ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.1533.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 1533/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného m. K., zastoupeného advokátem, proti povinnému J. J., pro 500,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 14 Nc 171/2007, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. června 2007, č. j. 30 Co 351/2007 - 13, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud změnil usnesení Okresního soudu v Kolíně ze dne 24. 1. 2007, č. j. 14 Nc 171/2007 - 5, tak, že návrh oprávněného na nařízení exekuce podle vykonatelného rozhodnutí M. p. v K. o uložení blokové pokuty ze dne 26. 2. 2003, č. j. A 0272666, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 500,- Kč, s tím, že provedením exekuce se pověřuje soudní exekutor, zamítl, a rozhodl o nákladech exekučního řízení před soudy obou stupňů a o nákladech exekutora. Po zjištění, že blok na pokutu na místě nezaplacenou ze dne 26. 2. 2003, série DA/1997, „není opatřen čitelným podpisem pracovníka orgánu, který pokutu uložil, čitelným podpisem přestupce a postrádá i funkci oprávněné osoby“, odvolací soud dospěl k závěru, že nesplňuje formální náležitosti požadované §85 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, a §47 odst. 5 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 71/1967 Sb.“), a není tudíž vykonatelným exekučním titulem.
V dovolání oprávněné město namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., neboť je v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (viz usnesení ze dne 12. 4. 2001, sp. zn. 21 Cdo 775/2000), která dovodila, že ustanovení §85 odst. 3 a 4 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, stanovící obsah rozhodnutí v blokovém řízení a náležitosti pokutového bloku, jsou ve vztahu speciality k obecnému ustanovení §47 zákona č. 71/1967 Sb.; s ohledem na to se v případě blokového řízení obecné ustanovení §47 správního řádu nepoužije. Dovolatel navrhl, aby napadené usnesení odvolacího soudu bylo dovolacím soudem zrušeno.
Dovolání je ve smyslu §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, protože směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž usnesení soudu prvního stupně bylo změněno.
Právní posouzení ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy (nejen hmotného práva, ale i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Náležitosti rozhodnutí v blokovém řízení (bloku na pokutu na místě nezaplacenou ze dne 26. 2. 2003, série DA/1997, č. j. A 0272666) je třeba posuzovat podle právních předpisů účinných ke dni jeho vydání, tj. ke dni 26. 2. 2003.
Podle §40 odst. 1 písm. e) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen „exekuční řád“), exekučním titulem je vykonatelné rozhodnutí orgánu veřejné správy včetně platebních výměrů, výkazů nedoplatků ve věcech daní a poplatků a jiných rozhodnutí, jakož i vykonatelný smír.
Podle §41 exekučního řádu potvrzením o vykonatelnosti opatří exekuční titul podle §40 odst. 1 písm. b), c), e), f) a g) ten orgán, který ho vydal, u smírů a dohod pak ten orgán, který je schválil.
Podle §44 odst. 2 exekučního řádu soud usnesením nařídí exekuci a jejím provedením pověří exekutora, jestliže jsou splněny všechny zákonem požadované předpoklady pro nařízení exekuce, jinak návrh zamítne.
Podle §52 odst. 1 exekučního řádu nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu. Se zřetelem k tomuto ustanovení je třeba vycházet z §275 odst. 2 o. s. ř., podle nějž soud je však vždy oprávněn před nařízením výkonu rozhodnutí přezkoumávat správnost potvrzení o vykonatelnosti, a to u všech titulů; přichází-li v úvahu, že výkon rozhodnutí bude nutné zastavit, vyžádá si soud zpravidla vyjádření orgánu, který rozhodnutí vydal (odst. 3).
Blokové řízení, které je v zákoně č. 200/1990 Sb., o přestupcích, upraveno v ustanoveních §§84 až 86, je zvláštním druhem řízení o přestupcích; představuje zkrácený způsob vyřizování přestupků jako správních deliktů. Pokuty v blokovém řízení jsou oprávněny ukládat a vybírat správní orgány, v jejichž působnosti je projednávání přestupků, a osoby jimi pověřené a dále orgány určené zákonem o přestupcích nebo jiným zákonem (§84 odst. 3). Na pokutových blocích se vyznačí, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena (§85 odst. 4 věta druhá). Nemůže-li pachatel přestupku zaplatit pokutu na místě, vydá se mu blok na pokutu na místě nezaplacenou s poučením o způsobu zaplacení pokuty, o lhůtě její splatnosti a o následcích nezaplacení pokuty; převzetí tohoto bloku pachatel přestupku potvrdí (§85 odst. 3). Bloky k ukládání pokut (pokutové bloky) vydává Ministerstvo financí (§85 odst. 1).
