ECLI:CZ:US:2005:2.US.625.04
sp. zn. II. ÚS 625/04
Usnesení
II.ÚS 625/04
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Ing. P. T., právně zastoupeného Mgr. Jitkou Hronovou, advokátkou se sídlem Husova 46, 586 01 Jihlava, na vyslovení zákazu státnímu orgánu pokračovat v porušování práva a svobody stěžovatele a přikázání postoupit trestní spis místně příslušným orgánům, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Ústavní stížností se stěžovatel domáhá vyslovení "zákazu příslušnému státnímu úřadu, aby pokračoval v porušování práva a svobody a přikázal mu postoupit trestní spis místně příslušným orgánům." V odůvodnění ústavní stížnosti uvedl, že Policie ČR, Okresní ředitelství, Služba kriminální policie a vyšetřování, prověřuje trestní oznámení podané Mgr. G. T. proti stěžovateli a Ing. P. H. pro podezření ze spáchání trestného činu podvodu. Uvedeného trestného činu se dle oznamovatelky měli dopustit tím, že uzavřeli fingovanou smlouvu o půjčce, jejímž cílem mělo být připravit manželku stěžovatele o majetek náležející do společného jmění manželů. Na základě této smlouvy je nyní veden výkon rozhodnutí prodejem společných nemovitostí v Jihlavě. Stěžovatel v trestní věci podal námitku místní nepříslušnosti, Okresní státní zastupitelství v Jihlavě však konstatovalo, že není důvodná. Totéž konstatoval i policejní orgán. Stěžovatel tedy podal podnět Krajskému státnímu zastupitelství v Brně na přezkoumání postupu těchto orgánů. Dne 17. 9. 2004 obdržel vyrozumění, že vznášená námitka místní nepříslušnosti není důvodná.
Stěžovatel je přesvědčen, že shora uvedeným postupem orgánů činných v trestním řízení byl porušen čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, který stanoví, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu i soudce stanoví zákon. V případě, že dojde k trestnímu stíhání osoby stěžovatele a následně k projednání věci před soudem, bude se místní příslušnost odvíjet od místní příslušnosti dalších orgánů činných v trestním řízení a místně příslušným soudem bude Okresní soud v Jihlavě. V případě, že policejní orgán a státní zastupitelství jsou místně nepříslušné, bylo by pak porušeno shora uvedené základní právo stěžovatele, neboť by byl odňat svému zákonnému soudci.
V úvodu ústavní stížnosti stěžovatel tvrdí, že jeho základní práva a svobody byly porušeny opatřením Policie ČR, ČTS: ORJI-373/KPV-OHK-2003, ze dne 15. 6. 2004, opatřením Okresního státního zastupitelství v Jihlavě, sp. zn. 1741/2004, ze dne 14. 6. 2004, a opatřením Krajského státního zastupitelství v Brně, sp. zn. 2 KZn 246/2004, ze dne 15. 9. 2004. Všechna tato "opatření", jak je stěžovatel nazývá, se vztahují k otázce místní příslušnosti orgánů činných v trestním řízení. V petitu ústavní stížnosti pak stěžovatel požaduje, aby Ústavní soud zakázal příslušnému státnímu orgánu, aby pokračoval v porušování jeho práva a svobody a přikázal mu postoupit příslušný trestní spis místně příslušným orgánům.
Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou v České republice vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem upravujících to které řízení či tu kterou materii (viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. III ÚS 62/95, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, C.H.Beck, sv. 4, č. 78, str. 243).
Podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. Ústavní stížnost lze proto podat pouze tehdy, když stěžovatel před jejím podáním vyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Ústavní stížnost lze tedy zpravidla podat až po pravomocném rozhodnutí ve věci samé, není-li možné ochranu práva dále uplatňovat v jiném řízení. Dílčí rozhodnutí soudů nebo jiných orgánů veřejné moci lze napadnout ústavní stížností v zásadě pouze tehdy, mají-li význam pro ochranu nároku (práva), který je předmětem řízení před obecným soudem, a současně nepřípustně a nezhojitelně (v dalším řízení) zasahují do základních práv a svobod stěžovatele. "Opatřeními" orgánů činných v trestním řízení, jimiž nedaly za pravdu námitce stěžovatele ohledně jejich místní nepříslušnosti, nemohlo dojít k zásahu do ústavně zaručených práv a svobod, neboť nejde o rozhodnutí ve smyslu cit. §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Podle formulace petitu ústavní stížnosti však stěžovatel v jednání orgánů činných v trestním řízení spatřuje tzv. jiný zásah orgánů veřejné moci. Pojem jiného zásahu orgánu veřejné moci nutno chápat tak, že zpravidla půjde o jednorázový, protiprávní, a zároveň protiústavní útok těchto orgánů vůči základním, ústavně zaručených právům nebo svobodám, který v době útoku představuje trvalé ohrožení po právu existujícího stavu, přičemž takový útok sám není výrazem rozhodovací pravomoci těchto orgánů a jako takový se vymyká obvyklému přezkumnému či jinému řízení. Z toho pak musí posléze vyplynout, že důsledkům takového zásahu orgánu veřejné moci, neplynoucímu z příslušného rozhodnutí, nelze čelit jinak než ústavní stížností, příp. nálezem Ústavního soudu, obsahujícím zákaz takového zásahu. Tato podmínka není přirozeně splněna tam, kde poškozenému je k dispozici obrana daná celým právním řádem republiky (viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 233/02, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 27, usn. č. 30, str. 337).
Ve věci stěžovatele orgány činné v trestní řízení zatím pouze prověřují trestní oznámení, které na něj podala jeho bývalá manželka. Jedná se tedy o postup před zahájením trestního stíhání a v dané fázi trestního řízení je námitka místní nepříslušnosti orgánů činných v trestním řízení přinejmenším předčasná. V dalších fázích trestního řízení, pokud dojde k zahájení trestního stíhání stěžovatele, bude už mít stěžovatel k dispozici mnoho procesních prostředků, jak rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení, včetně jejich místní příslušnosti, pokud budou nesprávná, zvrátit.
V současné fázi trestního řízení považuje Ústavní soud, s ohledem na shora uvedené skutečnosti, ústavní stížnost za nepřípustný návrh, a proto nezbylo než jej podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. února 2005
JUDr. Dagmar Lastovecká
soudce zpravodaj
Za správnost vyhotovení:
E. Kameníková
Ref.
Doručit do vlastních rukou -
- advokátka stěžovatele 2x
- Krajské státní zastupitelství v Brně
- Okresní státní zastupitelství v Jihlavě
Přílohy nechat ve spisu
Po vrácení dodejky založit