ECLI:CZ:US:2013:2.US.579.13.1
sp. zn. II. ÚS 579/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti Průmstav, a. s., IČ: 25105825, se sídlem Pobřežní 667/78, Praha 8, zastoupené JUDr. Oto Kunzem, advokátem, se sídlem v Praze, směřující proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 10. 2012, č. j. 1 Cmo 125/2012-192, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti podané podle ustanovení §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví označené usnesení Vrchního soudu v Praze, neboť se jeho vynesením cítí dotčena na svých základních právech garantovaných ústavním pořádkem České republiky.
Napadeným rozhodnutím vrchní soud jako soud odvolací zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 1. 2012, č. j. 16 Cm 53/2010-138, jímž bylo vyhověno žalobě o zaplacení částky 3.738.266 Kč s příslušenstvím směřující proti stěžovatelce. Věc byla současně vrácena soudu prvé instance k dalšímu řízení.
Dříve, než lze přistoupit k věcnému projednání ústavní stížnosti, je soudce zpravodaj povinen prověřit, zda jsou splněny všechny formální a obsahové podmínky stanovené pro její podání (resp. věcné projednání) zákonem o Ústavním soudu.
Podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Ústavní stížnost je podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Vyznačuje se tedy mimo jiné tím, že je k standardním procesním ("ne-ústavním") institutům prostředkem subsidiárním; je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu (v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti).
Požadavek vyčerpat "všechny procesní prostředky" ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu zahrnuje logicky i povinnost "vyčerpat" ty dispozice, které poskytuje otevřené řízení, které má být vedeno poté, co odvolací soud vydal kasační rozhodnutí a věc vrátil nižší soudní instanci. Důvody, pro které tak učinil, nejsou podstatné, stejně jako to, který z účastníků opravný prostředek uplatnil. Z principu subsidiarity ústavní stížnosti totiž plyne, že ústavní stížnost lze projednat až poté, co toto (další) stadium řízení bude skončeno. Úkolem Ústavního soudu není měnit či napravovat případná, ať již tvrzená či skutečná, pochybení obecných soudů v dosud neskončeném řízení, nýbrž je - zásadně - povolán, z hledisek souhrnných, po pravomocném skončení věci, k posouzení, zda řízení jako celek a jeho výsledek obstojí v rovině ústavněprávní.
Výše zaznamenaný princip subsidiarity tohoto přezkumu se tedy prosazuje i zde, a jeho uplatnění vede k nutnému závěru, že ústavní stížnost proti usnesení o zrušení předcházejícího rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení je návrhem podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustným, a musí být podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu (soudcem zpravodajem) odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. února 2013
Jiří Nykodým, v. r.
soudce zpravodaj