ECLI:CZ:US:2005:2.US.639.04
sp. zn. II. ÚS 639/04
Usnesení
II.ÚS 639/04
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti M. W., zastoupeného advokátem JUDr. Martinem Schulhauserem, Advokátní kancelář se sídlem Karviná-Fryštát, Karola Ĺšliwky 125, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 8. 2004, sp. zn. 5 To 544/2004, a usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 17. 6. 2004, čj. 5 Nt 2210/2002-91, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Karviné, jako účastníků řízení, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky předepsané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), napadl stěžovatel rozhodnutí obecných soudů uvedená v záhlaví. Tvrdí, že jimi byl porušen článek 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.
Ústavní soud z obsahu připojeného spisového materiálu zjistil, že stěžovatel byl trestním příkazem ze dne 19. 3. 2002, sp.zn. 5 T 29/2002, uznán vinným trestným činem porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle §152 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákona a trestným činem neoprávněného podnikání podle §118 odst. 1 trestního zákona a byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, přičemž výkon trestu byl podmíněně odložen se zkušební dobou jednoho roku, a dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu provozování podnikání v oborech koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej a prodej nenahraných nosičů zvukových nebo zvukově obrazových záznamů a prodej a půjčování nahraných zvukových a zvukově obrazových záznamů na dobu čtyř let. Dále mu byl trestním příkazem uložen trest propadnutí věcí v trestním příkazu specifikovaných. Státní zástupkyně ve smyslu ustanovení §239 trestního řádu navrhla, aby stěžovateli bylo uloženo ochranné opatření zabrání věci - CD nosiče hudebních nahrávek - podle ustanovení §73 odst. 1 písm. c) trestního zákona, neboť se jedná o věci, které byly užity ke spáchání trestného činu, avšak tyto věci zcela nenáleží pachateli, a zabrání věcí vyžaduje obecný zájem předcházet páchání trestné činnosti. Usnesením ze dne 17. 6. 2004, sp.zn. 5 Nt 2210/2002, byly stěžovateli podle ustanovení §73 odst. 1 písm. c) trestního zákona zabrány v rozhodnutí specifikované CD nosiče v celkovém počtu 1.171 ks. Proti tomuto usnesení si podal stěžovatel stížnost, kterou Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 23. 8. 2004, sp.zn. 5 To 544/2004, zamítl jako nedůvodnou.
Stěžovatel napadl usnesení obecných soudů týkající se zabrání věcí projednávanou ústavní stížností. Tvrdí, že obecné soudy skutkový stav reprodukovaly v rozporu s provedenými důkazy a právní závěry, k nimž poté dospěly, jsou proto nesprávné. Stěžovatel nepopírá, že byl trestním příkazem odsouzen za výše uvedené trestné činy. Připouští, že předmětné CD nosiče nabízel k prodeji, neboť rušil svou sbírku CD nosičů. Některé z nich stěžovatel údajně skutečně prodal a pro svou vlastní potřebu si pořídil kopie z těchto originálů. Neprováděl tedy v žádném případě činnost jako obchodník s nahranými CD nosiči a jeho jednání nelze podle jeho názoru považovat za trestné. Dokazování v rámci řízení o zabrání věci mělo vést ke zjištění, které konkrétní CD nosiče měly sloužit k páchání trestné činnosti, což údajně zjištěno nebylo. Postupem soudů při hodnocení důkazů se stěžovatel cítí být dotčen na svých ústavně zaručených právech.
Ústavní soud vyzval podle ustanovení §42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu účastníky řízení, Krajský soud v Ostravě a Okresní soud v Karviné, aby se k projednávané ústavní stížnosti vyjádřili.
Krajský soud v Ostravě ve svém vyjádření uvedl, že obdobnou argumentaci stěžovatel použil i ve stížnosti proti rozhodnutí soudu prvého stupně. Účastník se s ní v odůvodnění napadeného rozhodnutí vypořádal. Dále připomíná, že stěžovatel nyní vznáší řadu námitek týkajících se jeho viny, přitom proti trestnímu příkazu, jímž byl odsouzen, odpor nepodal. Z obsahu spisu podle názoru účastníka vyplývá, že ani sám stěžovatel nedokázal rozlišit, která CD patřila do jeho údajné sbírky a ze kterých vytvářel nelegální kopie CD. Ústavní stížnost je podle názoru účastníka neopodstatněná a měla by být proto odmítnuta.
Okresní soud v Karviné ve svém vyjádření odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí.
Východiskem argumentace stěžovatele uplatněné v jeho ústavní stížnosti je tvrzení, že skutečnost, že v minulosti nabízel k prodeji a prodával CD nosiče, nenaplňuje skutkovou podstatu výše uvedených trestných činů.
