ECLI:CZ:US:2012:2.US.567.12.1
sp. zn. II. ÚS 567/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o návrhu Ing. J. H., proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 1467/2011 ze dne 29. 11. 2011, usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 5 To 517/2009 ze dne 7. 10. 2010 a "všem předcházejícím rozhodnutím orgánů činných v trestním řízení", takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem, doručeným Ústavnímu soudu dne 20. 2. 2012, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, jimiž měla být porušena jeho ústavně zaručená práva na spravedlivý proces a ochranu majetku a také jeho osobnostní práva. Současně navrhuje odložení vykonatelnosti uvedených rozhodnutí a přiznání náhrady nákladů řízení.
Ústavní soud nejdříve posoudil, zda návrh splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), umožňující jeho meritorní projednání.
Ustanovení §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu fyzickým a právnickým osobám ukládá povinnost, aby byly v řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy, což se vztahuje již na samotné sepsání ústavní stížnosti.
V předmětné věci však stěžovatel při podání ústavní stížnosti nebyl a stále není zastoupen advokátem.
Není-li splněna podmínka povinného zastoupení před Ústavním soudem a sepisu ústavní stížnosti advokátem, Ústavní soud stěžovatele podle §41 písm. b) zákona o Ústavním soudu vyzve k odstranění této vady, k čemuž mu stanoví lhůtu. Tento postup však není nutný v každém případě. Účelem výzvy a stanovení lhůty k odstranění vad podání podle citovaného ustanovení je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem. Pokud však stěžovateli dříve (v předchozích řízeních) poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat poučení, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, jeví se setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení jednak neefektivním a formalistickým, jednak to ve své podstatě představuje obcházení lhůt stanovených v §72 odst. 3, 4 a 5 zákona o Ústavním soudu, neboť zákonná šedesátidenní lhůta je plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti, přičemž její faktické prodlužování určováním dalších lhůt k doplňování návrhu či odstraňování jeho vad stěžovatele zvýhodňuje oproti ostatním, kteří své zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli.
Jak Ústavní soud zjistil lustrací ústavních stížností, stěžovatel byl Ústavním soudem opakovaně o nutnosti zastoupení advokátem a o dalších náležitostech ústavní stížnosti poučován v souvislosti s jeho předchozími podáními adresovanými Ústavnímu soudu. Součástí poučení byl pravidelně i návod, jak postupovat při odstraňování vad, včetně upozornění, že Ústavní soud právní zastoupení nezajišťuje, a doporučení, kam se obrátit v případě, že stěžovatel nemá prostředky na zaplacení nákladů spojených s právním zastoupením (viz usnesení sp. zn. 4 ÚS 29/08, sp. zn. 3 ÚS 557/08, sp. zn. 2 ÚS 202/10, sp. zn. 2 ÚS 1845/10, sp. zn. 3 ÚS 2371/10).
Z toho vyplývá, že stěžovatel je velmi dobře informován o tom, jaké požadavky klade zákon o ústavním soudu na řádnou ústavní stížnost. V okamžiku podání nyní posuzovaného návrhu mu rovněž bylo známo shora prezentované stanovisko, neboť jeho předchozí nekvalifikovaně podané návrhy již Ústavní soud odmítl, aniž by ho vyzýval k odstranění vad (viz usnesení sp. zn. 3 ÚS 2998/11, sp. zn. 4 ÚS 1175/10, sp. zn. 3 ÚS 393/11, sp. zn. 3 ÚS 1430/11). Ústavní soud tedy již považuje za nadbytečné stěžovatele znovu formálně vyzývat k odstranění vad jeho podání za situace, kdy ani předchozí opakované výzvy zjevně nerespektoval.
Vzhledem k výše uvedenému soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu návrh odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné
V Brně dne 28. února 2012
Stanislav Balík, v. r.
soudce zpravodaj