ECLI:CZ:US:2004:2.US.516.03
sp. zn. II. ÚS 516/03
Usnesení
Ústavní soud v rozhodl o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti Ministerstva financí, Praha, Letenská 15, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 9. 2003, č. j. 7 A 113/2001-55, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Ministerstvo financí (dále jen "ministerstvo"), jehož jménem návrh podal Mgr. I. F., ředitel odboru privatizace majetku státu, se svou ústavní stížností domáhá zrušení rubrikovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu ve výroku, kterým bylo zrušeno rozhodnutí ministerstva, č. j. 451/55075/2001, a věc mu byla vrácena k novému řízení. Stěžovatel se domnívá, že byl zkrácen na svých ústavně zaručených právech podle čl. 11 odst. 4 a 5 Listiny základních práv a svobod tím, že Nejvyšší správní soud posuzovaný případ nesprávně kvalifikoval na základě toho, že převzal podle stěžovatele nesprávnou argumentaci, obsaženou v nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 2. 1997 ve věci sp. zn. II. ÚS 303/95.
Dříve, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení podaného návrhu, zkoumá, zda jsou splněny podmínky pro meritorní projednání věci v řízení před Ústavním soudem.
Plénum Ústavního soudu ve svém stanovisku ze dne 9. 11. 1999, Pl. ÚS-st. 9/99, uvedlo, že správní orgán, jehož rozhodnutí bylo úspěšně napadeno správní žalobou, není aktivně legitimován k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí správního soudu, a to z toho důvodu, že definičním znakem pojmu ústavní stížnosti dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky, jakož i §72 odst. 1 písm. a) zákona o č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je zásah orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Z toho tedy vyplývá, že aktivně legitimován k podání ústavní stížnosti je pouze subjekt, jenž disponuje způsobilostí být nositelem základních práv a svobod. Ministerstvo v daném případě však vystupuje jako orgán veřejné moci a nedisponuje právní subjektivitou, zakládající aktivní legitimaci pro řízení o ústavní stížnosti, neboť vystupuje v uvedené situaci v roli státu, který jako subjekt veřejného práva či nositel veřejné moci není a nemůže být současně subjektem základních práv a svobod.
Vzhledem k tomu, že popsaná procesní situace nastala i v posuzovaném případě, Ústavní soud podaný návrh ve smyslu §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou.
Pouze na okraj Ústavní soud dodává, že s ohledem na to, že není splněna základní podmínka pro podání ústavní stížnosti - aktivní legitimace - nezkoumal Ústavní soud oprávnění ředitele odboru privatizace majetku státu vystupovat v řízení před Ústavním soudem. Z obsahu ustanovení §7 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s ustanovením §30 odst. 2 zákona o Ústavním soudu vyplývá, že jménem ministerstva je oprávněn vystupovat ministr. Z obsahu podané stížnosti nevyplynulo, zda byl Mgr. I. F. zvlášť pověřen k podání návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti, jak požaduje §30 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. srpna 2004
JUDr. Dagmar Lastovecká,
soudce zpravodaj