Ústavní soud se s ohledem na zásadu subsidiarity stěžovatelovými námitkami zpochybňujícími trestnost skutku nemohl zabývat. Pro uplatnění těchto námitek měl stěžovatel procesní prostor v trestním řízení ve věci samé. Proti trestnímu příkazu, kterým bylo zakončeno trestní řízení, v němž byl popsaný skutek právně kvalifikován jako jednání naplňující skutkové podstaty výše uvedených trestných činů a stěžovatel z jejich spáchání usvědčen a vyměřen mu trest, stěžovatel nepodal odpor, ačkoli o této možnosti byl řádně poučen. Rozhodnutí, jimiž k údajnému dotčení stěžovatelových práv primárně došlo, tedy stěžovatel z vlastního rozhodnutí nepodrobil přezkumu v rámci řízení o opravných prostředcích. V takovém případě by i včas podaná ústavní stížnost proti uvedenému trestnímu příkazu byla Ústavním soudem odmítnuta jako nepřípustná, neboť stěžovatel z vlastního rozhodnutí nevyčerpal opravné prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). V nynějším procesním postupu tak lze vysledovat jednak snahu dohnat uplynulou lhůtu k podání návrhu směřujícímu proti trestnímu příkazu, jednak úsilí zhojit jeho nepřípustnost. Ústavní soud je toho názoru, že není namístě dovolávat se porušení ústavně zaručeného základního práva tehdy, když si stěžovatel sám svým (na výběr daným) svobodným jednáním vytvoří rozumně předvídatelnou procesní situaci, v níž nemůže obsahově dojít k realizaci jeho práva na spravedlivý proces v takovém rozsahu, jaký by bylo lze důvodně předpokládat v případě, kdyby včas využil možnosti podrobit rozhodnutí o vině a trestu přezkumu, který zákon v dané věci předvídá.
S ohledem na návrhové žádání (a s přihlédnutím k obsahu ústavní stížnosti) je Ústavní soud toliko oprávněn zabývat se otázkou, zda použitá ustanovení §73 odst. 1 písm. c) trestního zákona byla vyložena a aplikována ústavně konformním způsobem. Jinými slovy, Ústavní soud posoudil, zda se interpretace a aplikace uvedeného zákonného ustanovení nedostaly do příkrého rozporu s elementárními požadavky spravedlnosti.
Podle ustanovení §73 odst. 1 písm. c) trestního zákona, nebyl-li uložen trest propadnutí věci, může soud uložit, že se taková věc zabírá, vyžaduje-li to bezpečnost lidí nebo majetku, popřípadě jiný obdobný obecný zájem.
Obecné soudy v odůvodnění rozhodnutí vyšly z dikce skutkové věty, jak je uvedena v trestním příkazu. Provedeným dokazováním dospěly k závěru, že část zabraných CD nosičů byla stěžovatelem nabízena k prodeji, k části si pořídil nelegální CD kopie a část stěžovatel současně nabízel k prodeji a pořídil z nich nelegální kopie. V usnesení specifikované CD nosiče tedy buďto byly užity či určeny ke spáchání trestných činů, pro něž už je stěžovatel pravomocně odsouzen, jedná se tedy o věci významné pro naplnění zákonných znaků uvedených trestných činů. V odůvodnění rozhodnutí obecné soudy dospěly k závěru, že nahrané CD nosiče by měly být distribuovány předně v mezích zákona o živnostenském podnikání. Je podle nich v obecném zájmu, aby stěžovatel již nemohl mít z uvedených CD nosičů žádný majetkový prospěch a nemohl je použít k další trestné činnosti.
Ústavní soud nesdílí námitku stěžovatele, že obecné soudy posoudily věc po právní stránce nesprávně. Má za to, že oba obecné soudy dodržely obecné principy dané pro řízení o uložení ochranného opatření dle §73 odst. 1 trestního zákona. Dostály tak své povinnosti interpretovat a aplikovat uvedené ustanovení ústavně konformním způsobem. Jejich závěry odpovídají vykonaným skutkovým zjištěním. K zásadám spravedlivého a nestranného procesu patří i právo každého, aby orgány státní moci dbaly zákonného postupu. V daném případě Ústavní soud nezjistil, že by orgány státní moci svými rozhodnutími zneužily zákon v neprospěch stěžovatele a tím se dostaly do rozporu s elementárními požadavky spravedlnosti i s článkem 4 Listiny. Okolnost, že se stěžovatel s jejich závěry neztotožnil, nelze proto samu o sobě považovat za porušení jeho práva na spravedlivý proces. Za dané situace považuje Ústavní soud rozhodnutí obecných soudů za projev nezávislého rozhodování, do něhož není oprávněn zasahovat.
Vzhledem ke všemu uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. října 2005
J i ř í N y k o d ý m, v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Jarmila Hájková