pouhá pravděpodobnost nepostačuje]. Stěžovatel namítl, že každý, kdo je aktivně legitimován k námitce v procesu přijímání opatření obecné povahy, je v případě nevyhovění námitkám příslušný i k podání návrhu na zrušení opatření. Závěr soudu zkracuje stěžovatele jak na právu garantovaném čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny, tak na právu vlastnickém (čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny). Zastupitelstvo při přijímání opatření obecné povahy nedodrželo zákonné podmínky (čl. 2 odst. 1 a 2 Listiny) a stěžovatel byl zkrácen na právu podílet se na správě věcí veřejných (čl. 21 odst. 1 Listiny). Zkoumá-li soud zákonnost procesu přijetí, je nelogické, aby vyloučil aktivní legitimaci osoby, jenž vznesla námitku nezákonnosti.
Z příloh ústavní stížnosti Ústavní soud zjistil, že Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 5. 12. 2007, č. j. 3 Ao 4/2007-84 zamítl stěžovatelův návrh, jímž se domáhal zrušení opatření obecné povahy - Změny územního plánu sídelního útvaru Nová Ves pod Pleší, schválené usnesením Zastupitelstva této obce dne 12. 9. 2007, č. 8-9/07. Soud konstatoval, že stěžovatel není věcně legitimován k podání takového návrhu, a proto jej jako nedůvodný zamítl.
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody (§82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu).
Ústavní soud konstatuje, že námitkami stěžovatele se Nejvyšší správní soud zabýval, v odůvodnění svého rozhodnutí je náležitě vypořádal a svůj postup vysvětlil. Věcná legitimace je podle Nejvyššího správního soudu dána povahou změny územního plánu, jež musí reálně a podstatně ovlivňovat poměry vlastníka dotčeného pozemku, což se v daném případě nestalo, což vyplývalo mj. z výčtu regulativů stanovených ve změně územního plánu. Proto nebyly splněny podmínky pro aplikaci výjimky spočívající v připuštění aktivní legitimace vlastníka nesousedícího pozemku. Stavba realizovaná na základě změny územního plánu získá konkrétnější podobu až v územním řízení. Nyní se tvrzení o dotčení vlastnických práv pohybuje v rovině pouhých spekulací. Nejvyšší správní soud odkázal na svou judikaturu, která připouští přezkum až výsledného opatření, nikoli procesu jeho přijímání, a to vzhledem k povaze opatření obecné povahy, které je správním aktem s obecně vymezeným okruhem adresátů (srov. obdobně usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 532/07 v autorizované databázi rozhodnutí Ústavního soudu ČR NALUS dostupné z: http://nalus.usoud.cz).
Nejvyšší správní soud stěžovateli neupřel přezkum procedury přijetí, protože k takovému přezkumu lze přistoupit až po zjištění, že došlo k zásahu do hmotných subjektivních práv navrhovatele. Jinak by totiž šlo o populární žalobu svého druhu, nikoli o návrh sloužící k ochraně subjektivních práv soudem. Populární žaloby mohou být zcela výjimečně připuštěny, avšak jen předvídá-li takovou možnost zákon. Soudy jsou Ústavou ČR (čl. 90) především povolány k ochraně práv - tj. subjektivních práv. Vzhledem k Ústavou ČR založenému oprávnění soudů, nelze pouhým výkladem, tj. bez zákonné úpravy, kompetenci soudů rozšiřovat.
Ústavní soud neshledal v napadeném rozhodnutí porušení stěžovatelových základních práv. Proto senát Ústavního soudu ČR ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. března 2008
Dagmar Lastovecká
předsedkyně senátu