Podle §51 zákona č. 200/1990 Sb. se na řízení o přestupcích vztahují obecné předpisy o správním řízení (tj. správní řád), avšak jen tehdy, není-li v zákoně o přestupcích nebo jiném zákoně stanoveno jinak.
Podle §47 odst. 5 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), v písemném vyhotovení rozhodnutí se uvede též orgán, který rozhodnutí vydal, datum vydání rozhodnutí, jméno a příjmení účastníků řízení. Rozhodnutí musí být opatřeno úředním razítkem a podepsáno s uvedením jména, příjmení a funkce oprávněné osoby. Zvláštní právní předpisy mohou stanovit další náležitosti rozhodnutí.
V posuzované věci bylo zjištěno, že blok na pokutu na místě nezaplacenou ze dne 26. 2. 2003, série DA/1997, č. j. A 0272666, není opatřen čitelným podpisem pracovníka orgánu, který pokutu uložil, a čitelným podpisem přestupce; podle odvolacího soudu postrádá i funkci oprávněné osoby.
I když ustálená judikatura Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení ze dne 12. 4. 2001, sp. zn. 21 Cdo 775/2000, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2002 pod č. 4, usnesení ze dne 7. 2. 2006, sp. zn. 20 Cdo 912/2005) dovodila, že „ustanovení §85 odst. 1, §85 odst. 3 a §85 odst. 4, věty druhé, zákona č. 200/1990 Sb. je třeba považovat ve vztahu k ustanovení §47 zákona č. 71/1967 Sb. a ve vztahu k ustanovení §77 zákona č. 200/1990 Sb. za speciální“, nelze se ztotožnit s námitkami v dovolání, neboť v obou těchto rozhodnutích dovolací soud současně zaujal názor, že „rozhodnutí v blokovém řízení mohou (a musí) být vydána jen formou bloků k ukládání pokut (pokutových bloků) obsahujících z hlediska formy takové údaje, které jsou, v souladu s požadavky na takové rozhodnutí zákonem stanovenými, uvedeny na blocích pro tyto účely vydávaných Ministerstvem financí, a že neuvedení všech, v souladu s požadavky na takové rozhodnutí zákonem stanovených a na bloku předtištěných, údajů pak znamená nenaplnění požadavku na formální obsah tohoto druhu rozhodnutí“. Je tudíž správný závěr odvolacího soudu, že není-li blok na pokutu na místě nezaplacenou ze dne 26. 2. 2003, série DA/1997, č. A 0272666, opatřen čitelným podpisem pracovníka, který pokutu uložil (popř. uvedením jeho jména, příjmení a jeho podpisem), tedy údajem na bloku předtištěném, nesplňuje formální náležitosti rozhodnutí vydaného v blokovém řízení, a že tudíž není vykonatelným rozhodnutím, podle kterého může být ve smyslu §40 odst. 1 písm. a) exekučního řádu nařízena exekuce. I když je na bloku na pokutu předtištěn i údaj „čitelný podpis přestupce“, nelze na takové náležitosti trvat, neboť podepsal-li by se přestupce nečitelně, zmařil by tím vykonatelnost tohoto správního rozhodnutí. Jen pro úplnost je třeba uvést, že nebyla-li na předmětném bloku na pokutu na místě nezaplacenou uvedena funkce oprávněné osoby, nezpůsobuje tato skutečnost nenaplnění požadavku na formální obsah rozhodnutí vydaného v blokovém řízení, protože tento údaj na něm není předtištěn.
Protože dovolatelem uplatněný dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nebyl naplněn, a protože vady řízení uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti, nebyly dovolacím soudem zjištěny, Nejvyšší soud dovolání oprávněného podle §243b odst. 2, část věty před středníkem, o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř., neboť oprávněný na jejich náhradu s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá právo a povinnému v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. října 2009
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu